obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915483 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5761 autorů a 391366 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Slyšení I ::

 autor Meisek publikováno: 28.07.2009, 15:15  
Zdravim všechny, po dlouhé době vkládám zas něco nového.. Jen to jen úryvek z mé nové poněkud delší splodiny.. zajímalo by mě, jak na vás působí.. díky moc za komenty :)
 

Zazvonil telefon. Dnes už snad posté. Marta si povzdechla. Zbývala ještě hodina do polední přestávky. Zvedla sluchátko.
„Dobrý den, vítejte na naší lince pro zákazníky. Jak Vám mohu pomoci?“ zeptala se automaticky nacvičeným přátelským tónem, který vždy doprovázela dokonalým americkým úsměvem. Žádné odpovědi se jí však nedostalo.
„Haló? Haló, je tam někdo?“ zeptala se ještě jednou, odhodlaná po chvíli zavěsit.
„Ty… Ty se mnou mluvíš?“ ozval se ochraptělý mužský hlas.
„Ano, samozřejmě,“ odpověděla. „Jak vám mohu pomoci?“
„Mluv.. mluv se mnou. To nikdo nedělá,“ zaznělo na druhé straně. Muž mluvil pomalu a vypadalo to, že ho každá hláska stojí hodně sil.
„Pane, jestli potřebujete poradit s některou z našich služeb, pak jsem tu pro vás. V opačném případě se budeme muset rozloučit. Tyto hovory jsou nahrávány.“
„Kdy se ti naposled stalo, žes mluvila a někdo tě poslouchal? Jen poslouchal, nemluvil..“ dostalo se jí takto pomatené a zvláštní odpovědi. Martě se nelíbilo, že jí muž tyká. Navíc jí bylo jasné, že na tuto linku se dovolal omylem. Neměla náladu poslouchat velká moudra nějakého cvoka.
„Na shledanou, pane,“ rozloučila se pořád stejně profesionálně mile.
„Na slyšenou. Děkuji,“ k jejímu údivu to samé udělal i muž.
Marta položila sluchátko.


„Tak co to dnes bude, dámy?“ zeptal se číšník přátelsky. Měl tyhle malé městské paničky docela rád. Už staré na nekonečný zástup flámů a milenců a příliš mladé na bolesti a nemoci byly odsouzeny ke štěstí a spokojenosti. Pro lidi středního věku ještě společnost nevymyslela oficiální důvod nějakých trápení. Proto prostě museli být šťastní.
Číšník moc dobře věděl, že tohle štěstí je jen maska, která se dneska nosí. Když se lidé nudí, vždycky pořádají karneval všemožných lidských tváří. Někdy těch špatných, někdy těch lepších. Podle módy. Dneska je in být šťastný. Kolikrát už viděl ty rozesmáté, životem spokojené oči rozličných barev a odstínů po večerech plakat se vší syrovostí soužení duše. Ale o špatných věcech se nemluví.
„Já nevím. Holky, poraďte… zeleninový salát se šunkou a sýrem nebo těstoviny s kuřecím masem a sýrovou omáčkou? Prosím vás, jsou v tom salátu taky těstoviny?“
„Ne, pouze čerstvá zelenina zalitá trochou dressingu…“ odpověděl. Žít a jíst zdravě je dneska taky in.
„Tak to já si dám ty těstoviny,“ objednala si paní, zřejmě nepříliš trendy. „A holky… neřeknete to mému koťátkovi, že ne… já si dám ještě malé pivo,“ dodala a zasmála se na číšníka.
Proč tu s nimi vůbec sedím, pomyslela si Marta. Chodili každý den do téhle malé restaurace hned naproti jejich práci. Jediné, co se tu měnilo, bylo denní menu. Jejich debaty se točily jak stará oprýskaná deska pořád a pořád dokola. Alena bude za chvíli vyprávět, jak dokonalý je její muž. Přitom všichni víme, že ji pravidelně každé úterý a čtvrtek podvádí se svou trenérkou plavání. Proč by vlastně nemohl; ke své ženě je milý a pozorný.
„Tak co děvčata, co je nového? Liduška už dlouho neslyšela nějaké drby. To víte, že toho Karolíny chlapa zavřeli? To musí bejt něco. S malym na krku…“ svěřovala se Liduška, těstovinová lady s malým pivem.
„Luboše zavřeli?“ nevěřila Marta. Toho kluka znala. Nebyl nijak zvlášť chytrý, ale vždycky každému pomohl. Takový dobrák. Jeho kamarádi, to byla jiná, to je pravda. Ale v dnešní době si člověk nevybírá už ani kamarády.
„No jo, na rok nepodmíněně. To to teď bude mít Karolína těžký. Platit dům, dítě a sama ňák přežít..“ politovala ji Sandra s výrazem, který vyjadřoval hlubokou účast.
Marta moc dobře věděla, že je to jenom divadlo. Karolína tu nikoho nezajímá. Její neštěstí muselo být u tohoto stolu obětováno, aby posloužilo vyššímu účelu; totiž aby si spokojené dámy mohly nad jejím pomníkem povykládat o tom, jak jim se žije dokonale. Bylo to jako pošlapat na zem spadlý klobouk místo toho, aby ho někdo pomohl zvednout. Když ono je o tolik jednodušší jít dál a nezastavovat, natož se vracet.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Doníra Sylfaen 16.10.2009, 19:54:15 Odpovědět 
   Pěkné, živé, ze začátku tajemné a ke konci realistické. Těším se až si přečtu další část :)
 Meisek 30.07.2009, 10:07:54 Odpovědět 
   děkuji všem za názory, pokračování čeká na schválení..
 Rút 28.07.2009, 20:14:39 Odpovědět 
   A to já si počkám na pokračování a teprve pak budu hodnotit.
:-)
 Jujacek 28.07.2009, 20:04:07 Odpovědět 
   Príma počtení, budu čekat na pokračování :) Dovolím si dát jednušku;)
 Sakora 28.07.2009, 19:02:13 Odpovědět 
   Tajemno na začátku je lákavé. Druhý odstavec: trochu přátelství, špetka ironie, konkrétní lidé a osudy, to je mi blízké, jsem zvědavá na pokračování.
 Šíma 28.07.2009, 17:34:39 Odpovědět 
   Jo, jo, z kostky cukru člověk většinou pozná, jak je sladká cela krabička (cukru), ale z kousku textu se toho moc poznat nedá, přestože i tyto řádky o mnohém napoví...

Pěkné! Snad jen bych dal tři tečky namísto dvou a ono IN se trochu ztratí, když je to jen: in, ale to může být jen můj osobní názor! Vypadá to na takové to nedělní čtení pro ženy, ale má to něco do sebe, tedy nějaký ten šmrnc!

Hezký den přeji a psaní zdar! ;-)

P.S. A s těm středníky... Nestačila by čárka? Nejsem jejich zastáncem, ale zdá se, že se jeden někdy těm dlouhým větám prostě nevyhne, jo, jo... Ale nakonec jsem ten poslední, kdo by Ti měl radit, protože sám miluju vykřičníky a cpu je všude, kam se jen dá! ;-))) Kozel zahradníkem!!!
 Ekyelka 28.07.2009, 15:14:51 Odpovědět 
   Zdravím.

Úryvek se mi jeví příliš krátký na hlubší posouzení - jde spíš o letmou sondu, či spíše o ochutnávku následujícího textu. Přesto náznaky dávají tušit (ze stylu i detailů), že půjde o lepší čtení. Lehce cynické, neromantizující vidění světa dává tušit něco málo i o autorovi, však nepředbíhat, trpělivost víc otázek zodpoví. :)
Abych odpověděla na otázku: dobře působí. Krátce, stěží na namlsání, však příjemně. Budu ráda očekávat pokračování.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
DETEKTIV KJELSS...
Danny Jé
Posel smrti VII...
Lukaskon
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Co je vám po tom?
Repulsion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr