|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303513 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Neocortext12 ::
| Trocha nesrozumitelného žvatlání: |
| |
|
|
Přiznám to teď, bez okolků a ošívání: strádám. Našlapuji po dlažbě a každým krokem cítím, jak odchází miligram mé materie. Ztrácím se ve štěrbinách mezi kameny, má touha chodit je ta tam, budu se muset zastavit, aby Neocortext neskončil předčasnou tečkou. Musím setrvat na místě, netušil jsem, že můj úbytek bude probíhat tak zběsile. Naučím se novému umění – umění odpočívat. Když se má chodidla nepohybují, nehubnu. Bude vhodné sehnat někde nohsleda, nosítka a rakev – pro případ nejposlednější – až ze mě zbude jen smítko, protože nastanou jistě časy, kdy opustím svůj trůn, ale nač se tolik znepokojovat? Nosiči v nedohlednu, císařův nový vůz dosud leží někde nesestaven, prkna nesbita, stačí mi prostá – jako pro trestance. Nemám na výběr: po odpočinku nutnost dalších tělesných pochodů – už mi nehty splývají s kůží, na čele prosvítá žlutavé náměstíčko, přebytečné kapaliny jsou odváděny pryč, není náhrady.
Uprostřed prázdné ulice pozoruji voje velebené kasty Sběračů. Je ráno, ptáci už zmlkli, potravu lze najít jen v noci, teď spí ve svých denních hnízdech, poloslepí kroužkovci jsou světlem zabíjeni, na povrch se odvažují pod dohledem Měsíce, i kořist v podobě slabších hlístů mohou svými ústy vysávat jen během noci – den ovládají Sběrači: vyjídají všechny pozůstatky nočního života. Vše závisí na intenzitě světla, teplotě vzduchu, atmosférickému tlaku. Těmito podmínkami se přizpůsobují všichni obyvatelé – ať už zvířecí parazité a mrchožrouti nebo vrstvy občanů. Lidé jsou otroci sjednoceni pod jednou myšlenkou, jedním záměrem, jedním mozkem – kasta Dělníků slova (Ti mají za úkol neustále přehodnocovat významy slov, smyslem jejich práce je výstavba nových systémů – jazykový úzus neexistuje, žádné zákonitosti nevydrží dlouho, každým dnem se slovní zásoba občanů obměňuje, změny jsou diktovány ve snech, celé učebnice předříkávány ve spaní, mračna morfologických švů, syntaktických pravidel, výjimek, tak se každý ráno probouzí s pozměněným myšlením, s odlišnou logikou řazení pojmů.), kasta Strážců (Mravní, ideologická a teologická policie – účel zcela jasný: najít a eliminovat vetřelce, který může škodit zdravému fungování systému, nepřátelské elementy jsou rozpoznány snadno – jednají v rozporu s účelem jim shora uloženým, vytvářejí si nový řád věcí, což je, v souvislosti s bezpečím Města, klasifikováno jako zhoubná nemoc.), kasta Sběračů (Již se o nich autor zmiňoval, v krátkosti dodáme pár detailů: zbavují městské prostředí neživé hmoty, která by mohla ohrozit nebo omezit provoz na městských komunikacích, jejich žaludky jsou navrženy tak, aby byla kterákoliv nežádoucí hmota beze zbytku zkonzumována ihned na místě. K tomu také slouží celková fyziognomie členů kasty: velká těla dělají velký pořádek.), kasta Dělníků hmoty (Zařizuje materiální chod Města, včetně potravinového zásobování, recyklace odpadů. Vysoká kultura třídění. Nikdo si není roven, ani jako ostatek, jako ostatně vždy, jen se tomu říká jinak, láska k Městu prochází žaludkem všech, chod, tedy energetická soběstačnost. Je snadné tyto pracovníky přehlédnout, působí totiž rychle, a co je nejdůležitější, jsou průsvitní, na začátku pracovní směny byste si je spletli s kýmkoliv z ostatních, ale jak se stíny protahují, je stále snazší vidět skrz kůžikostiorgány, pokračování jejich cest za plněním povinností, když táhnou Městem uvolnit své pohmožděné svaly kamsi za pelestmi, vráží do spoluobčanů, kteří se za smrákáním vlečou ulicemi, jejich úkony, nedošlo-li k jejich řádnému popisu, zahrnují mimo jiné dopravu stavebního materiálu, takže možno viděti, jak se přes silnice vznášejí dlouhé řady traverz, tudíž kolaps hromadného směřování osob, spousta nadávek vzlétne k zlatoústům komínů, kolečka plná malty omylem tříští výlohy obchůdků s použitým zbožím, slepenina vkusů, kasta mizejících a ráno se znovu objevujících, armáda neviděných rukou, říká se, že ten, komu se podaří nahmatat tělo znaveného dělníka uhánějící za prací, bude mít celý týden neobyčejné štěstí, to však platí jen pro ty, kdož neochvějně věří na duchy.), kasta Tkáčů (O jejich existenci kolují dohady, jedni tvrdí, že máme co do činění s pouhým městským mýtem, ozývají se však hlasy, přitakávající vládnoucím, jen tak mezi námi, že jsou to podrývači veřejného pořádku a bezpečnosti, roznašeči nákazy, jde jim prý o to, aby Město žilo v neustálém strachu o ztrátu řádu, že tento celoměstský terorismus je snaha o zavedení nového režimu, avšak je nutno se zdravým rozumem přiklonit ke skutečnosti, že tato vrstva je centrální vládou podporovaná a kontrolovaná skupina, řekněme, vykradačů snů, pravda, a o její neotřesitelnosti vím jen já, když nepočítám kohosi na vrcholu potravního řetězce, je, že tito se starají o to, co si mají lidé myslet, jejich výkonné velitelství se nachází hluboko pod Městem, stálým pohybem v tmách přišli o zrak, ovšem, podobnost s mým Dvojníkem jest čistě náhodná, jelikož tam šlo o jiné příčiny, pokud jsem nezpůsobil těmito nezvykle popisnými řádkami rozkolísanost, či dokonce zmatek ve vnímatelově mysli, doufám, že nezačal myslet na jiný příběh, tak tedy, orientují se podle hlasů a jiných tělesných zvuků úzkých spolupracovníků, povolání spočívá v ladění mozkových vln na frekvenci myšlenek těch nahoře, tak se vkrádají do nočního i denního snění všech, vytěsňují z duševních životů jakékoliv náznaky zahálky nebo disharmonického jednání, hlavní je účelovost, každý má své místo, žití každého, ať je v jakékoliv kastě, je navržen a musí být plněn, a to absolutně, jinak hrozí občanská válka, revoluce, holocaust, nucené sebevraždy, mor. Dá se říci, že Dělníci slova pracují synchronizovaně s Tkáči – zatímco ti první sestavují nový kód, ti druzí ihned sestrojí překrásně nový význam zakódovaného. Lze zde uvést i názorný příklad: Jakmile vyladěný mozek narazí na nežádoucí sen, kupříkladu implicitně či explicitně sexuálního charakteru, je okamžitě nahrazen vzpomínkou na šťastné chvíle v kolektivu spolupracovníků, kdy ruku k dílu přiložil každý, Pepa, Honza, Záviš i politickynevždykorektní Milada, radost z týmového souznění, hej rup!, a vše je hotovo, ten dělá to a ten zas ono, a všichni dohromady znamenáme, starý známý doktor Hrabák hřímá o pravěké práci a touze po rytmizované písni při společném úsilí, zvednout a povalit kámen, hej rup!, opona padá, všickni se smějí žertovnému filmu o uvědomělých mládencích, těm to ale sluší!, vzdychají davy, to už se odněkud vynoří rej…, zkrátka mokrý sen každého cenzora, také víra v posmortalii je udržována při životě, rodiče to nemusejí dětem složitě vysvětlovat, odmalička se ví, že když se člověk narodí jako ten nebo ten, po smrti bude pokračovat ve stejné práci jako před sešrotováním, navrátí se k milované činnosti, protože i láska k lidem stejné kasty je ve snech nařizována, kolektivní reklama na ideální společnost je vrchol vývoje demokracie, hurá!, dejte lidem sny a oni vás za to budou milovat, a zatímco bude populaci děsit falešný Nepřítel, bude utvrzována víre ve smysl existence Města, a tím pádem ve smysluplnost, ne-li metafyzickou důležitost obnovitelné bioenergie, která je nezkaženou krví městoběhu.), kasta Rodičů (Podstatu lze odvodit z názvu, i když jde spíše o Rodičky, páří se se zástupci ostatních kast, dalo by se napsat, že jsou to matky celého společenství, každý z občanů má něco od nich, jen se jmény je potíž, zároveň radost. Každý je svým způsobem unikát, jména osob se skládají z čísel a písmen, je tak pro kohokoliv zaručena absolutní individualita, díky Tkáčům je zajištěno vtisknutí alfanumerického kódu do paměti, hluboko, kam ani Alzheimer nemůže, natož čert. Každá z matek těchto skvostů velevýznamné humanizace prožije za jednu inkarnaci až několik stovek porodů, geneticky je tak pěstována imunita vůči bolesti, a tak mohou Rodičky vesele vyšívat, číst si oddechově-poučnou literaturu, leštit si nehty, míchat lžičkou kávu, mlít palec o palec, hrát šachy s kolegyněmi, taktéž takto zaměstnanými, bědovat, zatímco se na svět prodírá nový šťastlivec švadlenčinými, čtenářčinými, kosmetiččinými, tetkovskými, lenoščinými, hráččinými, kolegiálními, plačtivými pysky.) – ale když se nad tím zamyslím, nenapadá mě žádná podoba otrokářů, viděl někdy někdo skutečného vládce? Šušká se v množném čísle, ty drby neuniknou nikomu.
Ouha! Teď do mě někdo vrazil – asi cesta na kutě. Dát si šlofíka. Dvacet. Dáchnout si. Nevím, jaký slovník použít, nevidím nic. Možná, že jsem přepracován. Den se chýlí, ale k čemu? Nemám ten pocit, že by se dnes cokoliv vyřešilo. Spoušť slov – je vůbec možné tomu všemu uvěřit? Někdy nevěřím ani sám sobě. Z takových samomluv je člověku do breku. V první chvíli si sednu na kašnu a mluvím o společnosti. Pak si uvědomím, že mě poslouchá leda tak dlažební kostka – třeba jí už přirostly uši, aby mě mohla poslouchat. Kdyby tak mohla! K sluchovodům by přibyly nožky samochodky a už by pelášila tam, kde by byla k užitku. Všechno tu smrdí účelem. Od dechů a výdechů komplexu stok až k funění otesánků, zbavujících chodníky zlořádů. Pár kroků ode mě: tak dlouhý jazyk je chloubou, ten je veterán, brzy půjde na odpis. Sval – houžev. Věřím na přísavky. Nedojedené sousto. Už obal z prachu, šeď. Teď mizí v objemném břichu, polk. Polk. Nemyslím už na chameleóna, i když pohyb je beztak trhaně přejedený, má vyhlédnutý další objekt. Hlad už není, co býval. Stává se oddělitelným pocitem toho, kdo nemůže být nasycen. Vzpomínám na parazity. Kolik jich ještě na pouti potkám. Jsou i přátelské druhy. Spřátelit se, ani nevědět jak. Město se může nabídnout samo. Že si tě bude hýčkat. Celá sbírka cizopasníků, jako v muzeu. Ráj. Všeho dostatek, Praotec zajásal, když spatřil. Jara květ. Výhodná pozice. Před nepřáteli. Hrad v oblacích. Tam kráčím. Možná někde bude cesta. Třeba se setkám s kastou Vládnoucích. Se Stvořitelem. Rád bych byl ohlášen, přijat. Delegace. Choval bych se způsobně, to se ví, brali by si mě za příklad. Dokonalý gentleman. Mnoho hodin hovoru o politice, poddaných. Došlo by na dohodu o neútočení. Přátelské pravice. Učím se podávat dlaň tak, aby v žádné cizí nezůstala. Mnout si, mnout si. Potím se jak při porodu, jen ty modřiny a otlaky chybí. Kromě těla ztrácím i síly, asi vampýrské Město. Třeba samo od sebe poznalo, že jsem nezvaný. Do domu. Budu bojovat, protože průzkum terénu je celý můj život. Prozatím nechám Dvojče dvojčetem, mám cíl: audience u, ani nevím, jak velkomožné nazvat. Na pojmenování si zatím netroufám. Nechť má hrdinská pouť zpožděně započne nyní!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
