obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915493 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39732 příspěvků, 5764 autorů a 391435 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Ómalóra-10 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Ómalöra
 autor Annún publikováno: 23.07.2009, 6:13  
Tak a je tu další prázdninoví díl, poněmž bude následovat kratičká odmlka a další pokračování až v srpnu.
Tak co se přihodí tentokrát?
Co to znamená první setkání?
Kdo se ským setká?
Že by osud započal příst další nit zajimavou nit pro naší elfku?
Nu inu čtěte a dovíte se víc.
přeji pěkné léto a po dovolené se zas uvidíme. Hezké počtení. :-))
 

X. - První setkáni.


„Íre hiriën ós nissë peryat, an estë. Nauva sët entulo, ya vanwa nerú, san órë lelya melmë uryata ar
Elya mandë ós quante.
- Až objeví se žena jiná než ostatní. Bude jí vráceno, co ztraceno bylo, pak srdce tvé láskou vzplane a tvůj osud se naplní.“

Dirielova sudba, kterou pronesla čarodějka Niamey.


* * * * * *


V Údolí pramenů se vznášel po ránu lehce mlhavý opar. Vůně léčivých bylin i lučních a lesních květů a keřů se linula vzduchem a proplétala se mezi stromy. Elfové v dlouhých róbách spěšně kráčeli sem a tam po trávě a kamenných chodníčcích od domu k domu. Tiše se zdravili a občas si vyměnili i pár vět. Krásné dřevěné domy stály jak na zemi, tak byly vybudovány i v korunách mnoho set let starých, rozložitých Javronů. Elfky se pohybovaly s plynulou taneční ladností a nosily různé tácy, koše, nádoby a některé pomáhaly uzdravujícím se pacientům v chůzi. Údolí pramenů bylo totiž centrum všech elfských léčitelských kapacit ze všech tří elfských zemí. Dalo by se to též nazval lázeňskou oblastí, protože prameny vyvěrající zde ze země měly léčivou moc a u pramenů byla vybudovány malá jezírečka, ve kterých se postižení koupali a užívali si ozdravných kúr.
Tímto tichým poklidným místem projížděl na hnědém koni muž oděný v šedém plášti. Díky kapuce, kterou měl přehozenou přes hlavu a staženou hluboko do čela, mu nebylo vidět do obličeje. Otěže držel jen v jedné ruce, protože druhou ruku skrýval pod pláštěm. Mířil rovnou k tomu největšímu a nejhonosnějšímu domu v celém údolí. Toto elfské obydlí se pyšnilo překrásnými pracnými ornamenty a reliéfy ve tvaru proplétaných větví a břečťanových šlahounů. Do sloupů byly vytesány podobizny elfů téměř tak, jak je všemohoucí stvořil, jen intimní partie měli překryté decentně umístěnými kousky látek. Něco takového se dalo vidět jen v elfských městech a osadách.
Jezdec se zadíval na největší a nejstarší dům uzdravování v tomto údolí. Zastavil svého koně, přehodil nohu přes hřbet svého oře a opatrně sklouzl na zem. Skrytá tvář se mu lehce zkřivila bolestí, která mu při sesedání projela pochroumanou rukou, jíž měl přitisknutou k hrudi pod pláštěm a tiše sykl. Pak uchopil otěže svého koně a udělal několik kroků ke kamennému schodišti.
Z bohatě vyřezávaného portálu na konci krátkého schodiště vyšel sličný muž v temně zeleném rouchu s rukama složenýma na prsou a s tváří bezvěkou, tak jako je to u všech elfů, a přesto se v ní zračila velká moudrost mnoha prožitých slunovratů. Dlouhé plavé vlasy s bílým nádechem měl sčesané po stranách do několika copánků s propletenými dřevěnými korálky přesně podle elfských tradic a oči, v nichž se obrážela azurová modř nebeské klenby. Za tímto vznešeným elfem jako stín kráčela ještě jedna útlá postava oděná do tmavě šedých dlouhých neforemných šatů s vysokým stojacím límečkem, který dokonale zakrýval její štíhlý krk až po bradu. Hlavu měla nachýlenou k zemi a plavé vlasy jí přepadly přes ramena a zahalily její drobný oválný obličej závojem zlaté záplavy. Dlouhé rukávy jí splývaly po pažích až k zápěstí drobných rukou s dlouhými elegantními prsty. V rukou držela zapisovací blok a tužku. Podle chůze a ladných pohybů bylo jasné, že druhým elfem je nějaká žena. Léčitel i s pomocnicí sešel ze schodů a stanul tváří v tvář nově příchozímu.
Jezdec pustil otěže svého oře, který poslušně stál vedle něj, a volnou rukou si stáhl kápi z hlavy. Z pod kapuci se objevila kštice plavých vlasů s bojovnickými copánky po stranách špičatých uší. Elf se zářivě usmál a smaragdově zelené oči mu vesele zajiskřily. Léčitel rozpřáhl ruce v uvítacím gestu a promluvil k elfovi před sebou.
„Buď vítán, můj princi. Co tě k nám přivádí, drahý Dirieli?“
Princ Diriel se před léčitelem poklonil, aby mu projevil úctu, neboť tento vznešeně vyhlížející muž byl nejvyšším představeným rady elfských léčitelů a pánem tohoto krásného elfského města.
„Zdravím tě, mistře Ewerione.“ Odpověděl mu na pozdrav elfský princ. „Přicházím ze dvou důvodů, mistře. Za prvé: jsem se při cestě k vám nechtěně zranil pádem z koně, když se můj oř lekl jezevce, a potřeboval bych ošetřit.“ Poukázal na pošramocenou ruku ukrytou pod pláštěm.
„To je samozřejmé, rád se na tebe podívám a ošetřím tvé rány. A co je ta druhá věc, kvůli které si za mnou vážil tak dalekou cestu?“
„Má milovaná sestra a paní Ladérionu, princezna Anneris, tě nechává prosit, zda bys nemohl přijet do města snů a dohlédnout na ni i při jejím druhém těhotenství. Má v tebe velkou důvěru a byla by nesmírně ráda, kdyby ses o ni postaral.“
„Bude mi velkou ctí pečovat a dohlížet na správný průběh očekávání paní Anneris.“Odvětil Ewerion.
„I ona bude poctěna.“ Pokýval hlavou Diriel.
„Mohu se zeptat v kolikátém týdnu se paní Anneris nachází?“
„Ve dvanáctém týdnu, mistře.“
„Toť ošidné období pro elfské ženy.“ Zkonstatoval léčitel. „Pojď, můj princi, podívám se na tvou ruku, ošetřím ji a pak spolu pojíme dobrý oběd a domluvíme se, kdy vyrazíme na cestu.“
Pokynul rukou ke schodišti vedoucímu do domu. Potom se podíval na elfku, která stála kousíček stranou, s plaše skoro bojácně skloněnou hlavou a v rukou neustále žmoulala zápisník.
„Mëllindo, prosím, přesuň všechny mé pacienty mezi ostatní léčitele a oznam jim, že na několik měsíců odjedu do Ladérionu, kde si žádají mých služeb.“
Plavovláska přikývla a udělala si poznámku do zápisníku.
„Buď tak hodná a požádej Glorindela, aby mě zastoupil v mé nepřítomnosti.“
Elfka znovu přitakala a zase si něco zapsala.
„Je má ošetřovna připravena k návštěvě pacienta?“ otázal se léčitel.
Mëllinda pokývala souhlasně hlavou.
Elf se spokojeně usmál. „Samozřejmě že ano, jako obvykle je na tebe naprosté spolehnutí.“ Pochválil ji Ewerion a elfka se lehce zarděla a ještě víc sklonila hlavu, aby zakryla svou docela pohlednou tvář. Mezitím se k nim nenápadně přitočil mladý elf, který si převzal od prince jeho oře a odvedl jej do nedalekých stájí. Pak léčitel s princem vyšli po schodišti následováni šedým stínem té elfky.

Chodby domu uzdravování byly velmi světlé a vzdušné. Po zdích visely portréty vznešených elfů a elfek anebo byly pomalovány krásnými freskami s různorodými výjevy. Podlahy se skládaly z mnoha barevných dlaždic, které vytvářely na zemi složité ornamenty. Na sloupech se nacházely vázy s živými i sušenými květinami, vzduchem povívaly lehounké závěsy a v tepaných svícnech byly prozatím nerozsvícené olejové lampy, neboť bylo dostatek přirozeného světla. Všechno to působilo příjemně, poklidně a harmonicky. Prošli až na konec chodby a zatočili do místnosti, která se tam nalézala. Ocitli se v ošetřovně mistra Eweriona. Byla čistá a dokonale sterilní, a přesto nepůsobila chladným dojmem, díky jemným nástěnným malbám zobrazujícím letící ptáky nad mořem.
Léčitel princi pokynul k vyšetřovacímu lůžku. Diriel si sundal cestovní plášť a chtěl si ho odložit, ale najednou nevěděl kam. V ten okamžik se u něho objevil šedý stín a plášť si od něj plaše vzal a zanesl ho na věšáček vedle dveří.
„Děkuji.“
Stín jen kývl hlavou a dál postával v bezpečné vzdálenosti od prince a skláněl svou tvář k zemi a schovával ji za vodopádem lesklých zlatých vlasů. Princ se vyhoupl na vyšetřovací stůl, zdravou rukou si zručně rozepnul přezky na haleně a opatrně si sundal volný rukáv z pochroumané ruky. Obnažil pokožku na poraněné paži, aby se na ni mohl léčitel podívat. Mistr Ewerion se ujal své práce. Uchopil princovu paži a pečlivě si ji prohlédl. Měl nepříjemně sedřenou kůži na loktu a celém předloktí a podle toho, jak se Diriel bolestivě šklebil při každém sebe mírnějším pohybu, bylo něco v nepořádku i pod kůží.
„Tak co, mistře, jak to vypadá? Mně se to osobně moc nezdá a řekl bych, že jsem si ji nejspíš při tom nechtěné kotrmelci zlomil, protože při dopadu na zem mi v ní protivně zakřupalo.“
Léčitel jemně ohmatal poraněnou ruku svým velmi citlivým a zkušeným hmatem a zkonstatoval.
„Tvůj odhad, můj princi, je skoro správný. Nemáš ji zlomenou úplně, jen naštípnutou kost, a to se hojí docela rychle. Narovnávat nic není za potřebí, neb vše je na svém místě. Ošetřím ti tu odřeninu a zafixuji paži na dva až tři týdny.“
„No, tak to mám radost. Kdyby tu byl můj bratr, zase bych slyšel poznámky na téma, neskonalé nemehlo a zženštilé chování.“
„Vůbec se tím netrap, princi, každý se může zranit, a členové královského rodu nejsou výjimkou. Věřím, že i váš bratr měl nejedno zranění z neopatrnosti či pouhé nešťastné nehody.“
Léčitel se podíval na dívku v šedém, která během jejich hovoru připravila vše potřebné pro ošetření rány.
„Mëllindo, prosím, podej mi vodu s heřmánkovým výtažkem a hadřík na omytí.“ požádal ji léčitel.
Než to dořekl, už mu nabízela malý lavůrek s vlažnou, mírně okrově zabarvenou vodou a žínku. Léčitel děkovně kývl hlavou. Vzal mokrou žínku a pečlivě omyl zaschlou krev a vyčistil odřenou kůži na paži. Osušil místo a rána se už nezdála být tak zlá, dokonce již nekrvácela. Ewerion natáhl ruku a na dlani se mu objevila malá mistička s tmavě hnědou a ne zrovna libě vonící desinfekční mastí, kterou mu podala ta tichá elfka.
„U Manar, to ale páchne.“ Zašklebil se znechuceně Diriel. „Co v tom u všech skřetů je? Vážně musíš použít zrovna tuhle břečku, mistře?“
„Nebuď tak přecitlivělý, princi.“ Léčitel se usmál jeho zamračené grimase s odporem svraštělým nosem. „Tohle ti pomůže uzdravit ruku. Je v tom devatenáctero léčivých bylinek a kořínků. Neobávej se, nic z toho ti neublíží.“
Obratně potřel postiženou tkáň a nevynechal jediné porušené místo.
„Obvaz.“
Stačilo jediné slovo a potřebná věc se ocitla v léčitelově ruce. Hbitým pohybem ovinul bílou gázu kolem odřeného loktu a předloktí.
„Tak, a teď ještě zafixujeme tu naštípnutou kost. Mëllindo, dlahu, prosím.“ Ještě jeho prosba nedozněla a dívka už držela v rukou dvě podlouhlé dřevěné destičky.
„Výborně. Pomoz mi.“ Požádal nesmělou dívku. „Přilož ty dlahy k ruce a podrž mi je, ať je mohu převázat a dobře upevnit.“
Elfka se zdráhala, jako by se štítila Diriela dotknout, pak přece jen přistoupila blíž a udělala to, oč ji léčitel požádal. Měla velmi jemné a teplé ruce. Její dotek působil konejšivě a přitom z něho Diriel cítil strach a obrovskou nervozitu. Přidržovala dlahy a léčitel kolem nich pevně ovíjel obvaz. Diriel pozoroval tu zvláštní elfskou dívku, které se snažila schovat za záplavou zlatých vlasů. Pak na malý okamžik pozvedla hlavu a vrhla na prince kratičký pohled. Trvalo to jen zlomek vteřiny a zas sklonila hlavu a tvář zahalila clonou ze svých vlasů. I ten letmý pohled stačil, aby si Diriel všiml jejích nádherných tyrkysově modrých očí, ale co mu vyrazilo dech, byla obrovská bolest, strach a smutek, který v nich spatřil. Bylo to, jako by pohlédl na dno toho největšího zoufalství a prázdnoty. V těch očích chyběla veselá jiskra a energická chuť do života. Náhle měl touhu odhrnout ten zlatý závoj a pohlédnou opět do jejích modrých studánek, ale něco mu říkalo, že by to nebyl nejlepší nápad. Tak svrbící ruku nechal ležet tam, kde byla, a jen sledoval, jak její drobné ruce přidržují dlahy.
Léčitel během chvíle dokončil svou práci a princ měl ruku dokonale ošetřenou.
„Mëllindo, podej mi ještě závěsný šátek.“
Dívka přikývla, udělala několik kroků, otevřela jednu skříňku z borového dřeva a zašátrala v ní. Vytáhla složený bílý šátek a podal ho Ewerionovi. Ten ho zavázal Dirielovi za krkem a pak mu do něj uložil poraněnou ruku. Dívka mezitím ustoupila od pacienta a začala uklízet věci, které již nebyly zapotřebí. Během chvilinky bylo vše na svém místě a ona už zase stála nehnutě se skloněnou hlavou vedle dveří.
„Tak, a je hotovo.“ Pronesl Ewerion. „Jak jsem ti již řekl, nyní nesmíš tu ruku nejméně tři týdny příliš zatěžovat. Drž ji v klidu, můj princi.“
„Budu se snažit, mistře.“
Léčitel se podíval na elfku a řekl.
„Mëllindo, byla bys tak laskavá a vyřídila mé hospodyni Fioně, aby připravila o jednu porci k obědu na víc?“
Dívka pokývala hlavou, až se její plavé vlasy rozvlnily do stran, hned na to spěšně opustila místnost a zmizela na chodbě. Ewerion vrátil svou pozornost na mladého prince, který stále seděl na vyšetřovacím stole.
„Mohu ti nabídnout pomoc při slézání?“ otázal se léčitel svého pacienta.
„Děkuji, myslím, že to zvládnu sám.“ Odvětil Diriel a hbitě seskočil ze stolu na podlahu.
Došel ke dveřím, natáhl se po plášti, jenž visel na věšáku, sundal ho dolů a přehodil si jej přes rameno. „Jsem ti vděčný za ošetření, mistře Ewerione.“
„Ale kdeže, vždyť je to má povinnost. Nu a nyní se můžeme pomalu vydat k mému domu.“
Elfský princi přitakal a oba vyšli z ošetřovny na chodbu, kráčeli domem a nakonec sestoupili po schodišti na kamenný chodníček a vyrazili pomalou chůzí k léčitelovu domu.
„Ewerione?“
„Ano?“
„Kdo je ta zvláštní dívka, co ti dělá pomocnici? Jak je tu dlouho?“
„Není to má pomocnice, ale správkyně, a občas mi vypomůže i při ošetřování nemocných. Je to má dobrá přítelkyně a je zde již, nu hnedle pět set let.“
„Ai. Vážně? Že jsem si jí při poslední návštěvě tady, nevšiml?“
„Nemohl sis jí všimnout, protože tu tenkrát nebyla, musela totiž odcestovat do Ancalwa. A i kdyby zde byla, nejspíš bys ji pořádně nezahlédl, ona se většinou neohlášením návštěvám vyhýbá, nemá totiž ráda cizince a neznámé lidi. Mëllinda je dost plachá.“ Odvětil Ewerion na Dirielovu otázku.
„Ai, všiml jsem si. Není to škoda, že tak hezká dívka je tolik zakřiknutá?“
„Škoda to je, ale má to své důvody, o kterých bych raději prozatím pomlčel.“
„Chápu.“
Oba elfové kráčeli k jednomu velmi mohutnému Javronu, okolo kterého se obtáčela plošina, jež vedla k léčitelovu domáckému příbytku. Vystoupali po plošině a stanuli na visutém balkóně, kde byl připraven prostřený stůl pro dva. Mëllinda zrovna vyšla z domu a nesla dvě křišťálové sklenice, když na ni promluvil léčitel.
„Mëllindo, ty s námi nebudeš jíst?“
Elfka zavrtěla hlavou.
„Proč?“
Zahleděla se na Eweriona nevinným, vystrašeným pohledem a očima těkala z léčitele na prince a naopak.
„Ach tak, už je mi to jasné. Dobře, když chceš, tak s námi jíst nemusíš.“
Mëllinda si viditelně oddechla, lehounce se smutně pousmála, sklonila hlavu, postavila sklenice na stůl a zmizela zase uvnitř domu. Léčitel za ní hleděl a zklamaně si povzdechl. V duchu přemýšlel, jak dlouho to potrvá, než se Mëllinda opět naučí důvěřovat ostatním. Sice její chování chápal, protože po tom všem, co si se svým manželem zažila, se ani nemohl divit, ale stejně mu jí bylo líto. Znovu si povzdechl a upřel svou pozornost na prostřený stůl.
„Trápí tě něco, mistře Ewerione?“ otázal se Diriel, když viděl, jak si léčitel několikrát usouženě povzdechl.
„Nic, co by muselo trápit tebe, můj princi. Jen jsem se trochu zamyslel.“
„Ai. Ach tak.“
„Nu, prosím, přijmi místo u mého stolu a než nám má hospodyně přinese pokrm, můžeme si popovídat.“
Princi si zdravou rukou odsunul židli a posadil se.
„Děkuji, mistře.“
Ewerion se též usadil na své místo a nalil jim do číší lahodně vonící víno. Jednu nechal stát před sebou a druhou číš podal Dirielovi a princ ji přijal.
„Připijme si na naše opětovné shledání.“ Pronesl léčitel a pozvedl číši, elf udělal totéž a pak zaznělo tiché cinknutí křišťálu a oba upili ze svých pohárů.
„Zdá se, že od mé poslední návštěvy zde se toho moc nezměnilo.“
„Ale změnilo, princi, jen sis toho nevšiml. Postavily se zde čtyři nové domy, několik mladých léčitelů odešlo do jiných měst a usedlostí plnit své léčitelské povinnosti a dorazilo sem pár nových adeptů, kteří se nyní pilně učí ve škole mistra Úrina léčitelskému vědění. Sice to nejsou žádné velké změny, přesto jsou. A teď mi pověz , jak se vede tvé sestře? A co Ladérion?“
Princi si upil dva loky sladkého bezového vína.
„I nu Ladérion pěkně vzkvétá a stále se rozrůstá. Sestra musela nechat přistavět další budovu k Mirimonově akademii a i k přiléhající koleji, aby měli nově příchozí studenti kde studovat a být ubytováni. Je neuvěřitelné, jaké množství mladých lidí ze všech koutů našich zemí i cizích se chce vzdělávat. Město je plné elfů, lidí a draků. No, zkrátka je tam rušno. Anneris se vede velmi dobře. Co říci, je se svým manželem Dorienem naprosto šťastná a dcera Fëa jí též děla velkou radost. Má neteř je pěkné kvítko ze skřetí zahrádky,“ pousmál se elf, „ale každý ji má velmi rád. Nyní se moc těší na to, že bude mít sourozence.“ Odvětil na léčitelův dotaz Diriel.
„Jak se tvá sestra cítí?“
„Nadmíru dobře, je vidět, že jí těhotenství prospívá, protože jen září.“
„A co princ Dorien, jak ten to snáší?“
„Samozřejmě že i Dorien je štěstím bez sebe, ale zároveň má o Anneris strach. Neustále ji obletuje, hlídá jako oko v hlavě a nabádá, aby byla opatrná. Sám víš, že u jejího prvního těhotenství nebyl přítomen, a tak to prožívá ještě víc, než je obvyklé. Ale musím říci, že se mu nedivým, miluje mou sestru celým srdcem. Je jí dobrým manželem a skvělým otcem, kterého malá Fëa naprosto zbožňuje.“ Opěvoval své příbuzné Diriel.
„Ai. Ano, toho, že k tvé sestře ho poutá velká náklonnost, jsem si všiml už tenkrát, když ji sem přivezl společně s tvým starším bratrem Rínonem, abych jí ošetřil zanícené rány. Již tehdy mi bylo jasné, že z nich bude pěkný pár.“
Diriel se pousmál nad tím, když si vzpomněl, jak jeho bratr lamentoval, že je jejich sestra hloupá, když od sebe odehnala muže, který ji velice miloval.
„Tak, tak, jsou opravdu hezký páreček, ale chvíli jim to trvalo, než se dali dohromady, ale na tom už nyní nezáleží, hlavně že jsou šťastní.“
„A jak se vede Rínonovi?“ položil další otázku léčitel.
„Mohu říci, že je šťastný jako kdysi a možná ještě víc.“
„Tak to jsem rád, a co zapříčinilo jeho dobrý rozmar?“
„Manželství, mistře, manželství. K vám se ta novina ještě nedonesla?“
„Ne, tato zvěst se k mému sluchu zatím opravdu nedošla. Pověz, kdo je ta šťastná elfka, kterou pojal za svou choť?“ zvídavě se otázal Ewerion.
„Nebudeš tomu věřit, mistře, ale vzal si svou dlouholetou lásku.“
„Niumey?“ vyřkl jméno ženy s údivem. „To není možné. Vždyť když tu byl naposledy, tak o ní nechtěl ani slyšet a zapřísahal se, že pokud mu zkříží cestu, tak že ji s chutí zardousí.“ Poznamenal léčitel.
„Ai. Byl na ni velmi rozzlobený, však náhoda zapříčinila jejich opětovné setkání po mnoha letech. Ani jeden z nich detaily o jejich setkání nikomu nevypověděl, ale řekl bych, že bylo velmi bouřlivé. Přesto si vše vyříkali, odpustili si, a místo slíbeného škrcení si ji vzal před nějakou dobou za ženu. Je však vidno, že svazek manželský mu jde k duhu. Nikdy předtím jsem ho neviděl tak spokojeného, jako je nyní. Niamey mu opět vnesla do života světlo, za což jsem jí neskonale vděčný.“
„Takže to vypadá, že ty už jsi jediný z potomků krále Darnela, který ještě nezakotvil v manželském přístavu. Nechystáš se v dohledné době, též vstoupil v posvátný svazek?“ popíchl ho se škádlivým úsměvem léčitel.
„Dej s tím pokoj, mistře. Já a manželství, to nejde dohromady. Na tuto instituci jsem ještě příliš mladý a nezralý. Možná jednou, za hodně let, to zkusím, ale prozatím chci zůstat svobodný.“ Namítl Diriel s vážnou tváří. „Užívat si dámské společnosti plnými doušky, to ano, ale sňatek? Brr, to není nic pro mě.“
„Inu, je to tvé rozhodnutí, i když si myslím, že zralý i starý jsi na to dost.“
„Jsi jako má matka, i ona už by mě nejraději viděla pod pantoflem, ale já se na to necítím.“
„Dobrá, ale doufám, že mi pošleš oznámení, až do toho jednou praštíš, rád bych byl přítomen tvé svatby.“
„S tím můžeš počítat, mistře.“ Přikývl souhlasně princ Diriel.
V té chvíli vyšla ze dveří domu elfka v zeleno bílých šatech a nesla na podnosu mísu s vařící polévkou, kterou postavila na stůl. S prázdným tácem odešla zpět do obydlí a za chviličku už zas nesla podnos, ale tentokrát na něm byl velký oválný talíř, na kterém ležela dušenou zeleninou obložená pečeně. Jídlo vonělo velmi dobře, až se sliny sbíhaly. Elfka uložila talíř na střed stolu hned vedle mísy s polévkou a ještě odběhla pro další mísu s pečenými brambory. Během několika minut se na stole octl celý oběd. Elfka pokývla hlavou a zadeklamovala:
„Přeji vám dobré chutnání, mí pánové.“
„Děkuji.“ odvětil na její přání Diriel.
„Děkuji, Fiono, za výtečné pohoštění.“ Elfka se mile pousmála a chtěla se otočit k odchodu, když ji oslovil. „Fiono?“
„Ano, mistře Ewerione?“
„Mëllinda obědvá s tebou uvnitř domu?“
„Ne, vzala si nějaké jídlo na talíř, a naznačila, že si ho sní u sebe v pokoji a zmizela po zadním můstku. Mám vám vyřídit, ať si necháte chutnat.“
„Tak tedy ještě jednou děkuji.“
„Není zač.“ Odvětila hnědovlasá elfka a zašla do domu.
Elfové si nandali kouřící polévku a začali pomalu usrkávat výtečný kuřecí vývar. Poté se pustili i do druhého jídla a přitom si povídali a domlouvali se, kdy vyrazí na zpáteční cestu ke smaragdovému jezeru, u něhož se nachází město Ladérion.

* * * * * *


Vysvětlivky a překlad:
Ai – jo, ano, či neurčité přitakání


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 31.01.2010, 21:07:50 Odpovědět 
   To už uteklo tolik let? To je teda skok. Už se tam konečně objevil poslední sourozenec a předpokládám, že se mezi ním a Melllindou něco vyvrbí
 ze dne 01.02.2010, 0:05:38  
   Annún: Děkuji Kondrakare,
ano máš pravdu, je to skok, ale podrobněji popisovat pět set let poklidného a téměř nudného života v Údolí pramenů by čtenáře uspalo, takže jsme se přenesli na křídlech času do budoucnosti a pokračujeme dál ve vyprávění. :-))
 Tracy Harper 24.07.2009, 15:18:14 Odpovědět 
   Tak, dočkala jsem se :D Snad se teď Mëllindě začne trochu dařit a kdoví, třeba se časem zase naučí mluvit a hlavně věřit ostatním, i když to asi ještě potrvá, ale budu jí přát hodně štěstí :)
 ze dne 09.08.2009, 22:35:06  
   Annún: Děkuji Trancy,
ano Mëllindě se opravdu začíná blýskat na lepší časy, ale pár drobných přeháněk se taky naskytne a poté zase bude svítit slunce.
 Šíma 23.07.2009, 10:32:51 Odpovědět 
   Ahoj, dnešní díl byl trochu o politice, pletichaření a užívání si života! ;-))) Princ Dorien? Neslyšel jsem to jméno už někde? Snad jen jednou jsem viděl práci Tvých skřítků Překlepníčků, ale není ani o čem mluvit, zdá se, že ti mrňousové se musí plést do všeho i do takto dobrého příběhu! ;-)))

P.S. Nezamiluje se naše elfka do prince? Čistě náhodou? Nebudu spekulovat a předbíhat, hezký den přeji a hezké prožití letních dnů!
 ze dne 09.08.2009, 22:33:25  
   Annún: Ahoj Šímo,
děkuji za přívětivý komentář, po návratu z dovolené není nic lepšího než si přečíst milá slova od čtenářů.
Ano, princ Dorien se vyskytnul v příběhu Yár fenumë, neboť je to půlelf, který má za ženu sestru prince Diriela.

P. S. - tvé spekulace jsou oprávněné, ale lehké to mezi těmi dvěma nebude.
 amazonit 23.07.2009, 6:13:13 Odpovědět 
   Myslím, že můžu klidně napsat, že se tvoji přiznivci jistě už nemohli dočkat dalšího dílu a měli se na co těšit.
Ti, co tě dobře znají, asi už vědí, jak se bude příběh vyvíjet, že návštěva prince asi není jen tak náhodná, ale nebudeme předbíhat a počkáme si, co na to ty. Jak to máš vymyšlené.
K formě se toho moc psát nedá, vše už bylo řečeno v mnoha komentech před tímto:-)
 ze dne 09.08.2009, 22:28:16  
   Annún: Děkuji Amazonit.
Doufám, že se budou líbit i další díly příběhu, v nichž nebude chybět romantika, napětí i legrace. :-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
A tak to prišlo
MarkízDeSade
O duchovních př...
markus
TO TIELKO MÁ TE...
Adam Javorka
obr
obr obr obr
obr

KRÁLOVNA SILNIC
DERALTE
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr