obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915449 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391123 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: TMA ::

Příspěvek je součásti workshopu: Monolog herce
 autor aida.voedor publikováno: 31.07.2009, 11:16  
...uznávám, že to není celé monolog. Druhá postava řekne tři věty.
 

/Tma. Tichý šramot, možná myš./

"Rudolfe? Rudolfku, jsi to ty?"

/Ticho, i zvuk utichne./

"Rudolfe! Mám strach..."

"Slyšíš mě?"

/Rozsvítí se stolní lampa na jinak úplně prázdném nočním stolku. Chabé světlo osvětlí rozcuchaného starce v pruhovaném pyžamu. Sedí na pelesti, peřina je zmuchlaná o kousek dál. Z příliš krátkých kalhot mu vylézají kotníky./

"Já vím, že se bojíš světla, ale já se bojím tmy! Vždycky jsi byl statečnější než já. Co kdyby zase přišli?"

"Rudolfku, já je slyším. Vím, že je slyšíš taky."

"Rudolfe!!!"

/Ozve se bouchání tyče do stropu a tlumený, rozzuřený hlas: "Budeš už konečně zticha, ty blázne?!" Muž se sehne pod postel, vytáhne pantofel a stejně zarputile s ním mlátí do podlahy./

"Buďte zticha, tady se nedá spát!"

/Po chvíli přestane a naslouchá absolutnímu tichu./

"No dobře, Rudolfku, já zhasnu. Ale buď tu se mnou."

/Cvaknutí lampy. Vše se zase noří do tmy./

/Vzdálené vrzání postele a tlumený smích./

"Pch! Novotní. Dělají další dítě. Jako by jich už neměli dost! A já prý jsem blázen!"

"Nemůžeš tomu rozumět, Rudolfku. Ty se s nimi každý den nesetkáváš. Je to samé: Nepotřebujete s něčím pomoct, pane Karle? Jakpak dneska je, pane Karle? Karle! Kdo jim dovolil brát si do huby mý jméno! A krást mi mý noviny!"

"Já vím, já vím. Sám jsem jim dovolil, aby mi říkali pane Karle. Jenže kdo to moh vědět, že ty jejich frackové budou tak rychle přibývat. A Vlasta, to bylo furt: Upeču jim nějakej šutemén, dyť ta jejich máma celej den maká. A pak ji ani nepustili sednout v městský."

"Ne, Rudolfe, to není jedno! Zabili ji! Zabili!"

/Rozpláče se./

"Copak tohle má nějakou cenu?! Ten chuj zatracenej tam akorát šuká a pomlouvá, prachy bere, že dělá důvěrníka, ale výtah spravit neumí!"

"Ne! Jděte pryč! Já za to nemůžu! Ne!"

/Tlumené světlo, jako by právě teď vyšel měsíc./

"Měsíc. Už zase. Já se snad nevyspím!"

/Zapálí si cigaretu./

"Já vím, Rudolfe, neměl bych kouřit. I Vlasta to říkala. Šetři svý srdce. Mý srdce! Cha! A co ona..."

/Přejede si rukou po obličeji, jako by chtěl zahnat slzy, které se mu už už derou do očí./

/Zarazí se, pohlédne přímo do světla a šeptá:/
"Občas jsou noci, jako ta včera,
v tom věčném jasu hedvábná střela
mě sevřela...
Občas je měsíc plný noci,
občas mě budí ze sna zlý pocit,
že mě má v moci...
Měsíc."

"Měsíc! Romantika! Bláznovství! Krása, co? Tohle napsala! V šestašedesáti letech! Byla šílená! Ne já, ona, rozumíte?! A já jsem ji měl rád!"

"Rudolfe, proč lžu? Proč? Možná jsem skutečně..."

"Ne! To není pravda! Já přece žiju úplně normálně! Vím, že do nákupního vozíku patří pětikoruna a že nejlevnější rohlíky maj v Tescu."

/Odmlčí se a zamává cigaretou./

"Jenže jsem stejně musel zkusit, jestli se do tý díry na košíku nevejde pajska. A rohlíky kupuju v sámošce."

"Vlasto? Ty jsi tu taky?"

"Ne, to je přece hloupost. Je mrtvá. Rudolf je mrtvý."

"Jenže oni se mnou mluví! Co když jsem mrtvý taky!"

"Co když to, co vidím, cítím, svírám, slyším, co když je to jenom sen? Jak můžeme vědět, že barvy vidíme stejně jako ostatní? Když mě jako malého učili, že zelený je list a červená mámina sváteční sukně, jak jsem mohl vědět, jestli červenou nevidím stejně jako jiní modrou, jenom pro to máme stejné jméno? A jak to můžu vědět teď?

Co když je nakonec celý svět jen sen, a můj život jenom zatracená noční můra?! A ty, ty jsi jen stín, Rudolfe, stín v mém mozku, matný, protože říkáš, co říkám já, a slyšíš, co slyším já, a vůbec jsi ve všem stejný, jenom se narozdíl ode mě nebojíš tmy a když rozsvítím, utečeš.

Jenomže co když jsem to všechno zase jenom já. Když cítím, jak se dotýkáš mého ramene, jak můžu vědět, že nerozsvítím a neuvidím zase jenom tu svou ruku?!"

/Dlouhé mlčení narušené jen táhlou ozvěnou houkačky./

"Zase někoho vezou. Včas. A Vlasta... Nemůžu za to! Nemůžu za to, že musela vynášet ten koš! Byl bych to udělal! Přísahám! A ten výtah... zatracený krám, nemohl fungovat! Zastavila se. Ve třetím patře, aby se vydýchala, jenže... A já..."

"Byl jsem na pivě, Rudolfe! Poprvé po pětatřiceti letech. A když ji našli..."

"Proč jsou tady? Proč mě nechtějí pustit, proč se mi smějí?"

"A proč jsi tu ty, Vlasto, když nic neříkáš? A proč... proč jsem tu já?"

/Cigaretu típne o noční stolek a otevře zásuvku. Vytáhne z ní tlustý sešit plný novinových výstřižků./

"Myslel jsem, že to jsou recepty. Na okurky. Jak se dělá jahodovej džem. A nejrůznější kraviny ku kávě."

"Nebyly. Byly to říkanky. Básně. Citáty."

"Proč jsem to nevěděl, Rudolfe? Proč mi to neřekla?"

"A proč já jsem jí neřekl - o nich? Ona by to pochopila. Já bych to pochopil, kdyby mě pochopila. Jenže já měl strach."

"A mám ho pořád, Rudolfe. Myslel jsem, že to přejde. Jenže je to čím dál tím horší. Mám hrdlo stažené a bojím se mluvit. Jen s tebou se mi mluví dobře, Rudolfe. I když nejsi opravdový."

"Jistěže to vím, že nejsi. Ani já nejsem. Asi jsem už dávno mrtvý. A moji slávu nikdo opěvovat nebude. Nebyl jsem "muž přemoudrý" ani "nejstatečnější z Achajů". To je Homér, Rudolfku. Jako malej jsem ho měl rád."

"Moc rád. Přál jsem si tam být a bojovat. A pak se vrátil táta. Z války. Bez slávy, bez kořisti, bez nohy. Ale co ti to vykládám, Rudolfku?"

"Tebe to nemusí zajímat. Jsou to hlouposti. Já sám jsem hlupák. Vy jste hlupáci. Všichni jsou hlupáci, protože pořád ještě nepochopili, že celej tenhle zkurvenej svět je jen jeden velkej tyjátr!"

/Hodí krabičku cigaret do kouta./

"A ten můj part je smutný. Ale já nechci! Nechci!"

/Měsíc přestane svítit a celá scéna se opět ponoří do absolutní tmy./

"Vlasta nesmí být mrtvá! Ne!"

/Zářivé světlo. Muž(M) leží na bílé nemocniční posteli, v ruce kapačku. Stojí u něj doktor(D) a něco zapisuje do karty./

D: "Konečně jste se probral."
M: "Co?"
D: "Otrava alkoholem není legrace. Vaše paní se o vás hodně bála."

/Mlčení. Doktor dál něco píše do karty./

M:"Mohl byste jí, prosím, něco vyřídit?"

/Doktor kývne./

M: "Ty básně jí vydám."


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.7 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 37 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 skraloup 03.08.2009, 19:36:20 Odpovědět 
   asi bych to taky trošku proškrtal, ale po bitvě je každý minimálně poddůstojník...:-))
už jen za ty scénické poznámky (kterým jsem se já zbaběle vyhnul) známkuji bez rozpaků....:-))
 Xianghua 01.08.2009, 18:05:24 Odpovědět 
   V jádru dobrý nápad, napsané to taky bylo moc pěkně a čtivě, ale škoda té pointy - souhlasím se Sakorou. 2.
 Dawnie 31.07.2009, 22:38:31 Odpovědět 
   Je to dost zmatené, nahuštěný monolog... Každopádně někde svou hloubku má a pointa se mi vcelku líbila...Asi budu souhlasit s Šímou, jedna až dvě:)
 Anna 31.07.2009, 22:30:02 Odpovědět 
   ... místy člověka mrazí, jinde se text trošku "rozpouští" - prospělo by škrtání a větší střídmost. Přesto zajímavý příspěvek. V otázce pointy souhlasím se Sakorou.
 Karel Čížek 31.07.2009, 17:05:52 Odpovědět 
   Četl jsem. Nelituji těch pár minut. Závěrečná pointa všechno pěkně projasnila.
 Šíma 31.07.2009, 14:03:38 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 31.07.2009, 14:02:20

   Nakonec účast tohoto workshopu je malá a proto kvituju každý počin, byť není úplně "ťipťop"... Jedna až Dvě!
 Šíma 31.07.2009, 14:02:20 Odpovědět 
   No... Jako čistokrevně čistokrevný monolog se mi toto dílko nezdá, malinko jsem se ztrácel, ale na druhou stranu měl i tento text své hluboké okamžiky! Není to špatné, ale zdá se, že zadání nebylo (co do monologu) na sto procent splněno! Ale jinak zajímavé... ;-)
 Sakora 31.07.2009, 13:44:27 Odpovědět 
   Depresivní, schizofrenní, ale velmi působivý monolog. Text se mi líbil, jen bych ho raději četla bez té závěrečné pointy. Ten alkohol a žijící manželka (aspoň tedy pro mne) hodně potlačily tu naléhavost výpovědi muže.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Piková Dáma (2....
Jackie Decker
Duše uvězněná v...
micromys
Synchronizace (...
ukex
obr
obr obr obr
obr

Gembler
pilniczek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr