» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141451

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29005 příspěvků, 4550 autorů a 303515 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Bezejmenný - část první ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Bezejmenný

m2m	publikováno: 26.07.2009, 18:29

"Ti, kteří věří, budiž požehnáni."


	Poutník poklekl před svatyní, sepjal ruce a nechal zlaté bohovy oči, aby mu dopadly na zpocenou tvář. Nakonec sklonil i hlavu a zamumlal tichou modlitbu. Svět byl bez svých bohů, bez svého řádu a bez jakýchkoli jistot. Kdesi na jihu povstalo nebezpečí a svět se zhroutil. Bohové byli zatraceni a říše se rozpadla. Mocný bůh se na svého následníka pousmál a pohladil jej po vlasech. Poutník nestačil ani zavřít oči. Padl na zem vedle svatyně. I. Přístav byl umouněný kus umouněné vesničky, kterou kdysi Laiská říše obehnala kamennými zdmi, aby ji piráti a bandité nemohli tak snadno dobýt. Bylo mlhavo, což obyvatelům očividně nedělalo vrásky, byli na zdejší podnebí zvyklí, stále drobně mrholilo a stále a všudypřítomně panovala mlha. Rybářské bárky se utápěly v mořském mlžnu, drobné dřevěné stavby se utápěly v ranním. Lidé začínali pracovat. Rybáři vytahovali svoje syny z postelí, aby jim pomohli natahat sítě do bárek, jejich manželky, matky, sestry a dcery se snažily zachovat vyhasínající ohně a spravovat všudypřítomné sítě. Po obou stranách zátoky Laiové vystavěli vysoké obranné věže s balistami, které měly bránit přístav a lodě v něm uschované. Malou rybářskou vesnici na ostrově s podivným názvem odděloval od pevniny úzký pruh sladkoslaného moře, které v době odlivů odkrylo vraky lodí. Zrádné mělčiny a neviditelná skaliska bránila v proplouvání úžinou, takže se musel celý ostrov obeplouvat. Tou pevninou byl obrovský ostrov, který některý z bohů před dávnými lety odtrhl od kontinentu s Laiskou říší, na jeho severní špici udeřil velkým kopím a udělal z velkého trojúhelníku prapodivný tvar s useknutou špičkou. Tady, na ostrově mlhy, ve vesnici rybářů s potrhanými sítěmi, skončila moje cesta. Nebo začala. Kdoví. Tady jsem vystoupil z lodě, která plula na jiný z ostrovů daleko od pevniny. Na ostrov, který všichni měkce vyslovovali jako Lyonsko. Jenže já, místo abych odplul do bájné země za mořem, jsem zůstal tady. Ani nevím proč. Probudili mě kopancem do žeber, sbalil jsem si svoje věci do velkého vaku, k opasku připjal pochvu s rezavějícím mečem a vystoupil jsem z lodi, jejíž jméno prorokovalo zkázu celého světa. Těžko říct, jestli už ten konec světa nenastal. Několik hodin jsem se potloukal vsí, spíše městečkem, a sledoval jeho život. Zítra si zde najdu oběť, kterou postaru vykastruji o její váček s mincemi, abych mohl plout dál, do země zvané Lyonsko. Třeba. Nakonec jsem vykročil směrem k jediné hospodě, na jejímž prahu mě zastavili dva vojáci místní domobrany. Hospoda byla obyčejnou putykou, ale v jejích horních patrech se určitě dalo přespat, určitě se tam objevil nějaký bohatší cestující, kterého se dalo ve spánku obrat o pár jeho cenností. Překvapilo mě, že v tak malém městečku funguje domobrana, ale za pár hodin toho zjistím ještě víc. Myslel jsem si, že jsem na konci známého světa, na místě, kterému se všichni vyhýbají, ale ve chvíli, kdy se na mne sesypali nejen vojáci domobrany, ale i hosté zdejší taverny, jsem pochopil mnohé. A budu mít ještě pár hodin času všechno promyslet, protože za mřížemi rozhodně neusnu. Bez své zbraně, opasku ani kovových chráničů předloktí, které mi společně s vakem zabavili. Když už se zdá, že pomalu usnu, že mě únava a bolest hlavy přeci jen ukolébají na svých konejšivých vlnách, zaslechnu nepatrný šepot. Ozývá se z vedlejší cely a rozhodně to není místní odrůda laištiny. „Himmen en brannern lime ulet bäl…“ šeptá ten tichý hlásek. Poznávám to. Nebeský a ohnivý otče všemohoucí, říká ten šeptavý hlásek. „Dere se par môrgen et filinus et belirum…“ Dej mi síly dočkat se rána a tvého syna, slunce. „Dere sett mir ulet bäl selv him,“ dopovím nahlas a zaslechnu těžké polknutí ticha. Abych se k tobě mohl dostat v záři nebes. V záři tebe. Je to modlitba vojáka a kněze před bitvou. „Kdo jsi?“ zeptám se, ačkoliv odpověď již dávno znám. „Jenom poutník,“ zašeptá opatrně. „Bratře poutníče, dovol, abych ti zapůjčil svou hůl,“ řeknu v odpověď a moje srdce se přitom rozezní, jak už dlouhé roky neznělo. „Ponechej si ji na obranu před nepřáteli, bratře…“ zašeptá poslední slova a já pokleknu čelem k mřížím a čekám, kdy mi zapomenutý bůh slíbí svou sílu. Je to samovolná reakce, a ačkoliv jsem slova rituálu neslyšel dlouhé roky, těžký dril mi okamžitě jeho slova vložil do úst. „Bratře…“ zašeptá ještě jednou. „Bratře,“ odpovím mu. Je ticho a dlouho ticho bude. Budeme společně mlčet a čekat, až ráno vstoupí do věznice velitel místní domobrany a odsoudí mne k smrti, mého bratra nejspíš k něčemu podobnému. A ve chvíli, kdy mi stísněná místnost bez okna a s tlustými mřížemi začne připadat ještě menší, vstoupí voják v kroužkovém brnění s pevným hrudním plátem. Nese na sobě znak orla, krále země za mými zády, ze země, ze které jsem prchl. Nejdříve přistoupí ke mně a oznámí mi, že mě na základě mých zločinů odsuzuje k ubití. Poté přestoupí k mému bratrovi a jeho odsoudí k upálení. Oba mlčíme a čekáme, až pro nás přijde průvod vojáků s širokými meči, kterými nás budou popohánět uličkou hanby mezi místními obyvateli. Zpráva o naší popravě se roznesla velice rychle a není divu, že tu místní stojí a pokřikují na nás. Vždyť jsme přeci zločinci a zločinci musí zemřít. Ať udělali cokoliv. Máme zemřít ve stejnou chvíli, hranice pro mého bratra – kterého vedou za mými zády, takže stále netuším, jak vypadá – již stojí, stejně tak i konstrukce, na níž budu viset já, zatímco mne budou bít dřevěnými klacky. „In brên i let himmeln…“ zamumlám. V záři a nebi… Celý život se ti obrátí v dlaních jako obyčejná kostka a najednou jsi úplně jinde. Na jiném konci světa s jiným posláním. Přede mnou se v agónii bolesti objeví zářivá socha, která nemluví, a přesto ji slyším. Je to bůh? Nebo je to smrt. Moje paměť byla prokleta. Probuď se, synu. Oheň plane návsí a vojáci společně s rybáři prchají. Bratrova postava žhne v jediném obrovském ohni a spaluje všechno a všechny, kteří se přiblíží. Vidím na něm, že čerpá své poslední síly, již jsem spatřil kněze léčit smrtelné zranění, aby sám položil život, vysál své síly do dna a padl k zemi, oči protočené, tvář bílou jako čerstvý sníh. Oheň mi neubližuje, i když mi spaluje pokožku, beru Martina do náručí a utíkám s ním přes celou ves k západní bráně, jejíž stráže mě nechávají utéct. Hořím a hoří i kněz. Bůh mě vede lesem a houštinou až k drobné kamenné svatyni, z níž na mne shlíží jeho tvář a nabízí mi smrt nebo život. Celý život, vzhůru nohama, se na okamžik vrátí do svých původních držáků a já se na chvíli opět stanu Dinnovým paladinem. Vidím sebe sama, jak se štítem v ruce a velkým mečem sbíhám s kopce spolu se svými bratry-válečníky a vítězíme v poslední bitvě, jejíž osud byl předem dán. Poslední hrstka nás se vrhla proti celé armádě a všichni jsme za svého boha, svou říši, své duše, položili život. Volím smrt. © Chemist, 2009


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 27		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 73		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ronkar	23.09.2011, 14:59:22

Já jsem původně zvažoval, jestli mám vůbec něco napsat, ale když už jsem to přečetl :) Asi takhle: mě to prostě neoslovilo. Děj ani hlavní hrdina mi nepřišel zajímavý a proto byla asi i nechuť číst dál. Musel jsem se k tomu dost nutit :) Taky mi to přišlo zmatené, ztrácel jsem se v ději. Jinak co se týče stylu, zdálo se mi to napsané dobře. Známku raději nedám žádnou - vůbec neumím odhadnout jaká by dle mě měla být.


ze dne 23.09.2011, 19:55:01
m2m: No jo no, neumím holt psát první části tak, aby čtenáře chytly. Musím na tom ještě zapracovat. Vždycky píšu povídku jako celek, tak, jak si myslím, že by to mělo bejt správný. Povídka je dost krátkej útvar a dělat z něj ještě kratší je zdá se momentálně mimo můj rozsah :) Tak děkuju za návštěvu a ponechání komentáře :)

Kondrakar	01.02.2010, 10:31:01

Zajímavé. Přelouskal jsem to jedním dechem. Docela mi zarazila ta kastrace. Nu, bylo fajne si zase po dlouhé době přečíst něco od tebe.


ze dne 08.02.2010, 0:55:26
m2m: Se zpožděním dík :)

Matylda Kratinová	07.08.2009, 13:28:34

Tak, po dvojim precteni uz jsem v obraze. Vypada to dost dobre, pribeh zataha za rukav, ale nerekne navic nic, co by omezilo spekulace, takze zacatek je pekne zesiroka. Kam se to vrtne, snad jen ohnivy Buh vi. Co me mirne prekvapilo, byla na zacatku veta "a nechal zlate bohovy oci". Osobne bych to prehodila a napsala "a nechal zlate oci boha..", ale ze souslovi "vykastruji o vacek" jsem pochopila, ze rad hledas neotrela slovni spojeni. A kdyz se to vezme kolem a kolem, moje verze je prece jen dost proflakla, od staroindickych eposu a egyptskych textu, pres Bibli az po Dana Browna. Takze ti preju, aby ses s dalsim pokracovanim smele popasoval a budu se tesit =-)


ze dne 07.08.2009, 23:03:14
m2m: Jojo. Nemám rád příliš obvyklé obraty... ale hlavně, jak bude nejspíš patrno v poslední dílu, "oči boha" jasně naznačují, že jde o sochu, neživý předmět, idol, cokoliv, protože už je to stálé spojení... ... a to já nechci. Jinak díkuju za komentík a známečku. ·.) Moc.

Kaunaz Isa	27.07.2009, 21:43:53

No, s hodnocením počkám na další díl/y. Zatím jsem jen zvědavý, co z toho bude. (o=


ze dne 30.07.2009, 11:54:44
m2m: Bude z toho celkem klišoidní fantasy crap pro ty, kteří v tom nechtějí hledat nic víc. ·.) Takhle si to aspoň myslím já.

Šíma	27.07.2009, 20:41:05

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 27.07.2009, 18:04:37* Tuším, že to byla velmi důležitá otázka pro ty, kteří někde ztroskotali: Ostrov, nebo pevnina? ;-)

Hanulka222	27.07.2009, 18:12:18

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 27.07.2009, 18:04:37* Takhle je to jasný. Příště prosím takový popis umístit rovnou do textu, díky :o)


ze dne 27.07.2009, 18:25:09
m2m: To nejde, je to ich forma. Chápej, on mluví o něčem, o čem si myslí, že všichni ostatní znají...

Hanulka222	27.07.2009, 18:04:37

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 27.07.2009, 17:43:56* Bezva, mapa bude skvělá. Ale spíš mi šlo ještě o fakt, že píšeš o ostrově odděleném od pevniny a pak něco ve stylu, že pevninou byl ostrov. Pro blbce jako jsem já je to skoro nepředstavitelný odstavec... Jinak není zač. Ani v nejmenším.


ze dne 27.07.2009, 18:08:40
m2m: Proto ta mapa. Představ si ostrov velikosti Prahy. Pak ostrov velikosti Velké Británie. Pro Prahu je Británie velkou pevninou. A pak si představ pevninu jakoby Evropu. Pro Británii je Evropa velkou pevninou. Takže ostrov Mon je ostrovem od pevniny, která jest ve skutečnosti ostrovem. Těžkopádné, vím. Hlavní postava byla asi moc ožralá a málo vzdělaná... ·.)

Hanulka222	27.07.2009, 17:43:56

Ha, takhle nějak se teda píšou "béčka"? Trošku bordel jsem měla v té části, kde jsi popisoval ostrov a pevninu - v jedné větě to znělo jakoby obráceně, ale je mi jasný, že mi to bude vysvětleno :o) A chválit tě nebudu, abys nevyrost až do nebe. Tak.


ze dne 27.07.2009, 17:55:24
m2m: U posledního dílu přiložím mapu a všechno... VŠECIČKO bude jasné... ·.) Dík. Moc.

Šíma	27.07.2009, 15:22:37

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 27.07.2009, 11:02:13* Až za týden? No toto? Těším se, pane! ;-) Tady, na ostrově mlhy, ve vesnici rybářů s potrhanými sítěmi, skončila moje cesta. Nebo začala. Kdoví. -- tady je ta mezera, asi se tam buďto připletl tag tabulátorový (TAB), nebo jsi to "neodentroval, ale spíš bych to tipoval na obyčejnou mezeru, která se malinko zvrhla! Drž se, Chemiku.


ze dne 27.07.2009, 15:32:59
m2m: Já tam žádnou mezeru nevidím, je to normální novej odstavec ·.)

Šíma	27.07.2009, 11:02:13

Ahoj, Chemiku! ;-) Jo, jo, vypadá to zajímavě... K textu není snad ani co dodat, protože jsi jistou známkou kvality! ;-) Našel jsem snad jen dva opakující se slůvka kdesi na začátku textu (kousek pod úvodem v kapitole I.): Rybářské bárky se utápěly v mořském mlžnu, drobné dřevěné stavby se utápěly v ranním. -- utápěly Zítra si zde najdu oběť, kterou postaru vykastruji o její váček s mincemi, abych mohl plout dál, do země zvané Lyonsko. -- vykastruji ??? -- je to jasné, prostě jej oběti ufiknou (ten váček) od opasku přeříznutím kožené, nebo jiné šňůrky, za kterou drží, že jo, ještě jsem neviděl podobné slůvko v tomto kontextu, ale vždy je něco poprvé Pozdravuj své skřítky (Odbojáře), kteří to u Tebe asi nemají vůbec lehké, protože jim nenecháváš žádný prostor k jejich "bohulibé činnosti"! Zdá se, že Ti v textu udělali na jednom místě větší "mezeru" a na začátku jednoho řádku Ti neodsadili text (tab)... Zdá se mi, že se Tě bojí jako čert kříže a neodváží se do Tvého textu zasahovat! Hihi... Je to pěkné, výpravné, tajemné a těším se na pokračování. A ta cizí řeč? Jo, jen dokresluje atmosféru... Jednička je tam! P.S. Až budeš mít chvilku, hoď sem další část, prosím. ;-)


ze dne 27.07.2009, 15:18:43
m2m: Ahoj Šímoviči. Opakování "utápěly je záměrné. "Obrat o váček" mi přišlo příliš frázovité, tak jsem daného človíčka o ten váček připravil kastrací, stejně jako když Tobě odeberou náčiní kastrací... ·.) Tu mezeru, ať hledám jak hledám, ne a ne najít, tam, kde chybí tag [tab], jsi nejspíš narazil na správné "beztagí", neb ta věta šikovně začíná na kraji řádku. Ale je to asi taky správně. Škoda jen, že zdejší systém zase nevzal jisté znaky, ta řeč je směsicí němčiny, norštiny a pseudolatiny, takže asi tak... Další díl nahodím spravedlivě za týden. A Tobě děkuju za komentář a samozřejmě i známku, ta je přeci nejdůležitější, hahaha! ·.)

Rút	26.07.2009, 23:45:04

Líbí se mi to, má to něco do sebe. Jen ten předposlední odstavec: "Bratrova postava žhne...." "Vidím na něm...." - to už je asi u něj, že? A taky jsem se trochu zadrhla na "že mě únava a bolest hlavy přeci jen ukolébají na svých konejšivých vlnách" s tou bolestí hlavy si to tedy moc nedovedu představit, ale tak předpokládám, že to žádná velká migréna nebude. :-)) Jinak dobrý, počkám si na další část..


ze dne 27.07.2009, 9:27:59
m2m: No jo, mně to tam přijde poměrně jasně napsané, že bráškova postava žhne a já na něm vidím, že čerpá svoje poslední zbytky sil... takže že to bude asi na něm. Moje bolesti hlavy jsou povětšinou uspávající... Kdo si počká, ten se dočká... ·.) Díky za komentář.

Annah	26.07.2009, 23:19:00

I mně se to líbí, těším se na další;) Chemist?


ze dne 27.07.2009, 9:25:49
m2m: To mě těší, že se těšíš. A jinak... Jsi moc mladý ucho na strejdu Chemika... ·.)

VanillaSky	26.07.2009, 22:48:25

Príbeh sa mi páči, takže už som zvedavá na ďalšiu časť.


ze dne 27.07.2009, 9:24:53
m2m: To já taky ·.) Děkuju.

Amater	26.07.2009, 19:31:51

To se mi líbilo, jako by začínalo skvělé RPG. Promiň, jsem fandou her. Přesně takhle začíná svělý příběh, který se potom rozvine, že hráč nemůže odejít dokud nedokončí dobrodružství. Těším se na další pokračování. Jen malý dotaz na začátku už je ráno? Je tam ranní, ale nevím jeslti jsem to pochopila správně. Omlouvám se.


ze dne 26.07.2009, 20:26:59
m2m: Ano, na začátku je ráno, pak se několik hodin náš borec potlouká městečkem... a pak je večer a noc a ráno... ·.) Děkuju za komentář. Uvidíme, jestli by se další vývoj příběhu dal naroubovat na RPG, každopádně to beru jako kompliment - dobré RPG má dobrý příběh ·.)