» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2141451

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29005 příspěvků, 4550 autorů a 303515 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Konec bez začátku ::

orlice1	publikováno: 11.08.2009, 0:01


	Zastavím autem před stařičkou chatou mého dědy, která nutně potřebuje opravu.Vystoupím z auta a vyndavám tašky s dobrůtkami a vínkem. Moje oči zabloudí k nebi, které je zatažené a začíná trochu poprchávat. Zastavím se před chatou a pravou rukou nahmátnu klíč v otvoru, ukrytý pod kamenem. Odemknu, rozsvítím světlo a rozhlédnu se po malé místnosti, která je rozdělena na dvě části. Ta menší slouží jako chodbička, na přezutí a odložení kabátů. Přejdu do větší části místnosti, kterou jsem ráno uklízela a připravila pro návštěvu. V skrytu duše vím, že bych to neměla udělat,že to není správné, ale moje touha je větší a já vím, že se to dnes stane. Vyndavám na talíře chlebíčky, brambůrky a ovoce. Pokládám je na kulatý stůl. Uprostřed stolu je svícen se třemi svíčkami. Připravím na stůl láhev červeného vína a dvě sklenky. Ještě všechno zkontroluji, zda je vše tak, jak má být a jdu se osprchovat. Vychutnávám si proud sprchy na mém těle a nechávám se bičovat proudem vody. Potom se zahalím do osušky, pomalu se otírám a stále přemýšlím...mám to udělat? Vezmu si na sebe zelené lehké šaty na ramínka. Chodím po místnosti, beru věci do rukou a zase je pokládám zpět, jsem myšlenkami někde jinde. Teď, teď zastavilo před chatou auto, běžím k oknu a ano, je to on... Otevřu dveře, abych ho přivítala a on se blíží s nádhernou kyticí bílých karafiátů. Podá mi kytici, obejme a zašeptá.. "Moc jsem se na tuto chvíli těšil". Vezmu ho za ruku a vcházíme do chaty. Postavím vodu na kávu a pobídnu ho, aby se posadil. Pohodlně se uvelebí v křesle a sleduje, jak zalévám kávu. Když ji nesu ke stolku, vidím, že se mile usmívá a asi vyčkává, co bude dál. Náhle se postavil a zamířil ke gramofónu, vybral jednu desku a pustil ji. Začala hrát pomalá, romantická hudba, já jsem rozsvítila svícen a on zatím nalil do sklenek víno. Připili jsme si, vrátili sklenky na stůl a začali tančit. Hudba byla podmanivá, přímo vybízela k milování, světlo svíček dopadalo na naše těla, která připomínala dvě propletené liany. Slyšeli jsme naše tlukoucí srdce, která bila jak na poplach a jako ve snách jsme vnímali kapky deště, dopadajících na sklo malého okna. Náhle hudba utichla, zastavili jsme se a zjistili, že v místnosti je více světla, než před chvílí. Podívali jsme se k oknu, do kterého se opíralo slunce, nebe bylo jasné a po dešti ani památky. Otevřela jsem okno a ucítila nádhernou vůni lesa a ostrý vzduch. Navrhla jsem mu malou procházku po okolí, které je krásné, samá zeleň, kopce, stromy a sem tam malé políčko starousedlíků. Vydali jsme se v objetí cestičkou k lesu, který byl hustý a malý déšť, který před chvílí skončil, neměl sílu dostat se přes větve stromů, takže cesta byla skoro suchá. Chodili jsme bez cíle, povídali jsem si o všem možném, i o tom, že se těšíme na večer. Když jsme se rozhodli vrátit do chaty, zjistili jsme, že naše procházka trvala skoro tři hodiny. Pomalým krokem jsme se blížili k chatě. V tom jsem prudce zastavila a vytřeštila oči směrem k chatě...byla ozářená ohněm, který způsobila svíčka, od které chytla záclonka když jsme odcházeli na procházku. Oba jsme věděli, že to je konec příběhu, který nikdy nezačal... OSUD ROZHODL...asi to tak mělo být.


celkové hodnocení autora: 40.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 4.0		uložit příspěvek

známka poroty: 4.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 55		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

jiřička	11.11.2011, 9:54:26

je to vyprávění z deníku: škoda...přidávám se k hodnocení.

Kaileen	14.08.2009, 20:08:27

Zezačátku dost detailů, popisů, taková jako zdržovačka, na druhou stranu si tím chystáš pohodovou půdičku pro ne příliš častý závěr příběhů. Styl bych nechala, ale chtělo by to trošku "provzdušnit", malinko proškrtnou věty, které už jsou opravdu zbytečné a zrovna slovo které se ti opakuje moc často, místy by se tomu dalo vyhnout, změnila by se skladba vět a text by vypadal zas trocha jinak. Jinak ale podle mě to na 4 není, jsou tu i mnohem horší textíky.

DaNdÝ	11.08.2009, 17:03:37

A já nevím, 4 se mi zdánějaká moc tvrdá, ale tak jedno, není to přec o známkách, já dám za tři noo, spíš snad jen zopakuju z mýho pohledu věci níž. No snad hlavně ten dialog mi tam chyběl, i dyž možná by z toho popisnýho stylu až moc čouhal, ale oživiů by... a přiblížil. Klišéé noo, takhle - čekal jsem na tu pointu. eden dobrý prvek je tam určité napětí - je řečena ta otázka: Mám to duělat? radši en? Jáá jsem v ději čekal odpověď. Moje představa byla nevěra, ale nevím, odpověď jsem nedostal, pravda přišlo překvapení, ale nějak jsementušil, co si z něj vzít. Možná bych dodal eště - emoce. Zklamání na konci? Víc napětí, něco strachu, nějaká ta romantika, blízkost tam byla. Noo.. První dílko, nic bych podle něj nesoudil, chce to co nejdřív dáti další dílko. A ta pravda řečená níž - psát,psát, psít. Jojo to je rpavda.

Dawnie	11.08.2009, 13:33:51

Hned ze začátku to vypadá jako text třináctileté holčičky, která nápady a slova obkoukala z televizních seriálů a povídek z všelijakých časopisů. Věty jsou křečovité, někdy je použito tak strašně klišovitých výrazů až to není možné (sprcha, kafe, tanec atd.). Zbytečně rozvedené některé detaily, které v kontrastu s tím, že je dílko tak krátké, působí neůměrně. Píší se vždy tři tečky, nikoliv jednou dvě, podruhé tři, jak se nám zachce. A i po třech tečkách se používá mezera a pokud začínáš novou větu, tak rozhodně velká písmena. "Moje oči zabloudí k nebi, které je zatažené a začíná trochu poprchávat" - tohle zní, jako by nám nebe začalo poprchávat, věta by chtěla přestavit. Opakuješ "být, které" i některá další slova (myslím, že zrovna u té sprchy je tam např.proud)... Chybí tomu přímá řeč, alespoň trochu více by přiblížila svět hrdinky. Zkrátka, opakovat češtinu, rozhodně hodně číst, rozšiřovat slovní zásobu a psát a psát a psát. Vypsat se ze začátků, vypilovat si vlastní styl pomocí obratů a vyjádření, dostat se do toho a nesnažit se pořád jen opakovat to, co už tu bylo tolikrát řečeno, málem i úplně stejně. Přeju hodně úspěchů v dalším psaní:)

Miky	11.08.2009, 0:25:39

Taktéž vítám na saspi :o) Nejprve - souhlasím s redaktorkou Annou. Za sebe bych chtěl říct, ať už je to způsobeno tím, že jsem kluk, nebo mým věkem, že na mě celý příběh působí jako jedné velké klišé. Nejdřív popis toho, co žena dělá, připravuje se, pak pořádná dávka romantiky a nakonec - "šok". Popravdě, pro mě jako vystřižené z Ordinace v růžové zahradě. Být na Vašem místě, a dostat námět na tento příběh, zkusím ho více propracovat. Důležitá je (alespoň podle mně) pro čtenáře přímá řeč - dává pocit reálnosti a blízkosti, člověk se do hrdinů vžije a prožívá příběh s nimi. Doufám, že na mě nebudete naštvaná, že vám tady do toho "kecá" nějaký puberťák, ale já to beru jako to, že Vám mohu poradit a sdělit svůj názor. A hlavně - nenechte se odradit a pište dál, mnoho lidí začínalo s nepříliš vydařenými dílky a časem se vyšvihli na přední příčky :o) Hezkou noc a mnoho dalších úspěchů.

Anna	10.08.2009, 23:54:53

Vítej na SASPI! Varování hned úvodem - asi Tě nepotěším. Pominu-li stylistické neobratnosti (neustálé uvozování "který, která, které..." - místy zní až parodicky, zbytečné vedlejší věty obecně, sloveso "být", apod.), i sama zápletka čtenáře nechává na pochybách. Jako bys celou povídku psala pouze kvůli posledním dvěma větám. Uznávám, někdy může být autorský záměr motivován právě takto. Člověk má nápad, myšlenku, pointu, a ta mu nejde z hlavy. Tak dlouho ji rozpřádá, až vznikne celý jemně propojený svět vztahů, obrazů, souvislostí... Tento příběh však není promyšleně spřádán, anebo aspoň nebudí ten dojem. Prostě jsi psala, jak Tě napadlo... a výsledek mohou čtenáři posoudit sami. Asi to ještě uslyšíš mockrát, ale věř, že je to tak: číst, číst, číst. Rozšířit slovní zásobu, schopnost vyjádřit své myšlneky, obohatit vidění světa... toho všeho je tu sakra zapotřebí. Máš před sebou pořádný kus cesty. Ale při troše snahy se dá zvládnout. Držím pěsti a přeji hodně inspirace! chatou mého dědy - svého dědy udělat,že to - udělat, že to proud sprchy na mém těle - na těle by bohatě stačilo, nikdo jiný tam v tu chvíli není! Celá ta věta o sprše zní s odpuštěním jako klišé. (Jakkoliv v tom v tomhle textu není sama...)