|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29005 příspěvků, 4550 autorů a 303515 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Barevnej Brouk ::
|
| |
|
|
Barel plnej grázlů a betonu klesal ke dnu, auťák se konečně pohnul z mostu, když se ti chlapi nahoře přesvědčili, že už nevyplave. Ne, nebyli to žádní profíci, vlastně se jednalo o docela nahodilej kšeft. Zvířilo to prach a různej bordel, když se ta železná plechovka konečně dotkla pevnýho kusu země, dalo to do pohybu kousky ztvrdlýho bláta a starý šupiny z dávnejch ryb, jež se tu snad kdysi vyskytovaly, než se nejbližší spalovna kyslíku rozhodla zbavovat se špíny tou nejjednodušší metodou. Ale kdysi se fakt snažili, to se musí uznat, prodávali odpad místní čističce, která ho pak po troškách přilívala do kojenecký vody. Každá pitná voda totiž obsahuje malý procento jedů. Ten, co to dělal, jmenoval se tehdy Johnny, měl moc pěknou práci, nadřel se při tom míň než u holení elektrickým strojkem, prostě seděl na zadku, četl si komixový sešity, kterých měl odjakživa plno, a když to na něj přišlo, tak vstal, nabral z barelu panáka průmyslovýho odpadu a prásknul ho do čistý nádrže. Časem to svinstvo úplně prožralo trubky.
Johnny měl celou sbírku těch sešitů, sbíral je už od dětství, fascinoval ho ten plochej svět americkejch hrdinů a fašistickejch gaunerů, všechno bylo jasný a průzračný jak voda v tom jezeře někdy před tisíci lety. Tohle je padouch, má totiž hustý a zlý obočí a taky moc mhouří ty svoje sobecký očka na to, aby byl hezkej a někým milovanej. Ten druhej je ten, co ho nakonec dostane. Má přímej pohled a nějakej slizkej žabatej parchant mu na samým začátku sešitu zabil nejlepšího kámoše. Lidi ho maj ve všeobecný oblibě, protože jim to vláda toho dvourozměrnýho komixovýho světa důrazně doporučila. Johnny to prostě miloval. A taky rád chlastal a chlastal poměrně často, to je bez diskuze, ledaže by někdo z vás chodil do baru víc než sedmkrát týdně? Nikdo nic? Věděl jsem, že se nikdo neozve. Jsou prostě věci, o kterých se nediskutuje.
A taky sou věci, o kterých se nikde nemluví a to za žádnejch okolností.
Nikdo se třeba neptal, proč se voda z jezírka nejdřív vyčistí a potom se zase v tý samý budově zaneřádí dalšíma jedama. Komický bylo, že se nejspíš jednalo o ty samý svinstva ze stejnýho zdroje. Né, někteří lidi prostě nemaj smysl pro černej humor, pomyslel si ředitel nadnárodní korporace za tmavým mahagonovým stolem, když mu jeho sekretářka z Nigérie hladila rozkrok. Chce to víc černýho humoru do těch jejich prašivejch životů, pokračoval v toku svejch myšlenek, ale pak toho filozování nechal a věnoval se ebenové zaměstnankyni. Potřeboval totiž nadiktovat fax pro manželku, fax v kanclu byl černej jak uhel jak všechno ostatní v tý místnosti.
Ne, že by Johnny četl jenom samej brak, občas, když měl dobrou chvilku, sáhl taky po hodnotnějším materiálu. Nejraději měl autory, kteří z rukávů sypali grafomanský žvásty bez hlavy a paty, bral to jako poezii, začal v náhodným místě knížky a začetl se, každej má svůj vlastní způsob dosáhnutí blaženosti. Objevili se i lidé, kteří to těm nebožákům žrali přímo z natažený dlaně, hledali složitý výklady a do detailu rozebírali každičký slůvko, ale Johnny takovej nebyl. On si to prostě královsky užíval. Občas se našel někdo, kdo se rozhodl mu tu nebeskou zábavu zkazit a začal vysvětlovat, co se autor vlastně snažil říct, co přesně se mu zrovna honilo v hlavě, ale takovýho člověka Johnny většinou umlčel kusem silikonu zaraženým do pusy.
Johnnyho šestej smysl okamžitě poznal, že mluví se silikonovou lejdy. Nesnášel typ holek používající umělý sladidla a vylepšováky, bylo mu jich trochu líto, ale mnohem víc líto mu bylo všech ostatních, řadovejch občanů vystřiženejch ze žurnálu z padesátejch let. Těch, co věří, že se vojáci vrhaj do zákopů s národní vlajkou v duši a s proslovem prezidenta zažraným v mozku a že pak umíraj o pár metrů dál s úsměvem na rtech se slovy: Ale dali jsme jim zahulit! Věří, že svět, obzvlášť jejich kousek světa samozřejmě, je spravedlivý místo s fungující logikou a fyzikálními zákony. Jevy, který pak neodpovídaj jejich naučeným předsudkům, se nikdy nestaly, jak by taky mohly, odporuje to zdravýmu rozumu. Tohle se může stát jenom v Rusku, ne přátelé, tohle se může stát kdekoliv a s největší pravděpodobností se to děje právě teď.
Blázince sou plný bláznů stejně jako celej zbytek světa. V ústavech se jim však říká lékaři a ošetřovatelé, každý místo má pro vyšinutý jedince speciální výraz, někde jsou to zubaři, jinde právníci, učitelé, studenti, svobodné matky, televizní hlasatelé, ředitelé bank, pojišťovací agenti, vratní, sportovci, komentátoři, kněží, umělci, spisovatelé, černí havrani, žebráci, tuláci, potulní kejklíři, šašci, medvědáři, polykači ohně, na co si jen vzpomenete, není jednoduchý se v tom vyznat, tvoří kasty a podkasty, jež se překrývají a užívají si v tom zmatku zakázané volné lásky.
Jó. Jednou si pro nás všecky přijede malej hipísáckej Brouček s barevně pomalovanou kapotou a odveze nás do země květin a medu. A šoféra bude předstírat týpek s jointem v hubě, co umí tak parádně na mandolínu. Vždyť je to všecko jenom hra, ani ten řidič není skutečnej. Komparzistů není moc, hlavní Režisér toho všeho se musel poprat s velmi omezeným rozpočtem. Nebo se vám nezdá, že se lidé ve vašem životě až podezřele podobají jeden druhému? Není to náhoda.
Johnny se rozhodnul provětrat hlavy těch omezenců, nafoukat jim trochu čerstvýho vzduchu do zakrnělejch mozků, jež sou víc než z devadesáti procent absolutně nevyužitý. Začal do světa roztrubovat, co je jeho práce a kdo za tím stojí. To, že drtivou většinu pracovní doby zabil čtením komixů, si prozatím nechal pro sebe, musel mít přece nějaký eso v rukávu. Zvolil správnej informační tok, protože netrvalo dlouho a někdo si jeho zprávu přečetl. No a když se zpráva dostala ještě k někomu dalšímu, objevilo se před jeho domem srandovní auto s barevně pomalovanými křídly.
Ten pohled ho potěšil, moc takových kár už tehdy nejezdilo, ale docela se pak vyděsil, když z auta vyběhli dva chlápci a zamířili si to přímo k jeho baráku. A netrvalo dlouho a Johnnyho tělíčko namačkaný ve smradlavým barelu spolu s několika dalšími nešťastníky a mnoha litry tvrdnoucího betonu zvolna klesalo ke dnu. Komický bylo, že se jednalo o jeden z těch barelů, který Johnny po troškách přilíval do vody pro kojence. Zvířilo to prach a různej bordel, když se ta železná plechovka konečně dotkla pevnýho kousku země.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
