|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29005 příspěvků, 4550 autorů a 303517 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: TDAPPPKIAJJTDNKJSŠS ::
| Celý název zní asi nějak takhle: Tajný deník autora píšícího pod pseudonymem Kaunaz Isa, aneb jak je to doopravdy nevím, každopádně jsem se šíleně snažil |
| |
|
|
pozn: Jména dnů se zde nevyskytují z prostého důvodu: osm
Den první:
Je ráno a já se obtížně zbavuji objetí mé proležené postele. Můj budík zvoní šestkrát. Vždycky zvonil šestkrát a myslím, že míň než šestkrát zvonit neumí. Vlastně jsem se ho na to neptal. Strašně moc se mi nechce do školy. Deprimuje mě jít do školy. Mám moc velkou chuť do školy nechodit. Ale nejde to tam nechodit. Takže tam prostě musím. Nastupuji do vlaku (některé úkony jsem přeskočil), sedám si. Vlak se rozjíždí, já v něm sedím a dívám se z okna. Jak tak koukám z okna, napadne mě, že tenhle popis je vlastně úplně zbytečný. Takže ho taky přeskočím. Jsem ve škole. Sedím v lavici. Profesorka nám vypráví pohádku o panovi Dal, který sousedí s panem Má dáti a jsou dobrými přáteli. A já sedím a koukám z okna. Jak tak sedím a koukám, koukám a poslouchám, napadne mě, že ani tohle zde nemusí být. Zase o něco předběhnu události. Pořád sedím ve škole, ale už se nedívám z okna. Je přestávka. Vykládám si se spolužákem, který má stejný koníček jako já. Strašně rád píšu povídky a on to taky strašně rád dělá. Jmenuje se Milan. Mám ještě jednoho kamaráda Milana, ale ten píše lepší povídky než Milan. Věkem to asi nebude, tipoval bych to na talent.
„Chceš si přečíst, co jsem napsal nového?“ zeptám se Milana, co se mnou sedí ve třídě a vykládáme si spolu. S druhým Milanem nemůžu sedět v jedné třídě. On totiž už do žádné nechodí. Je tak chytrý, že už má studium dávno za sebou.
„Jo, hoď mi to sem,“ řekne Milan, který není tak chytrý jako jeho jmenovec. Dám mu přečíst kousek povídky, která se jmenuje Sýkryt dájery of ófr hů rájt andr nyk Kaunaz Isa… Jako na trní sedím a jako na trní netrpělivě pokouším trpělivost. Jsem zvědavý, co na to můj spolužák řekne. Po chvíli už vím, že na to dlouho neřekne nic. Začal totiž strašně kašlat, když se předtím málem uchechtal xmrti. Po dlouhé chvíli, která přesně odpovídá termínu dlouho, se na mne zahledí okem zkušeného kritika a pronese větu, která navždy změní můj život: „Zkus dělat něco jiného.“ Beru si to xrdci.
Den druhý:
Napsal jsem báseň. Dlouho jsem váhal, zdali mám nebo ne a nakonec jsem jí to zarecitoval. Ejlýn je moc hodná. Ani se nesmála. Teda ne moc. Přemýšlím, že bych začal psát básně. Pro Ejlýn. Dal jsem to přečíst Milanovi-tomu, co se mnou sedí v jedné třídě. Chytil mě kolem ramen a přátelsky mě poplácal po ramenech. „Víš, myslím, že básně nejsou zrovna tvou silnou stránkou. Nechceš třeba sbírat známky nebo něco podobného?“
Kriticky jsem omrknul svou první báseň.
„Chceš opatrně naznačit, že neumím psát?“ zeptal jsem se.
„Ne, to vůbec ne. Jenom ti chci říct, že nemáš talent. Věř mi, pro všechny bude lepší, když skončíš,“ řekl soucitně.
Rozčílil jsem se.
„Přestaň mluvit o tom, abych přestal psát. Vím, že mám talent, a tak nepřestanu, dokud…nepřestanu,“ dopověděl jsem trochu zaražen silou svých slov. Když je člověk naštvaný, tak v naštvanosti řekne něco naštvaného, co toho druhého naštve. Potom toho může i litovat, ale já toho rozhodně nelitoval. Chtěl jsem Milana něčím urazit, jako odvetu za tu urážku. Radši jsem si sednul a zahleděl se z okna a čekal, abych to mohl přeskočit. Jenomže to zrovna nešlo. Takže jsem se zvednul, vzal si věci, a šel do jiné lavice.
Den třetí:
S Milanem pořád ještě nemluvím. Nemluvě o tom, že mám pořádné trápení. Někdo nám na poli vytrhal všechnu mrkev a mamka řekla, že se musíme něčím zaměstnat, abychom odčinili svoji chybu a nepozornost. A já se strašně bojím, poněvadž máme za domem trnkový sad, že když nám ty trnky ukradnou, budeme muset uklízet, umývat zem a tak a to nejmíň šest dní v kuse. Zkouším svou báseň recitovat o přestávkách. Počet lidí se zánětem močových cest se zvýšil o 700%, jinak se nic nestalo. Teda až do doby, než jsem objevil na internetu zajímavou internetovou stránku. Doporučil mi ji ten druhý Milan, co je tam první. Okamžitě jsem se zaregistroval. Chystám se zkusit ochutnat Workshop. Jsem zvědavý, jestli mě konečně někdo pochopí. Četl jsem si kritéria, která musí moje dílko splňovat. Snad to zvládnu.
Den čtvrtý:
Nezvládnu to. Prostě neumím zvládnout napsat něco, kde vystupuje někdo s předem danými vlastnostmi. Celý den (dnes ani zítra nejdeme do školy) jsem nad tím přemýšlel a snažil se to zvládnout. Ale asi to nezvládnu.
Den pátý:
Zdál se mi sen. Byl divný. Byl jsem na louce, která byla čerstvě posečená. Dívala se na mě svýma očima barvy deště a bylo vidět, že vůni čerstvě posečené trávy prostě miluje.
„Ahoj,“ řekl jsem jí, protože jsem věděl, že je to sen a že ta pavučina, co jí trčí ze zadku, není doopravdy, ale jenom jako.
„Ahoj,“ řekla ona a zamračila se. „Promiň,“ omluvila se. „Vypadám zlá, ale v srdci jsem čistá.“
„Takže,“ ptal jsem se. „Nenávidíš zlo?“
„A ponižování,“ dodala.
„Jmenuji se Tomáš,“ řekl jsem a podal jí ruku. Usmála se a podala mi ruku. Byla popálená. Tázavě jsem se na ni podíval.
„Spaluje mne vášeň, neboť jsem zamilovaná do upíra, co vypadá přímo andělsky,“ řekla smutně. „Tak ráda bych chtěla uletět někam daleko, ale bojím se.“
Chtěl jsem ji něčím utěšit, ale v tom jsem se probudil. Hned jsem využil služeb zrcadla, které mne usvědčilo v tom, že můj obličej zůstal nezměněn. A koneckonců děti snad ještě nemá. Sedím na posteli a koukám z okna.
Den šestý:
Rozhodl jsem se napsat o sobě a pak to dát na internet. Vážně si myslím, že všechny vážné komentáře všech vážných čtenářů budou…vážné. A pozitivní. Vždyť přeci mám talent, ne? Jestli ne, je to smutné. Ale není to zase tak moc smutné. Každý by měl v něco doufat. Aspoň doufám.
P.S. Moje báseň:
Milujeme se
naše těla roní slzy vášně
Venku prší
a já jsem čekal sníh.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 17 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 44 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 146 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
