| Kvůli lásce člověk někdy překoná i svůj strach |
| |
|
|
Cesta tmou.
Zhasla hvězda jediná
co na cestu mi svítila.
Teď tmou musím jít
snad budu štěstí mít.
V dáli obzor temný zřím,
nikde světlo nevidím.
Tma jak inkoust černá je,
mě zbývá trocha naděje.
Půjdu v před kam vedla cesta
jednou z mnoha, jednou ze sta.
Snad dovede mě kam já chci,
k mé lásce, k mému milenci.
Lesy, louky tmavé jsou,
nohy dál mne ponesou.
Tam za hvozdem hlubokým
mám se brzy sejít s ním.
Pod bezhvězdnou oblohou
pěšiny v před mě povedou.
Až projdu lesní stezku,
bude konec mému stesku.
I když temná noc mě leká,
vím, že milí můj mě čeká.
Tam v obětí svém sevře mě
na rty políbí něžně, líbezně.
Už jen kousek maličký,
chibí do krásně chviličky.
Pár kroků temnou přírodou,
a budu opět s láskou svou.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 13 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
