| .. |
| |
|
|
Bezesné noci rušené denními můrami,
oči jako dlaně žebráka stále otevřené,
a prach,
který víří černobílou duhu beznaděje,
kalí marnotratnosti její plány.
Dnes už se nikdo nestane katem.
Brodíš se bahnem z mých nesplněných slibů,
přání,
jako kouzla bosorky navždy nesmrtelné,
tíží páteře stromů a jejich hlav.
Dnes všichni soudci nad námi stojí.
Mohli jsme si na mrtvé milence hrát,
pavučiny ze zetlelých srdcí vymetat.
A s Tebou, má pýcho,
už se na tenký led touhy NIKDY nevrátím!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 30 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
