|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303518 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Pohádka pro holuba - 2. ::
 Sakora |
publikováno: 16.08.2009, 12:28
|
|
| |
|
|
Když pak za dva týdny odjeli, bylo mu nekonečně smutno. Občas se přistihl, jak hledí s nadějí k růžovému keři, samozřejmě zbytečně. Posbíral svá pošetilá přání a uklidil je do almary s památečními hrníčky. Opět si zvykl na svou samotu, zase mu začal vadit dětský křik a povyk, ozývající se z ostatních zahrádek. Vrátil se ke svým procházkám, zahradničení a pozorování vlaků.
Ke konci prázdnin zastavilo nedaleko plotu auto, vyhrnula se dvojice raubířů a vzala zahrádku útokem. Zrovna se vracel z lesa, nemohl tomu uvěřit a očima hledal její tvář. Vystoupila z vozu jako poslední, muž jí podpíral, ale ona se snaživě usmívala a odmítla podanou ruku. Byla nemocná, to poznal. Všiml si, jak při chůzi hledá oporu pro ruce, jak ji překvapí každý hlasitý zvuk.
I přes nastupující chlad podzimu sedávala v blízkosti růžového keře, notýsek v ruce. Někdy psala, častěji jen tak odpočívala se zavřenýma očima. Snila?
Za těch pár srpnových dní si utvořil nový ranní rituál. Brzy vstal a s ranním čajem se utíkal do kůlny, co jí používal jako dílnu. Práce se dřevem ho naplňovala klidem a radostí. Vůně hoblin mu připomínala dětství. A hlavně, z okénka v kůlně mohl nerušeně vyčkávat a hledět směrem k lavičce vedle plotu z růží.
Bylo mu to hloupé, takhle ji sledovat, ale nemohl si pomoct. Jak bylo dříve složité náhodně s ní promluvit, nyní mu lítost přímo zamkla ústa. Když hrozilo, že mladou ženu na pochůzkách po blízkém okolí potká, raději se jí vyhnul. Soucit ho opanoval silněji než stud.
Jednoho dne odjel její muž s oběma syny autem podívat se na fotbalový zápas do nedaleké vsi. Zahlédl ženu na „jejím“ místě, čelo zkrabacené přemýšlením, zapisovala rychlá slova do sešitku. Vzhlédla a zachytila jeho pohled. Dodal si odvahy a přešel k plotu.
„Dobrý den, rád vás vidím …“ Nelhal.
„Koukala jsem, jaké máte krásné růže,“ usmála se.
Nelenil a hbitě si došel pro nůž a tři nejhezčí hrdé květy uřízl. Měl radost, že našel důvod, jak jí něco darovat. Děkovala překvapeně. Při předávání květin přes plot se letmo dotkl její ruky. Šátek na hlavě se jí lehce svezl a vykoukly kratinké bledé vlasy, spíše chmýří. Na vteřinu zavřela oči a levou rukou si stáhla šátek z hlavy.
„Bílé … nová móda,“ ušklíbla se ironicky.
„Jste pěkná i tak,“ pronesl přesvědčivě. Pak se zalekl své výřečnosti. Ale vypadalo to, že ženu potěšil.
„Pořád bych si rád přečetl vaše pohádky.“
„Ani psaní mi už teď moc nejde,“ povzdychla si, „mé literární pokusy pohřbí se mnou.“ Znělo to řečnicky, ale obával se, že to ona myslí vážně.
„To by byla škoda. Pohádek není nikdy dost. Nejsem v této literatuře příliš zběhlý, ale řekl bych, že by to chtělo nějakou inovaci. Přece jen, doba Erbena a Andersena je dávno pryč.“ Sám sebe překvapil dlouhým proslovem. Odpovědí mu byl jen drobný smích.
„Podívejte!“ vykřikla. Nad hlavou jim letěly labutě.
„Ti ptáci se mají, že? Všechno vidí z nadhledu,“ pravil s hlavou zvrácenou k obloze.
„Umřu, víte?“ zeptala se bez výrazu, oči napřené na svobodné letce mizící za obzorem.
Polkl zděšením, na vteřinu doufal, že se přeslechl. Její slova ostře kontrastovala s pohodou srpnového letního odpoledne.
„Každý jednou …“ chtěl odpovědět, ale zasekl se mu hlas.
„A pak se stanu ptákem a všemu uletím,“ dodala. Její zdánlivou vyrovnanost zrazovaly slzy na tváři. Nastavovala ji posledním letošním paprskům slunce, jako by k ní ty slané stopy vůbec nepatřily.
„Pak byste měla ty pohádky vydat, uveřejnit, aby …“
„Aby mě přežily?“
„Aby přinesly tolik radosti jako vy sama.“
„Já? Komu? Svým synům, které záhy opustím? Já nosím jen smutek.“
„Mrzí mě to …“ řekl přerývavě.
Docházela mu slova. Zato mu rostl knedlík v krku, za chvíli se snad rozbrečí, pomyslel si. Skoro litoval, že se do toho rozhovoru pouštěl.
Zvuk přijíždějící fabie takřka přivítal. Rozloučil se s ní předstíraným úsměvem. Ona se neusmála.
Druhého dne odjeli. Už nikdy ji nespatřil.
Při jedné z cest do města potkal potom v supermarketu jejího manžela. Prý zemřela ve spánku.
xxx
Ranní osobák v šest vyvolal staccato zvučných tónů, holub poskočil a překvapen hleděl na své nové bydliště. Jal se poskakovat, levé křídlo tlouklo nemohoucně o podlahu, ale pták se nevzdával.
Probudil se časně, jako vždy, za okny se mlha ještě nehodlala vzdát své vlády nad krajem. Celé dopoledne strávil štípáním dříví. Fyzickou prací doufal zahnat smutek a beznaděj. Sekera byla čím dál tím těžší, polena neposlušně odskakovala. Jsem k ničemu, vztekal se. Proč jsem radši neumřel já? Kde je na tom světě nějaká spravedlnost?
Otevřenými dveřmi chaty vyhlížel holub ven. Jako by se rozmýšlel, zda zvolit svobodu místo plné misky jídla. Po podlaze místnosti vánek proháněl několik opuštěných pírek. Po chvíli se ochmýřené stopy rozletí do všech koutů pokoje. A stanou se z nich památky na minulost.
Po obloze přeletělo hejno vlaštovek, holoubek si dodal odvahy a vykročil. Pár neobratných pokusů, ale nakonec se mu podařilo vzlétnout. Mával urputně křídly, krátký let jej přenesl přes nejbližší plot a na krajní zahradě přistál v trávě.
Pozoroval ptáka se směsí radosti a obav. Když zahlédl jeho neveselé přistání, pokrčil rameny, rozhlédl se a na svůj věk poměrně mrštně přelezl plot. Šípky růžového keře pohladil očima, rukou přejel po opěradle chatrné dřevěné lavičky. Zkusmo se posadil. Tady sedávala.
Pohled mu sklouzl na zem k holubovi, opatrně jej vzal do dlaně. Zvíře se k němu bez protestů přimklo. Tam, kde na trávě ulpělo pár peříček, trčel z hlíny kus igelitu. Okamžitě se pro něj shýbl. Nepořádek na tak pietním místě, to se nepatřilo.
Tahal a tahal, s pytlíkem vydoloval zabalený sešit. Skoro mu srdce poskočilo. Se slzami v očích a holubem pod paždí se plot přelézal mnohem hůře.
„Tak, maličký, dnes ještě zůstaneš se mnou. Přečtu ti pohádku.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 17 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
