obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pohádka pro holuba - 2. ::

 autor Sakora publikováno: 16.08.2009, 12:28  
 

Když pak za dva týdny odjeli, bylo mu nekonečně smutno. Občas se přistihl, jak hledí s nadějí k růžovému keři, samozřejmě zbytečně. Posbíral svá pošetilá přání a uklidil je do almary s památečními hrníčky. Opět si zvykl na svou samotu, zase mu začal vadit dětský křik a povyk, ozývající se z ostatních zahrádek. Vrátil se ke svým procházkám, zahradničení a pozorování vlaků.
Ke konci prázdnin zastavilo nedaleko plotu auto, vyhrnula se dvojice raubířů a vzala zahrádku útokem. Zrovna se vracel z lesa, nemohl tomu uvěřit a očima hledal její tvář. Vystoupila z vozu jako poslední, muž jí podpíral, ale ona se snaživě usmívala a odmítla podanou ruku. Byla nemocná, to poznal. Všiml si, jak při chůzi hledá oporu pro ruce, jak ji překvapí každý hlasitý zvuk.

I přes nastupující chlad podzimu sedávala v blízkosti růžového keře, notýsek v ruce. Někdy psala, častěji jen tak odpočívala se zavřenýma očima. Snila?
Za těch pár srpnových dní si utvořil nový ranní rituál. Brzy vstal a s ranním čajem se utíkal do kůlny, co jí používal jako dílnu. Práce se dřevem ho naplňovala klidem a radostí. Vůně hoblin mu připomínala dětství. A hlavně, z okénka v kůlně mohl nerušeně vyčkávat a hledět směrem k lavičce vedle plotu z růží.
Bylo mu to hloupé, takhle ji sledovat, ale nemohl si pomoct. Jak bylo dříve složité náhodně s ní promluvit, nyní mu lítost přímo zamkla ústa. Když hrozilo, že mladou ženu na pochůzkách po blízkém okolí potká, raději se jí vyhnul. Soucit ho opanoval silněji než stud.

Jednoho dne odjel její muž s oběma syny autem podívat se na fotbalový zápas do nedaleké vsi. Zahlédl ženu na „jejím“ místě, čelo zkrabacené přemýšlením, zapisovala rychlá slova do sešitku. Vzhlédla a zachytila jeho pohled. Dodal si odvahy a přešel k plotu.
„Dobrý den, rád vás vidím …“ Nelhal.
„Koukala jsem, jaké máte krásné růže,“ usmála se.
Nelenil a hbitě si došel pro nůž a tři nejhezčí hrdé květy uřízl. Měl radost, že našel důvod, jak jí něco darovat. Děkovala překvapeně. Při předávání květin přes plot se letmo dotkl její ruky. Šátek na hlavě se jí lehce svezl a vykoukly kratinké bledé vlasy, spíše chmýří. Na vteřinu zavřela oči a levou rukou si stáhla šátek z hlavy.
„Bílé … nová móda,“ ušklíbla se ironicky.
„Jste pěkná i tak,“ pronesl přesvědčivě. Pak se zalekl své výřečnosti. Ale vypadalo to, že ženu potěšil.
„Pořád bych si rád přečetl vaše pohádky.“
„Ani psaní mi už teď moc nejde,“ povzdychla si, „mé literární pokusy pohřbí se mnou.“ Znělo to řečnicky, ale obával se, že to ona myslí vážně.
„To by byla škoda. Pohádek není nikdy dost. Nejsem v této literatuře příliš zběhlý, ale řekl bych, že by to chtělo nějakou inovaci. Přece jen, doba Erbena a Andersena je dávno pryč.“ Sám sebe překvapil dlouhým proslovem. Odpovědí mu byl jen drobný smích.
„Podívejte!“ vykřikla. Nad hlavou jim letěly labutě.
„Ti ptáci se mají, že? Všechno vidí z nadhledu,“ pravil s hlavou zvrácenou k obloze.
„Umřu, víte?“ zeptala se bez výrazu, oči napřené na svobodné letce mizící za obzorem.
Polkl zděšením, na vteřinu doufal, že se přeslechl. Její slova ostře kontrastovala s pohodou srpnového letního odpoledne.
„Každý jednou …“ chtěl odpovědět, ale zasekl se mu hlas.
„A pak se stanu ptákem a všemu uletím,“ dodala. Její zdánlivou vyrovnanost zrazovaly slzy na tváři. Nastavovala ji posledním letošním paprskům slunce, jako by k ní ty slané stopy vůbec nepatřily.
„Pak byste měla ty pohádky vydat, uveřejnit, aby …“
„Aby mě přežily?“
„Aby přinesly tolik radosti jako vy sama.“
„Já? Komu? Svým synům, které záhy opustím? Já nosím jen smutek.“
„Mrzí mě to …“ řekl přerývavě.
Docházela mu slova. Zato mu rostl knedlík v krku, za chvíli se snad rozbrečí, pomyslel si. Skoro litoval, že se do toho rozhovoru pouštěl.
Zvuk přijíždějící fabie takřka přivítal. Rozloučil se s ní předstíraným úsměvem. Ona se neusmála.
Druhého dne odjeli. Už nikdy ji nespatřil.
Při jedné z cest do města potkal potom v supermarketu jejího manžela. Prý zemřela ve spánku.

xxx

Ranní osobák v šest vyvolal staccato zvučných tónů, holub poskočil a překvapen hleděl na své nové bydliště. Jal se poskakovat, levé křídlo tlouklo nemohoucně o podlahu, ale pták se nevzdával.
Probudil se časně, jako vždy, za okny se mlha ještě nehodlala vzdát své vlády nad krajem. Celé dopoledne strávil štípáním dříví. Fyzickou prací doufal zahnat smutek a beznaděj. Sekera byla čím dál tím těžší, polena neposlušně odskakovala. Jsem k ničemu, vztekal se. Proč jsem radši neumřel já? Kde je na tom světě nějaká spravedlnost?
Otevřenými dveřmi chaty vyhlížel holub ven. Jako by se rozmýšlel, zda zvolit svobodu místo plné misky jídla. Po podlaze místnosti vánek proháněl několik opuštěných pírek. Po chvíli se ochmýřené stopy rozletí do všech koutů pokoje. A stanou se z nich památky na minulost.
Po obloze přeletělo hejno vlaštovek, holoubek si dodal odvahy a vykročil. Pár neobratných pokusů, ale nakonec se mu podařilo vzlétnout. Mával urputně křídly, krátký let jej přenesl přes nejbližší plot a na krajní zahradě přistál v trávě.
Pozoroval ptáka se směsí radosti a obav. Když zahlédl jeho neveselé přistání, pokrčil rameny, rozhlédl se a na svůj věk poměrně mrštně přelezl plot. Šípky růžového keře pohladil očima, rukou přejel po opěradle chatrné dřevěné lavičky. Zkusmo se posadil. Tady sedávala.
Pohled mu sklouzl na zem k holubovi, opatrně jej vzal do dlaně. Zvíře se k němu bez protestů přimklo. Tam, kde na trávě ulpělo pár peříček, trčel z hlíny kus igelitu. Okamžitě se pro něj shýbl. Nepořádek na tak pietním místě, to se nepatřilo.
Tahal a tahal, s pytlíkem vydoloval zabalený sešit. Skoro mu srdce poskočilo. Se slzami v očích a holubem pod paždí se plot přelézal mnohem hůře.
„Tak, maličký, dnes ještě zůstaneš se mnou. Přečtu ti pohádku.“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dev 01.10.2009, 22:50:12 Odpovědět 
   Tak jsem si přečetla nádhernou pohádku na dobrou noc. Moc děkuji za krásný zážitek...

Myslím, že (pokud jsi to tedy ještě neudělala) bys měla svá dílka vydat, aby si je mohlo přečíst víc lidí. Jsou napsána s takovým citem, přirozeností, že mám pocit, jako bych byla jejich součástí. A tak to má být. Určitě by to ocenilo víc lidí (:
 ze dne 02.10.2009, 10:41:35  
   Sakora: Děkuji ta tolik důvěry. Vydání svých povídek... jednou, asi, vnímám to jako takový pěkný cíl, i když zatím v dálce.
 Agibail 11.09.2009, 18:15:20 Odpovědět 
   krásný, krásný, krásný ... pane jo, Tys mi dala :-)) ...jsem dojatá a snad ze sebe něco kloudného vysypu ...
to Tvé vyprávění je tak přirozené ... úžasně dokážeš vykreslit atmosféru příběhu včetně detailů prostředí - všechno se mi živě vybavuje před očima, já jen hltám a hltám další slova ...
nějakou dobu jsem na saspi nebyla a tak mám u Tebe co dohánět ... :-))
měj se krásně :-))
I.
 ze dne 13.09.2009, 17:44:20  
   Sakora: To jsou tak krásná slova... úplně se červenám nad tou chválou. Díky.
 Šíma 23.08.2009, 10:49:32 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 22.08.2009, 12:02:58

   Přidal jsem si oba díly k oblíbeným... Hihi, ale pšt! ;-)
 Šíma 22.08.2009, 12:02:58 Odpovědět 
   Pěkné, líbilo! Jak to jen děláš? ;-)
 ze dne 22.08.2009, 22:35:15  
   Sakora: Jak jen to děláš, že jsi mne svým komentářem tak potěšil?
 Rút 17.08.2009, 13:53:03 Odpovědět 
   Tohle je opravdu tak krásně a citlivě napsané. Četla jsem oba díly jedním dechem. I mně ukápla slza, tedy trochu víc, protože při představě malých dětí bez maminky... Je to taková bezmoc, občas ten život není fér. Každopádně děkuju za krásný a plný zážitek z tohoto dílka. :-)
 ze dne 17.08.2009, 16:08:52  
   Sakora: Jsem ráda, že se ti příběh líbil, i když jsem tě dohnala k slzám... děkuju!
 Apolenka 17.08.2009, 13:11:50 Odpovědět 
   Obavy se naplnily... trochu jsem si poplakala. Je to napsáno velice krásně - lidsky.
 ze dne 17.08.2009, 16:07:40  
   Sakora: Jsem úplně dojatá tvou reakcí.
 VanillaSky 16.08.2009, 22:33:40 Odpovědět 
   Druhá časť sa mi páčila rovnako, ako prvá. Takže aj tu dávam za 1
No teraz neviem, musí byť v každom príbehu naozaj niečo nečakaného? Stačí keď je pekne napísaný, ako napríklad tento.
 ze dne 17.08.2009, 11:00:17  
   Sakora: Dík, dík, dík!
"Pekne napísaný príbeh"... co víc bych si mohla jako hodnocení přát.
 Ariadne 16.08.2009, 14:57:05 Odpovědět 
   Těšila jsem se na pokračování a zároveň tušila špatný konec, ale na druhou stranu jsem doufala, že tam bude "ještě něco nečekaného", což nebylo. Ale to je asi nevýhoda děl na pokračování, že čtenář rozjede fantazii jiným směrem než autor. I tak to je moc hezky odvyprávěno.
 ze dne 17.08.2009, 10:57:44  
   Sakora: Díky za tvá slova, moc mě potěšila. Já jsem si tu spíš hrála s atmosférou a taková ta střízlivost a obyčejnost příběhu byla záměr.
 Ekyelka 16.08.2009, 12:28:18 Odpovědět 
   Zdravím.

Nevím, jak to děláš, ale dokonce i slova a jejich spojení, které by jinak zněla pateticky, ve tvách příbězích vyznívají prostě a krásně. Přirozeně jako plynoucí voda a mraky na nebi. Nebudu déle zdržovat planým řečněním - tenhle příběh totiž vypráví sám za sebe.
 ze dne 17.08.2009, 11:03:15  
   Sakora: Zdravím a moc děkuji za příznivý komentář. Trochu jsem se té patetičnosti bála, jsem ráda, že vyzněla v příběhu nenápadně.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
A leni terte
asi
Osmadvacátý kvě...
Louise Courbet
Vzpomínky poušt...
Naovy
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr