obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kaňon duchů - 1 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kaňon duchů...
 redaktor Šíma publikováno: 16.08.2009, 9:39  
O čem to je? Nechte se překvapit! Zdravím své šotky, kteří se mnou tak rádi píší a přeji všem hezký den! ;-)

P.S. Pokračování snad bude, ale rychleji než za týden jej nečekejte...
 

Kaňon duchů


-- 1 --


      „Tak to si snad děláte srandu!“ řekl si Pavel, když se rozhlédl kolem. Komu byla tato slova určena? Snad zdejšímu světu, snad si jen povídal se svým druhým já a začátek jeho vnitřního dialogu odnesl zdejší nenechavý vítr. Pavel stál na úzké římse na okraji hlubokého srázu a očima sledoval scenérii zapadajícího slunce, které osvětlovalo tuto nepříliš věrnou napodobeninu Grand Canyonu na Zemi. Vítr se opíral do jeho kombinézy a snažil se jej shodit dolů. Jen tak pro legraci, protože jej již nudilo bezcílně se potulovat krajem.

      Na načervenalém nebi začaly poblikávat první hvězdy, které se odvážily soupeřit se zdejším rudým sluncem. Pavel byl však příliš zamyšlen, než aby dokázal plně ocenit tento nádherný okamžik před nocí, která bude trvat dva pozemské dny. Zdejší svět byl podivnou směsicí prostředí Marsu a Země. Daleko od domova se několik stovek lidí rozhodlo, že zde založí nový domov. Jejich mateřská loď nyní odpočívala na orbitě planety a mezi ní a povrchem koloval čilý ruch v podobě neustále přilétajících a odlétajících raketoplánů. Za Pavlovými zády, pět kilometrů odtud směrem na východ leželo první lidské město, které se zvolna rozrůstalo a měnilo svou podobu s každým novým dnem.

      „Viděls to?“ zeptal se jej jeho kolega, když se vrátil od čtyřkolky, která je sem dopravila.

      „Co jsem měl vidět?“ zeptal se Pavel a rukou prosíval zdejší písek a prach, který vítr ihned unášel pryč, jen co opustil Pavlovu ruku. Něco jej sem stále přitahovalo. Byl to snad svist větru, který se proháněl kdesi v kaňonu? Nebo tajemně děsivé stíny, které vykouzlilo zdejší slunce na záhybech jeho pokřivených stěn, které se nedaly nikde slézt? Jako by kdosi nechtěl, aby se lidé dostali až na jeho samotné dno. Zkoušeli přistát s raketoplánem nedaleko řeky v jeho nejširším místě, ale nedostali se příliš hluboko, protože jim to nedovolil divoký vítr. Je zde snad jejich přítomnost nežádoucí?

      „Na druhé straně kaňonu... Ještě než se slunce sklonilo k horizontu, jako bych tam něco viděl... Skrze dalekohled jsem sice spatřil nějaké ty podrobnosti, ale bylo to daleko i pro maximální zvětšení,“ řekl mu Petr. „Jako by tam bylo postavené skalní město...“

      „Je to tu skoro jako na Marsu!“ zakřenil se Pavel. „Také nemáš spuštěné hledí přilby? Je tu sice řidší atmosféra než na Zemi, ale dá se tu docela dobře dýchat...“

      „Přesně... Hustota atmosféry odpovídá výšce slabých čtyř tisíc metrů na Zemi!“ souhlasil Petr. „Na rovníku téhle planety jsou prý i pralesy se spoustou neznámých zvířat, proč jsme přistáli právě tady?“

      „Proč?“ zamyslel se Pavel. „Právě proto, tady jich moc není! Směrem k pólu jsou už jen ledové pustiny a k rovníku je kus pouští, takže jsme někde uprostřed země nikoho... Ty by ses rád nechal někým, nebo něčím sežrat?“

      „K obědu, nebo k večeři?“ zamyslel se Petr. „Ne...“

      „Takže podle tebe je na této planetě inteligentní život?“ zapochyboval Pavel. „To jsme si kdysi o Marsu mysleli také a když jsem tam přistáli, nebylo tam nic...“

      „Měli bychom už jít!“ zamračil se Petr. „Beztak dojedeme do města již za tmy...“

      „Nemůžeme tu zabloudit,“ řekl mu Pavel. „Za zády budeme mít tuhle průrvu v zemi a před sebou dalekou rovinu s nejasnými vrcholky hor! Mimo to, je ve městě nainstalovaný radiomaják, stačí se řídit jeho signálem...“

      Vydali se pomalu k čtyřkolce. Když stanuli na hřebeni, který odděloval kaňon od pouště, spatřili jejich nový domov, který tak usilovně budovali. Vypadal jako nějaká kopie pozemského města. Chvíli jen tak postávali a kochali se pohledem na blikající světla domů, které splývaly s poletujícím prachem u země, takže se jim zdálo, že je horizont jakousi podivnou nestvůrou, která se je snaží všechny pohltit do svých nenasytných útrob.

      „Možná ano...“ pokrčil Petr rameny. „Ale co když tu žije přeci jen ještě někdo z původních obyvatel? Nepamatuješ se na ty signály, které jsme zachytili těsně před tím, než jsme naši loď zaparkovali na orbitální dráze?“

      „Mohlo jít klidně o nějaký pulsar, je jich tu v tomto sektoru plno... Jen ruší naše vysílačky!“ řekl mu Pavel. „Při průletu atmosférou jsme neviděli žádná města, žádné továrny, prostě žádnou infrastrukturu... Nic, co by nasvědčovalo, že zde žije někdo inteligentní...“

      „Třeba nechtějí, abychom to věděli!“ odpověděl mu Petr chladně. „Pojedeme? Jo, za chvíli bude tma jak v ranci, ještě že máme noktovizory!“

      Pavel se otočil ke kaňonu a sledoval jeho zvedající se stěny na druhé straně, jak se utápějí v posledních slunečních paprscích. Zdály se neskutečně daleko. A kdesi na jeho dně vycítil kalnou a nepříliš hlubokou řeku, která se nyní jen líně vinula a kopírovala střed jeho dna. Odkud se však vzala? Kde jsou hory, ve kterých pramení? Kde je voda, tam by měl být i život, avšak za celý půlrok, po který zde pobývali, neviděli žádného živého tvora. Buďto se před nimi ukryli, nebo se v těchto zeměpisných šířkách žádný život nevyskytoval.

      Náhle se jim pod nohama otřásla zem a několik kamenu se za hlasitého bouchání o stěny kaňonu řítilo na jeho dno. Dopadly až dolů na břeh řeky, nebo se cestou někam ztratily? Zemětřesení! Od doby, co zde poprvé spočinula lidská noha jich zaznamenali již tisíce. Světla ve městě několikrát zablikala. Pak se stalo něco zvláštního. Když se vydali na cestu domů, zadul vítr s takovou sílou, že je takřka převrátil i s čtyřkolkou. Se smykem zastavili napůl cesty mezi kaňonem a městečkem, aby ve světle noktovizorů spatřili podivně rozvířený prach a písek pouště.

      Dali by ruku do ohně, že skrze zavřená hledí svých přileb viděli obrys podivného tvora. Vypadal jako nějaká bájná příšera z lidských pověstí na Zemi. Nedal se však nikam zařadit. Trvalo to jen několik vteřin, pak vítr přestal dout a malé tornádo, jehož dílem byl obraz onoho tvora, odsvištělo kamsi do pouště. Šlo o náhodu, nebo něčí přičinění? Do cíle své cesty dojeli bez dalších příhod. Ale stále měli pocit, že je někdo z pouště bez přestání sleduje. Cítili ty tajemné a pálivé oči na svých zádech a přestože se neustále ohlíželi, nespatřili jedinou živou bytost. Něco však viselo ve vzduchu, lidé zde byli dost dlouho na to, aby se původní obyvatele zdejšího světa projevili. Bylo však docela možné, že jen na něco čekali...

-- 2 --


      Vrátili se. Hned na druhý den se vydali zpět ke kaňonu, aby na jeho okraji postavili malou trojnožku s velkým elektronickým dalekohledem, se kterým začali podrobně mapovat druhou stranu kaňonu, kterou zakrýval načervenalý tetelící se vzduch. Čekal je den dlouhý čtyřicet osm hodin a palčivé slunce, které neodradil ani velký slunečník pečlivě přivázaný na několik nastřelených skob do skalnatého okraje kaňonu. Vítr lomcoval se slunečníkem, jako by šlo o pírko a snažil se jej odnést kamsi do dálav.

      „Proč tam nepřistaneme s raketoplánem?“ podivil se Petr. „Stačí jen letět z druhé strany!“

      „Jsou tam děsné turbulence a rozvířený písek stěžuje viditelnost! Prostě se tam nedá přistát, jako bys nevěděl, že se o to pokusil Patrik s několika lidmi a my jsme je už nikdy neviděli. A pátrání po nich skončilo jedním velkým fiaskem. Prostě jsme to podělali...“

      „Takže tu budeme jen tak sedět a čumět do blba?“ zeptal se jej Petr.

      „Do blba ne!“ zamračil se Pavel. „Ale na druhou stranu... Kolik myslíš, že je to kilometrů?“

      „V nejširším místě kaňonu?“ zamyslel se Petr. „Tak třicet!“

      „A v nejužším?“

      „Pět?“ zapochyboval Petr a nechal se ovívat nikdy neustávajícím větrem, který okolo nich hnal malinkatá zrnka prachu a neustále jim připomínal, kdo je tu pánem.

      „Jen tři a my jsme na nejlepším místě nedaleko nejužšího úseku kaňonu...“ řekl mu Pavel.

      „No a?“ zeptal se jej Petr a pohlédl na okamžik do rudého slunečního kotouče skrze stíněné hledí své přilby. „A co?“

      „Někde tu musí být most!“

      „Ty ses snad posral!“ vydechl Petr. „Most? Přes tenhle Kaňon duchů? Kde by se tu vzal? Co se stalo, že právě ty, nejsilnější odpůrce teorie inteligentního života na této planetě, plácáš o mostě, který tu očividně nikde nestojí?“

      „Někde tu bude...“ rozhodil Pavel ruce.

      „Jak to můžeš vědět?“ zeptal se jej Petr a chvíli zkoumal dalekohledem druhou stranu kaňonu. Na chvíli si připadal opravdu jako na Marsu. Jenže jejich domovská soustava byla zatraceně daleko a oni nemohli spoléhat na žádnou pomoc zvenčí. Byli tu jen oni a jejich mateřská loď na oběžné dráze.

      „Vím to!“ pokrčil Pavel rameny.

      „A co to tornádo minulou noc?“ zeptal se jej Petr nevěřícně. „To bylo co?“

      „Možná nás chtěli kontaktovat!“ pokrčil Pavel rameny.

      „Nebo varovat, ať odtud táhneme...“ zamyslel se Petr a zkoumavě se na svého spolupracovníka podíval. „Spíš dobře? Nemáš noční můry? Neslyšíš v hlavě nějaké cizí hlasy? Kdybys byl bezvěrec, přísahal bych, že ses dal na víru? Navštívil tě snad v noci bůh, nebo co?“

      „Nezbláznil jsem se, Petře!“ zavrčel Pavel na svého kolegu. „Myslíš si, že jsem cvok? Další oběť téhle tajemné planety? Vždyť ji máme celou zmapovanou z oběžné dráhy! Na různá místa jsme poslali sondy a dálkové roboty... Víme vše o jejím geologickém složení, o složeni atmosféry a o ekosystému, který funguje na jejím povrchu...“

      „Ale i tak musíš přiznat, že dohromady o tomhle šutru nemáme zase tolik informací... Jen takové střípky z jedné ohromné mozaiky! Spíš si připadám, jako bychom byli objevitelé Nového světa na Zemi a věděli o něm tolik, co víme my, o téhle planetě! Nakonec, překvapit nás může na každém kroku...“ řekl mu Petr. „Proč myslíš, že je tu někde most na druhou stranu? A proč vlastně?“

      „Co když tenhle kaňon není obyčejným kaňonem, ale prostou zástěrkou? Viděli jsme už jeho konce? Někde ta řeka dole musí vtékat do kaňonu a někde vytékat ven, ale ta místa jsme ještě neviděli... Copak se tahle průrva v zemi táhne okolo celé planety?“

      „Nikdy jsme se nedostali přes bod bezpečného návratu!“ souhlasil Petr. „Zatím tu nemáme letouny, které by byly schopny překonat veliké vzdálenosti. Potřebovali bychom další základny se sklady paliva a přistávacími plochami...“

      „Tak vidíš!“ přikývl Pavel hlavou. „A v tom je ten problém...“

      „Nerozumím ti...“ řekl mu Petr a díval se, jak Pavel vytahuje z batohu věc podobnou malému raketometu. Původně sloužila k ukotvení velkých předmětu ve skalnatém podkladu, nebo ke geologickému průzkumu. Pavel do ní nabil podivný válcovitý předmět a vystřelil jej obloukem nad kaňon. „Co to je?“

      „Nálože pro seismický průzkum!“ pokrčil Pavel rameny. „Dívej se!“

      Nálož doletěla asi do poloviny šířky kaňonu a pak padala několik stovek metrů dolů, dokud nevybuchla. Zvuk rázové vlny se šířil všemi směry a spouštěl ze svahů kaňonu menší laviny kamení a sutě. Vypadalo to, že nálož na něco narazila a pak vybuchla. Pak vystřelil ještě jednou se stejným výsledkem.

      „Nastavil jsem je, aby vybuchovaly při nárazu!“ řekl Pavel svému kolegovi. „Co myslíš, že tam je?“

      „Silové pole, nebo něco takového?“ zamyslel se Petr. „To je přece nemožné, aby...“

      „Možná...“ souhlasil Pavel a pokynul mu, aby se s ním vydal do stanu, jehož stěny se třepotaly v čerstvém větru. „Nenajíme se? Jeden by zapomněl, že zdejší den má osmačtyřicet hodin a to nepočítám noc! Tahle planeta je nejen větší než Země, ale také se pomaleji otáčí...“

      „Napadá mě, že pokud je ten kaňon, nebo co to je, umělého původu, co když také oni po nás něčím vypálí, protože budou naše činy považovat za nepřátelský akt?“ zašklebil se Petr, když seděli na skládacích židličkách nad nevysokým stolkem s vodou a jídlem.

      „Už dávno by nás vyřídili, kdyby to chtěli udělat!“ pokrčil Pavel rameny. „Možná na něco čekají...“

      „Na co?“ zamyslel se Petr. „Až zahřmí?“

-- 3 --


      Celý den oba muži zkoumali druhý břeh kaňonu, který zdejší kolonisté nazvali Kaňonem duchů. Chyběl jim už jen křik divokých ptáků a pištění hlodavců, nebo jiné drobné zvěře. Zdejší svět byl alespoň na tomto místě až podezřele sterilním, jako by někdo úmyslně vyhubil všechen život. Tato planeta přece měla dýchatelnou atmosféru, vodu i rostliny a další složky nutné k tomu, aby na ní vznikl byť jen ten nejprimitivnější náznak života, avšak lidé doposud za celou dobu obývání tohoto světa na nic nepřišli. Buď na tomto místě žádný život ještě nevznikl, nebo se uměl skrývat před zvědavými zraky lidí, kteří zde byli pouhými cizinci a každou noc se pro ně tato planeta stala podivným náznakem nočních děsů, kdy na ně z temnoty hledělo tisíce očí s nevyřčenou otázkou na rtech...

      „Volala naše základna, že se nemáme vracet! Mezi námi a městem začíná zuřit písečná bouře, prý stálé sílí a snadno bychom v ní mohli zabloudit!“ řekl Petr svému kolegovi, když večer seděli nad kaňonem a termokamerami pátrali po náznacích života. Měli sebou i rádiovou anténu s citlivým přijímačem, ale mimo signálů z nedalekých pulsarů ve Vesmíru neobjevili žádné další signály. „Jídlo i vodu máme asi na pět dní, takže do té doby snad ta bouře poleví...“

      „Písečná bouře?“ zamyslel se Pavel. „Tak tohle tu ještě nebylo... Jak dlouho bude trvat?“

      „To nevědí,“ řekl mu Petr. „Když to propuklo naplno, ztratil jsem spojení!“

      „Jdu se na to podívat!“ řekl mu Pavel a vyšel na hřeben, který mu zastíral pohled na poušť táhnoucí se všemi směry. Petr měl pravdu, mezi městem a jejich stanovištěm se svíjel obrovský písečný mrak, jehož základna zabírala víc jak polovinu šířky vzdálenosti k městu a táhla se oběma směry kam až oko dohlédlo. Vypadala jako zeď, kterou někdo postavil, aby zadržel lidské bytosti v cestě ke kaňonu, nebo od něj. Na Pavla padl stín pochybností...

      „Budeme tu muset zůstat celou noc!“ řekl mu Petr, když se vrátil do tábora. „Kdo ví, kdy to skončí, nebo kterým směrem se ta bouře vydá...“

      „Jeden se nestačí divit...“ zamyslel se Pavel. „Zemětřesení tu už známe, ale prašnou bouři takového rozsahu jsme ještě neviděli, nepočítám-li několik desítek tornád na planině mezi horami a kaňonem. Co když je ta bouře umělá? Stejně jako ten obrys zvířete, který jsme tehdy viděli?“

      „Co když, co když!“ zamračil se Petr. „To všechno jsou jen dohady...“

      „Viděli jsme ten kaňon z oběžné dráhy?“ zeptal se jej Pavel. „Myslím celý, jako je třeba vidět Velká čínská zeď na Zemi?“

      „Ne, jen jeho části, na některých místech byla souvislá oblačnost a nedalo se ji prohlédnout ani infrakamerou, nebo radarem...“ řekl mu Petr.

      „A není to divné?“ zapochyboval Pavel.

      Muži si udělali pohodlí a čekali na západ slunce. Tentokrát se oba kochali posledními slunečními paprsky a nebýt oné všudypřítomné narudlé záře a absolutní absence života, připadali by si jako doma na Zemi. Vítr je zvědavě okukoval a foukal jím do obličeje drobný prach, zatímco kdesi za jejich zády hučel vichr a zuřila ta největší prašná bouře, jakou zde kdy lidé zažili. Co bylo nejpodivnější, nehýbala se z místa a nebylo možné ji obejít, natož obletět raketoplánem. Bylo na tom něco divného a jen budoucnost ukáže, zda je na této planetě inteligentní život, nebo ne...

-- konec první části --



 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 35 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 55 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:56:20 Odpovědět 
   20. 07. 2014

Postavy Petr a Pavel se mi pletou. Mají podobná jména a nevyjadřují se odlišně.
Promiň, že ti to musím napsat, ale tvoje sci-fi mě nijak extra neberou. Protože se mi zdá, že má příběh pořád stejné téma. Jiná planeta – její zkoumání a nějaká ta vražda.
 ze dne 01.08.2014, 14:04:24  
   Šíma: Asi slepá ulička. Proto příběh skončil po třetí části... Nikdo není dokonalý, ani šíma... Dík za zastavení a komentík.

P.S. Cizí planety mne docela lákají... Nové a neobjevené světy... ;-)
 honzoch 27.08.2009, 17:16:35 Odpovědět 
   No, každopádně jsem zvědav, co bude dál. Zatím je brzy soudit, jen nevím, jestli jsi s Králíkopsy nenastavil pro čtenáře laťku o něco výše :) Každopádně tuším (nebo doufám), že tam na mě kvůli prázdninové absencí čeká ještě jeden díl, tak uvidíme
 ze dne 27.08.2009, 17:56:57  
   Šíma: No, nazdar! ;-)))

Tedy... Milý Honzo, myslíš to tak, že jsem asi některým ze svých příběhů možná překonal i sám sebe a teď mám co dohánět? Děkuju za zastavení a komentík a doufám, že Tvé očekávání nezklamu! Hm...

P.S. A také děkuji za přízeň. ;-)
 Vanessa Kuzníková 21.08.2009, 22:42:55 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 21.08.2009, 19:59:05

   Ajajaj a já slíbila mému šotkovi malé randezvous. Škoda.
 ze dne 21.08.2009, 23:12:33  
   Šíma: Zkusím se jich poptat, jestli mezi nimi náhodou nepobíhá nějaká ta slečna, ono se to těžko pozná! ;-)))
 Ina 21.08.2009, 21:30:39 Odpovědět 
   čtivé, dobře podané, zaujme čtenáře!
 ze dne 21.08.2009, 22:26:06  
   Šíma: Děkuji za kladnou kritiku, uvidí se, co na to řeknou "ostatní čtenáři", každopádně podobná slůvka potěší... ;-)
 Vanessa Kuzníková 21.08.2009, 19:59:05 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 21.08.2009, 12:18:40

   A mají červené sukýnky?
 ze dne 21.08.2009, 22:24:59  
   Šíma: No... Vypadá to na samé "kluky"! ;-)))
 Vanessa Kuzníková 21.08.2009, 12:18:40 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 21.08.2009, 0:05:12

   Super. Na tvé šotky prdím, sama jich mám dost. Až to vyjde, přečtu si to zase až v noci, to je pak spaníčko.
 ze dne 21.08.2009, 13:28:35  
   Šíma: Děkuji převelice! Mí šotci se Ti klaníííí! ;-)))))
 Vanessa Kuzníková 21.08.2009, 0:05:12 Odpovědět 
   A kde je další díl?
No nějaké chybky tam jsou, ale já ti je vyďobávat nebudu. Mám s těma svejma dost problémů.
Doufám, že máš v úmyslu nechat to dopadnout dobře, páč jínáč to nebudu dál číst a basta.
Líbilo se mi to.
 ze dne 21.08.2009, 12:08:13  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík! Jo, jo, šotci moji! Možná je trochu i přeceňuji a nadhodnocuji (teda jejich práci, že jo)? ;-)))

Další část je již "ve frontě" a čeká na publikaci (i s případnou prací mých Překlepníčků)... :-D
 Amater 19.08.2009, 23:14:43 Odpovědět 
   Zdravím,
uff tak jsem tu. Co napsat. Přemýšlím... No ta poslední věta mi nesedí. Charaktery, aspoň popis jak vypadají. To ostatní se postupně dodá. S tím mostem mě to připomnělo Indiana Jonese a třetí díl. Neviditelný most.
Jinak celkově to působá dobře, planeta je fungující. češtinu nevím, našla jsem pár větiček, které mi nedávaly význam. myslím dvě.
promiň.
Jo k tomu, že to nemáš dopsáno a nevíš skoro nic. Píšu taky tak a ať žije improvizace a dobrá paměť.
Na závěr jen malá úvaha. Ve vesmíru nejsme sami, to je jasné. Otázkou je jestli ten život dokážeme poznat, až na něj narazíme.
Celkově se mi to líbilo, i když zatím nevybočuje z dalších sifi o osídlování planet. těším se na další.
 ze dne 19.08.2009, 23:21:04  
   Šíma: A jinak máš naprostou pravdu! Zatím tam není nic nového, prostě takové "obyčejné" scifko! ;-)
 ze dne 19.08.2009, 23:19:20  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík! ;-) Ano, snad mi to tak (víceméně) funguje... Většinou sem dávám už hotová dílka, ale zkusil jsem i něco "nového"! Ještě jednou dík a přeji hezký zbytek večera.

P.S. Že tam několik vět nedává smysl? Uff, doufám, že jich není mnoho, aby z toho nevznikl jeden velký "nesmysl"! Snad to nezvořu... ;-)))
 Kondrakar 18.08.2009, 22:28:06 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar ze dne 17.08.2009, 17:32:18

   Tak co bys čekal od příběhu, který bych napsal já a nesl by název Kaňon duchů, že?
 ze dne 18.08.2009, 23:35:13  
   Šíma: No... Já bych se i těšil! ;-) A co bych čekal?

Tedy... Western? :-D

P.S. Nenapíšeš? Na názvu díla si nesedím a rád Ti jej i propůjčím...
 VanillaSky 17.08.2009, 19:27:24 Odpovědět 
   Western, hmmm mne bolo hneď jasné, že keď si to písal ty tak isto to bude scifi :) ... potešila som sa, keď som tu objavila tvoje nové dielko, takže ak už máš pokračovanie jasné, že sem s ním.
Ak som dobre pochopila, tí čo osídlili tú planétu sú pôvodne zo Zeme? Takže potom by to bola pravdepodobne planéta ďaleko mimo nás. Potom ako to, že nemajú niečo čím sa dostanú ponad kaňon, keď sa dokázali prepraviť na takú vzdialenosť?
Čakám na pokračovanie, nech sa darí :)
 ze dne 17.08.2009, 20:39:25  
   Šíma: Ahoj! ;-)

Lidé tam jsou noví a původní obyvatelé... No... Hm... Nebudu předcházet ději příběhu (pokud se vše podaří jak autor šíma zamýšlí)! ;-)))

Jsem rád, že se líbilo a děkuji za zastavení i komentík.

Pokračování je od včerejška ve "frontě" a vyjde až nastane ten správný čas a někdo se jej ujme! Hihi... (nějak to okecat musím)

Hezký večer přeji a děkuji také za Tvé přání (hodně zdaru)!

šímidlo
 Kondrakar 17.08.2009, 17:32:18 Odpovědět 
   Zdravím,
nu podle názvu jsem čekal western a ono ejhle - scífko. Trošku podobno sérii králíko-psů. Jsem zvědav co naši hrdinové vypátrají a jak to celé dopadne na této zvláštní planetě
 ze dne 17.08.2009, 17:36:03  
   Šíma: Ahoj! ;-) Jo, jo, také jsem si řekl, aby toto dílko nebylo stříknuté králikopsama, ale nebudou tam, tedy alespoň myslím... Taky nemusí být všude! ;-))) Jsem rád, pokud se textík alespoň trochu líbil... A šíma a western? Hihi... Tak "kovbojku" jsem ještě nezkoušel! Ještě jednou dík a přeji hezký den.

P.S. Ledaže by měli lidé v tomto příběhu zavěšené pistolky proklatě nízko! ;-)))
 Pelion 17.08.2009, 12:06:45 Odpovědět 
   Hezký den přeji, Pavle.

Sci-fi – další z Tvé dílny. Netuším, jestli jsem tím povolaným, abych tu prezentoval svou rádoby kritiku, ale stalo se. Dobře znáš mé názory na komentáře a věci kolem nich zde na SASPI. Nejsem kritik a sci-fi jsem ještě žádné nenapsal. Tak to tak, prosím, ber. S rezervou a to sakramentsky velikou.

„Kaňon duchů.“

Už samotný název poutá čtenářovu zvědavost, dráždí představivost a slibuje zajímavé čtení. Nápady máš, jako v tomto případě, skvělé. Prostředí, příběh, zápletku…
Ovšem dokážeš vše vzápětí hezky pohřbít. Ať už chybějícím popisem, nevěrohodnými, „kostnatými“ dialogy, naprostou absencí charakterů hlavních postav, nebo pouhopouhou nelogičností a snadno přehlédnutelnými chybami.
Jen zase neříkej (nepiš), že jsi to přesně tak chtěl – to neberu. Člověk se učí celý život – pouze Šíma mi připadá líný, takový… nepoučitelný?

Popis hlavních aktérů – je to nutnost, ne pouhá slušnost, představit čtenáři oba hlavní hrdiny. Na začátek stačí pár slov (malý, velký, hubený, tlustý, prostovlasý, s jizvou na tváři, s bradavicí ne orlím nosu…) – čtenář si snáze vytvoří k postavě určitý vztah.

Charaktery postav – jsou také důležité. Pokud jde o povídku, zůstávají neměnné, tzn. nevyvíjí se. Netřeba je obšírně popisovat a pojmenovávat – z gest, chování či řeči, čtenář sám pozná, s kým má tu čest.

- vykřičníky jsou mnohdy neopodstatněné, zbytečné a rušící, vykřičníkový mistře…
- Pavel stál na úzké římse… - Jméno na začátku této věty bych vypustil, věta předcházející hovoří jasně. (Všechny věty s opakujícími se či podobnými výrazy, s nadbytečným slůvkem, vypisovat nebudu, neboj se…)
- Vítr se opíral do jeho kombinézy a snažil se jej shodit dolů. Jen tak pro legraci, protože jej již nudilo bezcílně se potulovat krajem. – z druhé věty bych vytvořil větu tázací – takto to budí dojem, že vítr je živou bytostí s vlastním vědomím, což jsi asi nechtěl…
- Daleko od domova se několik stovek lidí rozhodlo, že zde založí nový domov. – tahle věta se mi moc nelíbí, nedovedu popsat proč – snad 2x domov…
- namísto některých „jej“ bych zvolil „ho“
- když už lidé pojmenovali onen kaňon, mohli také pojmenovat planetu, svůj nový domov – barví, osvěžuje a zpřehledňuje text…
- Tvým dialogům nevěřím. Jsou takové strojové, neosobní – např. „Na druhé straně kaňonu... Ještě než se slunce sklonilo k horizontu, jako bych tam něco viděl... Skrze dalekohled jsem sice spatřil nějaké ty podrobnosti, ale bylo to daleko i pro maximální zvětšení,“ řekl mu Petr. Nebo: „Jsou tam děsné turbulence a rozvířený písek stěžuje viditelnost! Prostě se tam nedá přistát, jako bys nevěděl, že se o to pokusil Patrik s několika lidmi a my jsme je už nikdy neviděli. A pátrání po nich skončilo jedním velkým fiaskem. Prostě jsme to podělali...“
- … spatřili jejich nový domov… - místo jejich bych volil svůj.
- loď na orbitální dráze – dobře, raketoplány – dobře, budované město – dobře, nedokonalé zmapování neznámé planety a její kolonizace – budiž, no…, neznámé jevy a úkazy – beru, ale naprostá absence „povolání“ či účelu činnosti Petra a Pavla – neomlouvám. Vesmírní turisté to asi nebudou…
- zeměpisná šířka, zemětřesení – nejsem si zcela jist, zdali se tyto výrazy hodí na jiné planetě. Země je Země.
- tu chybí čárka, tu zase kroužek – Překlepníčkům zdar!
- pokud by vítr, jak píšeš, neustával a neustále hnal zrnka prachu i písku, musely by asi vznikat a opět zanikat nějaké duny – chybí zmínka.
- pasáž okolo možného mostu mi moc nesedí – Pavel sice tvrdí, že ví, ovšem vysvětlení žádné, Petr ho slovně napadá a to vše na pozadí neznalosti skutečné délky tohoto útvaru, o čemž muži debatují… nemluva o možnosti mostu přírodního…
- Neodporuje si tohle trochu? - Tato planeta přece měla dýchatelnou atmosféru, vodu i rostliny a další složky nutné k tomu, aby na ní vznikl byť jen ten nejprimitivnější náznak života, avšak lidé doposud za celou dobu obývání tohoto světa na nic nepřišli. ----- „Na rovníku téhle planety jsou prý i pralesy se spoustou neznámých zvířat… - nehledě na to, že i flóra je život…
- píšeš, že by mohli zabloudit v písečné bouři? – vždyť na jiném místě píšeš: Mimo to, je ve městě nainstalovaný radiomaják, stačí se řídit jeho signálem...“ – jistě jsi měl na mysli jiné nebezpečí…
- píšeš: Trvalo to jen několik vteřin, pak vítr přestal dout a malé tornádo, jehož dílem byl obraz onoho tvora, odsvištělo kamsi do pouště. – Výraz tornádo je tu zvolen poněkud nešťastně. Snad by bylo lepší něco na způsob: Neznámý, dech beroucí jev, který velmi připomínal pozemské tornádo… - Proč? Inu proto, že tornáda jsou úzce spojena s bouří. Jsou doprovázena intenzivními ničivými elektrickými výboji a přívalovým deštěm, mnohdy mohutným krupobitím.

Celé to soukolí (text se vším všudy) poněkud drhne, jako by jednotlivá ozubená kolečka do sebe špatně zapadala a drhla.
Publikovat nedokončená díla má svá úskalí. To Ty víš moc dobře a přece… No…

Odborníci, či milovníci sci-fi žánru by jistě našli jiné drobné nesrovnalosti, ale to neřeším. Jen mě mrzí, že si nedáš více práce s textem, nenecháš ho uležet. Promiň to přirovnání, ale připadá mi to, jako by malá dívenka upletla z kopretin svůj první věneček a honem se běžela pochlubit domů mamince.
Snad ani nevíš, kam se bude Tvůj příběh ubírat, jak chceš, aby se vyvíjely charaktery postav (předpokládám, že dílko bude delší).
Jak jsem už psal – máš dobré nápady, ale nedokážeš je plně využít, vyždímat, podojit…. Což je škoda. Samotné osídlování nových světů je dost lákavé téma. Nabízí nespočet variací. Tak toho využij, Pavle. Držím palce.

Závěrem: Třeba se mýlím! Byl bych tomu rád. Přesto se na další část těším, pane.

Měj se hezky.
 ze dne 17.08.2009, 13:23:30  
   Šíma: Napadá mě, že tu každému dávám rady, jak by měli psát, dokonce o tom píšu ve svých "příručkách" a sám píšu jak chci a ne vůbec podle toho, jak píšu...

Tohle přirovnání tu sedí jako ušité: "Kovářova kobyla chodí bosa!", jenže je tu ještě jeden malý problém, jestli jsem oním pomyslným "kovářem", pak jen "učněm", tedy kozlem, který se stal zahradníkem! ;-)))
 ze dne 17.08.2009, 13:18:44  
   Šíma: Díky, Pelione, za kritiku! ;-)

Nebudu se tu obhajovat, ani Tě nebudu lát za to, žes mi tu mé dílko (na pokračování) tak hezky propral... Určitě máš pravdu v mnoha věcech. Že chybí bližší charakteristika obou hrdinů (Pavla a Petra) a já jsem nechal až přílišný velký prostor pro čtenářovu fantazii? No ano, je to pravda, dokonce jsem ani neuvedl, jaké mají oba povolání a proč tam vlastně jsou... Že mi možná taky něco skřípe v onom dějovém soukolí (asi se tam také dostal nějaký ten písek) a možná tam mám i nějaké ty logické lapsy? Hm... Je to možné...

Dal jsem do fronty další část. Napsal jsi, že nevím, jak bude příběh pokračovat (že v tom nemám jasno a že publikuju něco, co nemám už hotové, propracované, domyšlené a tak podobně)... Ano, zkouším také něco nového a pokouším se psát a publikovat příběh bez toho, aniž by byl již hotový (bez možnosti pozdějších úprav)...

Že se šíma zbláznil? Asi ano! ;-)))

Děkuji Ti za komentář k věci a těším se na další setkání u další části tohoto příběhu a hezký den přeji...

šíma (vykřičníkový) ;-)

P.S. Musím se také přiznat, že jsem rád, že se někdo do mého textu pořádně pustil, možná, kdyby se ostatní čtenáři více zamýšleli nad texty jiných autorů, bylo by to o něčem jiném, jenže ne každý má dostatek času a prostoru pro to, sednout si nad něčím dílkem a obrátit jej vzhůru nohama! ;-)))) Dííík!!!
 Ariadne 16.08.2009, 14:59:38 Odpovědět 
   těším se na pokračování ...
 ze dne 16.08.2009, 18:55:45  
   Šíma: Měl jsem na mysli dneska! No nic, už se stalo a další část čeká ve frontě a snad nezklame! ;-)))
 ze dne 16.08.2009, 15:08:43  
   Šíma: Díky za návštěvu a komentík... ;-)

Ehm, pokračování je... Hotovo, mám ho tu dát?
 Dědek 16.08.2009, 13:20:21 Odpovědět 
   Dal jsem Ti jedničku jako zálohu na další díl, tak se snaž.
 ze dne 16.08.2009, 13:21:02  
   Šíma: Díííky, Dědku! ;-)
 Apolenka 16.08.2009, 10:58:29 Odpovědět 
   Apolenka zdraví Šímu a omlouvá se za dvouměsíční absenci.

Tahle nová věcička je obvykle šímovsky dobrá. Znamenitý start, hned jsem se začetla a budu se těšit na pokračování. Kolik dílů? Až se trochu rozkoukám, podívám se ještě na ostatní tvá dílka (napsaná v době mé nepřítomnosti). Byl jsi určitě děsně pilný.
 ze dne 16.08.2009, 12:10:07  
   Šíma: Díky, Apolenko, tato slova autora vždy potěší! ;-) Těším se na Tvou další návštěvu a třeba i "tvrdší" kritiku! Hezkou neděli přeji. ;-)))
 čuk 16.08.2009, 9:39:06 Odpovědět 
   Vcelku dobře dávkovaný pocit nebezpečí a divnosti.Též nenásilný popis prostředí. Pokud bude děj redukován na dobrodružství dvou hrdinů, zatím co tam mají spoustu lidí v městě, bude to dost škoda.
Nedovedu rozeznat Petra a Pavla, zdají se mi ploší, stejní, bez charakterových či vnějších detailů. I mluví podobně (kromě jednoho vulgárního vyjádření). Tyto postavy by bylo dobře zabarvit a polidštit, vlastnostmi, které mohou vyvolávat i konflikty názorů Způsob mluvy je příliš ucelený a učesaný. Věty se dobře čtou, ale nepůsobí zcela autenticky. Zkus vrazit do nich víc expresivity a spory názorů a pocitů, možná i hovory trochu zkrátit. Chybí tam detaily hrdinů. Přece v dalším musí v nich nastat diferenciace názorů a činů a nejen vzájemné klidné vysvětlování.
Čte se dobře, napětí drží stalé nové detaily poznávání, vlastní postavy jsou méně zajímavé
 ze dne 16.08.2009, 12:09:03  
   Šíma: Díky, čuku, za publikaci i kritiku! ;-)

Ano, máš naprostou pravdu ve všem! Postavy jsou zatím příliš nevýrazné a nevyhraněné, snad se to časem zlepší, protože tohle je zatím "začátek"... O převedení děje i do města jsem uvažoval a mám to v plánu, ale nebudu křičet "HOP", dokud nepřeskočím! ;-)))

Uvidí se, kudy se děj rozjede...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Navždy spolu
kuklajda
Benson
Intuista
Zvláštní modlit...
Charles
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr