|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303518 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Poslední hrdina ::
 a.ladik |
publikováno: 15.08.2009, 7:49
|
| Asi můj první pokus o povídku, příběh, něco v tom smyslu. Nemělo by to být bráno hororově, spíše lehce ironicky. |
| |
|
|
Pod přežraným supem se zlomila sluncem do běla vysušená větev a dopadla na zbytky mršiny, která byla jeho nedojedeným obědem a připravenou večeří zároveň. Mrchožrout znechuceně zakrákal nad tím neplánovaným pohybem v siestě a několika máchnutími křídly se přesunul na pevnější část pahýlu stromu, oči stále upřené na nečekaný zdroj obživy.
Tento obraz smrti se však již musí obejít bez dotyčné, která již dávno jinde stejně jako sup, trpělivě čeká na další chod. Pouští vrávorá s očima upřenýma k ocelově modrému obzoru slibujícímu v brzké chvíli déšť, odraná a vyčerpaná troska.
Kůže mezi potrhanými cáry oblečení spálená a odřená pískem do krve, hlava svěšená, nohy klopýtající vpřed snad již jenom silou vůle, ruce volně se komíhající podél zuboženého těla. Kolem rozpraskaných rtů písek nalepený v krvi, kterou se poutník snažil zahnat žízeň ze svého uhynulého koně. Oči napůl slepé slunečním svitem a nafoukaným pískem, hledí s nadějí na blížící se bouřkové mraky.
Z jeho úst se vydere zoufalý sten, když zavrávorá a začne padat k zemi. Ví, že již nebude schopen vstát. Do úst se mu po dopadu nahrne jemný písek, který nemůže vyplivnout a sýpavě ho vdechuje. Ruce se snaží vzepřít vychrtlé, ale i přes to pro ně těžké tělo, které opět klesá k zemi. V dávivém suchém kašli s pohledem upřeným k obzoru odbylo srdce svými posledními údery konec všem nadějím.
Tak zemřel poslední hrdina na světě. Na cestě za dalším dobrodružstvím v pustině, na kterou jeho chrabrost nestačila a jeho meč mu proti ní nepomohl a jehož jméno nebude již nikdo opěvovat. Zablesklo se a rekovo mrtvé tělo začal bičovat prudký déšť, který tak zoufale očekával. Na jeho hlavu v dešti slétl krkavec, dvakrát klovl do spánku a potom se rozletěl s čerstvými novinkami do světa.
Přelétl nad večeřícím supem, který se ani neobtěžoval zvednout hlavu od koňské mršiny, zaregistroval odlesky deštěm omytého brnění, které mapovalo cestu posledního žijícího hrdiny vstříc smrti a velkým oboukem se vrátil a rozletěl se směrem k cíli, ke kterému hrdina již nikdy nedojde.
„Vážně?,“ Zeptal se drak a znechuceně pohlédl na promočeného krkavce sedícího na okraji jeho jeskyně v horách na konci pouště. Ten krátce přikývl. Drak si vzdychl tak hluboce, až krkavec celý uschnul a ohořely mu konce křídel, odplivl si čímž přetavil hromadu reznoucího brnění na lávový potůček, zlomil princezně vaz a znechuceně její mrtvolu odhodil do nedaleké strže.
„Beztak už ji nikdo neosvobodí, a kdo by to žral takovou vychrtlinu zabalenou v syntetice“, odpověděl na krkavcův tázavý pohled. Ten pokrčil křídly, vzlétl a zanechal draka jeho smutným úvahám o tom, jak se zabaví, když už ho nikdo nebude chtít zabít kvůli uneseným princeznám.
Zpráva o smrti posledního hrdiny se roznesla rychle. A po celém světě začali draci a obři zabíjet otravně ječící princezny, o které už neměli s kým bojovat, černokněžníci vyhazovat zakleté žáby z vrcholků svých kouzelných věží a trpaslíci kopat hrob pro Sněhurku, kterou již nikdo polibkem neprobudí. Všechny smutné a němé princezny se začaly zázračně smát a mluvit, protože už neměly kvůli komu předstírat své postižení a společně s neunesenými a nezakletými princeznami vstoupily do kláštera, protože si je neměl kdo vzít. Králové rozprodali poloviny svých království, které neměli komu darovat odměnou, děd Vševěd si oholil své zbylé tři vlasy, protože o jeho rady již nikdo nebude stát a kouzelný dědeček zemřel hlady, protože mu nikdo nabídl buchty.
Ostatní lidé žili dál, jak nejlépe uměli. Chodili do práce. Místo o hrdinských činech debatovali o politice. A pokud se někdy někdo vypravil za sedmero hor, sedmero řek a sedmero lesů, tak jedině podívat se na znuděného draka, či obra. Pak se zase vrátil zpět, protože zjistil, že je tam stejně draho jako doma.
No a pokud ti, kteří pamatují smrt posledního hrdiny neumřeli, žijí tam dodnes.
Ale oni umřeli.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
92.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
