obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2141457 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303518 komentářů :: on-line: 10 ::
obr

:: Žárlivá Marie ::

 autor Ariadne publikováno: 14.08.2009, 15:40  
 

Žárlivá Marie
Marie se slastně zavrtala do pelíšku, když v tom ucítila, že ji cosi tlačí do zad. Odhrnula deku a našla příčinu. Na bleděmodrém prostěradle se na ni třpytil zlatý řetízek. A nebyl její. Marie zbrunátněla. Uchopila inkriminovaný předmět, zamávala jím před nosem manželovi, který si v pohodě četl, a vyštěkla: „Co to je?!“
Jiří, nic netušíc blížící se tornádo, po pravdě odpověděl: „Ňákej řetízek.“
Marie ironicky protáhla: „Jo ňáááákej řetízek.. a nevíš komu patří, že jo?“
Stále nic netušící Jiří klidně odvětil: „To tedy vopravdu nevím.“
Marie zařvala: „Já ti teda řeknu komu patří, tý tvý děvce, co si sem vodíš.“
Jiří překvapeně: „Co blbneš prosím tě, jaký děvce, jaks na to přišla?“
Marie ignorovala otázku a pokračovala: „Zatímco já se dřu v práci, tak ty si sem vodíš štětky!“
Jiří chabě argumentoval: „Žádný štětky si sem nevodím… a taky chodím do práce…“
Marie smetla jeho odpověď a dále si vedla svou: „A vracíš se straaašně unavenej… teď už vím proč…“
Marně Jiří vysvětloval, že opravdu netuší, jak se tam ten řetízek vzal. Jako všichni žárlivci i Marie uznávala presumpci viny. A protože Jiří neměl přijatelné vysvětlení, byl trestán. Zprvu výčitkami, z nichž už byl tak zpitomělý, že začal zpytovat svědomí, zda-li se něco takového opravdu nemohlo stát poté, co s kolegy a kolegyněmi z práce slavil své narozeniny. Když Jiří přestal reagovat na výčitky, Marie nastolila tichou domácnost.
Chlapi v hospodě už měli plný zuby těch keců: „Proč zrovna já?!“ a „Co jsem komu udělal?!“ Museli totiž řešit důležitější věci, jako například kolik váží klokan, zda je chytřejší kůň nebo slon, a když má ženská taky knírek, jestli to při líbání funguje jako suchý zip.
V pátek odpoledne přijel z internátu syn Matěj. Dotazoval se maminky, proč spolu nemluví. Maminka jen odsekla: „Zeptej se tatínka, ať ti to vysvětlí.“
Tatínek vysvětlil, postěžoval si, politoval se. Stejně jako v hospodě.
Matějovi bylo vše jasné. Ze strategických důvodů rodičům nakukal, že v pondělí začínají o hodinu dřív, tudíž musí jet na internát už v neděli večer. Těsně před odchodem na autobus se přiznal: „Mami, víš, táta nemá s tím řetízkem nic společnýho.“
Jiří zpozorněl a odložil noviny. Marie přestala strkat nádobí do myčky a překvapeně vzhlédla: „Co tím chceš říct?“
Matěj váhavě: „V pondělí dopoledne tu byla Janina, ten řetízek je její, už ho několik dní hledá…“
Jiří si oddychnul a spokojeně si zamnul ruce. Podezřívavé Marii to však nestačilo: „Počkej, počkej, v pondělí dopoledne jsi snad měl být ve škole?“
Matěj vyhýbavě: „Vodpadlo nám vyučování….“
Marie, jak bylo jejím dobrým zvykem, přešla odpověď a rozohnila se: „Takže ty místo školy si sem taháš holky a válíš se s nima v naší posteli?!“
Matěj důrazně: „Vždyť říkám, že nám vodpadlo vyučování…ale už fakt musím, za chvíli mně to jede.“
Marie lamentovala: „Ještě si udělej dítě, teď před maturitou!“
Matěj popadl batoh a vystartoval z kuchyně. Ve dveřích se ještě otočil: „Nic takovýho nebylo… a i kdyby, my víme, co je to antikoncepce… jo a táta za nic nemůže.“
Marie zůstala stát s otevřenou pusou.
Jiří vyprovodil syna před dům a tam mu vyčetl: „Ty debile, to si musíš tu holku vodit sem, když víš, jaká máma je?“
Matěj: „Když Janiny choroši jsou pořád doma, voni teď přišli vo práci.“
Matěj odjel a nastalo velké usmiřování. A že se Marie uměla usmiřovat. Proto jí Jiří odpouštěl její občasné žárlivé excesy.
Chlapi v hospodě už měli plný zuby těch keců o báječném sexování. Jednak Jiří porušoval hospodské pravidlo, že vlastní ženská se zásadně nechválí, jednak jim přibyly k řešení další otázky, a to, jak velké jsou ve skutečnosti filcky, když se říká, že má filcky jak vrtulníky, a jestli hadi souloží. Zatím zjistili pouze, že slon je chytřejší než kůň, protože si může dát člověka na záda chobotem, a toto kůň neumí.
Jiří vzal Marii do hospody na pivo, aby všichni chlapi viděli, s kým si tak báječně užívá manželských radovánek. Což o to, důvod k vytahování tu byl, Marie byla opravdu kus. U stolu pro štamgasty s nimi také seděl Václav Bláha, známý rejpal. Přezdívali mu stejně jako panu prezidentovi Venca Prudič. Václav se už nemohl dívat na to jejich cvrlikání, a proto jen tak mezi řečí ucedil: „A stejně je to vod toho tvýho kluka hezký, že to s tím řetízkem vzal na sebe.“
Marie zbrunátněla, vyskočila, vlepila Jiřímu facku a začala křičet: „Ty hajzle, ty kurevníku, tak s tebou já končím…“
Jiří ji popadl pod paží a zasyčel: „Nedělej tady scény, pojď ven.“ A odtáhl nasupenou Marii z dosahu rozřehtaných štamgastů.
Václav Bláha alias Venca Prudič se mohutně napil piva, otřel si koutky a pro sebe si zabručel: „A máš po báječným sexování, ty šmejde.“


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 25 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 37 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Aini 16.02.2010, 12:03:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aini ze dne 15.02.2010, 23:24:42

   Ariadne: faktem zůstává, že jen v určitých situacích může být cynismus prospěšný, ale opravdu jen v určitých situacích...
:o)) tady mě přinutil k ironii, tu nemusím, převážně vážně ne

Hezký den přeji
 Aini 15.02.2010, 23:24:42 Odpovědět 
   Venca Prudič tomu dal "korunu." 1
 ze dne 16.02.2010, 11:55:45  
   Ariadne: Aini, díky za přečtení a hodnocení. Jsou chvilky, kdy s Klausem souhlasím, ale moc jich není:-)))
 zrcadlo 19.08.2009, 10:15:29 Odpovědět 
   čtivé, pohodové - 1
 ze dne 19.08.2009, 13:42:36  
   Ariadne: lepší ocenění díla, než že je to čtivé, si autor nemůže přát
 Vanessa Kuzníková 19.08.2009, 0:32:06 Odpovědět 
   Hysterka. Ti řeknu, že mě ta tvá Máňa nadzvedla mandle.
Za jedna.
 ze dne 19.08.2009, 13:38:24  
   Ariadne: dík:-))
 Valhala 15.08.2009, 18:46:28 Odpovědět 
   Líbilo. =)
 janica 15.08.2009, 17:40:15 Odpovědět 
   Mně se ten konec líbil tak jak je.
 ze dne 15.08.2009, 18:05:20  
   Ariadne: Janico díky, už si to přestanu vyčítat, že jsem ten konec změnila:-))
 Dawnie 15.08.2009, 0:01:35 Odpovědět 
   U mě to účel rozhodně splnilo a za ten úsměv ti dneska vážně ze srdíčka děkuju:)
 ze dne 15.08.2009, 12:23:17  
   Ariadne: já děkuji za hodnocení
 Kaileen 14.08.2009, 19:29:10 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen ze dne 14.08.2009, 18:36:15

   Vyvolat úsměv je mnohdy větší ambice než cokoliv jiného, tady se to povedlo.
 Kaileen 14.08.2009, 18:36:15 Odpovědět 
   Jednoduchá, průhledná a úsměvná historka :-)
 ze dne 14.08.2009, 18:38:23  
   Ariadne: díky, jiná ambice než vyvolat úsměv tam taky nebyla...
 Sakora 14.08.2009, 16:55:20 Odpovědět 
   Pěkně podaná rodinná historka. Na konci by mi jako závěr seděly lépe jen ty věty Vency P. (Ta poslední reakce Marie mi přišla přehnaná, už jsem skoro Jiřího litovala.)
 ze dne 14.08.2009, 18:30:47  
   Ariadne: Ano. svorně se všichni shodujete, že by povídka měla končit rýpnutím V. Bláhy... já už to teď vím taky:-))
jak už jsem uvedla níže, úplně první verze povídky začínala Maria zbrunátněla... a končila Marie zbrunátněla...
jo někdy je nejlepší první nástřel:-))
 kulkul 14.08.2009, 16:34:00 Odpovědět 
   Mohla bys, autorko, uvést do profilu věk? Abych případně lépe zacílil svůj komentář. Děkuji.
 ze dne 14.08.2009, 18:35:58  
   Ariadne: Ale Kulkule, ptát se ženy na věk je netaktní:-))
Nicméně, domnívám se, že tvorba by měla být posuzována jako taková ..a kolik je autorovi let a zda je to muž či žena je irelevantní..
 Ina 14.08.2009, 15:57:53 Odpovědět 
   poutavě napsané, živočišné!
 ze dne 14.08.2009, 18:31:25  
   Ariadne: děkuji za přečtení a milý komentář
 Anna 14.08.2009, 15:52:14 Odpovědět 
   ps. Já to tušila, když mi zkolaboval systém. Omlouvám se za double. První slovo, samozřejmě, platí ,-)
 Anna 14.08.2009, 15:46:09 Odpovědět 
   Úsměvná historka ze života se čte prakticky sama.
Jen bych byla opatrná při používání specifických slovních obratů – napoprvé mohou hodně pobavit, druhé kolo už trošku drhne (teď mám na mysli " Marie zbrunátněla", " Jiří, nic netušíc").
Možná by se vyplatilo rozčlenit text do "bloků", vynikl by při nejmenším dějový posun.
Asi to nebude Tvůj styl práce s textem, ale z nějakého důvodu mám pocit, že povídka by dostala větší grády, kdyby souslednost poslední scény (té, v níž padne facka) byla lehce pozměněna tak, aby věta "A stejně je to vod tvýho kluka hezký…" mohla padnout jako absolutně poslední. (Ona ta facka tam de facto snad ani padnout nemusí, nechala bych to "viset" ve vzduchu – myslím, že i méně pozorný čtenář by si domyslel, že cukrování byl v tu ránu konec… )…

Jinak jsem se bavila, i když, přiznám se, ne tak jako u Milánka ,-) Což je ovšem možná dáno rozsahem a typem příběhu.
 ze dne 14.08.2009, 16:18:31  
   Ariadne: Anno. díky za hodnocení. V první verzi povídky to končilo touto větou "A stejně je to vod toho tvýho kluka..
No a pak jsem to "vylepšila"
 Anna 14.08.2009, 15:40:27 Odpovědět 
   Úsměvná historka ze života se čte prakticky sama.
Jen bych byla opatrná při používání specifických slovních obratů – napoprvé mohou hodně pobavit, druhé kolo už trošku drhne (teď mám na mysli " Marie zbrunátněla", " Jiří, nic netušíc").
Možná by se vyplatilo rozčlenit text do "bloků", vynikl by při nejmenším dějový posun.
Asi to nebude Tvůj styl práce s textem, ale z nějakého důvodu mám pocit, že povídka by dostala větší grády, kdyby souslednost poslední scény (té, v níž padne facka) byla lehce pozměněna tak, aby věta "A stejně je to vod tvýho kluka hezký…" mohla padnout jako absolutně poslední. (Ona ta facka tam de facto snad ani padnout nemusí, nechala bych to "viset" ve vzduchu – myslím, že i méně pozorný čtenář by si domyslel, že cukrování byl v tu ránu konec… )…

Jinak jsem se bavila, i když, přiznám se, ne tak jako u Milánka ,-) Což je ovšem možná dáno rozsahem a typem příběhu. A možná to ani nebylo účelem, ono to mezi řádky vybízí i k zamyšlení...
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Piráti II - čás...
black
4. Kapitola
Lamprey
Pozemské hvězdy
Weil Hope
obr
obr obr obr
obr

Neocortext14
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr