|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303519 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Lidský terárium ::
|
| |
|
|
Stvořitel, totiž ten pravej skutečnej a jedinej Stvořitel s velkým S, se musel uklidnit pohledem na svoje vobrovský skleněný terárium, protože ta mladá čubička Sania mu už zase nepodržela a to ani po fakt dlouhým a úporným přemlouvání. Aby bylo úplně jasný – Sania a další obyvatelé Stvořitelova domečku na kopci sou zhmotněný představy lidí z toho zasmrádlýho terária, nebeští bohové, který lidičky uctívají a velebí. Vystřídala se jich celá řada ve Stvořitelově několikahektarovým obýváku – panteon římskejch bohů, indiánskejch bohů slunce, židovskej bůh, bůh s kozlí hlavou a chlupatejma koulema, bůh býk, bůh prase nebo bůh kráva. Stvořitel už si je všecky ani nemohl pamatovat, ale rozhodopádně byl neskonale šťastnej, že konečně vymřel jihoamerickej domorodej kmen uctívající psí lejno – dvoumetrový hovno totiž nejni zrovna nejpříjemnější společník na dlouhý zimní večery.
Chvíli koukal do prosklený krabice uprostřed místnosti, ale nic kloudnýho stejně nebylo na programu. Jó, kde sou ty časy, kdy se človíčci upalovali zaživa, zápasili o moc a propichovali si hrdla pro nic za nic, doby, kdy hořela města, kde sou všecky ty křížový výpravy, zamrzlý gulagy, hladový koncentráky, rasový čistky, hladomory, epidemie, rolnický bouře, pouštní vánky a globální katastrofy, jó, Stvořiteli moc scházelo to věčný lidský hašteření, který pomáhalo zapomenout na vlastní trable a různý bolístky. Po chvíli toho šmírování nechal a mrzutě sebou plácl na nachově rudou palandu, vzpomínal na starý dobrý časy. Jó, zlatej věk ryby.
Takže náš nebeskej Stvořitel s velkým S si takhle nafučeně ležel na svý pohodlný pohovce a přemýšlel, jaký by to asi bylo s tou rajcovní krasavicí Saniou. Zrovna si to krauloval v jejím měkkým objetí, když se v jeho zorným poli objevila právě Sania. Ó, jaký milý překvapení.
„Nezacláněj,“ sykl Stvořitel, ale nějak neodhadl množství a sílu hlasu, kterou by měl do věty vložit, a výsledek zněl docela komicky. Stvořitel se rozkašlal, čímž svoji chybu částečně zamaskoval.
„Hele, doufám, že si to nebereš moc osobně,“ začala Sania. „Nechtěla jsem tě urazit nebo něco.“
„Zrovna jsem o tobě přemejšlel,“ přiznal Stvořitel.
„Jo. Máš na poklopci pěknou bouli od toho přemejšlení,“ ušklíbla se krasavice. „Hele, já prostě... my dva k sobě nepatříme, nebylo by to správný, nemůžu za to, jaká jsem.“
„Kde se to v těch zrůdičkách bere,“ kývl S směrem k přeroslýmu teráriu. „Jde to s nima z kopce. Není to tak dávno, kdy se s jejich bohy dalo vcelku rozumně bavit, užívali jsme si a nezastavili se před ničím, byli tu týpci ochotní přefiknout vlastního synka nebo sestřenici. Pak se něco začlo mrvit a všechno je totálně v hajzlu vod tý doby, co přišel vodnář.“
„Vždyť je dobře, že maj takový pevný zásady. Jsou spokojení, maj svůj klid a mír, měl bys z nich mít radost.“
„Hovno radost. Všude jenom samá láska, poctivost a podobný sračky. A aby pomysleli na svýho ubohýho Stvořitele, to je ani nenapadne. Mizerové sou to, voni si snad vůbec neuvědomujou, proč je toleruju ve svým obýváku.“
„A nemoh bys jim nějak dát najevo, že bys uvítal, kdyby uctívali i jednu hezky tvarovanou holčinu povolnějšího ražení?“
„To nejde. Podívej se, jak sou maličtí. Co mužu dělat. Můžu vzít tužku a špičatým hrotem pobořit pár měst, ale to je tak všecko, co můžu.“
„Máš to těžký. Ale nikdo ti určitě netvrdil, že bejt Stvořitelem je nějakej med.“
„Hele, co ty vlastně vidíš na tom svým Mahirovi?“
„To je láska, to nemůžeš pochopit. Prostě si nás tak vysnili.“
„Mahir jenom celý dny vysedává u barový skříňky, nasává můj vzácnej chlast a vůbec si tě nevšímá. Zasloužíš si někoho lepšího.“
„Neznáš ho.“
„Bože, kéž by se objevil nějakej novej africkej lidožravej kmen, kterej by uctíval absolutně bezcharakterní rohatou lesní pannu.“
„Jo. To byste z pelechu nevylezli, jak tě znám.“
„Vůbec mně neznáš,“ řekl Stvořitel s velkým S.
„Nejseš zas tak složitá bytost.“
„Dej mi, couro. Podrž se chvilku.“
„Pořád to tvoje dejmidejmi... Najdi si nějakýho koníčka, co tě sklidní, a nevotravuj furt.“
„Miluju tě!“
„Kecy,“ odsekla Sania.
„Viděl jsem už leccos, ale ty seš ze všech nejkrásnější, Sanio.“
„A to říkáš určitě každé.“
„Umírám touhou alespoň se tě dotknout. Být blízko tebe!“ řekl Stvořitel a odvážil se svou útlou ručkou na pevné dívčí stehno.
„No tak. Nech toho,“ řekla vona.
Stvořitel to nevydržel, jeho dlaň samovolně objala hladkou nohu z vnitřní strany a směle si to zamířila směrem k rozkroku. Sania vyskočila a vlepila tomu chlípníkovi pohlavek, pak se rozeběhla k baru v rohu obrovské místnosti, kde již od časného rána nasával její nebeský druh Mahir. Stvořitel byl opět sám. Nesnesitelně sám.
Pohledem přejel svůj obývák a neviděl nikoho, s kým by měl chuť prohodit pár slov. Cítil, že všichni jsou celý desetiletí napřed, byl to špatnej pocit, když ho v psychickým vývoji předběhli vlastní domácí mazlíčci z blbýho terária. Kdysi mu ale bývalo fajn, to když zarostlí chlapíci uctívali divoký amazonky a zdivočelý mýtický bejky s dlouhýma plnovousema, houkající sovy a vobyčejný ženský, který se dokázaly vcítit do potřeb vobyčejnýho chlapa. Doba se změnila a noví bohové žvaní o neviditelnejch věcech jako sou city, láska a čest. Achjo, povzdechl si Stvořitel v duchu.
Opět se zadíval do svýho terária, ale nebylo proč. Krvavej amfiteátr plnej napětí a nepotlačovanejch emocí se změnil v nudný intošský divadlo. Stvořitel vytáhnul z kapsy tužku a zarazil ji gumovým koncem přímo do jednoho z pěti světovejch kontinentů. Koukal se na osazenstvo svýho obýváku a pomalu tužkou popojížděl kupředu. Jeden pochybnej bůh za druhým se rozplýval v anonymním dýmu. Stvořitel nijak nespěchal, hezky si to vychutnával. Gumoval jeden stát za druhým, netrvalo to moc dlouho a byl ve svým baráku úplně sám. Konečně. Když si dostatečně užil ticha, vypláchl vnitřek skleněné pasti čistou vodou, vyvětral všecek ten stoletej puch a potom stěny vydrhnul suchým kusem hadru. Pak se posadil ve svým křesle a koukal se na novej život, kterej zrovna začal pučet v tom nezničitelným teráriu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
