|

|
:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5825 autorů a 392946 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
:: DOMOVE, DOMOVE... ::
|
|
|
|
Nejkrásnější letní měsíc je pryč a já... nic jsem si neužila, jen nemoc, nemocnici, léčení - v cizím městě, v cizím okrese, v cizím kraji (aspoň ten stát souhlasí). Ach, DOMOVE, DOMOVE, moc po tobě toužím.
A je to tady! Sanita brzdí u našich vrat - vracím se domů (vracím se do života):
Na dvorku vlaje transparent "VÍTEJ NÁM". Jakási rozesmátá skupinka nastupuje k uvítacímu ceremoniálu - značně ošuntělý chlap a tři nečesané děti (božínku, to je můj milovaný Bivoj a naše drahé ratolesti). Kocour zahodil myš a spěchá mi v ústrety. Pes se samou radostí svíjí v křečích. Jezírkové ryby nejsou k zastižení (vycestovaly?). A moje zahrádka? Převedena do režimu zeleného hnojení. Zpoza domu vyčuhuje nějaká kostra (že by konstrukce nového altánu?)... to je mi překvapení. Hurá, KONEČNĚ DOMA.
Druhý den doma:
Z rádia se line líbezná melodie, za oknem se ve svěžím jitřním vánku třepotá uvítací transparent. Užívám si ranní pohody mezi svými - nemohu se toho nabažit. Bivoj okolo mne krouží a vyzvídá, jakou snídani si přeji podat do postele. "Budeš se šetřit, Apolenko, a bez odmlouvání!" přikazuje. Děti se ke mně něžně tulí a žadoní, abych jim znovu a znovu vyprávěla veselé historky z léčení. Do peřin vhupne i ušmudlaný kocour a vynucuje si místo po mém boku (jak milé... co na tom, že škrábe?). Venku kňourá dobrácký pes, zamilovaně mi nahlíží do okna a shazuje muškáty (to nic, zítra je přesadím). Posléze vyjdu na sluncem prozářenou zahrádku... bože, tady je krásně (až ten plevel vytrhám, najde se i nějaká kytička). Nakloním se nad čeřící se hladinu jezírka a vida, rybky na mě špulí své růžové tlamičky (panečku, ty se rozmnožily). Od stavby altánu ke mně doléhá tvůrčí ťukání Bivojova kladívka - ťuk ťuk, ťuk ťuk (tak rytmicky to zní). DOMOVE LÍBEZNÝ, tolik jsi mi chyběl.
Den třetí:
Uvítací transparent se válí ve smetí. V pokoji řve televize, v kuchyni vrčí pračka. Děti se zuřivě hádají o místo u počítače (což zvlčily?). Překračuji nepořádek, který dítka napáchala, jdu přichystat snídani. Ale propánakrále, doma už není vůbec nic k jídlu (tak bohužel, fofrem na nákup!). Posbírám nákupní tašky a vyrážím. Na zahrádce si pes právě vyprazdňuje páchnoucí obsah střev na mé, beztak už zaneřáděné, skalničky (čuně!). Rozhlédnu se po té spoušti a leknutím ve mně hrkne. Přikrčen za pošlapaným devaterníkem přešlapuje můj panovačný kocour, jen po mně skočit (zvrhlík!). Letmo pohlédnu do jezírka... měla bych nasypat rybám, ale granule včera došly. Z temné vody (spíš hrachovky) vykukuje bezpočet pichlavých očí. Bleskově zaliji schlíplé muškáty (nikdy nemají dost - nenasytné kytky) a pak zamířím k vratům. Pomalu se dává do deště (no samozřejmě!)... jejda, to budu muset všechno vyprané prádlo sušit doma (tam nebude k hnutí). Od stavby altánu zaznívají ohlušující nesnesitelné rány, ve kterých se téměř ztrácí Bivojovo naléhavé volání: "Apolenko, všeho nech a pojď mi podávat přířezy!" Sláva, jsem doma mezi svými... neznám nic lepšího. Málo platné, DOMA JE DOMA.
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
hodnotilo celkem autorů: 34 |
komentovat příspěvek
|
|
autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
počet komentářů: 145 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
počet shlédnutí od publikace: 225 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|