obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: MTB = Moc mě To Baví ::

 autor Sakora publikováno: 30.08.2009, 6:37  
Sportem ke zdraví a dobré náladě!
 

Začalo to úplně nevinně a obyčejně. Ukradli mi kolo. Jednou za rok jsem si v náhlém vzplanutí touhy po zdravém životním stylu vyjela do kina na kole a bylo to. Výlet skončil nevěřícným pohledem na stojánek před budovou, dlouhou, nadávkami protkanou cestou domů a proklínáním „toho hajzla“.
Kéž se na tom kostitřasu zabije!
Za pár týdnů jsem šla docela náhodou kolem cyklistické prodejny. Z výlohy na mě svítila reklama s rozesmátou slečnou na horském kole, zdolávající jen tak mimochodem kopec, který bych já v reálu těžko vylezla po svých. A to její kolo! Mělo na sobě kromě běžných součástek i rám zdobený kytičkami…
Zasněná jsem vešla dovnitř. Záhy jsem byla ulovena pohledným prodavačem a nakonec jsem se probrala až u pokladny, ruinujíc svou jedinou ubohou kreditku skoro do mínusu. Začnu sportovat, začnu žít zdravě! Bodejť by ne, když vím, kolik mě to stálo peněz…
Když jsem se, obtěžkaná kolem, speciálním botami na nášlapné pedály a odbornými radami otočila k odchodu, vložil mi mladík do ruky prospekt na cyklistický závod.
„Přijeďte, maratóny jsou zábava, uvidíte. Projedete se krásnou krajinou, zasportujete si, poznáte nové lidi,“ mrkal na mě vesele.
„Tam můžou i normální lidi?“ ptala jsem se nechápavě.
„Jasně, to není závod, je to příjemně strávený víkend,“ přesvědčoval mě.
Ze slušnosti jsem pozvánku strčila do kapsy a zahájila přesun k domovu.

Další den odpoledne jsem konečně vyjela. Kolo zářilo novotou, já nadšením a odhodláním. V dobré náladě jsem polykala kilometry po silničce mezi vesnicemi a usmívala se na ostatní cyklisty. Na hrázi rybníka mě napadlo zastavit a pokochat se pohledem na malá šedivá rozčepýřená labuťata.
Ehm, zapomněla jsem na záludnost nášlapných pedálů. Na rady odborníka jsem si vzpomněla až na zemi. Možná bych si měla pořídit ještě nějaké chrániče na kolena…

Asi za to může krásné počasí, nebo naopak můj neutěšený partnerský život, že jsem se onu sobotu nacházela na prostranství fotbalového hřiště, spolu s několika stovkami dalších šílenců. Svého „prince“ z obchodu jsem samozřejmě ani nezahlédla, ale už mi bylo blbý obrátit se zbaběle na zpět.
Organizace závodu byla na tabuli opřené o zábradlí rozepsána tak polopaticky, že jsem se odhodlala a přihlásila se. Co se může stát? Zaplatila jsem, obdržela číslo, hrst barevných propagačních materiálů, musli tyčinku a přání hezkého zážitku. Všichni kolem se usmívali. Moc milí a přátelští lidé, tihle cyklisté.

Bylo zábavné pozorovat okolní ruch. Závodníci studovali svá kola, jako by je viděli poprvé. Asi neměli takový skvělý a nový stroj jako já. Když jsem stála poblíž nějakého hloučku, zdálo se mi, že ti lidé mluví cizím jazykem. Ale co, říkala jsem si, časem do toho taky přijdu.
Víc mě vyděsilo, když jsem zaslechla rozhovor tří kamarádů, co vše se jim na kole v minulých závodech rozbilo a jak si závady složitě opravovali někde v lese. Doufala jsem, že přítomnost brašničky s tajemným nářadím pod sedačkou mě ochrání jako amulet před nepřízní osudu.
Naprostá většina účastníků byli muži. Připadala jsem si jako růže mezi trním, kdyby se mi něco závažného stalo, jistě mi nějaký gentleman pomůže. Dresy nabité barevnými reklamami na hrudích ostatních stíraly rozdíly mezi pohlavími, přesto jsem nakonec spočítala asi dvě desítky žen různého věku.

S blížícím se startem jsem byla stále nervóznější a opouštěla mě odvaha. Co tady sakra dělám?
A pak už šlo vše ráz na ráz. Obejmula mě lavina mimozemšťanů, barevná těla, stříbrné helmy a tmavé brýle, ze které nebylo úniku.
START!
Vytřeštěnýma očima jsem hypnotizovala zem přede mnou a modlila se, abych z nešikovnosti neupadla, neboť bych s sebou vzala aspoň deset dalších cyklistů. Úvahy nad přátelským charakterem závodníků vzaly rychle za své, nevybíravá slova i lokty se hrnuly ze všech stran. Pomoc!

Po dvaceti kilometrech lehčím terénem to přišlo. Jeden kopec, větší kopec, ještě delší kopec. Bilance čítala dva pády, roztrženou rukavici a pocit neuvěřitelného blaha, co všechno jsem už dokázala. Kontakty navázané s jednotlivými spoluzávodníky byly teď mnohem vřelejší. Občas jsem si dokonce dopřála luxus pohledu do krajiny. Mé kolo už nezářilo, do palce mě tlačil ohnutý roh a díky nepřítomnosti blatníku vznikaly na mém zánovním tričku nečekané abstraktní vzory.
Čím dál častěji jsem si dávala přestávky, napít, najíst, „do křoví“. Tvářila jsem se, že žasnu nad krásami přírody, ale byl to jen pud sebezáchovy z nedostatečné kapacity plic.
Spousty věcí jsem se cestou naučila. Například, při strmé sjezdu je vhodné přesunout těžiště (myšleno zadek) co nejvíce dozadu, klidně i za sedlo. Mohu jen doporučit, jen se vám nesmí při tom manévru zachytit vložka kalhot o přední stranu sedla … nicméně, když nepočítám to malinové trní, tak ten mech byl docela příjemný polštář. Další známou zásadou je při sjezdu co nejméně brzdit. To se snadno řekne, ale ovládá-li ruce strach… Po prvním ladném saltu při nechtěném zablokování předního kola jsem měla dojem, že nic horšího už mě potkat nemůže.

Pak se dostavila ONA. Krize. Na trati jsem se ocitla osamocena, kotník, rozedřený novou botou úpěl. Zápěstí unavená z neustálých otřesů naopak nebolela, neboť jsem je necítila vůbec. Znecitlivělými prsty mi nešlo řadit a k mé hrůze ani pořádně brzdit. Nekonečný kopec jsem vyšlapala vedle kola a nahoře jsem ten pekelný stroj hodila do trávy a sedla si tamtéž. Já chci domů!
Ztracená uprostřed lesa jsem se úspěšně asi čtvrt hodiny litovala. Pak mi došlo, že žádná záchranná mise mě odtud nedostane, zařadila jsem se za nějaké projíždějící závodníky a směle vyrazila vstříc vzdálenému cíli.

Počasí se snažilo všem závod co nejvíce zpestřit. Úmorným sluncem, bubnujícím deštěm, kalužemi, které čekaly potměšile schované ve stínu lesa. Když jsem si vzpomněla, jakou péči jsem to ráno věnovala úpravě svého zevnějšku. A teď? Po skoro padesáti kilometrech? Mi to bylo srdečně jedno!
S ubíhajícími hodinami se ze mě stával šlapací stroj. Levá, pravá, přeřadit, přibrzdit. Intelekt se mi smrsknul na pár základních funkcí. Táhlá stoupání jsem přežila jen díky tomu, že jsem si v duchu zpívala pořád dokola jednu optimistickou písničku. Znáte ji? Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína … Ta mi pomohla.

Mále bych zapomněla na občerstvovací stanice, stanice první pomoci. Usměvavé ženy nabízely pití, ovoce a koláčky a k tomu vlídná slova. Ze slušnosti jsem si s nimi popovídala. To jsou nezdvořáčci, ti co již projeli, prý se někteří ani nestavili na kus řeči.
V dálce mezi stromy zahlédla jsem vyčuhovat stopy civilizace.
Hurá! Vrátím se domů! Přežila jsem! Jak oku milý byl ten pohled na známé komíny chrlící tmavý kouř, jak radostně jsem hleděla na vysokou, do kraje rozkročenou budovu Finančního úřadu, jak se nemohla dočkat, až dohlédnu k nádraží, jehož vlaky mě pravidelně rušily každou noc.

CÍL!
To slovo z nejkrásnějších svítilo na transparentu zdaleka.
Mám šedesát kilometrů v nohách, blažený připitomělý úsměv na tváři a sebeúctu, jež hvězd se dotýká. Meju kolo, ledabyle procházím mezi ostatními závodníky, jako že sem patřím, jako že to byla brnkačka. Jsem strašlivě utahaná, špinavá, ale šťastná.
Příště pojedu zas!


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 49 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alasea 07.10.2009, 14:52:44 Odpovědět 
   Pobavilo:-)
I když mě by ke koupi kola a k maratonu nedonutil ani sebehezčí prodavač. ;-) Kolo totiž opravdu nemusím.
 Dev 02.10.2009, 15:58:03 Odpovědět 
   Tak pobavilo mě kolo s kytičkama :-D a musím přiznat, že já se na spd chystám už dvě sezóny, ale moc se mi do toho nechce, poté co pravidelně sleduji, jak se na tom lidi zezačátku bulají :-D

Perfektně napsané :-) Skvělý nadhled ;-)
 ze dne 02.10.2009, 16:14:01  
   Sakora: Tak přiznávám, že kolo s kytičkama je trochu fantazie... ty "veselé" zážitky jsou ale skutečné.
 Charlotte Cole 12.09.2009, 0:03:33 Odpovědět 
   Skvěle pobavilo... a také jsem si vzpomněla na sebe, když jsem nedávno prochodila třicet kilometrů divokou přírodou...
 ze dne 13.09.2009, 17:44:59  
   Sakora: To jsem ráda, že pobavilo, to byl záměr. Díky!!
 Kaileen 10.09.2009, 22:18:39 Odpovědět 
   Tak toto je super :-D
 ze dne 11.09.2009, 10:16:22  
   Sakora: Díky moc!
 Apolenka 10.09.2009, 22:04:06 Odpovědět 
   Na tvoje dílka se přímo těším a tohle jsem si přímo vychutnala. Skvělé.
 ze dne 10.09.2009, 22:07:00  
   Sakora: Moc děkuju za milou (jako vždy) odezvu!
 Vanessa Kuzníková 31.08.2009, 15:51:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 30.08.2009, 13:13:10

   Asi na tebe, ale já a sport? To nejde dohromady, vypadám směšně.
 Rút 30.08.2009, 21:52:47 Odpovědět 
   Opět skvělé počteníčko, opravdu mě to bavilo. Zasmála jsem se, i když to nepochybně žádná sranda nebyla. :-)) Až na nějakou chybku se četlo moc dobře.
 ze dne 31.08.2009, 11:50:34  
   Sakora: Díky za milá slova. Já se tím docela bavím (a na ty chvíle občasné ho zoufalství rychle zapomínám).
 Ariadne 30.08.2009, 17:28:32 Odpovědět 
   Dobrý!!!
Jezdím na kole "jen tak pro zábavu" už přes deset let, ale na nášlapné pedály jsem si ještě netroufla, protože vím, co to může udělat. :-))
Jednou, když jsem měla kolo v opravně, půjčila jsem si kolo mého muže s klipsami a radši šlapala na obrácených pedálech, tedy ty klipsy na boty byly dole:-))
 ze dne 31.08.2009, 11:23:51  
   Sakora: No, upřímně, historek s nášlapnými pedály mám víc... ale oni se kupodivu moc nehodí do vtipné povídky. Asi tak po roce (!) jsem si je začala pochvalovat. Díky za zastavení.
 Dawnie 30.08.2009, 13:45:43 Odpovědět 
   Paráda. Je to vážně jako skutečný závod... Slyšela jsem něco podobného od kamaráda, který již teda nějakou tu dobu závodí, ale když mi vyprávěl svůj první závod, znělo to skoro jako tohle počteníčko:)
Jednička jasná:)
 ze dne 31.08.2009, 11:16:56  
   Sakora: Nezávodím až tak často, takže mám "zábavné" zážitky skoro pokaždé. Díky za hodnocení.
 Vanessa Kuzníková 30.08.2009, 13:13:10 Odpovědět 
   Móc hezky napsané a tak živě, že kdybych neměla zlomenou nohu, skoro jsem se zadýchala tím šlapáním do pedálů. Úplně z toho cítím ten závan potu a spálené gumy na pneumatičkách a vůni lesů s vlhkým mechem.
Nevím, co ještě k tomu napsat, našla jsem nějakou tu chybku, ale tu vem čert.
Skutečně výborné. Jedna.
 ze dne 31.08.2009, 11:15:40  
   Sakora: Krásný komentík, moc děkuji.
Hodně zdaru k hojení končetiny (kolo čeká !).
 Allainila 30.08.2009, 10:42:28 Odpovědět 
   Je to tak zábavné, že to skoro ani nemůže být pravda. Odkazuje mě to na moje první (i poslední) jízdy na inlinech, kdy jsem pokaždé nosem prozkoumala škarpu či jiný terén, který obkresloval stezku. :D
Kromě smíchu mi toto dílko předalo i jistou důležitou informaci. Už vím, proč se neúčastním hromadných sportovních akcí.
Bohužel jsem tu příliš velký greenhorn i na to, aby mi mohlo téct mléko po bradě, takže nemůžu zatím dát známku, kterou by si to zasloužilo. Ale jakmile mi publikují nějaký ten můj mišmaš, bude ji mít, i kdybych si měla klikáním odrovnat myš. ;)
 ze dne 31.08.2009, 11:14:27  
   Sakora: Tak pravda to je, upřímně jsou to historky, na které jsem si vzpomněla, takové ty veselejší a vtipnější. Zábavné je to pro mě většinou až po pár týdnech, kdy se mi zahojí šrámy :-)
 Šíma 30.08.2009, 10:22:51 Odpovědět 
   Pěkné! Ty jo... Nasmál jsem se a myslel na sebe, co bych asi dělal v hrdinčině situaci! No, asi bych tam vypustil duši... Tu svoji!

A "protekční" Jednička je tam. ;-)))
 ze dne 31.08.2009, 11:12:25  
   Sakora: Jsem ráda, že pobavilo. Já jsem taky pro vypouštění vlastní duše, oprava či výměna té druhé by mě stála nesrovnatelně více sil.
 amazonit 30.08.2009, 6:37:30 Odpovědět 
   Velmi zábavný příběh, tedy pro čtenáře, nevím, zda se stal, ale klidně mohl, neboť moje matka je podobného ražení a velmi mě děsí, že si koupila nové ,,krosové" kolo, že jím bude jezdit do práce z HK do Pcí a samozřejmě při nejlepším i zpátky:-)
Píšeš poutavě, živě, je to plné nápadů a nečekaných situací.
Zkrátka takové perfektní čtecí odreagování.


-Mělo na sobě kromě běžných součástek i rám zdobený kytičkami… - může mít kolo na sobě rám?

-Když jsem se, obtěžkaná kolem, speciálním botami na nášlapné pedály a odbornými radami otočila k odchodu - pokud dáš čárku před obtěžkaná(nemusí tam být) tak musí být i za : odbornými radami, otočila k

-V dálce mezi stromy zahlédla jsem vyčuhovat stopy civilizace - proč tu měníš slovosled? V dálce mezi stromy jsem zahlédla

-také pozor na to, že místy máš hovorová slova a jindy spisovná, to většinou nedělá dobrotu
 ze dne 31.08.2009, 11:10:02  
   Sakora: Díky za příznivý komentář!
Rám kola, to jsou ty posvařované trubky, spojující jeho části dohromady, rám je jediným místem na kole, kde se dá použít grafická úprava. S tou spisovnou/nespisovnou řečí ... mám dojem, že skoro každý mluví směsicí obou stylů, ale zjišťuji, že pak v textu to čtenáře ruší, asi se tomu budu muset přizpůsobit.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zločin a trest ...
aegitalos
Večerní rozjímá...
Bel Riose
Lukášův život
AnnaSova
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr