» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141461

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303519 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Sama so životom ::

VanillaSky	publikováno: 30.08.2009, 7:04

...


	Sedím na lavičke v parku pod veľkým košatým stromom. Jeho tieň ma objíma a dáva mi pocit nevýslovného pokoja a istoty. Pocitu, že sa ma ešte niekto dokáže dotknúť. Všetko navôkol spaľuje slnko. Len na tomto mojom kúsku sveta je príjemný chládok. Pozorujem ľudí, ako sa presúvajú z miesta na miesto. Akoby bezmyšlienkovito hľadia pred seba a nevnímajú nič čo je okolo nich. Ani mňa nevidia. Už mi to nevadí. Kedysi ano, ale dnes už nie. Mám rada samotu, zvykla som si na ňu možno viac ako na iné veci v mojom živote. Dokonca ju podvedome vyhľadávam. Aj keď ešte občas niekde hlboko vo mne túžim po niekom druhom. Niekom kto by mi rozumel, ale väčšinou nerozumie. Tak sa radšej znova stiahnem do svojej ulity a počúvam ticho, ticho hudby prírody, ktorá tak krásne znie. Práve ku mne priletel krdeľ holubov. Oni ma môžu vyrušiť. Aj oni sú súčasťou toho môjho sveta. Tak ako všetky nemé tváre. Vlastne nie, nie sú nemé. To len my im nerozumieme, ale oni sa rozprávajú svojou rečou. Ak budeme pozorne načúvať, možno nám bude dovolené pochopiť ich. Možno, ak otvoríme svoje srdce. Aj stromy a kvety rozprávajú, každý inak. Napríklad ruža, stačí zacítiť jej omamnú vôňu, nemusíme ju ani vidieť a už len tým sa nám predstavila a my si vybavíme jej tvar, jej hebkosť, ale aj jej ostré pichľavé trne, ktorými nás neopatrných upozornila na svoju krehkosť. Holuby sa netrpezlivo prechádzajú popred mňa a tým mi dávajú najavo aby som si ich už konečne všimla. Aby som im dala to čo odo mňa očakávajú. Siahnem do tašky po suché rožky. Položím ich na lavičku a jeden začnem pomaly rozlamovať a hádzať im ho. Sú šťastné. konečne dostali to, po čom im duša piští. Jeden cez druhého sa predbiehajú, ktorý si uchmatne väčšie sústo. Ako málo niekedy stačí ku šťastiu. Stmieva sa. Holuby už dávno odleteli a ja tu ešte stále sedím. Čakám práve na tú chvíľu až sa kraj ponorí do úplnej noci. Slnko pomaly zapadá a na oblohe vytvára oranžovo- ružové obrazy z oblakov. Všetko sa ponára do odtieňov sivej a tiene zaplňajú posledné miesta po svetle. Zrazu všetko zhasne, ako keď niekto v tme sfúkne plameň sviečky. Vypol sa vypínač dňa. Tam dolu v diaľke pod sebou vidím tisíce mihotajúcich sa svetielok veľkomesta. Neustále pulzujú v rytme života, ako nebeské divadlo plné hviezd. Viem si predstaviť ten ruch ktorý sa tam odohráva, ešte aj teraz keď sa už všetko mimo toho javiska ponorilo do sladkého spánku. V meste sa vždy niečo deje. No tu, na mojom kúsku sveta je pokoj a ticho. Len kdesi v diaľke zapískal vlak a jeho monotonna hudba kolies ženúcich sa po koľajniciach ma ukolíše do snov.


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 30		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Aini	09.05.2010, 17:10:34

Když člověk nedokáže zanevřít na lidskou populaci, občas je nejlépe se neuzavírat, ale preferovat svůj klid, beztak i takto je takový člověk považován opět za jiného, než jsou ostatní. Být sám neznamená být osamocen... :o)


ze dne 09.05.2010, 19:10:15
VanillaSky: Ďakujem za zastavenie aj za tvoj komentár.

Dawnie	30.08.2009, 14:41:49

Čiší z toho smutná beznaděj a nenaplněná zapomenutá touha po někom, kdo by nás měl rád. Určitě se v tom najde spousta lidí, kteří mají rádi samotu, ba ji vyhledávají, stejně jako hrdinka, stejně jako já. Pro mne je to smutně krásné. Jednička je tam:)


ze dne 31.08.2009, 10:48:39
VanillaSky: Máš pravdu, je to presne o tom. Dík za zastavenie a komentík :)

Zdeněk Kopřiva	30.08.2009, 11:46:21

Milá Vivien, vždyť Ty jsi stejná jako já! Mám pocit, jako kdybych toto napsal já sám a dokonce stejným způsobem. Identické pocity... I když je okolo mě tolik lidí, stále jsem sám. Prostě tak to je a já už se tím ani nezabývám. Samota už pro mě není samotou, ale příležitostí, jak být šťastným se všemi bytostmi v souladu s láskou. Má samota se dotýká druhých, protože je oživuje tichem, které je prostupuje skrze mé srdce. I já občas zatoužím po nějakém člověku, který by byl v harmonii s mou vlastní duší a který se usiluje o realizaci něčeho hlubšího ve svém životě, o pochopení přirozenosti světa a jeho zákonitostí a nakonec i překračuje svět hmoty a dotýká se nekonečnosti Bytí.


ze dne 31.08.2009, 10:44:48
VanillaSky: Tak sme asi na rovnakej vlnovej dlžke. Kto má rád samotu prináša mu šťastie, ale dobré je aj keď stretne niekoho kto je mu podobný. Teda kto zdiela taký istý pohľad na svet.

Šíma	30.08.2009, 10:13:39

Pěkně napsáno... Ať už je tento textík o určitém zklamání (ze života s lidmi) a určitým smutkem i zadostiučiněním (návratem k přírodě) a oním vyhledáváním samoty, líbil se mi! ;-)


ze dne 31.08.2009, 10:40:12
VanillaSky: Díky Šímo za zastavenie a komentík :)

Adam Javorka	30.08.2009, 8:09:06

ahoj, dobre sa mi to čítalo a aj mne je to blízke. Známku , už vieš akú si dostala za toto. Pekné dielko


ze dne 31.08.2009, 10:39:02
VanillaSky: Ďakujem za zastavenie, som rada, že sa ti to páči.

čuk	30.08.2009, 7:03:32

Příliš velká samota a odloučenost si hledá témata k zamyšlení a jakýkoli čin, v tomto případě typický (holubi) Smutné až k ustrnutí (že by už ani vlak nevyvolával alespoň zákmit touhy?). Zvýšená citlivost ne vždy vede k vyrovnání. Dobrá studie smutku života, když chybí impuls k pohybu (snad se ulita naruší)


ze dne 31.08.2009, 10:37:22
VanillaSky: Ďakujem za uverejnenie aj komentár.