obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Experiment ::

 autor dimitrij publikováno: 01.09.2009, 11:31  
 

jedna

Po práci jsem se stavil v pekařství pro povidlové koláčky, jež tak miluji. Sympatická prodavačka mi naúčtovala obvyklou cenu a já přiložil svoji platební kartu k elektronickému čtecímu zařízení. Každý, kdo má přístup k centrální databázi, nyní ví, že jsem dnes v kanceláři skončil o něco dřív a že jsem se zdržel v krámku s čerstvým pečivem. Varoval jsem tak pány v nenápadných oblecích, kteří právě jistojistě prohledávali každou škvíru mého podkrovního bytu. Mladá prodavačka se velice milým způsobem rozloučila, když jsem vycházel z krámku, a vytvořila si tak nového potenciálně stálého zákazníka. Její chování dalece předčilo běžnou úroveň slušnosti, jež je k vidění v podobných obchodech. Ještě jsem se za ní krátce otočil a oba jsme se na sebe uculili, mám pocit, že se mi podařilo vytvořit jistý druh vzájemnosti.

Dveře svého bytu jsem otevřel přesně v 16:00 a okamžitě jsem poznal, že opět šmejdili v mojí místnosti. Odvedli precizní práci jako vždy, necvičené oko by nic nepoznalo, nábytek a vnitřní vybavení bylo přesně na svém místě včetně takových drobných detailů jako jsou mnou nastražené vlasy v pantech dveří a podobně. Jsou to ďáblové, pomyslel jsem si, ale víc jsem se tím nezabýval, v bytě stejně nebylo nic zásadního. Všechny zápisky nosívám u sebe. Má to své výhody. Zvykl jsem si krátit každou dlouhou chvíli zapisováním svých myšlenek, stal se z toho určitý druh posedlosti.


Arthur strávil zbytek dne střídavým posedáváním v pohodlném křesle a u psacího stolu, kde něco škrábal do svého deníku. Psal velice drobným přehledným, takřka dívčím, písmem. Svým textům připisoval obrovskou důležitost, ze své náprsní kapsy je neodkládal za žádných okolností. Arthurova ruka každou chvíli samovolně zajela pod sako, aby překontrolovala přítomnost hustě popsaného deníku. Jednalo se o jeden z jeho zlozvyků – neustále se ujišťovat, že věci jsou na svém místě. Arthur věřil, že každý předmět má mít pevně stanovené umístění, není-li tomu tak, stává se předmět nepotřebným a je nutno ho odstranit.

Nechápu, proč tak touží po tom zápisníku, ale jsem rozhodnut ubránit ho za každou cenu. Domnívám se, že se jim nezamlouvá již pouhý fakt, že nežiji normálním životem. Tedy životem většinové části populace. Bydlím sám, venkovní svět se mne nijak nedotýká. Nestarám se o nic a nikoho. Patrně si uvědomují, že podobně jako já již žili např. keltští druidové, indiánští šamani či středověcí mnichové, lidé, kteří svými skutky a myšlenkami dokázali inspirovat ostatní. Vlastně není divu, že ze mne mají strach. Bojí se mne. Tak je to. Bojí se toho, co bych mohl dokázat.

Kolem půlnoci se Arthurovi mozkové laloky unavily natolik, že se rozhodly pro odpočinek. Arthur provedl základní hygienické úkony a poté se položil na postel. Pomocí jednoduchého duševního cvičení usnul téměř okamžitě.

Garry F. bydlící v nižším patře zaregistroval, že pohyb v bytě nad ním ustal, z čehož usoudil, že Arthur konečně ulehl. Začínal si Arthura více všímat, poslední dobou se totiž choval velice podivně.

Druhý den Arthur vstal jako obvykle, provedl sadu procedur, jež uvozovaly každý boží den, a odspěchal do práce. Ve své kanceláři kolem sebe rozhodil několik lejster, čímž vytvořil iluzi pracovního vytížení, a z náprsní kapsy vytáhnul svůj notýsek.

Den v kanceláři jako každý jiný. Tým profesionálů již nepochybně prohledává můj byt. Chtějí něco osobního, chtějí proniknout do mé hlavy a ovládnout ji. Nepodaří se jim to. Cestou do práce jsem se stavil v pekařství, kde jsem prohodil několik vkusných žertíků s prodavačkou, je to vskutku milé děvče.

Po práci se Arthur vydal přímo domů. Před vchodovými dveřmi potkal svého souseda Garryho. Arthur neměl na Garryho žádný pevný názor, neboť to byl člověk takřka cizí, přesto se zdál být docela sympatickým.

„Ahoj Arthure,“ začal soused.
„Ahoj Garry.“
„Je všechno v pořádku?“
„Jak to myslíš?“ zhrozil se Arthur.
„No, jak se ti vede?“
„Vcelku dobře.“
„Nechceš zajít ke mně na panáka?“
„Možná jenom na chvilku, mám doma ještě nějakou práci,“ řekl Arthur a dvojice zapadla dovnitř. Arthur si uvědomil, že je v Garryho bytu poprvé, udivilo ho množství zámků a řetízků na vstupních dveřích.

„Koho se tak bojíš, Garry?“ řekl Arthur při pohledu na přehnané jištění dveří. „Nějaká bláznivá milenka či co?“
„Nainstaloval jsem si to všechno nedávno. Mám pocit, že poslední dobou se tu potloukají divní chlápci.“
„Jo. Taky mam ten dojem,“ zamračil se Arthur.
„Znáš starýho Müllera ze třetího? Ten už vůbec nevychází ven. Nakupovat mu chodí dcera.“
„Něco tu hledají.“
„Co o tom víš?“
„Nic.“
„Nevěřím ti.“
„Hele, Garry proč sis mně sem vlastně pozval?“
„Chci vědět, co o tom všem víš.“
„Asi už půjdu, mám fůru práce,“ řekl Arthur a sunul se k východu. Bohužel se mu podařilo zjistit pouze to, že Garry dveře nenápadně zamknul.

„Odemkni ten zámek,“ přikázal Arthur bez nároku na úspěch.
„Hele, tak co tu ti chlápci hledají?“ zeptal se Garry.
„Nevím.“
„Proč jsi to teda řekl?“
„Jenom jsem to tak plácl,“ řekl Arthur.
„Lžeš!“ křikl Garry a odněkud vytáhnul revolver. Arthurovo srdce přestalo na několik okamžiků pumpovat krev do žil. „Tak co hledají?“ řekl a namířil zbraň. Jednalo se o klasický Smith & Wesson na šest nábojů.
„Můj deník, chtějí můj osobní diář!“ řekl Arthur.
„Chachá,“ rozesmál se Garry zatímco zajišťoval spoušť. „Jsi hloupější, než jsem si myslel. Vůbec nevíš, o co tu jde,“ přešel ke dveřím a odemknul. „Zkus do ničeho zbytečně nešťourat a všecko bude v pohodě.“

Arthur běžel do svého pokoje a vyzvracel se do umyvadla. Netrvalo dlouho a ozval se zvonek. Arthur nakoukl kukátkem a uviděl fousatý obličej místního údržbáře. Po chvilce mu otevřel.

„Zdravím,“ přivítal ho Arthur. „Co si přejete?“
„Jdu jenom překontrolovat vybavení bytu, nové nařízení,“ řekl údržbář a zmatený Arthur ho pustil dovnitř.
„Jaké nařízení? Chci to vidět na nějakým papíře, černý na bílým.“
„Jste celý bledý.“
„Neodbíhejte a ukažte mi to nařízení.“
„Vůbec se vám nedivím. Taky bych nebyl ve své kůži po takovém zážitku.“
„O čem to mluvíte?“
„No přece o vaší návštěvě v bytu pod námi. Všechno jsem viděl na monitoru.“
„Cože?“
„Zamkněte si a pojďte se mnou. Všechno vám ukážu.“

Fousáč Arthura zavedl do své temné kanceláře v přízemí, museli projít mnoha klikatými chodbičkami osvětlenými vesměs starými blikajícími žárovkami, než se oba ocitli v pracovně, údržbář zamknul a vešel do zapadlé zadní místnosti. Arthur ho po dlouhém váhání následoval. Trochu ho uklidňovalo to, že klíč zůstal v zámku.

Objevil se v malé tmavé místnosti, jejíž středobodem bylo množství namodralých obrazovek podél jedné ze stěn. Údržbář ukázal na jeden z obrazů a pustil záznam.

„Znáš starýho Müllera ze třetího? Ten už vůbec nevychází ven. Nakupovat mu chodí dcera,“ řekl Garry ze zářícího monitoru.
„Něco tu hledají,“ odpověděl mu Arthur.


„Nejste jedinej, koho už ten pošuk obtěžoval,“ řekl údržbář, poté ztlumil zvuk pootočením potenciometru. „Vypadá to, že mu totálně ruplo v bedně.“
„Máte v bytech skryté kamery?“ zhrozil se Arthur.
„Jedná se o nové nařízení. Běžná záležitost. Byla o tom drobná zmínka v novém oběžníku.“
„Proč jste mne sem zavedl?“ zeptal se Arthur, zatímco Garry na obrazovce zrovna vytáhl zbraň a zuřivě s ní mával.
„Chci ten deník, o kterém jste mluvil!“
„Jsou to moje osobní zápisky a nic víc!“
„Chci ten deník vidět!“
„Dejte mi pokoj,“ řekl Arthur a šel pryč.
„PŘEDE MNOU SE STEJNĚ NESCHOVÁTE!“ křičel za ním ještě údržbář.

Arthur pobíhal špinavým labyrintem chodeb. Jednou rukou si přidržoval svůj nevinně vyhlížející sešit plný myšlenek a úvah, zatímco druhou zuřivě ohmatával okolí, protože ne všude bylo dostatečné osvětlení. Když se konečně vymotal a našel svůj pokoj, zhrozil se - jeho dveře byly vyrvané z pantů. Nakoukl dovnitř, nábytek byl rozházený, šatstvo po celém pokoji.

„Kde je to?“ křičelo zevnitř děvče, které Arthur občas potkával na schodech či ve výtahu.
„Co?“ zmohl se na jediné slovo Arthur.
„Štěnice a pistole! Vím, že v tom jedeš s nima!“
„S kým proboha?“ zařval Arhur a dal se na útěk. Vyběhl na ulici a rychlou chůzí se hbitě vzdaloval pryč. Nervózně se otáčel a levé víčko mu samovolně cukalo, což působilo velice komicky.

Po pár minutách si uvědomil, že automaticky zamířil směrem ke svému pracovišti v centru města. Zastavil se a povšiml si, že je poblíž svého oblíbeného pekařství. Vešel dovnitř.

„Potřebuju pomoc,“ řekl Arthur známé prodavačce.
„Dobrý den, vždyť my jsme se dnes už viděli,“ usmálo se to malé děvče. „Není vám něco?“
„Jsem v nebezpečí.“
„Prosím?“
„Sledují mne, prohledávají můj byt, všichni v tom baráku se úplně zbláznili!“
„Počkejte tady, nikam nechoďte, něco zkusím, nebojte se,“ řekla žena a zmizela v zadní místnůstce. Arthur zaslechl charakteristický zvuk, jež doprovází vytáčení telefonního čísla, a několik útržků z rozhovoru: „Haló? ...divně... paranoidní... oči mu cukají sem a tam... nesoustředěný...“ Když Arthur pochopil, oč běží, potichu se vypařil. Chvíli jenom tak bloumal ulicemi, ale pak si stejně uvědomil, že se instinktivně vrací domů.

Zapadl do činžáku a pomalu se plížil do svého bytu. Nikde nikdo. Arthur vešel dovnitř a uklidil ten binec.

Arthur je jeden z mála lidí, kteří věří, že každý předmět má mít pevně dané místo, jinak se stává zbytečným a je nutno se ho zbavit.

Zhasnul všechna světla a usadil se uprostřed místnosti na podlahu. Cítil se v bezpečí, neviděn a neslyšen. Občas rukou zašmátral po okolí, aby se přesvědčil, že má vše jasný řád a umístění.

dva

V děsivém snu seděl Arthur ve vlaku a z okna se koukal na ubíhající venkovní krajinu. Převládaly podzimní studené barvy, v dálce se občas objevila silueta člověka, ale všichni tito lidé vypadali odtažitě a nedosažitelně, jakoby v dálce, ačkoliv postávali několik metrů od trati. Kouřili cigarety na dlouhých stopkách a jejich údy byly zkroucené v podivně nepřirozených polohách. Cíl jízdy zůstal zastřen tajemstvím, neboť Arthura probudilo několik hlasitých ran. Do jeho bytu vběhlo několik mužů, kteří ho surově vyvlékli ven a poté uspali pomocí injekce.

Znovu se Arthur probral až na bílém lůžku. Ruce i nohy měl připoutané koženým řemenem. V místnosti bylo podobných postelí hned několik. Garry ležel o několik metrů dál, Arthur ještě zrakem nalezl fousatého údržbáře a několik dalších obyvatel domu, než znovu usnul.

Podruhé ho vzbudil až příchod hubeného doktora v zapatlaném plášti.

„Zdravím vás posádko,“ začal huronsky lékař. „Já jsem kapitán Lou, ale klidně mi říkejte doktore nebo Špíno. No nebo jak sami uznáte za vhodné, je to jenom na vás.“ Lou pyšným krokem kroužil po místnosti, evidentně byl v dobré náladě. „Možná se ptáte, co vás sem přivedlo. Faktem je, že vy všichni jste nemocní lidé a potřebujete pomoc. A ta pomoc jsem, bůhmipomoz, já! Nebude trvat dlouho a vy všichni se vrátíte ke svým životům a na todle všecko rádi zapomenete,“ řekl doktor, poté sebral malou ampulku ze stolu a zmizel.

Další zážitek z nemocnice, který Arthurovi zůstal v hlavě, se odehrál v noci. Venku sněžilo a nad okny se tvořily ledové rampouchy. Všichni spali.

Arthura vzbudil drobný šramot. Garry se plížil ke dveřím a v pravé ruce svíral kovovou vidličku. Arthur nenápadně mhouřil oči a drobnými škvírami sledoval, co má za lubem. U dveří se Garry skrčil a vyčkával. Netrvalo dlouho a po chodbě procházel jeden z doktorů, který měl právě službu. Garry vyskočil, chytnul ho pod krkem a vidličkou mu mával před obličejem.

„Todle ti zarazím do oka, když nebudeš hodnej,“ sykl Garry.
„Co chceš?“ šeptal doktor.
„Skoro nic. Jenom řekni, o co tu vlastně jde. Až mi to řekneš, půjdu si v klídku lehnout a o ničem ani nepípnu.“
„Co chcete vlastně slyšet?“
„Co se to děje? Co je todle za oddělení? Proč sou tu lidi z mýho baráku? O co v tom baráku šlo?“
„Jednalo se o experiment.“
„Experiment?“
„Jo. Dr. Lou si potřeboval něco ověřit. Byla to vládní zakázka. Sám o tom moc nevím,“ šeptal doktor.
„Mluv dál,“ pobídl ho Garry a trochu uvolnil sevření.
„Dr. Lou potřeboval pokusně zjistit účinky nějaké nové látky. Byla to tajná akce. Detaily neznám. Pitná voda v domě byla kontaminována. Už po pár dnech se u vás objevilo podivné chování, všichni chtěli experiment zastavit, ale Lou říkal, že je nutný dotáhnout to do konce. Za pár týdnů už vám docela slušně hrabalo a nejhorší případy jsme převezli sem. Ti ostatní v baráku si na sobě ani ničeho nevšimli. A vy brzo taky zapomenete, Dr. Lou je odborník na podobný záležitosti. Experiment skončil nedávno, voda v domě je opět pitná.“
„To je všecko?“
„Víc nevím. A doporučuju vám spolupracovat. Dobře to dopadne.“

Garry už nic neřekl a pomalu se vydal zpět ke svému lůžku, zatímco doktor se dál šoural po chodbě, jakoby se nic nestalo.

tři

„Jak ses seznámila s tátou?“ ptala se copatá holčička s vystouplou bradičkou jednoho dlouhého večera.
„Chodil si ke mně každý den kupovat svačinu.“
„To je zvláštní.“
„Co by na tom bylo zvláštního? Milé to bylo. Den co den, stál u pultu a já mu už automaticky balila dva povidlové koláče.“
„Hele, a ...“
„No, tehdy...“
„A co...“
„No přece...“
„Ale vždyť...“
„Podívej...“
„Aha, no a co když...“
„Hele už je fůra hodin. Neměla bys tak náhodou jít spát?“


 celkové hodnocení autora: 96.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 36 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ebony Clide 23.12.2009, 14:14:04 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ebony Clide ze dne 23.12.2009, 13:10:29

   Tak tedy děkuji za Váš názor, doufám že budu s FMK spokojen, alespoň díky tomu, že když něco chci umět tak jsem ochoten se vzdělávat i sám, když nejsem spokojen s tím jak vzdělávají učitelé. Sám mám zkušenosti ze střední s tím, že pokud člověk chce, i když má třeba špatného učitele, může konzultovat danou problematiku s jiným, který jí rozumí více. Uvidíme.

Jinak snímek bude hraný, protože animovat neumím. V tom je právě nejtěžší část - sehnat dobré herce a najít vhodné prostory. Určitě vás budu informovat o průběhu a konečném výsledku. Také, pokud budete chtít, vás uvedu jako autora původního námětu.
 ze dne 23.12.2009, 14:24:41  
   dimitrij: To je na druhou stranu pravda... když člověk chce, tak se něco naučí, i přes protest vyučujících.. myslím, že k tomu máte máš velice správný přístup

jako autora námětu mne klidně uveďte uveď, ale na podobné detaily, je myslím ještě času dost :)

no každopádně hodně štěstí
 Ebony Clide 23.12.2009, 13:10:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ebony Clide ze dne 23.12.2009, 2:32:18

   Tak ta poslední část je dobrá v tom že ukazuje, že už je po všem a to že se ti dva vzal se mi líbí. Děkuji za vysvětlení.

Od rána přemýšlím jak by to šlo filmově ztvárnit, vzhledem k tomu, že to dílo musí být hotové do 18. ledna tak je to velká výzva. Ale je tam jednoduchá dějová linka, takže si myslím že je to reálné.

Pro filmovou školu jsem se rozhodl asi týden před termínem odevzdání přihlášek. Vzhledem k tomu že na FAMU chtěli vypracovaný materiál (2 krátké snímky) zároveň k přihlášce, a já nic neměl, musel jsem zvolit FMK na UTB kde jim to stačí donést až k přijímačkám. Jdu na Střih a zvuk, zajímalo by mě včem je UTB horší oproti jiným (vaše zkušenosti).

Děkuji.
 ze dne 23.12.2009, 14:02:47  
   dimitrij: V čem je UTB horší oproti jiným... asi je to hodně záležitost konkrétní fakulty... u nás je to nejspíš to, že mezi nejtěžší předměty patří ty, které byly zastaralé už před dvaceti lety.. přístup učitelů nestojí za nic.. minulý týden jsem před očima vyučujícího zkopíroval semestrální písemku.. když se mě na něco zeptal, nevěděl jsem... zápočet mi stejně napsal, aby se se mnou nemusel otravovat příští rok, protože bych si jeho předmět zapsal znova... takovým stylem se u nás do proplouvat až klidně na doktorandské studium... a dal bych ruku do ohně za to, že většina učitelů to taky přesně tak dělala, jejich neznalosti o tom vypovídají... až na pár čestných výjimek

ale je docela dost možný, že na FMK bude situace lepší... můj spolubydlící, kterej tam studuje třetím rokem, si ale taky moc nevýská, konkrétní případy bohužel neznám...



ale na druhou stranu je asi pravda, že ona ta situace nejspíš nebude nikde o moc lepší... jinde jsem nestudoval, takže nemůžu srovnávat


s tím snímkem budu držet palce a budu se těšit na výsledek.. bude se jednat o animovanou tvorbu?
 Ebony Clide 23.12.2009, 13:10:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ebony Clide ze dne 23.12.2009, 2:32:18

   Tak ta poslední část je dobrá v tom že ukazuje, že už je po všem a to že se ti dva vzal se mi líbí. Děkuji za vysvětlení.

Od rána přemýšlím jak by to šlo filmově ztvárnit, vzhledem k tomu, že to dílo musí být hotové do 18. ledna tak je to velká výzva. Ale je tam jednoduchá dějová linka, takže si myslím že je to reálné.

Pro filmovou školu jsem se rozhodl asi týden před termínem odevzdání přihlášek. Vzhledem k tomu že na FAMU chtěli vypracovaný materiál (2 krátké snímky) zároveň k přihlášce, a já nic neměl, musel jsem zvolit FMK na UTB kde jim to stačí donést až k přijímačkám. Jdu na Střih a zvuk, zajímalo by mě včem je UTB horší oproti jiným (vaše zkušenosti).

Děkuji.
 Ebony Clide 23.12.2009, 13:09:42 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ebony Clide ze dne 23.12.2009, 2:32:18

   Tak ta poslední část je dobrá v tom že ukazuje, že už je po všem a to že se ti dva vzal se mi líbí. Děkuji za vysvětlení.

Od rána přemýšlím jak by to šlo filmově ztvárnit, vzhledem k tomu, že to dílo musí být hotové do 18. ledna tak je to velká výzva. Ale je tam jednoduchá dějová linka, takže si myslím že je to reálné.

Pro filmovou školu jsem se rozhodl asi týden před termínem odevzdání přihlášek. Vzhledem k tomu že na FAMU chtěli vypracovaný materiál (2 krátké snímky) zároveň k přihlášce, a já nic neměl, musel jsem zvolit FMK na UTB kde jim to stačí donést až k přijímačkám. Jdu na Střih a zvuk, zajímalo by mě včem je UTB horší oproti jiným (vaše zkušenosti).

Děkuji.
 Ebony Clide 23.12.2009, 2:32:18 Odpovědět 
   Já osobně jsem nepochopil tu poslední část rozhovoru holčičky s matkou, kdy nebyly dokončeny věty. Nevím o co holčičce šlo, co chtěla konkrétně zjistit a co ji matka nechtěla prozradit. Můžete mi to nějak polopaticky vysvětlit?

Jinak celkově k dílu: Jedním slovem - úžasné, atmosféra dokonalá, přečetl jsem to jedním dechem, námět je dokonale vypracovaný. Jsou tam prvky psychologie což mě velice přitahuje. Rád bych toto dílo použil jako námět pro krátký film k přijímacím zkouškám na UTB, pokud by to autorovi nevadilo.

Dávám za jedna a přidávám k oblíbeným autorům.
 ze dne 23.12.2009, 9:55:13  
   dimitrij: No já to myslel tak, že se holčička vyptávala na nějaký kraviny, jak to tak děcka dělaj... Vona ta poslední část je vlastně uplně zbytečná.

Jako námět si to klidně použijte, budu se těšit na výsledek. Doufám, že se mi s ním pochlubíte...

A proč UTB proboha. Shodou okolností tam taky studuju a není o co stát. Ikdyž jsem teda jenom blbej ajťák. Ale vono to FMK není vo moc lepší, co tak vím z doslechu.
 Karel Čížek 04.09.2009, 3:41:14 Odpovědět 
   Začátek schizofrenní. Skoro jako ožilá noční můra. Každá další informace ukazuje, že je situace jenom horší a horší. Závěr (druhí polovina části dvě) je trochu slabší, ale přesto nečekaný.
Velice se mi to líbilo.
 Ariadne 02.09.2009, 11:49:34 Odpovědět 
   Moc pěkné, přečetla jsem to jedním dechem.
Takový konec jsem opravdu nečekala. Začíná to Orwellem, pokračuje Mengelem a závěr je typický Dimitrij :-))
 Dawnie 01.09.2009, 15:17:34 Odpovědět 
   Zajímavé a rozhodně neočekávané. Nic u čeho by si člověk s jistotou říct "tak a už vím, jak to skončí"...
Příběh má své a rozhodně to vyváří skvělou atmosféru.
Jedna:)
 Matylda Kratinová 01.09.2009, 13:56:45 Odpovědět 
   Ze zacatku mi to lehce pripomnelo roman 1984, tim spehovanim a prohledavanim bytu. Pak se to zhouplo do nejasne hry jakychsi obskurnich sluzeb a nakonec se z toho vyklubala tajna akce.
Atmosferu si to rozhodne drzi a pointa na zaver me opravdu prekvapila. Pribeh si jede sam, takze rejpal si tady svoje skryte roviny nenajde. Ale co, clovek se taky musi nekdy odreagovat. =-)
 Šíma 01.09.2009, 11:43:10 Odpovědět 
   Líbí!;-) Hezky vykreslená "konspirace vládních pokusů na nic netušících obyvatelích". Příběh mne vtáhl do děje a já čekal, co z toho bude, jo... Zdá se, že jsou lidé hodně manipulativní a vláda (i všechny organizace za ní) je schopna všeho. Je to takové... Totalitní! Určitě by se z tohoto příběhu dal napsat román a zápisky onoho muže více rozvinout a rozvést! Hihi... Ale nic jsem neřekl a nemám co bych vytkl. Ona nejistota (i u čtenáře) se mi líbí a dílko si dám k oblíbeným! ;-)))
 amazonit 01.09.2009, 11:31:34 Odpovědět 
   To je tedy zmatek, myslím, že mnohý čtenář ani na konci nebude příliš moudrý a schopný říct, o čem to vlastně bylo. To však neubírá dílku na působivosti, přiznám, že jsem spíš očkávala nějakého schizofrenika, podobně jako tomu bylo ve filmu Čistá duše, i když kdo ví..., ono to v žádném směru není jednoznačné a čtenář si s tím může pohrát.
Umíš velmi dobře vykreslit atmosféru a ani dialogy za ní rozhodně nezaostávají.


-Arthurovi mozkové laloky unavily- Arturovy pokud je to přivlastňovací, pokud to myslíš jako komu čemu- tak Arturovi, možná bych nedala laloky, ale závity

-Hele, Garry proč sis mně sem vlastně pozval - Hele, Garry, ... mě
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr