|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303519 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Bezejmenný - část čtvrtá ::
 m2m |
publikováno: 25.08.2009, 14:33
|
| "Barvy se ztrácejí v bledosti noci." |
| |
|
|
IV.
Zatímco se poutník beze jména a bez budoucnosti drápe do kopce za svým osudem, brenijské království vstupuje do poslední etapy svého krátkého života. Ze západu, z východu a z jihu míří k jeho břehům lodě uchvatitelů laiské říše. Desetitisíce válečníků se štíty potřenými krví míří dobýt poslední světélko v pomalu mizícím antickém světě. Je jich příliš mnoho, abychom se jim ubránili, abychom je odrazili zpět do moře. Budeme bojovat a brenijské království bude chvíli žít a doutnat pod nánosem černého bahna.
Král Hakon Druhý právě stojí na terase svého hradu v sídelním městě. Vzhlíží ustaraně na východ, odkud přicházejí první zprávy o černých lodích. K moři je to odtud skoro dva dny rychlé jízdy na koni a v kasárnách se připravují královští vojáci, ale pověděl jsem králi budoucno, které jsem spatřil ve své mysli. Stejně tak sleduji bezejmenného poutníka, protože On je poslední nadějí pro uvadající svět.
Nemůže jeho zánik odvrátit, propadneme se nemilosrdně do chaosu, ale může udržet doutnající oheň. Jeho osud je dán, stejně jako je dán osud můj, Brenie i krále Hakona.
Bylo mi dáno, abych si pamatoval vše a vše viděl a dožil se příliš vysokého věku, abych mohl milosrdně zemřít. V tabulkách, které se jediné dochovaly z pradávného umění, jsem se dočetl mnoho, abych pochopil, že jsem Vyvolený. Můj čas přijde později, dnes je to čas muže beze jména, jemuž v těle koluje krev Prvního a který za pár okamžiků stane na vrcholu kopce a v hustém lese najde pětici mechem obrostlých valounů.
Ve chvíli, kdy se o jeden z nich opře, aby se vydýchal, spatříme na východě černý sloupec kouře a z jihu přicválá vyčerpaný posel se zprávou, že jedno z největších měst v říši padlo do rukou krvavým štítům.
Ze západních ostrovů připlují jezdci na malých konících a zmocní se našich měst na tamějším pobřeží. Brenijské království během pár dnů bude okleštěno a téměř zničeno. Odpor se udrží v několika málo městech. Následující týdny budeme bojovat o přežití laiské civilizace, budeme bojovat do své vlastní smrti.
A na ostrově Mon mezitím otevře Bezejmenný své oči a pohlédne do útrob Dinnovy říše. Jeho boj bude nejtěžší, nejdelší a skončí jeho porážkou.
Protože osud je neoblomný.
Naposledy zavřu oči.
V hlavě mi duní kladiva a v krvavých cárech masa mi tepe poslední jiskřička nesmrtelného paladinova života. Selhal jsem, otevřel jsem svatyni a nedokázal porazit zlo v ní doutnající. Pochopil jsem příliš pozdě, který provaz jsem měl v bludišti víry a chaosu sledovat. A teď se mi před očima prohánějí bílí koně, kteří na svých hřbetech nesou bojovníky minulosti…
Selhal jsem, a proto navždy shořím v Girianově posmrtném žáru. Již se nevzbudím a již se znovu nenarodím, krev Prvního ze mne vyprchá, jakmile se mne dotkne první plamen posmrtného ohně. Dinnova vesmírná říše se přede mnou uzavře a já v posledních chvílích spatřím svůj svět, jak upadá do temnoty a chaosu.
Na terase hradu bude stát král Hakon, který bude vzhlížet do zapadajícího slunka a modlit se v duchu k Dinnovi, ale jen já znám pravdu, jen já vím, že svět zemře s jiným bohem na rtech, než se kterým byl stvořen.
Hvězdy se okolo mne protočí a já se naposledy ohlédnu za bránou do Dinnovy říše.
Poslední vzpomínka a pak už jen nekonečné smrtelno.
Poutník se vyšplhá na vršek kopce, zatímco za ním se bude hnát smečka psů a opatrných žoldnéřů, kteří objevili mrtvá těla dvou méně opatrných mužů.
Na vršku v posledním dnešním dešti se Bezejmenný dotkne kamenů a pronese modlitbu. Tady na tomto místě opustil Dinnos svět, když První zemřel, tady zanechal poslední z klíčů, které ve svých nekonečných životech poslední paladin hledal. Navštívil dvanáct svatyní a z každé odcházel s kouskem hádanky, která mu měla pomoci najít svatyni třináctou. Tady, v tom posledním dešti, nakonec stane poutník na konci své cesty, na kterou vstupoval, aniž by věděl, kam jej zavede.
Když před třemi staletími na ostrově Anm ucítil jeden z kněžích podivnou sílu, spojil se s ostatními a varoval je, že odtud povstane brzy zlo, které bude moct porazit pouze Vyvolený. Byl jsem to já, já, který v té době hledal fragmenty prastarého umění, byl jsem to já, kdo varoval Dinnovy kněze a paladiny, že je třeba začít hledat Cestu.
A byl jsem to já, který vyslal jednoho odpadlíka, aby mi našel úlomky hádanky a já mohl nalézt Dinnovu svatyni. A on tři sta let bloudí světem a hledá dvanáct zapomenutých míst, v nichž první kněží uschovali pradávné tajemství.
Nyní již vím, jak moc jsem se mýlil. Myslel jsem, že jsem Dinnův Vyvolený a že pouze Jeho Vyvolený dokáže porazit zlo, které povstane.
A nyní již vím, kam cesta toho bezejmenného paladina zavede. V jeho srdci doutná krev Prvního a v jeho vzpomínkách krouží odpověď na tu nejtěžší hádanku, kterou kdy mohli bohové světu dát.
Bezejmenný pronese modlitbu a v jediném místě, které spojuje svět s Dinnovou říší, se rozzáří modrý sloupec světla a pohltí Dinnova paladina. Vstřebá jej a zanechá mezi kamennými valouny pouze jeho oblečení. Teď už budu jen čekat, jak Bezejmenného první a zároveň poslední boj dopadne.
Zlo povstalo ze zemí na východě, západě i jihu. Jezdci s krvavými štíty a kopími blyštícími se brenijskou krví. Lidé, kterým stovky let vštěpoval jejich bůh odhodlání a víru a odvahu, jezdci, kteří neznají strach. Zdánlivě bezkulturní civilizace, jejíž příslušníci mají černé oči a bílou pleť, žluté zuby a smradlavý dech. Dlouhé jezdecké meče, dlouhá kopí, krátké luky a toulce plné jedovatých šípů.
Laiská říše se obrátila v prach a kolo života se otočilo.
Cítím přicházející chaos všude, cítím jej všude.
Bezejmenný vstoupí do Dinnovy svatyně a to, co se stane dál, spatřím jen ve svém posledním snu. Pokud se pokusím mu pomoci, zemřu, bůh mě odkopne do nitra své vesmírné říše a já budu polykat prázdno, budu se dusit, budu pomalu umírat, krev se mi spustí z nosu a úst i uší, vnitřnosti se protlačí břišní dutinou ven.
Svatyně se otevře a pohltí Bezejmenného, zanechá na místě, kde zářil modrý sloupec, pouze jeho oděv, vstřebá jej do své hvězdné brány a ponechá mne v napjatém čekání.
Krvavé štíty se pomalu přibližují a města padají do jejich náručí jako vděčné děvky.
Král Hakon se na mě prosebně dívá a já mu nemohu nijak odpovědět. Klopím zrak a snažím se najít nějaké východisko.
Svět se změnil.
A už s tím nic neuděláme.
Bůh Dinnos, odvrhnutý před třemi stoletími, se nyní směje. Jeho válečníci se chystají dobýt poslední pevnost starého řádu. A bezejmenný paladin v tuto chvíli vstupuje do jeho komnat, aby s ním svedl boj. Bude překvapený, bude téměř bezmocný, ale bude tam a Dinnos zaváhá. Ucítí v těle svého následovníka krev Prvního, která Bezejmennému pomohla překonat veškeré nástrahy Dinnovy vesmírné říše.
Bezejmenný bude chvíli mlčet, než mu dojde smysl jeho cesty, na kterou jsem jej vyslal a na kterou jsem jej pokaždé vrátil, když zemřel. Teprve nyní mi dochází, proč Dinnos tak vděčně přijímal své služebníky.
Tady, na terase hradu po boku krále Hakona, cítím velký záchvěv.
Bezejmenný vyzval svého boha na souboj, navlečen v těžkém brnění Prvního paladina, Girianův Vyvolený, bude navždy v našich vzpomínkách pamatován jako Ten, kdo položil svůj život za Rovnováhu.
Zavřu oči a myšlenkou se s ním spojím.
Za chviličku, až uvidím, jak se vojáci rozklepou strachy, když uvidí prvního černého jezdce s krvavým štítem.
Teprve potom Bezejmennému přispěchám na pomoc.
Za chviličku…
© Chemist, 2009
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 34 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
