|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303519 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Zase jednou vstávám a divím se, že už je den ::
| Stereotypní situace každého dne |
| |
|
|
Ráno se budím, hlava neúprosně bolí a jediné co mi prodnes zatím přišlo na oči je strop nad postelí, krutě mi potvrzující fakt, že je vážně ráno. Přemlouvám tiše sama sebe, že celé mé okolí stále zahaluje tajemná krása noci slibující něco víc, než může slíbit den. Ale marně.
Do ticha šíleně zařve budík v mobilním telefonu - aha, tak to on mě vytrhl už jednou z iluzí o lepším světě, tedy ze sna. I když ani ten nebyl tak úžasný, jak jsem si chtěla naivně namluvit. Mechanickým pohybem vypnu šílený řev hrnoucí se z tak neuvěřitelně malého reproduktoru a zapadnu zpět mezi polštáře. Mé kruté přesvědčení nabývá na rozměrech. Vážně je den.
Bezstarostně se převalím na bok, stočím se do klubíčka a pomalu usínám. Po chvíli útěšného pocitu, kdy jsem se znovu propadala pouze do hloubi své mysli, se znovu ozval známý randál, kdo mi jen nastavil na budík tak šílenou melodii. Nevím, nejspíš jsem to byla já.
Ano, zaručeně byla, neboť jsem trpěla naivní představou, že mě tenhle pochybný tón dokáže vyhnat z postele. Opravdu směšná představa. Opět umlčím zvuk hrůzy, posadím se a protřu si oči. Pomalu si začínám uvědomovat bezútěšnost svého stavu. V místnosti neúnosné horko, téměř nedychatelný vzduch naznačující mi svým nevábným nádechem, co se asi dělo minulého dne.
Když už jsme u toho, je to vlastně docela dobrá otázka. Co jsem to jen včera dělala? Bolehlav tupě užírající už i zbytky bránícího se realismu mi naznačuje jistou věc. Tak jedno vím jistě, důvodem proč mě tak těžce bolí hlava tentokrát zajisté nebude nevyspalost.
Snaha vzkřísit paměť má za následek jediné, bolest rozkládajícího se mozku se stupňuje do nesnesitelné míry. A vzpomínky na včerejšek stejně nikde. Nemá tedy cenu se jimi dále zabývat. Včerejšek, dnešek, nebo zítřek, stejně se nic nezmění.
Slézám z postele, spíše z ní padám a plazím se pro prášky. Jak jinak. Zase se projevuje má problematická stránka života.
Ozve se rána do dveří, následně se otevřou a vyslechnu si výklad o chování nezletilých, o tom, kdy až jsem se to vlastně dopravila domů a že jsem se už taky uráčila vylézt z postele. To si nikdo z vás neuvědomuje jak mi je? Ale že se vůbec divím.
Postel - jo to je to co potřebuju. No nic... Napůl svlečená se dobelhám do koupelny, setřu do ručníku zbytky včerejšího make-upu, momentálně mi stékajícího již kdesi po tvářích. Převleču se do prvních věcí které najdu, kombinací se příliš netrápím, nejsem toho momentálně schopna.
Donucena jít na nákup do města se s tupým výrazem vydávám do ulic, kde slunce trýzní lidi svou krutovládou a spaluje okolí všemi tak vychvalovanými paprsky.
Potkám pár přátel ze včerejška, zajímajících se jen o jednu věc.
Čekala jsem, že jim položím tu samou otázku. Co se vlasně dělo včera? Bude nejspíš lepší to nevědět. Nemusíme se pak zbytečně vyrovnávat s následky tragických zjištění. A jedna jistota je věčná. Jednou se najde dobrá duše, která nám svým připomenutím prakticky neexistujícího dne bude chtít zkazit náladu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
