» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141467

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Budiž Ti odpuštěno, Nepochopený ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Doteky

Charlotte Cole	publikováno: 07.09.2009, 6:45

A odpusť, prosím, i Ty mně.


	Víš, hledala jsem Tě. Hledala. Pod lupou poznání jsem studovala stovky životem tepajících nádechů, vylhaných očních pohybů i vrásek na Tvém čele. Každičká buňka prošla mýma dychtivýma rukama. Dívala jsem se všude. Byl jsi pryč. V neviděnu, v nepoznánu. Ani sebelíp vycvičený vzpomínkový stopař nikdy nedokázal najít tolik slovních doteků jako já. Každý přetékal jedinečností. Každý se rovnal životodárnému úderu lidského srdce. Křísila jsem roztříštěné věčnosti a skládala z nich pravděpodobné vzorce cesty za Tebou. Bylo jich tisíc a jedna. Zkoumala jsem všechny jednu po druhé se zoufalou touhou přiblížit se Tvým steskem zaprášeným šlépějím. S vypětím neexistujících sil jsem pomalu, ale jistě postupovala kupředu. S každým úderem nemilosrdného času jsem měnila směr. Chvílemi i čelem vzad. Prahla jsem po omamných budoucnostech zapomenutých ve větvích stromů, dešťových kapkách, které narážely do hradeb mezi námi, i po odpuštění. Prahla jsem po Tobě. Občas jsem šlápla do pavoučích sítí a lapená životem bojovala za svobodu v Tvojí blízkosti. Ano, bojovala jsem. Nikdy jsem se nemínila jen tak vzdát. Po kolena zabořená v pololžích jsem se brodila močálem předstírání. Dutá slova ulpívala na konečcích myšlenek jako morová nákaza a nevyhnutelně pohlcovala vše skutečné. Klopýtala jsem. Byla jsem unavená, Nepochopená. Místy jemně nalomená. Hledala jsem tě. I ve spánku. Věř mi, hledala.


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 24		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nancy Lottinger	10.11.2009, 20:13:21

někteří tvrdí, že slova nebolí tolik jako činy. Jenže ono bolí oboje stejně tak, jako může oboje stejně potěšit. A spojení slovní dotek mě dostalo, nehledě na to, o čem to vlastně celé je, pesimisticky a beznadějně laděné...


ze dne 10.11.2009, 22:10:46
Charlotte Cole: Slova často bolí daleko víc. To mám ozkoušené. =/ A napsat o tom bolí nejvíc. Napsané je to definitivní, nebo to tak alespoň vypadá. Celé dílko je takovým povzdechnutím nad tím, co bylo a už není. V postatě jsem shrnula jednu část životní etapy, abych se mohla přesunout do další. Děkuju za návštěvu a všechno kolem. =)

Danuše	15.09.2009, 21:49:04

Odpověď na příspěvek od uživatele: Danuše* ze dne 13.09.2009, 1:15:36* Já už našla před mnoha lety a nepustím :-)) A přeju ti moc abys našla také, moc ti to přeju. Ahojky

Danuše	13.09.2009, 1:15:36

Jinak to vnímá ten, kdo také hledá... a jinak to vnímá ten, který už našel nebo hledat nechce. Je to hodně emotivní a pro tebe to má jistě velkou hodnotu. Je to na hranici poezie a prózy. Líbí se mi to. Krásné metafory...


ze dne 13.09.2009, 15:34:49
Charlotte Cole: Přesně. Každý to vnímá jinak. A co ty, Danuško, jsi mezi těmi, kdo už našli, nebo těmi, kdo stále ještě hledají? =) Dílko pro mě hodně znamená, stejně jako i ostatní dílka z celé téhle sbírky, ale to tu není radno říkat. Každopádně jsem tam snažila zachytit svoje úsilí, hledání a nenacházení, naději, občasnou beznaděj i pochyby. Všechno to tam, doufám, je, stejně jako v životě samotném. Děkuji moc...

Vanessa Kuzníková	11.09.2009, 19:36:13

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 08.09.2009, 19:06:59* Bojovat, ale ano, také je to jedna z možností, ale musíš zvážit zda to stojí vůbec za to. Jsi mladá. Hodně věcí se dá vyžehlit. Držím pěsti.

Apolenka	11.09.2009, 13:54:34

Krásný textík o ztrátách a hledání, nabušený silnými emocemi. Moc pěkná pocitovka - vstupenka do nitra upřímné dívčí duše.


ze dne 11.09.2009, 15:32:56
Charlotte Cole: Děkuji, Apolenko. =) Tenhle textík (pro mě) překvapivě není ani moc depresivní. Ne vyloženě depresivní. Jen je to moje další povzdychnutí. Možná brzy napíšu něco o "odcházení" nebo něčem podobném. I když... těch pocitovek už je tu ode mě až příliš. Možná bych mohla začít psát něco jiného. =/

Vanessa Kuzníková	08.09.2009, 19:06:59

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 08.09.2009, 10:46:26* Ono někomu radit je velmi těžké. Zvláště vám mladým. Vy si potřebujete na ty věci přijít sami a zkušenosti dospělých berete až jako krajní variantu. Beru to, nabyla jsem jiná. Víš někdy stačí sbalit si svých pár švestek a odejít. Udělat tlustou čáru. Prostě se neohlížet. Všude je krásně a žijí lidé.


ze dne 11.09.2009, 15:29:12
Charlotte Cole: Máš pravdu... někdy je to lepší. Už jsem to takhle u některých věcí udělala, že jsem za nimi udělala tlustou čáru a už se k nim nevracím. Jenže i to je těžké, když na ty události, nebo lidi vzpomínají členové mojí vlastní rodiny, takže úplně zapomenout nejde. Tak mě napadá... není někdy těžší udělat tu pomyslnou čáru a odejit? Mnohem těžší než bojovat? Ale asi mě to taky čeká - začít znovu někde jinde, s někým jiným, úplně jinak...

Vanessa Kuzníková	08.09.2009, 10:46:26

Strašně depresivní. Přečetla jsem si to, ale řeknu ti, že se mi po prvních řádcích vůbec nechtělo. Jen mi to připomělo v jakém jsem srabu já. Ale pak jsem si uvědomila, že v tom nejsem sama. Ne, že by mě to nějak uklidnilo, ale řeklo mi to holou pravdu, že ne každý má štěstí, mít štěstí. Pochopila jsem z toho jedno - nikdy se nevrátí to krásné, co bylo. Člověk musí hledat pořád od začátku a to je velmi ubíjející. Jednou ti, ale dojdou síly - a co pak?


ze dne 08.09.2009, 17:23:02
Charlotte Cole: Už docházejí. A stačil na to jen rok a tři čtvrtě neustálého hledání a nenalézání. Pořád si ale říkám - co když mě to krásné teprve čeká? Nebylo by... hloupé a nerozvážné to jen tak vzdát? Když to do vysněného cíle je třeba už jen týden, měsíc, rok? Jen ale vědět, kde ty síly brát...

Allainila	07.09.2009, 21:25:33

Tento "výlev" mě osobně zaujal. Především svojí lyričností, která podráždila mé mozkové buňky k vzletnějším myšlenkám než "zítra musím: ..." Pěkné, emotivní, 1. :)


ze dne 08.09.2009, 17:18:51
Charlotte Cole: A přitom když se to přeloží do toho obyčejného, nelyrického jazyka, tak to tak hezké vůbec není... =/ Děkuji za návštěvu, potěšila. =)

Adam Javorka	07.09.2009, 16:36:05

Hľadanie niekoho, či niečoho medzi tvojimi metaforami, je krásne, vedieť odpúšťať a naoplatok, tiež prijať odpúšťanie patrí k tiež tomu a životu. Myslím že máš spomienky na niekoho...ale je to dobre, si šikuľka


ze dne 07.09.2009, 20:45:42
Charlotte Cole: S tím odpuštěním máš pravdu. Je třeba umět odpouštět, ale také si nechat odpustit. Tohle jsem si skutečně uvědomila teprve nedávno a od té doby se můj život vyvíjí jiným, snad lepším směrem. Děkuji za návštěvu i milá slova. =)

Dawnie	07.09.2009, 15:33:49

Krásně vystihnuto zoufalé hledání... Krásné metafory... Jednička a dílko přihazuji do oblíbených:)


ze dne 07.09.2009, 20:43:02
Charlotte Cole: Moc děkuji! =)

Šíma	07.09.2009, 11:21:46

Líbilo! Textík je zajímavě poskládaný a vyznívá dost marně. Možná se dotyční minuli, prostě jen tak prošli kolem sebe a třeba i na malinký okamžik měli dojem, že v tom bylo i něco víc... (???) Četl jsem vícekrát a pořád nevím, co si o tomto dílku myslet a na čem jsem! ;-) Něco kolem Jedničky. P.S. Na "pocitovky" moc nejsu! ;-)


ze dne 07.09.2009, 20:42:39
Charlotte Cole: Ani se ti nedivím, že nejsi. =) Já jich mám v počítači spoustu, některé bych nikdy nevytáhla na světlo světa, ale některé jsou relativně… čtivé. Tedy aspoň já u těch vybraných textů nemám pocit, že by to byla halda písmenek beze smyslu. A jinak… ano, dotyční kolem sebe prošli a stále ještě procházejí (tam a zpátky a takhle pořád dokola). Ten dojem tam je, přesně takový, jak jsi napsal, jen není podložený žádnými, nejlépe slovními, fakty. Děkuji za návštěvu. =)

kulkul	07.09.2009, 8:28:18

Jedna věta je tentokrát neuvěřitelně dobrá, pravá a plná významu: "brodila jsem se močálem předstírání..." Svítí pro naději jako hvězdička, dokonce uvádí čtenáře do pokušení opravdu věřit... Té jedné krásné větě dávám 1-ku.


ze dne 07.09.2009, 20:38:18
Charlotte Cole: Jsem poctěna, děkuji. =)

amazonit	07.09.2009, 6:45:02

Přiznám, že asi nejsem nejvhodnější redaktor na zhodnocení. Před očima mi prošlo dost podobných věcí. Pokaždé malinko jinak napsané, přesto stejné. Dobře zamaskovaný, velmi emotivní ,,výlev", který snad má dojmout a okouzlit čtenáře, který snad znamená víc pro samotného autora než pro čtoucího. Ano, může pohnout, může zaujmout pěknými spojeními, metaforami, vloženými pocity, ale přesto..., už toho tu bylo tolik... a ještě bude.


ze dne 07.09.2009, 20:37:39
Charlotte Cole: Máš pravdu… byl to výlev. Jeden z mnoha výlevů, které mi tu ještě pořád procházejí... až se divím. Možná jsem dřív chtěla, ale jak ten čas plyne, uvědomuji si, že už ani nechci nikoho nutit, aby se dojal. Nechávám rozhodnutí na čtenářích, jestli to udělají, nebo ne. A když budou chtít, něco svého si v textu najdou. To je pro mě důležité.