» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud si cestu najde."

Vergilius

počet přístupů: 2141467

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Madla ::

Alan de la Pont	publikováno: 08.09.2009, 7:11


	Držíme se madel. To abychom neupadli a nerozbili si naše hlavy. Úpěnlivě supíme, když tyčí se držíme v podnapilém stavu. Lodě a vzdušné zámky rychle najíždějí na hrboly. To všechno děláme z lásky a nelásky. Žijeme v pernamentních nesnázích a žvýkáme suchary. Všichni jsme otroci naší tvrdé hlavy. Propadáme panikám a máme vždy kousek k sebelítosti, která nám v dobách lepších schází a kdo nás pak ponese na rukou? Ten zlý ohyzdný osud, který je předurčen k samotě a smutku. Černá, nebo žlutá…, záleží jak to pojmu. Vždycky se vyhýbám vlastním dojmům, nechávám to na druhých… Strašně si hýčkám všechny banality všedního dne, které proplouvají jako čirá aura kolem té živé hmoty. Už nevidím věci tak zřetelně, ale vidím je stále před sebou a ony se odrážejí jako zrcadlo, které mi ukazuje mojí tvář. Tvář člověka, která to bude v příštích pár chvílích řídit, ale nebude toužit něco doopravdy ovládat. Tak nějak vyplývají věci stejně, jako odplují zanedlouho pryč, přesně tak jako naše existence na tomto světě. Nechci to být já. Ne, ne, ne… Drž se, ale nestahuj mě s sebou. Nechci se vznášet na něčích z vosku uplácaných křídlech, které by to stejně nemohly vydržet. Okna, domy, zatemnělá městečka, které halí tmavé závoje mračných stínů. Je to pochmurné a smutné. Železné stožáry tyčí se k nebi a jejich účel zůstává stálým tabu, o kterém zmínit se není radno. Vejdi a ochutnej… Jsme zajatci uvnitř našich hlav. A není to tak? Snad asi ano, ale nemáme k tomu jaksi mnoho co říci. Takzvaně bez komentáře se uvedeme do síní slávy. Budeme pít. Budeme pít a pít z pohárů vítězů šampaňské a pak taky budeme doufat, že to všechno potrvá déle než pouhých patnáct minut. A pak si podáme ruce, vystřízlivíme během jízdy domů a budeme doufat, že nespadneme držkou k zemi…


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.7		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 23		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rikitan	14.11.2009, 15:49:59

Ou. Proč tvé texty vždycky vystihnout mé nálady?

Matylda Kratinová	10.09.2009, 16:15:07

Zda se, ze madlo je tu jakysi zastupny problem, vec, ktera uvede a odhali neco mnohem vetsiho. Lide se hrozne radi nechaji vest, vzdyt pridrzet se je jistejsi, nez balancovat nad propasti bez opory. Madlo tak o cloveku leccos vypovi. Ale na druhou stranu, nekdy neni na skodu pustit se. Jinak co se textu tyce, priznavam, cetl se mi hur. Mela jsem jakesi nutkani porad odbihat jinam, a tak teprve na podruhe jsem se do nej poradne zahryzla. Mozna je to tim, ze dilko je trochu jako dym, takove prizracne (a o prizracnych vecech), skoro az nehmotne. Vlastne skutecna hmota je jen v uvodu a na zaveru, ktere mi prijdou nejvyraznejsi z cele povidky.

Šíma	08.09.2009, 19:27:22

Líbilo, jen se mi zdá, že tomu něco chybí, jak správně podotkli kolegové pod mým komentíkem. Zaujalo, četl jsem vícekrát... Snad neurazí Dvojka a fakt, že jsem se musel pozastavit a malinko i zamyslet. Ale raději to nechám koňovi, má větší hlavu, ať se trápí namísto mne! ;-)))

Dawnie	08.09.2009, 17:12:08

Je to trošku neslané, nemastné, člověk neví, co si o tom myslet... Na jednu stranu to na být asi depresivní a vlastně i významově smutné... Na druhou stranu to vyznívá tak nějak laxně, protože ta vyjádření jsou poněkud neohrabaná... Vlastně jako bys přesně věděl co chceš říct, ale nedokázal jsi to vyjádřit. Možná ti to tak nepřipadalo, ale mě se to tak jeví, jak čtu... Na druhou stranu to celé přebil ten poslední odstavec. Poslední odstavec a poslední věta, to mě dostalo. Tady jsem skutečně věděla, co jsi chtěl říct... A je mi to moc známé. Dvojka:)

Viktor	08.09.2009, 11:48:58

no... u podobně defétisticky laděných věcí(a není jich málo) mi vždy vytane na mysli ono klasické(předklasické): "Qui bono?" ------------------------------- ...a znám jedno obdobně laděné dílko s názvem "Madla": Žila kdysi Madla, vzdechla, škytla , padla.

Vanessa Kuzníková	08.09.2009, 11:28:49

Dnes už čtu další takovou tak trošku depresivní věcičku. Copak, copak, že by za to mohla ta výročí druhé světové, či srpnové nebo snad 11.září? A lidi si uvědomují jak je život a vše v nás pomíjivé? Přiznávám, že jsem zpočátku hledala dívku Madlu, ale záhy to bylo u úplně něčem jiném. Nechci radit, ale někdy by ses měl toho madla jednotvárnosti přece jen pusit. Nebo to bylo o úplně jiné duši? Já bych se pustila i přes tu výhružku temných mraků a ošklivosti všedních dnů. I ten smrad smogu nám dokazuje jedno... jsme tady a můžeme si se svým životem dělat co chceme... teda skoro (viz ten Ikaros), hele ale přesto... třeba kdyby tam dole byla loď, co by nás mohla zachránit, nechtěl by ses vrhnout blíž ke slunci? Hm, ale teď mě napadá... zase by člověk věděl o té berličce... bylo by to pak vůbec ono?

amazonit	08.09.2009, 7:11:06

Opět podobné těm předešlým, tedy stylem, kterým píšeš. Je to vždy takové expresivní, překvapující, pěkně sedící a plastické. Tento tvůj počin se mi však takovým nezdá být. Přijde mi mimo jiné trochu neurovnaný, jako bys vlastně nevěděl, co přesně nám chceš říct, poslední odstavec je vyplněn ,,vatou" - asi snad ano..., a opakováním. První odstavec máš v množném čísle, pak přecházíš do jiných. Ano, začneš tak, že to ,,reprezentuje" název, pak se to však od něj odklání. Myslím, že umíš psát mnohem lépe, než jsi předvedl právě zde. ony se odrážejí jako zrcadlo - zdcadla odrážejí, ne se odrážejí