obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2916054 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: L+L (11) - Život ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: L+L
 autor An!tta publikováno: 31.08.2009, 6:37  
Pokračování L+L, kde Rossie konečně pochopí Eričinu "Válku s časem".
 

11. Život

Po několika hodinách přijdu zase k sobě. Erica spí. Spousta doktorů u ní stojí a o něčem diskutují.
„Neměla běhat, všechno si to jen zhoršila,“ slyším jednoho z nich prolomit ticho, které v zápětí nastane.
„Bez operace to nezvládne,“ dodá.
Slyším pana Atkinsona, jak si něco pro sebe zničeně mumlá.
„A… a nemůžete nám dát třeba nějaký příspěvek nebo tak…“ prosí tiše.
„Ale, pane, na vozíku ji budete mít taky živou,“ prohodí jeden z nich a vypadá, že to považuje za bůhví jak vtipné.
Vyletím z postele.
„NE!“ zařvu z plných plic. Erica otevře konečně oči.
Všimnu si, že mám ruku v sádře. Musela jsem si ji při tom pádu zlomit. Páni, já měla štěstí. Trochu mě bolí tělo, jinak se můžu hýbat.
A pak mi to najednou všechno dojde. To, že Erica tu knihu nepsala jen tak o někom. Ona ji psala O SOBĚ. To ONA bojuje s časem, ne nějaká smyšlená postava.
Když jsme běžely, asi si to všechno hodně zhoršila. Kdybych to jen pochopila dřív…
Teď… už je pozdě. Vždyť se v té knize všechno tak výrazně pojilo s ní.
Proti tomu jsou všechny moje problémy ta malé, že bych si je mohla prohlédnout jenom pod mikroskopem. Já jsem zdravá, jenže ona ne. Ona bude na vozíku. A to všechno jsem mohla zastavit. Mohla… Teď už nemůžu.
Jsem chodící katastrofa, ať jsem kdekoliv.

Večer se u mě objeví majitelka hořícího domu.
„Prý jste se se svou kamarádkou pokoušely zachránit moje děti,“ začne, jako by se chtěla ujistit, zda-li je na správné adrese.
„Ano,“ kývnu jen.
„Před vámi se tam dostali lidé ze sousedního domu, kteří stihli včas nakonec zavolat i hasiče. Najednou jsi ale pak podle jejich tvrzení vypadla z okna rovnou ven na zahradu a v místnosti našli tvojí kamarádku.“
„Myslely jsme, že ty děti nikdo nezachránil…“ zašeptám.
„Přesto vám děkuju,“ věnuje mi vděčný úsměv, „a doufám, že budete brzy v pořádku.“
Nechá nám na stole čokoládu a odejde.
Třesoucí rukou vytáhnu z tašky Eričinu knihu.

V sobotu mě přijela navštívit teta s její dcerou Lenou. Lena je o dva roky starší než já, ale nemyslím si, že by to byl bůhví jak velký věkový rozdíl. Táta slavil čtyřicátiny, takže u nás směly ty dvě zůstat i přes noc.
Večer se měla konat oslava.
S tetou jsme pekly dort. Rozhodovaly jsme se dlouho mezi jahodovým a čokoládovým se spoustou šlehačky, který tátovi chutná snad nejvíc, ale děsně po něm tloustne. Nakonec jsme se však shodli na tom, že zajedeme do města pro oříšky a upečeme oříškový.
Běžela jsem nahoru do pokoje a rychle si natáhla svoje nejlepší džíny, vzala si nejoblíbenější tričko a pusu si obtáhla jahodovou rtěnkou, kterou mi přivezla Lena.
„Jak to vypadáš, drahoušku?“ vyděsila jsem potom dole tetu, která si zrovna zvýrazňovala řasy řasenkou. Málem se píchla do oka.
„Honem to koukej smýt,“ poručila mi.
Odloudala jsem se do koupelny, abych vyplnila její rozkaz. Moje rty vážně vypadaly trochu divně, to se musí uznat.
Nabrala jsem do rukou trochu vody a začala smývat rtěnku. Všude na rukou mi zůstaly barevné šmouhy. A to vám nebudu vyprávět, jak teta vyletěla z kůže, když jsem jí měla ukázat moje „odlíčené“ rty. Řekla, že dost připomínám klauna a mohla bych se dát k cirkusu. Kolem rtů mi totiž obličej zdobila rozmazaná červená křiklavá rtěnka. A nejhorší bylo, že to za žádnou cenu nešlo dolů.
Nedalo se nic dělat, musela jsem vyrazit v tomhle stavu. Lena se mi strašně smála. Sama rtěnku mít mohla. Vypadala nohem líp a to už jen proto, že použila světlou růžovou s perleťovým leskem.
Když je člověku dvanáct, berou ho pořád jako dítě. Teda aspoň mě. Leně je čtrnáct a teta o ní tvrdí, že už je rozumná zkušená žena. Žena! Slyšíte dobře.
Vždyť chudák neumí ani plachtit. No vážně… před měsíce, jsme byly spolu plachtit a hádejte, jak to dopadlo. Stoupla si do lodě a hned zakopla. Vážně zkušené…
Ve městě jsme šly s Lenou vybrat tátovi dárek. Doma jsem se mu pokusila vyrobit něco z darů přírody, ale nebude na škodu, když mu taky něco koupím.
Teta odešla do supermarketu pro všechny přísady, které jsme potřebovaly kvůli dortu a nás nechala chodit po městě, abychom tátovi něco koupily. Prošly jsme snad dvacet obchodů, ale nic nám nepřišlo dost dobré. Někdy je dost složité, vybírat dárek pro tátu.
Nakonec jsme se složili na cdéčko s jeho oblíbenou hudbou. Lena si pořídila modré stíny na oči. Chtěla jsem ji trochu napodobit, tak jsem si koupila zelené.
Doma vyšlo najevo, že v nich vypadám přímo otřesně. Napadlo mě, že bych je mohla později darovat třeba tetě, a tak jsem je už předem zavřela do dárkové krabičky, která po zabalení vypadá, že má dárek mega objem, ale přitom jde jen o klam. Zabalila jsem dárek i tátovi a obě dvě krabičky přebalila ještě balícím papírem. Na pohled byly ty krabičky úplně stejné.
Pak jsme se s tetou pustily do pečení. Lena se vaření odjakživa obloukem vyhýbá, a tak nás v tom nechala samotné. S tetou jsme to však zvládly na jedničku. Dort se k mému údivu ani trochu nepřipálil, což byl začátek úspěchu. Když jsme k večeru rozvěšovaly lampióny, přišla nám Lena konečně pomoct.
Táta se zrovna vracel z práce, spustily jsme (i když trochu falešně) slavné „Hodně štěstí“. Teta donesla dort. Táta, náš oslavenec se do něj pustil jako první, ale hned potom musel to sousto rychle vyplivnout.
„Mary, sůl máme na poličce vpravo, kdežto cukr je vlevo,“ informoval pobaveně tetu. Ještě štěstí, že to vzal s humorem.
Celý večer jinak proběhl skvěle, akorát jsem nechtěně zaměnila ty dva balíčky s dárky a tátu obdarovala místo cdéčkem zelenými stíny. Chvíli na ně nechápavě zíral, a když už se nadechoval, že něco řekne, strčila jsem mu pod nos i druhý balíček.
Z toho cdéčka měl radost, celý večer si vyhrával na maximum. Mimochodem k těm stínům se vrátil až pozdě večer, když už jsme začali sklízet věci ze stolu a odnášet všechno zase zpátky domů.
Zajímal se, na co to je. Vysvětlila jsem mu, že jde o omyl a že se to používá na zkrášlení obličeje nebo jak se to píše v těch dívčích časopisech. Prostě na zvýraznění své přirozené krásy. No po pravdě si nejsem moc jistá, jestli má člověk přirozeně vypadat jako vodník.
Táta se s tím pomaloval, jak to dělali indiáni a šel si slavnostně připít. Nechal by si tu „parádu“ na obličeji snad i druhý den, kdyby se mu po tvářích neobjevily takové divné fleky.
Po oslavě jsem usnula hned, jak jsem položila hlavu na polštář. Ovšem jedna otázka mě donutila ještě pár minut před tím přemýšlet.
Dožiju se i já svých dalších narozenin?


Oči mi zaslepí slzy, i když tu pravdu jsem slyšela předtím několikrát. Snažím se aspoň na chvilku všechno zapomenout, dopřát mysli odpočinek, ale nejde to.
Když se večer proberu z neklidného spánku, zahlédnu nad sebou dva obličeje. Patří dvěma stejně starým klukům, a jak pár vteřin po tom zjistím, jsou to James a Andy.
„Ahoj,“ pozdraví mě na ráz skoro jako dvojčata. Mlčím. Rty mám jako z oceli.
„Co je s Ericou?“ vymáčknu ze sebe po chvíli ticha, ještě než se stihnu rozbrečet.
Kluci chvilku mlčí, jako by jejich odpověď měla zachránit svět.
„No… čeká ji několik operací, ale moc v pohodě nebude. Víš, my jsme ti to před tím nechtěli moc říkat, ale všichni moc dobře víme, že jednou na vozíku prostě skončí. Na tu operaci, která by jí mohla pomoc, prostě nemáme peníze,“ mumlá sklesle.
„Je to moje vina,“ vzlyknu, „to já jí do toho zatáhla.“
Andy zakroutí hlavou.
„Ne, nezatáhla,“ přidá se i James,“ Erica od svých sedmi let trpí poruchou stavby kostí a tak… Nesmí se moc namáhat a už vůbec nesmí běhat.“
„Běžely jsme k tomu domu, když jsem si všimla, že hoří,“ připomenu.
Oba kluci pokrčí rameny.
„Hrozně ráda bych to celý vrátila zpátky, ale… už se stalo,“ polknu zdrceně, „Je mi to fakt líto.“
„Já ti to věřím,“ položí mi James ruku na rameno, „Navíc ty jsi přece neměla ani tucha o tom, že Erica má nějakou takovou nemoc. Chtěla jsi jen zachránit ty děti uvnitř požáru.“
„Jamesova ségra se už s touhle budoucností smířila. Myslím to, jak bude na vozíku,“ snaží se mě uklidnit Andy.
„Jo, prostě jiná možnost není, život je krutej,“ poznamená James, „Tomuhle nezabráníš.“
I když ta slova zní tak přesvědčivě, moje duše na protest z plných plic křičí. Nechci, aby to tak dopadlo. To přece ještě není nějaká šance?


 celkové hodnocení autora: 91.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 31.08.2009, 6:36:43 Odpovědět 
   Myslím, že se ti vcelku dobře podařilo zachytit rozpolcenost hlavní postavy, kdy ví, že za to vlastně zas tak úplně nemůže, tedy za zhoršení Eričina stavu, ale na druhou stranu se nemůže zbavit pocitu viny.
Je dobře, že v těchto pasážích příliš nespěcháš a máš dost trpělivosti vést je pomalu a dát do toho i emoce.
Uvidíme, co přineseš v dalším díle.


-Zdali, nikoli zda-li

- Nakonec jsme se však shodli na tom, že zajedeme do města pro oříšky a upečeme oříškový/Nakonec jsme se složili na cdéčko s jeho oblíbenou hudbou - byly to ženy, takže shodlY, složilY
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Uzemnění
kimberly1995
Musela vyvíjať ...
Beduín
Záhadní Hosté
kukuřice Tichý Kopec
obr
obr obr obr
obr

S láskou - Ďáblova millenka 12
Nat Danielová
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr