|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303520 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Dřevorubci ::
 a.ladik |
publikováno: 08.09.2009, 13:57
|
| Co k tomu napsat? Snad jenom, že tu část o Západní frontě jsem musel celou předělat. Byl jsem přesvědčen, že v té knize řeší hlavní postavy, zda je slyšet kulka co Vás zabije, nebo ne. Ale když jsem si to chtěl ověřit nikde jsem to tam nenašel. Tak nevim, kde jsem si to vsugeroval. Snad byste věděli Vy. |
| |
|
|
„Takže chlapi, já se menuju Fery a celý týdle akci budu velet. Ste tu proto, abyste pokáceli těch pár stromků, moc se s tim necamrali, dostali zaplaceno a šli domů. Máte na to dva dny, zmáknout se to ve čtyřech dá za jeden. Já na to mám sto padesát tisíc a je nás na ně pět. Já mám rovnej podíl jako vy, za zprostředkování a za to, že jsem vám tendle super kšeft dohodil. Když to stihnete za dnešek, tak vám koupim všem pivo za to, že sem s váma nebudu muset zase zejtra. Jak dělat s pilou víte, zkoušky máte, na to sem si osobně dohlíd. Používejte chrániče sluchu a očí, děsně by mě sralo, že mě neuslyšíte a neuvidíte až vám tu budu nadávat, že ste se mi tu zmrzačili. A hlavně byste svým řevem rušili ostatní kámoše při práci, protože pomoci se tu jen tak nedovoláte. Doporučuju taky, abyste se nepletli vzájemně pod nohy, dávali si bacha kam co položíte a doporučuju si hlídat záda, aby vám to někdo nepoložil na ně. Při každým stromu se nestyďte zařvat, že padá, když ho pokládáte. Jste tu sami, nikoho tim nezbudíte a už jsem pár rozdrcenejch chlápků a jejich plačících vdov viděl a ani jedno nevypadlo moc pěkně. No, i když, některý ty vdovičky…che. No nic dál mi tu taky nešermujte s pilama jak při texaským masakru, zmrzačenej a vykrvácenej chlápek není vo nic hezčí, než rozdrcenej. Prostě položim strom, vodrbu z něj těch pár větví a du na další. Na nějaký krvárny tu nejsme dělaný, kdo se s váma má tahat k rakvi. Pojistky sice máte, rodinky hlady nezůstanou, ale neužili byste si prachy co vás čekaj, ty se dělej jen mezi živejma, he he. Začíná bejt vidět, tak se tu moc nepoflakujte, večer si vás přijedu vyzvednout a věřim, že tu ty stromy budou všecky naležato.“
Ten inzerát v nabídkách práce skoro zanikl. To je samá jistota a zázemí, volná pracovní doba a jste svým pánem. Nakonec z toho vyleze, že budete důchodcům na prezentacích nabízet superpolštáře a supervysavače za superceny, oběd zdarma, pro páry dárek. Kravatu jsem naposledy měl u rozvodu, celej život jsem makal kolem dřeva, a tak jsem u „Hledáme muže se zkouškami na motorovou pilu na krátkodobou výpomoc v lese. Rychlý výdělek.“ neváhal a okamžitě volal. No jo, bejvalka mě vodrbala solidně, takže každá koruna dobrá a konečně něco z mýho oboru.
Pak už to šlo ráz na ráz. V kanclu, kam si mě pozvali, seděl kravaťák a takovej velkej vošoupanej nemluva. Kravaťák mluvil, nemluva zkontroloval platnost zkoušek. Pak už to bylo jako parodie na hodnýho a zlýho poldu. Tady to byl ten co mluví a ten co mlčí. Kravaťák se poptal jak na tom jsem, co rodina, co jsem dřív dělal, jak se mám. Nemluva nemluvil a mračil se. Prostě každej se držel svý role. Nechali mě podepsat úrazovou pojistku pro všechny případy. Prej mi ji i zaplatěj. Prostě solidní jednání na rovinu, za dvacet dní mám zase naklusat, odvoz zajištěn, pilu a ochranný pomůcky si můžu vzít vlastní, pokud mám, jinak mi daj erár. Jediná chybka. Nakonec z toho vylezla jen dvoudenní brigáda. Ale co, za ty prachy.
Fery, ten chlápek co tomu všemu velí, vypadal tak, že kdyby místo nás najali jeho, mohli to mít sfouknutý za půl den a ušetřili si to výběrový řízení. Rozhodně žádnej prcek a měkota. Jenom už na něm bylo vidět, že se radši nají a napije, než veme za pilu. Ve čtyři ráno nás naložil do teréňáku, kterej už taky něco pamatoval. Každej jsme měli svý nářadíčko i sváču, což ocenil, že prej se nebudem muset nikde zdržovat nákupama a vyrazili jsme z města. Letmo jsem si prohlíd svý tři parťáky. Jak kdyby nás prohnal kopírkou. Znuděný, bez práce, peníze žádný nazbyt a jediný co jsme ještě neprodali jsou ty vzpomínky na starý dobrý časy. Pila prostě půjde až poslední.
Jen co Fery nased do auťáku a zmizel ve vycházejícím slunci bůh ví kam, jsem si po tom jeho projevu uvědomil, že von to zas takovej nemluva není jak se jevil u pohovoru. Chlapi to se s míchem odsouhlasili a tak jsme prolomili ledy otevřeli termosky a zavonělo kafe. Padly nějaký jména, nějaký důvody proč jsme tu a světla bylo tak akorát na to se do toho pustit. Stejně jako Ferymu se nám sem podruhý nechtělo a pivko zdarma taky bodne. Řekli jsme si, kde kdo bude, v poledne pauza na sváču, kdo bude pozadu je bábovka a takový ty kecy na rozehřátí.
Během Feryho proslovu, jak jsme tam tak všichni zevlovali po okolí, přešlapovali, pokašlávali, zívali a smáli se ze slušnosti těm jeho blbejm krvavejm vtípkům, jsem si prohlíd co nás to vlastně čeká. Těch pár stromků to nebyl vtípek, ale byl to zatracenej kus zatracenýho lesa na zatraceně prudkým kopci a my čtyři zatracenci jsme se sem zatraceně hodili. Ne, že by nebyl Fery realista, zvládnout se to dalo, ale bude to sakra vydřenejch třicet táců. Nevim ani pořádně, kde jsem, signál regulérní nula, v tom nekecal, kdyby začal nedaleko výt vlk, tak by mě to snad ani nezaskočilo. Tady fakt nikoho budit nebudem. Vona to přecejenom bude nějaká černota. Kdo to kdy viděl kácet to všecko na jednu hromadu, ale zase, když už to jednou leží, kdo by vám pak bránil ve stavbě čehokoliv kvůli stromům, když už tam žádný nejsou. Nějaká ta pokutka se vždycky zvládne. Všecko je to vo prachách. Pod našima pár stromama už byla rovná planina, a čerstvě rozježděnej les. To už se tu snažil někdo jinej s mašinou, ale do toho krpálu mu to už asi nejelo, tak musí nastoupit stará dobrá ruční práce.
Vyrazil jsem a po tý hrorový propagandě jsem v šednoucích pařezech viděl náhrobky těch co si neuhlídali záda a někdo jim to na ně položil, polámaný větvě byly uřezaný končetiny těch co baletili s pilou moc natěsno, rozježděnej mech a křoví jako vyhřezlý vnitřnosti a nad tim všim se tyčí další zelenohnědí lovci lidí. A zvěř je tady, lovecká sezóna v plným proudu. Vítr ve větvích coby kvílející vdovy a sirotci. No, za mě asi nikdo kvílet nebude a co jsme se tak bavili mám dojem, že ostatní tři budou mít svůj náhrobní pařez taky bez prolitejch slz. Fery asi při mlčení moc neposlouchá, za to se evidentně rád poslouchá.
Dofuněl jsem k prvnímu stromu. Nasadil sluchátka, teda chrániče sluchu a chrániče očí, kdo by to byl do toho mrzouta řek, takový výrazy, přilbu, na tu zapomněl, ale když vás drtí strom, tak už je to asi jedno co máte na hlavě, nahodil pilu a chvilku se dostával do tempa. Přecejenom těch proleženejch večerů u piva a televize bylo docela dost a někde se to projevit muselo. Prostě sem vyšel ze cviku, nehledě na to, že taková lesní makačka na mě vyšla jen příležitostně. Jinak pohodová práce na pile, dokud to nešlo všecko do kelu. Než si kdo stačil všimnout, místo trámků jsme tam měli tunel, šéfika v trapu a na nás čekal pracák.
Chlapi byli jasně v lepší formě, no taky už měli v lese odděláno fůru let, než dopadli podobně jak já. Už dávno prvně řízli, když já ještě filozofoval nad otázkou, jestli uslyšíte strom, kterej vám někdo položí na záda dřív, než zaklepete na nebeskou bránu, nebo ho neuslyšíte vůbec.Ty Feryho kecy mě snad fakt vyděsily, takovýhle úvahy. Kdysi jsem čet Remarqua, i když na to nevypadám, a tam se ty kluci na frontě taky pořád plácali mezi životem a smrtí. Ale je to už dávno a lítaly jim tam samozřejmě kulky. Každopádně oni si tam prožili peklo, no a já mám jeden literární zážitek k dobru. To bejvalka, že prej bych měl dělat taky něco jinýho než čumět na telku a bla bla bla, a tak jsem se naštval vzal první nejtenčí knížku z klukovo povinný četby a přečet to. Nebylo to zlý, to zase měla pravdu s tou bednou.
Ale koho ta minulost zajímá. Kluka sotva vidim a bejvalku vidět nechci, protože bych šel sedět, jen co bych jí zlomil vaz. Na rovinu jako.
Zas jsem se zasnil a kolem už padaj první tři klády. Zatracená bejvalka. A to sem si ještě ke všemu nehlídal záda, no to by mi Fery dal. Ale pak už jsem zabral a o chvilku pozdějš už se na zemi válel i můj první klacek. Vodrbat větve a fofrem na další, ať nejsem moc pozadu. No jo, no jo, trochu jsem si zabaletil, ale počet rukou a nohou zůstal nezměněn, přecejenom si tu holku zubatou držim radši od těla. Zakrojim do dalšího, když v tom mi došlo, že jsem si nezařval padá. Skoro sem se zakuckal smíchy. Kdo by to asi v tom rachotu se sluch…chráničema sluchu asi slyšel ne? A to vypadal jako, že v lese strávil celej život. I když von nám to asi musel říct, už kvůli tomu poučení co jsme podepsali k tý pojistce. „Padáááááá.“ Druhej zářez na pažbě homre. Neřek bych, že chlapi řvou, ale předpis je předpis, aspoň dycky votevřu hubu, aby to jako vypadalo, přece tu nevochraptim, ale co kdyby se něco stalo a někdo se vytasil s tim, že sem neřval. Nakonec bych šel sedět a vona by měla další argument, proč bylo tak dobrý mě vobrat vo co se dalo.
Pak už to ubejvalo jak po másle. Říznu klín, říznu proti, zařvu si to němý padá, vodrbat větve a do toho zatracenýho vršku za další adeptem na holení. Náhrobků beze jména přibejvá a doufám, že ten můj tady nikde nečeká. Tendle hřbitov zůstane bez mrtvol. Zkouknu chlapy, činěj se vo něco víc, halt maj větší praxi, ale já taky nijak extra nezaostávám. A záda mám zatím v pohodě, tak jich do oběda ještě pár položim.
V poledne jsem totál odrovnanej. Už jsem po očku koukal, kdy to někdo zabalí, abych nevypadal moc horlivě a jen první kámík položil pilu, už to tak haltuju shazuju ze sebe promočenou košili. Jak jsem si dal oraz a zase začal z toho svojeho soukromýho kraválu vnímat okolní zvuky, začalo se o slovo hlásit celý mý zlenivělý tělo. Sotva jsem se doplazil k pařezu se svačinou. Ale se zatnutejma zubama se tvářil jako, že jsem na procházce v lázních. Chlapi podle tuhejch xichtů na tom byli obdobně, a pak už jsme ztěžka dosedli, dali si vlažný kafe a něco pojedli a během keců o ničem provedli nutnou údržbu pil. Takový krásný polední posezení, už dlouho mi nebylo tak dobře, uprostřed lesa s partou ztroskotanců, všecky starosti zůstaly v civilizaci. Prostě na tý naší lesní frontě klid.
Ale každý lázně jednou končej a jak bysme se rozseděli, tak by nás už nikdo nezved, ani kdyby na nás padal strom. Tak jsme zase vyrazili k těm svejm řvoucím láskám, do světa odletujících pilin a spálenýho benzínu. Kdyby byl Fery co k čemu, tak nám sem hodil masérku, protože tělo řvalo bolestí při každým pohybu, než jsem ho rozpálil zase na provozní teplotu.
A zase ten stejnej koloběh, podříznou, odvětvit, plivnout na pařez, co zas nedostal mý jméno, krapet alpinismu k dalšímu stromu a šup s nim na zem. Když se daří, tak se daří. Pomalu jsem ani nepostřeh, jak se prodlužujou stíny těch zbejvajících klacků co byly jestě na stojato, najednou mě začla studit i propocená košile, do který nepražilo polední slunce a světlo začlo blednout. Zvednu hlavu a mezi pár posledníma stromama zahlídnu vrcholek. Konec na dohled, chlapi už skoro trhaj cílovou pásku a já už taky pomalu v duchu utrácim svý těžce vydřený tisíce. Tak se do toho vrhnu s vypětím posledních metrů do cílové rovinky. Teda vršku.
Najednou rána jako z děla do palice. Když na vás lehne strom je to jedno, ale taková větev, ta s přilbou, možná by Fery řek ochranná pomůcka hlavy, jen tak nezamává. Kurva a to vám řeknu, že sem ten strom ani nezaslech. Ale zatmělo se mi pěkně. Pad sem na držku, pila se zablokovala jak měla, ta mě v tom holka nenechala, a když jsem se hrabal na nohy už jsem viděl pěkně rudě. Co jim kreténům hráblo, celej den nic, klátěj to pěkně z kopce dolu a teď těsně před koncem dělaj takovy chyby. Strhnul jsem si vzteky veškerý chrániče co kdy Fery vyjmenoval, abych se slyšel jak nadávám, takže ten druhej strom sem už zaslech čistě a jasně. A stejně rychle jako se mi vybavilo, že “prachy se dělej jen mezi živejma, he he“, jsem sebou fláknul co nejdál vod místa, kde jsem původně stál. Sakra vo fous, jen mě to šlehlo krapet po tváři.
A už jsem koukal, kde padá třetí lovec lesáků, kterej by moh mít na pařezu, co po něm zbyde, mý jméno. Vidim, jen třetího chlápka, jak tam stojí jako trouba. No jo, než pochopil vo co jim jde, došla mu munice. Hotovo, žádnej strom, žádnej mrtvej. Kouknu po těch dvou dalších jelimanech, a voni se fakt jak jelimani tvářej a dělaj jako, že to byla děsně nešťastná náhoda a už se ke mně řítěj esli sem živej a zdravej. Normálně bych vztaky vraždil. A taky, že jo, vyhrabu pilu a začínám jí odjišťovat. Krapet se zarazili a mně došlo, že pokud to hrajou takhle, byl bych blbec, kdybych si začínal proti třem. Nakonec by řekli, že sem si zabaletil a vykrvácel docela sám. Kdo pozná, že do mě nefikla moje pila. Takže jsem pěkne rychle vychladnul a hrál jejich hru.
Nějaký to poplácávání a úlevný kecy a tak vůbec. No prostě nejlepší kámoši na život a na smrt. Ani ty kluci v tom zákopu vod Remarqua k sobě nemohli mít blíž. Kurva můj život byl oceněnej na třicet tisíc a já se tu směju jak šťastnej debil, co se podruhý narodil, se svýma neschopnýjma skorovrahama. Takovýhle náhody se nestávaj, to mi nevymluvíte. To už bych dřív vyhrál ve Sportce, než aby todle byla náhoda. A já zatim nikdy nevyhrál. Teda teď jo, svůj život.
Už aby tu byl Fery a vodvez nás do putyky, nebo se začnou maníci nudit a ještě mě fláknou přes hlavu klackem a naaranžujou mě pod ty stromy jak nebožtíka do votevřený rakve. Zatím na to nevypadaj. Ale ty záda si teď sakra hlídám mládenci, to mi věřte. Pokud tady potečou potoky krve, nebude to jenom ze mě. Skřípu zubama, šklebim se a nejradši bych je roztrhal a rozházel po těch pařezech co nemaj svý mrtvý, aby ty jejich neexistující vdovičky s těma neexistujícíma sirotečkama měly dost prostoru na ty nikdy neprolitý slzičky.Jestli ten Fery ale nepřijede co nejdřív, tak mi z toho hrábne, jsem vystreslej na maximum.
Potřeboval bych panáka. Nervy mám na pochodu. Hraju svý divadýlko, moji kámoši z fronty zatím taky neměněj scénář. Čistíme si v družném hovoru pily. Teda voni vyprávěj jak se tam a tam, tomu a tomu stalo něco podobnýho, ale že von neměl takový štěstí. Bla, bla, bla. Kolik sakra už takhle vyrejžovali, svině.
Teda hlavně ty dvě hérečky se držej rolí. Ten třetí vypadá, jak kdyby mu sebrali oblíbenou hračku, jak mu pomalu dochází co promarnil za šanci. No a já držim hubu a poslouchám, kdy zaslechnu tu Feryho rachotinu. A hubu držet budu, protože kdo by mi to asi tak věřil, že mě chtěli dostat za pár mizernejch šupů? Ještě by ze mě udělali paranoidní hovado a někde pozdějš by si na mě počkali a pěkně mi to vysvětlili, jak se má držet jazyk za zuby.
Sláva, andělské harfy nehrajou líp, než tejraná převodovka Feryho fára. Chvilka řevu jak se motor dře přes kořeny po lesní cestě a já stínim oči, abych v zapadajícím slunci líp viděl na tu moji spásu. Připadalo mi jako bych se zachránil z Titanicu. A chlápci taky začínaj balit saky paky, jo pánové tady už se žádná nehoda nestane. Pěkně penízky na dlaň, vymejt mozek a do postele. Prospim dva dny a celej svět mi může bejt ukradenej, i když dalo takový práce se na něm během tý poslední hoďky udržet. Stojíme a čekáme jak na poróně na vlak.
No vyhřadovali jsme se mu tam pěkně, jak slepice. A jsme uplně stejně tupí jako tupě čumíme do hlavně flinty a pak už se nám začínaj hlavinky pěkně rozprskávat. Slyšel jsem sakra rachot, ale jestli i tu kulku co mi urvala kus hlavy, to vám nepovim stejně jako se nakonec ani nedovim, kterej ten strom mě to vlastně zabil, a kterej ten pařez ponese mý jméno.
„Taková tragédie, pane pojišťovák. Hlavně, že jim to pořád říkám, než je pustim něco dělat, aby čuměli, kde co padá a hlídali si záda a voni si nakonec udělaj piknik uprostřed těžby jelimani, ani ty vochranný věci na sobě neměli. Dyť to nejsou malý děti, aby je člověk musel furt hlídat a taky jsem měl svojí práci a teď ještě pudu sedět, že sem to na ně hodil. Úplně je to rozmašírovalo, vlastní máma by je nepoznala. Já se poblil hned jak jsem to viděl, a pak mám tmu, ani nevim jak jsem se dostal do města. Nakonec mě šoupli psychiatrům. Jak já se s tim vyrovnám, co sem komu udělal, že mě bůh tak trestá. Dyť mám od tý doby noční můry. Příbuzný žádný neuvedli, tak že prej tam máme napsat firmu, beztak někdo musí vyřídit převoz a pohřební formality a stejně se tomu smáli, jako že co by se jim asi tak mohlo stát. Pokud se po nich začne shánět nějaká chudá vdova, tak ji vyplatíme. Však jsme lidi ne. Šéf to tak všecko zařídil, starali sme se vo ně jak vo vlastní. No a teď taková děsná tragédie. Mohli se mít jak páni, stačilo makat jak měli, ale pánové se chtěli zašít, dneska pořádnýho pracanta aby pohledal. Ale byli sme dobrá parta, až na těch jejich pár úletů. A nakonec si na ty kluky nikdo ani nevzpomene až si tu bude v tom novým areálu užívat. Ale já nezapomenu, já to budu mít před vočima do smrti, to vám povidám.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
92.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
