obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Kaňon duchů - 3 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kaňon duchů...
 redaktor Šíma publikováno: 12.09.2009, 9:25  
Zdravím čtenáře a děkuji předem za výdrž s jakou zůstáváte u mých nekonečných dílek...

Je tady další část mého nového "scifka", snad se bude líbit... A také tímto zdravím i své nenechavé šotky! ;-)
 

Kaňon duchů – pokračování


-- 7 --


      Generál Pavlov, vlastně nyní už jen starosta Pavlov, seděl za svým mahagonovým stolem a civěl na plochou obrazovku počítače. Na panelu měl otevřeny spisy posledních dvou členů městečka, kteří zmizeli neznámo kam a stali se tak pohřešovanými osobami. Otřel si z čela několik kapek potu a napil se z vysoké sklenice.

      „Už víme něco nového o těch dvou a o té bouři, která zuřila minulou noc mezi námi a kaňonem?“ zeptal se své podřízené.

      „Ještě nemáme žádné zprávy, pane!“ řekla mu jeho dlouhonohá sekretářka s bujným poprsím. Na chvíli se na svého šéfa zadívala a pak pokrčila rameny. „Snad později, pane Pavlove, ale mám vám vzkázat, že se na tom pracuje!“

      „Slyšel jsem, miláčku!“ řekl jí se smutným úsměvem. Nikdy se nenaučila mu tykat a nikdy se s ním nechtěla sblížit. „Počkáme tedy na výsledky průzkumu... Můžete jít!“

      „Jak si přejete!“ řekla mu a tiše za sebou zavřela dveře. Pavlov vstal od stolu a přešel k oknu, aby se zahleděl skrze špinavé sklo a otevřené venkovní kovové žaluzie, které jej chránily před nepřízní zdejšího počasí. Za celý čas pobytu na tomto světě nezažil jedinou deštivou přeháňku. V těchto zeměpisných šířkách snad nikdy nepršelo. Zamračil se a hlasitě vzdychl. Chvíli si mnul neoholenou bradu, aby se pak znovu usadil do koženého křesla a zhluboka se napil studené ovocné šťávy s ledem. Jaký to přepych?

      „Pavel Stewart a Petr Novak,“ stálo na obrazovce počítače. Díval se na jejich fotky a myslel na to, co žene lidstvo stále vpřed. Proč se vydává daleko za hranice Sluneční soustavy a co čeká z objevování nových světů? Ještě neznámé nerostné suroviny? Nebo snad setkání s neznámou životní formou? Cítil se starý a nepotřebný, jako by už dávno patřil do starého železa. Možná měli lidé z admirality pravdu a on už se na nic nehodil. Toto nové zaměstnání starosty v jednom zapomenutém městečku na jednom z docela bezvýznamných světů jej docela štvalo a už vůbec neuspokojovalo jeho... Po čem vůbec toužil? Na stará kolena? Jako dítě chtěl vykonat mnoho hrdinných skutků a navždy se tak zapsat mezi bohatýry lidských dějin. Život mu protekl mezi prsty a než se nadál, byla jeho nejlepší léta pryč, nehledě na to, že se lidé dožívali i sto dvaceti a více let.

      „Copak jste tam hledali?“ zeptal se polohlasně sám sebe a nahlédl do složek obou mužů. Nebylo v nich nic mimořádného. Možná šlo o další lidské bytosti, které se nechaly zlákat vysokými procenty ze zisku z téhle výpravy. Pokud... Pokud vážně něco najdou, co by stálo za to. Zatím nenašli nic, pro co by stálo letět miliardy kilometrů od matičky Země.

„PAVEL STEWART, 27 LET, SVOBODNÝ, VZDĚLÁNÍ: VYSOKÁ ŠKOLA SE ZAMĚŘENÍM NA ARCHEOLOGII A GENETIKU, BEZ VÝRAZNÝCH ZÁJMŮ A KONÍČKŮ, ZDRAVOTNÍ STAV UCHÁZEJÍCÍ, PRODĚLANÉ NEMOCI: BĚŽNÉ, POVAHOVÉ RYSY: VELMI AMBICIÓZNÍ, VYHLÍDKY NA PROFESIONÁLNÍ POSTUP, POZOR: JE VELMI TVRDOHLAVÝ A NERAD PROZRAZUJE, ŽE SE MÝLÍ...“

      Pavlov se zamračil. Kdopak sestavoval jeho profil? Chvíli se díval na obrázek dotyčného muže a připadalo mu, že jej už někde viděl, že se s ním setkal ještě před touto misí, jen si nemohl vzpomenout kdy a kde tomu bylo. Stiskl několik kláves a nechal si vypsat sumární výpis druhého pohřešovaného muže.

„PETR NOVAK, 32 LET, ŽENATY, BEZDĚTNÝ, VZDĚLÁNÍ: VYSOKÁ ŠKOLA SE VŠEOBECNÝM ZAMĚŘENÍM, ZÁJMY A KONÍČKY: SBĚRATEL STARÝCH KNIH A FILMŮ, ZDRAVOTNÍ STAV PRŮMĚRNÝ, POVAHOVÉ RYSY: BEZ VÝRAZNÉHO VYHRANĚNÍ S MOŽNOSTÍ NEPŘEDVÍDATELNÉHO CHOVÁNÍ VE VELMI KRITICKÝCH SITUACÍ...“

      Na několik vteřin se s přimhouřeným očima zamyslel nad jeho psychologickým profilem a ptal se sám sebe, kdy on sám navštívil posledně psychologa, nebo psychoterapeuta. Na Zemi bylo možné utéci před každodenním stereotypem a problémy běžného života, ale tady nebylo kam utéci. Nedalo se říci, že by byly po čas osídlování tohoto světa sebevraždy na denním pořádku, ale už zažil několik případů, kdy lidé prostě dobrovolně odešli ze života. Jen tak, jako když motýl mávne křídly, aniž by komukoli vyjádřili jakékoliv vysvětlení. Je snad zdejší svět prokletý?

      „Už přišly nějaké nové zprávy?“ zeptal se znovu netrpělivě své sekretářky přes interkom. „Jak vypadá plnění dnešního plánu? Stalo se ještě něco mimořádného?“

      „Ne, pane,“ uslyšel známý hlas v přístroji. „Zatím bez dalších mimořádných událostí... Pokud jde o mne, já se ničemu nedivím. Tenhle svět je docela pěkný blázinec, nemyslíte?“

      „Na váš osobní názor jsem se vás neptal!“ odfrkl si Pavlov. „Když po vás nikdo nic nechce, máte řečí jako obchodník s horkou vodou, ale pozvat na večeři se nedáte!“

      „Ne, pane...“ špitla. „Jsem už zadaná!“

      „A co má ten váš vyvolaný na rozdíl ode mě?“ zeptal se s úšklebkem, který nemohla vidět, protože měl vypnutou videokameru a jeho sekretářka patrně také.

      „Jste můj nadřízený, pane a já bych vás nerada něčím urazila!“ řekla mu. „Když dovolíte, vypojím se, pokud něco vážně nechcete?“

      „Nechci,“ souhlasil. „Ale dráždíte mě čím dál víc, jste jako kus skály a já bych vás rád rozehřál!“

      „Takových už tu bylo, pane...“ zachichotala se. „Ale imponuje mi to, pane, to se musí nechat...“

      „Jenže, ohnout se nedáte!“

      „Nedám,“ řekla mu. „A nebylo by to od vás příliš profesionální...“

      „To je pravda!“ souhlasil a vypojil se. „Máš recht, děvče!“

      Vypil veškerý obsah sklenice, postavil ji na stůl a sehnul se pod stůl, aby z tajné zásuvky vytáhl láhev Vodky. Nalil si plnou sklenici a vrátil ji na místo. Pak si dal nohy na stůl, pohodlně se usadil v křesle a nechal si vyjet svou osobní složku. Na obrazovce se objevila jeho podobenka s několika řádky textu.

„GENERÁL PAVLOV, 62 LET, BEZDĚTNÝ VDOVEC, VZDĚLÁNÍ: VOJENSKÁ AKADEMIE, BOHATÝ SLUŽEBNÍ POSTUP, VYNIKAJÍCÍ VE VELENÍ, NYNÍ VE VÝSLUŽBĚ V POZICI STAROSTY V KOLONII NA KLA 7316 POD NÁZVEM RUDÁ PLANETA, KONÍČKY: STARÉ ZBRANĚ, HISTORIE VOJENSTVÍ A TAKTIKY, PSYCHOLOGICKÝ PROFIL: VELMI CTIŽÁDOSTIVÝ, TVRDOHLAVÝ A NEÚSTUPNÝ...“

      „A také pěkný sukničkář!“ řekl si a usmál se. „Jenže to tam nemáte...“

      „Pane?“ ozvalo se v interkomu.

      „Copak, zlatíčko?“ zarazil se a jediným lokem vyprázdnil zbytek sklenice. „Ledy se hnuly?“

      „Máme tu předběžnou zprávu průzkumné skupiny!“ řekla mu.

      „A?“

      „No, pošlu vám to na váš monitor...“ řekla mu. „Nebudete tomu věřit!“

      „Nemůžeme se s nimi spojit?“ zamyslel se a sundal si nohy ze stolu. „Jde jen o čistý služební výpis aktuálního hlášení? Žádné audio, nebo video?“

      „Ne, pane!“

      „Tak mi to přečtěte!“ zabručel.

      „Na okraji kaňonu Duchů nalezena průzkumná čtyřkolka, vybavení a potraviny s vodou na pět dní. Po obou mužích žádné stopy!“ uslyšel z přístroje.

      „To je všechno?“ zapochyboval. Promnul si své blednoucí vlasy a zhluboka se nadechl. „Co myslíte, co se s nimi mohlo stát?“

      „To já nevím, pane!“ řekla mu jeho sekretářka. „Před chvíli volal Adams, pane, chtěl s vámi mluvit přímo, jenže jste zrovna nebyl k dispozici... Máte mu zavolat!“

      „Adams?“ zarazil se. „Šéf zdejší bezpečnosti? Copak chtěl, zlatíčko?“

      „E-e,“ zamyslela se dívka na druhé straně linky.

      „Jde to z vás jako z chlupaté deky, kdepak je vaše upovídanost?“ zlobil se a už chtěl vstát, aby za ní zašel do její kanceláře. Připadal si jako starý a vypelichaný kocour, kterého stále přitahují mladé a krásné kočky, ale tělo mu již neslouží jak by mělo, nebo jak by sám chtěl.

      „Adams prý mluvil s kapitánem lodi na oběžné dráze, pane!“

      „No a? Pro pána krále, viděli snad Ježíše, nebo Elvise?“ zasmál se. Myslel na orbitální průzkum, ale hned jej zavrhl. I přes sebedokonalejší kamery a radary neměli šanci prohlédnout skrze nakupená mračna nad kaňonem, či planinou za ním. Jako by tato část planety byla lidem nadále zapovězena.

      „Podle velitele lodi... A podle hlášení průzkumu...“ začala jeho sekretářka. „Adams říkal že...“

      „Tak moment, miláčku, začínám se v tom trochu ztrácet!“ zamračil se. Najednou mu připadaly všechny běžné a každodenní problémy s řízením tohoto města v tomto zapadákově Vesmíru pramálo důležité. Začaly se mu ježit chlupy na krku a to neznamenalo nic dobrého.

      „Já vás raději spojím s Adamsem, pane, neumím to tak jasně vyjádřit!“ špitla dívka v přístroji a Pavlov na chvíli slyšel jen podivné chrčení.

      „Adams!“ ozvalo se namísto líbezného hlásku, který snad jako jediná věc na tomto světě dokázala ve starostovi rozpálit krev. „Přál jste si se mnou mluvit?“

      „Co se to sakra děje?“ zeptal se jej starosta. „Moje sekretářka nebyla schopna se vyjádřit a to už něco znamená!“

      „No, jak bych vám to řekl...“ zamyslel se Adams.

      „Pro Krista!“ zhrozil se starosta. „Našli jste na planetě inteligentní život? Nějaké ty zelené pidimužíky?“

      „Něco horšího, pane!“ uslyšel Pavlov v přístroji. Venku za okny se znovu rozdováděl nenechavý vítr a hnal nad zemí mračna písku a prachu. Další písečná bouře byla na spadnutí. Kdy konečně dostaví tu kupoli nad městečkem? Nesnášel, když mu skřípal písek mezi zuby. Cítil, že se mu věci začínají vymykat z rukou a on na to vše už nestačí. Možná byl opravdu na vše starý...

      „Tak co se stalo, Adamsi?“

      „Nebudete mi to věřit, starosto, ale...“

      „Ještě chvíli mě budete napínat a vyletím z kůže, jako by nestačilo, že nám dneska zmizeli další dva muži. Už víte něco dalšího o těch dvou výtečnících, kteří se potulovali na okraji toho kaňonu? Co tam hledali? To neměli nic na práci?“ zeptal se jej starosta zvýšeným hlasem. „A co ta podivná písečná bouře? Copak zjistili ti naši vědátoři?“

      „Právě bych s vámi chtěl hovořit o tom kaňonu, pane!“ řekl mu Adams vážně.

      „A co je s ním?“

      „Zmizel, pane starosto!“

      „Cože?“ nechápal jej Pavlov. Věděl, že zdejší klima nepůsobí příliš dobře na lidskou psychiku, ale tohle bylo už příliš. Přivíral oči nad tím, že tu každý druhý potají pije alkohol, tedy alespoň v malých dávkách. A že tu každý třetí bere nějaké povzbuzující a mnohdy i zakázané látky. Naštěstí během půl roku, co lidé sídli na této planetě, nedošlo k žádným větším nehodám. Čas od času někdo z lidí zmizel neznámo kam a stávalo se to se železnou pravidelností, ať už zaváděli jakákoliv bezpečnostní nařízení. Lidé je prostě obcházeli. Jednou přijde doba, kdy bude toto město bez lidí a stane se jen pouhou osadou duchů, pomníkem lidské chamtivosti a ctižádosti... „Co se stalo s tím prokletým kaňonem?“

      „Zmizel, pane! Prostě tam není!“ řekl mu Adams suše.

      „Jak mohl zmizet?“ zamyslel se Pavlov. „Jak může zmizet průrva v zemi hluboká a široká několik kilometrů, která se táhne bůh ví kam?“

      „No, to je právě ono, pane!“ řekl mu Adams. „Nikdo to nechápe!“

      „Třeba se zbláznili přístroje...“ zamyslel se Pavlov. Pohlédl na svou sekretářku, která mu přinesla další sklenici vody. „Může zmizet jen tak díra v zemi?“

      „Kdo ví?“ pokrčila rameny.

      „Hlásil nám to právě průzkumný tým, který jsme poslali, aby hledal ty dva muže, o kterých jste mluvil, pane!“ ozval se Adams. „Prostě jsou fuč nejen oni, ale i ten kaňon! Když se vydali k domovu a naposledy se chtěli rozhlédnout po okolí, zmizel jim ten kaňon před očima...“

      „A co tam je namísto něj?“ zapochyboval Pavlov a přičichl si k prázdné sklenici, zda v té vodce nebylo ještě i něco jiného. Jeden nikdy neví...

      „Je tam jen rovina, písek a kamení a vše ostatní, jak bylo... Tedy i s tím pohořím...“

      „Ale...“ zamyslel se Pavlov. „To přeci není možné!“

      „Zdá se, že ano...“ řekl mu Adams. „Prostě je pryč! Poslali skrz to místo průzkumného robota na pásech a projel těch několik kilometrů tam a zpátky, jako by se nic nedělo a žádná díra v zemi tam nikdy nebyla!“

      „A co geologický průzkum?“ chytal se Pavlov stébla a cítil, že se pomalu, ale jistě potápí. Zdálo se, že na této planetě není vůbec nic jisté.

      „Negativní, pane, přístroje nic nezaregistrovaly... Žádné anomálie ani dutiny, jen pevná skála, nebo sedimenty! Kaňon duchů je, zdá se, minulostí!“ řekl mu Adams a zavěsil.

      „Co nás tu ještě čeká?“ zeptal se starosta sám sebe a znovu se sehnul pro svou láhev, aby se z ní zhluboka napil.

-- konec třetí části --



 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 21 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:56:40 Odpovědět 
   20. 07. 2014
Sekretářka asi nejlepší v závěrečné části. Připadá mi, že jsi už nevěděl, jak dál příběh vést a proto jej ukončil zmizením kaňonu.
 ze dne 01.08.2014, 14:02:34  
   Šíma: Ztratil jsem se... Uf, i toto se stává.
 Kondrakar 01.02.2010, 14:37:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar ze dne 01.02.2010, 14:28:52

   Právě jen díky mně? To mi docela lichotí, i když bych tě nechtěl nutit do něčeho o čem si sám nejsi jistý jestli má pokračovat či ne. Máš pravdu v tom, že škoda každého nedokončeného textu, právě proto se nynčko drbu za uchem a hlboce se stydím podívat do složky rozepsané u sebe v počítači, protože tam jich je spoustu a některé už hezkých pár let. Taky bych měl začít s pokračováním Ztracené (víš že sem na ni nesáhl od začátku července?)
 Kondrakar 01.02.2010, 14:28:52 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar ze dne 01.02.2010, 14:07:45

   Copak ti dva, ty mě ani tak netrápí, vypadá to že skončili v dračím žaludku nebo spálení na popel. Mě spíš zajmá kam se poděl ten kaňon.
 ze dne 01.02.2010, 14:30:56  
   Šíma: No... šíma to chtěl ještě více zašmodrchat! Hihi... A namísto toho, se v tom zašmodrchal sám! ;-))) Ale možná (právě jen díky Tobě) se pustím do pokračování a snad v příštích týdnech sem dám další část, aby příběh neumřel, protože škoda každého nedopsaného textu... Díky, Kondrakare! ;-)
 Kondrakar 01.02.2010, 14:07:45 Odpovědět 
   Nu to jsem zvědav jestli bude nějaké pokračování, protože tohle končí tak nějak divně a konec podle mě smrdí otevřeným koncem až to hezký neni:-)) Jsem čekal nějaké rozuzlení a ono nic. Hm, zajímavé.
 ze dne 01.02.2010, 14:13:54  
   Šíma: Ne, ne, tohle nemá být konec, ale šíma zamrzl! Hihi... Mělo by to být delší, uvidí se, co na to řeknou mé múzy! Zatím je to takové, jaké je (až se domluvím sám se sebou, co z těma dvěma zmizelýma, aby to bylo zajímavé)... Dík za zastavení a komentík!

šíma (zadřený) ;-)))
 honzoch 14.09.2009, 23:14:58 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: honzoch ze dne 14.09.2009, 22:32:56

   co se vleče, neuteče :) dobrý, to si zapamatuju
 ze dne 15.09.2009, 0:14:29  
   Šíma: Hihi, jako bych nic neřekl, Honzo, není nutné mne bráti doslova doslovně! ;-))) Nebylo to také v jedné písní (tuším se jmenovala Želva), ale ruku do ohně za to nedám... Hezký večer přeji a dobrou noc!

P.S. Šíma se vleče do pelechu, snad tam do rána dojde...
 honzoch 14.09.2009, 22:32:56 Odpovědět 
   Hm, s napětím čekám, co bude dál. Na můj vkus se to až příliš vleklo, nápad s profily-posudky byl dobrý (totiž, aby se Pavlov koukl na ten vlastní a zpětně si tím různé věci). Nevím, nakolik bude ještě důležitý ten lehký nádech erotiky, takže se nechám překvapit. Možná si jen rýpnu do těch jmen, ale to ber s rezervou, jsem při výběru jmen až moc konzervativní :) Ale když se na to koukám z jiného pohledu, třeba bude ze světa za pár let úplný Babylon
 ze dne 14.09.2009, 23:13:20  
   Šíma: Díky za zastavení i kritiku... Ono sice: Co se vleče neuteče, ale také to pěkně unaví... Snad nebyl tento díl příliš pomalý! ;-) Ten Pavlov se mi tam osobně líbí! Hihi... Ono už je i tak ten svět dost pomíchaný, že jo? A v budoucnu možná budou lítat ke hvězdám mezinárodní posádky a nebude to výsadou jen té, či oné, země... Ale kdo ví? ;-)
 Amater 14.09.2009, 19:15:12 Odpovědět 
   Tak nevím jeslti to zpomaluje nebo naopak zrychluje. Jo ty profily... to je naprosto hrůza.
Jinak kampak asi zmizel kaňon? Zajímavé. Chtělo by to podpásovku. Pořádnou, že každý zalape po dechu.
Jo doufám, že se mi miláčkové tam objeví. nemám ráda, když se mi vraždí hlavní hrdiny, i když minule mi je pozabíjeli všechny. Moc z nich nezůstalo...
 ze dne 14.09.2009, 23:11:20  
   Šíma: Děkuji za zastavení a komentík! ;-)

Informace o našich hrdinech toho moc neřeknou, že jo? Nebo je to všechno servírováno po kapičkách... :-DDD
 Apolenka 14.09.2009, 18:03:03 Odpovědět 
   No Šímo, ty se mnou cvičíš!!! Jen vzpomeň, jak jsem se ti otevřeně přiznala, že sci-fi mě příliš netáhne... a teď mě rozčílilo to tvoje "konec třetí části". Přepisuješ mi rejstřík literárních zálib. Pro mne to bylo uvěřitelné a tím i poutavé čtení.
 ze dne 14.09.2009, 19:02:47  
   Šíma: Šíma moc děkovat! ;-)
 Vanessa Kuzníková 12.09.2009, 15:37:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk ze dne 12.09.2009, 9:24:32

   Čuku, jaký kap kap? Hele Karkulka je pohádky bez šedé kůry.
 ze dne 12.09.2009, 22:53:13  
   čuk: Kap kap na moji mozkovou kůru neboli karbid
 Vanessa Kuzníková 12.09.2009, 15:34:52 Odpovědět 
   Ty seš, ale... napínáš to jako kšandy... je to snad záměr? Mě se sekretářka líbí... nedá se. Plesnivej dědek, co se cpe na Mars se svými problémy s ženskejma. Copak ty lidi neprověřili než je poslali na takovou misi?
„Jenže, ohnout se nedáte!“ To jsi myslel jakože ji chtěl vototokovat?
Jinak je tento díl fakt skvělej - hezky se to četlo. Počkám si pak na knižní vydání ;-)
Mě nevadí upovídanost a ani se mi to nazdá. Kap, kap.
 ze dne 12.09.2009, 19:52:24  
   Šíma: Díky, Vendo, za zastavení a milý komentík! Jsem rád, že se Ti tento díl líbil, přestože je mírně ukecaný! ;-)

P.S. Určitě všechny členy expedice prověřovali, ale lidi jsou lidi... Hihi! A šíma je šíma! :-D
 čuk 12.09.2009, 9:24:32 Odpovědět 
   Nejzajímavější je pro mne sekretářka, co dvakrát špitla a jednou se uchichtla. Ale jinak nic, vzhled a erotika velmi omezená (že by přerostlá Karkulka) Kap, kap. Generál Pavlov po svých úspěšných pokusech se psy, začal slintat sám (že by to byl převlečený vlk?) Kap, kap. A moc se litoval. Kaňon se propadl a zůstala po něm jen rovina a přístroje jsou na houby. Toť jediný nový poznatek. Psychologické portréty se doufám promítnou do dalšího chování postav. V erotickém motivu měl být výraznější rozvoj, když už byla nastolen tento náznak. Próza má sebereflexní hlubinné motivy. Zbrzdila děj a původní napětí ve sci-fi se vytrácí. Pro nedočkavce poněkud upovídané. Inspirovalo mě, ale to viz fórum o Červené karkulce ( kap,kap, šedá kůra mozková už se koupe a Van nikde!)
 ze dne 12.09.2009, 13:29:12  
   Šíma: :-DDD

Díky za publikaci a kritiku! No... Jo... Tento díl není "bůh ví co", ale ten sexuální slídil v příběhu asi bude mít ještě nějakou roli, protože jsem mu věnoval celou tudle část! ;-)))

On ví (Pavlov), že je už vypelíchaný starý kocour a ona ví (sličná "Karkulka"sekretářka), že už na to nemá (ten kocour), tak se jen tak škádlí, aby se z toho všeho nezbláznili (celý ten jejich všivej život na té planetě). A vlk? Kdepak je? No... Asi se někde fláká na planině, kdo ví?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr