| Je to ehm... o hněvu a smutku |
| |
|
|
Podívej jak se ozubená kola do sebe zakusují, jak jiskry létají a traverzy zvoní do boje. Poslouchej jak nýty sténají v přesvědčení vytrvat, jak v pecích ostré plameny šlehají. Jak v komíně hučí. Ta žádost, ten hlad. A ty, krm je těly věkovitých dubů, bolestí pokroucených, připomínek houževnatého života. Otáčej se lopatou až se strach vypotí, až od rukou na kámen ztvrdneš. Očistný plamen zná těla čarodějnic. Ať sežere paměť přesliček, zkamenělou a překonanou. Kutat a hořet, jen vpřed. Zpopelni přítomnost. Budoucnost se poddá v děsu z nezastavitelných kol mašinérií.
Za zdí z ohněm ztvrdlých cihel (falz sopečných kamenů) popílek padá na ožehlé pláně bez horizontů. Neochvějné obnažené kameny zůstaly. Čas si na nich brousí zuby stovky lidských věků. Smrtičky šumí drobnými doteky o nepatrné tvory. Vane a slunce zběsile létá oblohou. Po kamenech rozlézá se lomikámen. Utrhni ho. Jen maličký kousek zůstane v ruce, jen sprostý malý kvítek. Kořínky dál budou trhat skálu na kusy. Po staletí. Po věky věků, dokud skály znovu nepřerostou mocné duby.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
