neplač vždyť vše je ve slovech
bez hlesu dorůstají
po hmatu tiše v jizvách cest
zkouším se znovu
najít
jenom déšť tesá do tváří
odpověď na má bdění
nebe ji nechce tak
se ptám
co na tom že už není
oheň co větve zachvátil
kořeny v hořkost změnil
vezmi si půl mé nevíry
touhu a splavy s plynutím
neznámých rostlin v kamení
dotkni se prvně
naposled
toho co v rozednění
na popel prostě shořelo
a tiše ševelí mi
otázky vážně poslední
než těla stromů zabělí
první den
naší zimy