» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141377

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Prolog ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Stínový kapitán

Allainila	publikováno: 14.09.2009, 20:24

Noc je doména zločinů, skrývá obrazy okolního světa, tváře i jména. Kdy jindy než v tento čas by se mělo provést to, na co bychom se za světla neodvážili ani pomyslet?


	Konečně přišla ta, jejíž závoje halí vše temnotou, černá nositelka pláště s hvězdnými výšivkami. Netrpělivě očekával její příchod, ale když byla tu, nevěděl, co si počít. Brzo, nečekaně brzo přišla ta jeho noc. Tiše se vyplížil z kasáren. Své těžké boty nechal u nohou postele, stejně by ho jen zdržovaly a tropily zbytečný hluk. Místo svého širokého meče si připásal dýku – věrnou pomocnici lovců… i vrahů. Kradl se postranní chodbou, uši i oči nastražené pro případ, kdyby na někoho neočekávaně narazil. Obezřetně kráčel koridorem a snažil se nevnímat, jak moc ho kamenná podlaha studí do bosých chodidel. Jeho kroky se zastavily teprve v okamžiku, kdy za rohem uviděl světlo. Vycházelo z otevřených dveří místnosti, kterou znal stejně dobře jako muže, s nímž si ji neodmyslitelně spojoval. Opatrně postupoval mimo kruh světla. Věděl, že nemá času nazbyt, avšak nedalo mu to. Nahlédl dovnitř. Jak čekal, uvnitř uviděl tmavovlasého muže, který se zády k němu hrbil nad nějakým spisem. V levé ruce svíral brk, v pravé kalamář, a při světle lucerny tam něco sepisoval. Vrah chvíli zatoužil po tom, aby se dotyčný otočil a zastavil ho, avšak záhy si s nechutí uvědomil, jak zbaběle začíná uvažovat. Nebylo zbytí, tiše opustil onoho muže, který ani v tak pozdních hodinách nemínil odkládat své povinnosti, a zamířil do paláce. Trvalo dlouho, než se přiblížil ke svému cíli. Cestou se neustále musel vyhýbat hlídkám palácové stráže, čímž si udělal nemálo zacházek. Nakonec s úspěchem stanul u vchodu do císařských komnat. U těžkých zlatem zdobených dveří stál pár vojáků s tyrkysovými šerpami císařovy osobní stráže. Od jejich dokonale vyleštěné zbroje se odrážely měsíční paprsky, které do chodby pronikaly blízkým oknem. Oba strážci zářili ve svitu úplňku jako dvě plechové světlušky. Bylo téměř nemožné je minout. Vetřelec si tiše odfrkl. Jenom dva? Jednodušší to snad být nemůže, pomyslel si a vytáhl dýku z pouzdra. Jedním odměřeným kmitnutím zápěstí v koordinaci se správným pohybem lokte vyslal zbraň směrem k prvnímu strážci. Dýka se několikrát ve svislé poloze otočila kolem své osy a zanořila se oběti do krku. Muž zachroptěl a sesul se k zemi. Jeho společník se k němu okamžitě sehnul, což byl právě ten okamžik, na který útočník čekal. Vrah s neuvěřitelnou hbitostí vyrazil ze svého úkrytu a sáhl po jílci meče sehnutého strážce. Mozaiku na podlaze potřísnila další krev. Vrah si vzal zpátky svou dýku a pečlivě ji otřel do pláště jednoho z mrtvých stráží. Tu noc ji měl rezervovanou ještě pro někoho jiného. Rychlým pohledem přelétl těla na podlaze. Rozum velel, aby je někam ukryl, avšak jemu se tak učinit nechtělo. Byl příliš nedočkavý a pak, měla to být jen chvilka, za svoji kariéru už musel pracovat v mnohem větší časové tísni. Tuto skutečnost ale zřejmě jeho tělo odmítalo přijmout, protože srdce mu bušilo tak rychle, že jen čekal, kdy mu vyskočí krkem. Navíc poprvé za svůj život zpozoroval, že se mu samou nervozitou třesou ruce. Už to chtěl mít co nejrychleji za sebou. Otevřel dveře, přičemž se modlil za to, aby byly řádně promazané panty, a vstoupil do císařských komnat. Jeho prokřehlé nohy tiše zajásaly nad teplým dotykem koberců. Místnost , ve které se ocitl, byl nějaký velký salón, z něhož vedly čtvery další dveře. On měl své informace, tudíž neomylně zvolil ty nejvíce vpravo. Minul ještě jeden salónek, jakousi zmenšeninu toho prvního a skrz mramorový oblouk se dostal do místnosti, kterou hledal. Přistoupil k lůžku a poprvé se pořádně zahleděl na svou oběť. Pravda, občas tohoto obtloustlého muže vídal, avšak takoví jako on mu nikdy nemohli pořádně pohlédnout do tváře. Císař byl pro něj příliš vysoko postavená osoba. Pohled mu sklouzl na ženu, která spočívala na lůžku vedle panovníka. Jen stěží se ubránil zasyčení, protože to rozhodně nebyla císařovna. Další z jeho ideálů o čestném vládci se roztříštil. O to menší byly jeho zábrany, když pozvedl dýku. „Poplach!“ ozvalo se tlumeně zvenčí. Jedna z hlídek zřejmě objevila těla padlých strážců. „Ksakru!“ zaklel přidušeně zabiják. Pokud měl někdy dokončit svůj úkol, bylo to teď. Jenže dříve než stačil pozvednout svou zbraň, ucítil na zátylku ledový dotek jiného ostří. Jen jeden muž se k němu mohl dostat tak rychle, aniž by si ho všiml. „Ani hnout,“ doporučil mu chladně majitel onoho meče. Vrah ten hlas okamžitě poznal a v tu chvíli ze všeho nejvíc zatoužil po tom, aby se mohl zahrabat někam hluboko pod zem. Neuposlechl varování a opatrně pootočil hlavou. Hrot úzké čepele ho škrábl do krku. Pohledem váhavě klouzal po obnaženém ostří k ruce potřísněné čerstvým inkoustem. Až po zdánlivě nekonečné chvíli se opovážil pohlédnout do tváře svému šokovanému kapitánovi. Jen na zlomek vteřiny, protože déle mu to jeho svědomí nedovolovalo. Před dveřmi do ložnice se ozvaly kroky vyděšené hlídky. Spící panovník se převrátil na bok a to bylo jediným projevem neklidu, který pocítil v noc, kdy ho někdo málem připravil o život.


celkové hodnocení autora: 97.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.4		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 22		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 58		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Petr.6.Suchy	13.11.2009, 9:35:29

Tak jelikož už tu ti přede mnou, jak tak koukám, chyby vyhmátli, tak jen můj osobní dojem - je na čem stavět, není to vůbec špatně napsané, jen v tom máš trochu chaos, chápu, že jako autor do toho vidíš, ale čtenář musí přemýšlet... Některé popisy jsem si popravdě příliš neuměl představit (jeden s mečem) a občas bych vyškrtl nějaké přebytečné slovo.


ze dne 21.11.2009, 17:21:23
Allainila: Jsem zelenáč s velkým Z. Proto mě velmi potěšila fráze "je na čem stavět". Uf, se mnou bude ještě kříž, než se vyhrabu ze začátečnického bahna. Dík za zastavení.

Laurent Cellier	04.10.2009, 1:48:41

Odpověď na příspěvek od uživatele: Laurent Cellier* ze dne 03.10.2009, 16:27:46* Není zač:-))) pokud ti to něco dalo jsem rád a děkuji za tvé poznámky ke mně:-))

honzoch	03.10.2009, 19:57:53

Odpověď na příspěvek od uživatele: honzoch* ze dne 03.10.2009, 10:02:06* Proč zklamání? :) na žánru nezáleží, spíš na kvalitě a tu tvoje dílko má. Ty hranice mezi žánry jsou v těhle oblastech docela tenké, myslím... A mimochodem, řekl, že se při troše takové "vyčůranosti" dá vytvořit docela důvěryhodná historická mystifikace :)

Laurent Cellier	03.10.2009, 16:27:46

Další věc, na co mnohdy prskají je přemíra používání své, svůj ... anglicismus? Místo svého širokého meče .... to svého není funkční, slovo navíc – věrnou pomocnici lovců… Ty tečky mi nepřijdou funkční. předtím pomlčka... Spíše bych volil – věrnou pomocnici lovců. I vrahů. Pokud to chceš vypíchnout Kradl se postranní chodbou, uši i oči nastražené pro případ, kdyby na někoho neočekávaně narazil. Někdy je dobré použít otázku, trochu by to zrychlilo. Navíc krátké věty rychle za sebou zrychlují děj.: Kradl se postranní chodbou. Uši i oči nastražené. Co kdyby na někoho neočekávaně narazil? Jak by se ti líbilo: Věděl, nemám času nazbyt... na místo Věděl, že nemá času nazbyt Dýka se několikrát ve svislé poloze otočila kolem své osy a zanořila se oběti do krku ... nevím, tady mi přijde že ten popis spomaluje akci, že není na místě, pro napětí spíše bych volil bez toho popisu svislé a opět z toho udělal dvě věty. Dýka se několikrát otočila kolem osy. Zanořila se oběti do krku. Jakékoliv nadbytečné slovo ve chvíli děje rozptyluje (své ...) I to co následuje, poněkud děj zdržuje: Zkus se zamyslet, nad oběma verzemi: Muž zachroptěl a sesul se k zemi. Jeho společník se k němu okamžitě sehnul, což byl právě ten okamžik, na který útočník čekal. Vrah s neuvěřitelnou hbitostí vyrazil ze svého úkrytu a sáhl po jílci meče sehnutého strážce. Muž zachroptěl. Sesul se k zemi. Druhý z protivníků se nechápavě k němu sklonil. Vrah hbitě vyrazil z úkrytu a sáhl po jílci meče skloněného strážce. Netvrdím, že je to lepší, ale určitě to k zamyšlení je. Každé slovo navíc, které v dějových okamžicích použiješ, pozdrží děj, jednak to své, svůj se tvrdí že je to anglicimus, pokud není funkční, ale ještě navíc zdržuje napětí... to samé používání slov jejich atd, pokud nemají opodstatnění.


ze dne 03.10.2009, 18:24:16
Allainila: Slova navíc - toť jeden z mých zlozvyků. Dík, žes' na ně upozornil. Jsou jako podomní prodejci - prostě se vetřou. ;)

honzoch	03.10.2009, 10:02:06

Musím říct, že mě to zaujalo, i když na nějaké hlubší hodnocení je asi brzy. Zatím nevím, do jaké doby či prostředí příběh zařadit (pokud to vůbec lze). Ale rozhodně zajímavé, pokračování bych si přečetl, dobrodružné věci a k tmu na pokračování mám hodně rád. Těch pár nedostatků už tu někdo vytkl


ze dne 03.10.2009, 11:05:28
Allainila: Jsem poctěna zájmem :) S dějištěm to bude poněkud složitější. Na historický román nemám jaksi dostatečné znalosti, tak to vypadá, že nám to sklouzne do fantasy. Já vím, je to zklamání...

DaNdÝ	02.10.2009, 13:46:56

snad teda eště k těm jménům, docela si i myslím, že ten tvůj experiment s nima chápu, a uznávám ho, páč ho taky docela často používám a věřím, že to může bejt funkční a vyjádřit to, co říkáš. Ale spíš jde o tu formální - stylistickou stránku. Proto je myslím lepší pak častějc používat různý opisy - ne konkrétní ale ty jak ovrah, zrádce, mladík, nebo tak. A tím tu postavu stylisticky odlišit, aniž bys mu přímo dala tu jmoenou nálepku. Takhle to pak mylsím, může fungovat.


ze dne 02.10.2009, 13:54:53
Allainila: Uvidíme s novými kapitolami, snad to nepřinese jen větší chaos... případně si budu moct zahrát na Ikara a novými peříčky se trochu proletět. Dík za tuhle další zpětnou vazbu. ;)

DaNdÝ	01.10.2009, 22:47:50

A já s tímjsem celkem spokojenej - protože jako prolog- nebo řekněme raděj ten začátek příběhu, je to zvládnutý. Rozeběhne se to rychle, aby upoutalo čtenáře, nadestře charakter i určité obrazy prostředí, světa, a končí to tajemstvím, otázkou. Láká k dalším dílům. Správně. V tom konci možná jsem měl lehoučkej zmatek, kdo že ho tam vlastně načapal, asi jeho velitel, esli jsem pochopil. Musel jsem si to přečíst dvakrát. A mžoná by ten konflikt - to překvapení toho kapitána a tudíž i vztah k hrdinovi chtělo maličko víc emocionálně propracovat. Další plus ten hrdina - vrah. neznáme přesně jeho motivy, ale je to asi docela drsný chlápek dyž odkrouhne klidně i stráže - asi svý kolegy. S touhle morální relativitou doufám se bude i dálejc v pokračováních pracovat. A te´d takové, no spíš než výtky tak prostě moje poznámky, co mě napadaly. "ale když byla tu," - věta sprvního odstavce, nebo kde, myslím že stylisticky je správně a přirozenější - ale když tu byla. pár takový stylistických nepřesností m itam přišlo, nic vážnýho myslím. Něco plyne z jednoho problémku - hrdina nemá jméno. Celkem to chápu, sám mám se jménama hrozný problémy. Moej doporučení - dá se to obejít přezdívkou, nebo takovým stálým označením . tady by se možná hodilo ve více větách používat třeba jedndouše - vrah. Ono pak vznikají trochu problémy typu týhle věty - "hodinách nemínil odkládat své povinnosti, a zamířil do paláce." - jsou tam sice odlišný podměty v těch větách ale na první pohled to není patrný. A myslím, že v dalším psaní, kdyby to takhle s bezejmeností pokračovalo, ty problémy se v různých situacích vyvalí. "nohy tiše zajásaly nad teplým dotykem koberců" - možná radši chodidla, ale to je jedno, je to takový pěkný zlidšťující, supr. Jo, eště to označení prolog - nemůžu to přímo fakticky zdůvodnit - těch komentářů je tu relativně dost, ale stejně mi prostě označení prolog přijde takový nelákavý, je spousta dílek takhle označenejch, a hlavně nicneříkající. Anne Ross koukám s tím má taky problém. Myslínm, že dycky je lepší, i dyž je to kapitola většího díla, tu kapitolu označit vlastním, poutavým názvem. Kort takhle na servrech, kde se autor musí hodně prát o pozonost, achach, vím co říkám. A to by asi bylo, nemám větší důvod nedat jedničku.


ze dne 02.10.2009, 13:02:37
Allainila: Páni, takový dlouhý a pozorný komentář si snad ani nezasloužím ;) Vskutku to byl právě jeho nadřízený, uznávám, že jsem zvláště tenhle důležitý okamžik moc nevykreslila, já zlý roztěkaný autor. V prologu bylo mým záměrem popsat důležitý okamžik, první impuls pro celý příběh. Nechtělo se mi dávat všemu zcela jasné rysy, což bylo v jistých ohledech poněkud zbrklé. Huh, s jmény bude ještě potíž. Náš vrah ho měl pochopitelně jako jeden z prvních, ale provádím jeden takový pokus. Ráda bych podsunula charaktery postav, aniž bych jim musela jejich jména dát jako nálepku na čelo. Jde mi spíš o to, aby si člověk řekl: "Jo, to je ten chlápek, co ..." Proto v prvních částech s jmény pracuji poněkud obšírně a zkouším dát důraz na charaktery. Je to takový malý experiment, za který budu pravděpodobně polita dehtem a vyválena v peří. Pochopitelně to nemíním aplikovat na celé dílo, stačí jen pro jeho první 3 části, aby se případný čtenář nemusel učit příval postav jako říkanku. Trochu obšírně vysvětleno, že? Nohy = nevhodně použitá synekdocha pro chodidla. Název "Prolog" je jeden z mnoha mých klopýtavých krůčků, které už byly i nebyly zmíněny. Dík za postřehy i známku. :)

Anne Ross	28.09.2009, 16:34:14

Jak zvláštní, že v jistém údobí literárních dějin se zdá býti povinností autora uvést své veledílo prologem, případně zakončit epilogem :-() Je to pokaždé risk, začínat dvakrát. Ale když si na to jeden troufá ;) Každopádně prology nejsou moje parketa, proto si dovoluji ponechat bez hodnocení a budu se těšit, čím nás překvapí ten opravdový, starý dobrý románový začátek. Doufejme, že Tvůj moderní přístup se projeví i ve zpracování příběhu z tohoto klasického prostředí. Dvorským intrikám zdar :-)


ze dne 29.09.2009, 21:52:13
Allainila: Děkuji za zastaveníčko z dalekých končin. Podle tvých slov to skoro vypadá, že vím, co dělám. Jaká hanebná fikce! Člověk se musí proplácat vším, dostat pár do čumáku a poučit se z toho. Ráda si koleduju, tím větší je mé štěstí, že jsi mě jedné facky ušetřila. ;)

salvator	15.09.2009, 20:29:12

No jo, omáčka, ono se dá říci, že tomu něco přeci jen chybělo, ale také a to hlavně proto, že je to začátek delšího příběhu se to dá považovat za jistou účelnost, ačkoliv zdá se ne tak zcela chtěnou. Zatím toho věru ještě o postavách a okolním světě mnoho nevíme, ale ono se ještě uvidí, tím jsem si jist. Každopádně se těším na další pokračování, neboť mi ten příběh něco příjemného připomněl. Tím jsem samozřejmě nemyslel onen charakter hlavní postavy, to jen tak na okraj. Takže, zatím a naviděnou.


ze dne 16.09.2009, 14:59:03
Allainila: V prologu se těžko nastíní celý román, avšak to nemění nic na tom, že všichni máte pravdu. Disciplína "sprint děje na 5000 znaků" je trochu moc drsný a zbytečný sport. Díky za úspěšnou účast ve sprintu na 5000 znaků. V 15:00 je rozdělení cen.

Alasea	15.09.2009, 19:09:42

Už jsem ti říkala, jak je to dobré, takže se nebudu opakovat, ne? :-) Připadalo mi to rychlé tak akorát, podle mě to přispělo k dramatičnosti situace, takže jsem konec četla s nosem přilepeným k monitoru, a to přesto, že to louskám už po několikáté. :-)


ze dne 16.09.2009, 14:47:17
Allainila: Jako vždy mě tvá slova hřejí u srdce (konkrétně někde kolem aorty). Díky za sluníčkový komentář a těším se, až uvidím i na tomto serveru tvou trošku do mlýna. :)

Šíma	14.09.2009, 20:42:30

Jo, jo, je to trochu "hrrr" a bez podrobnějších popisů, také příběhu chybí větší napětí a myšlenkové pochody hrdiny... Na druhé straně jde o začátek delšího příběhu, uvidí se! ;-)


ze dne 14.09.2009, 21:24:26
Allainila: První krok je vždycky ten nejtěžší, ale myslím, že se ještě trochu zapotím, než doklopýtám na nějakou úroveň. Nechtěla jsem už prologem znudit, příště zvolím lepší a méně lajdácký způsob. Čestně 8-)

Ekyelka	14.09.2009, 20:23:55

Zdravím. Začátek zdá se většího příběhu je nastavený celkem poutavě, přesto budu rýpat. Prostředí: kasárna jsou součástí paláce, nebo se vrah kradl i přes město? Musel-li se vyhýbat hlídkám, usuzuji na první možnost, přesto - neexistovalo by množství skrytějších cest, jako jsou chodby pro služebnictvo atd.? Nejen Versailles jich jsou plné, každý větší palác už od dob baroka je míval v oblibě - je škoda jich nevyužít, zvlášť pokud jde o císařský palác. Je-li společnost takto rozvinutá v historicky-kulturním kontextu, téměř vždy zde existuje i jistá míra vysokého luxusu a kastace. Tedy i potřeby oddělovat vysoké a nižší kasty, případně pány a sloužící. Osobně bych byla pro víc napětí. Příběh pádil stejně rychle jako vrahovo srdce. Možná by stačilo přidat jen pár vět a pohrát si s odstavci, možná to chtělo trochu jinak koncipovat strukturu. Ono napsat "nakonec se dostal tam a tam" je schůdné, ovšem nic to nepoví o struktuře stavby, o vzdálenosti a obtížnosti, která byla překonána při plnění úkolu spolu s nebezpečím. Prostě omáčka, která dodává příběhu chuť, té se mi tady zdálo být poskrovnu. Samozřejmě tohle je jeden náhled na text, čtenáři budou mít zase jiný názor. Tak jako vždy. Celkově... na začátek to není špatné, jen pro mne celkem málo kořeněné. Chtělo by to zapřemýšlet právě nad věcmi, které nejsou při finální verzi vidět: struktura společnosti, zvyky, protokoly stran chování k císaři atd., všechny tyhle podružnosti, které si čtenář pak uvědomí mimovolně z chování postav.


ze dne 14.09.2009, 21:15:45
Allainila: Děkuji za publikaci i cenné poznámky. Připouštím, že jsem to sem hodila poněkud moc "nadšeně" protože jsem se už už nemohla dočkat zhodnocení a reakcí. Nešla jsem tedy dostatečně do hloubky, pch dokonce ani pod povrch. Příště budu svůj elán brzdit a pokusím se podat lepší výkon, pokud ne kvůli sobě, tak kvůli případným čtenářům a redaktorskému duševnímu klidu ;)