» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2141377

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Pocity z konce světa ::

Kev	publikováno: 02.11.2005, 15:23

Co dodat?


	Už nekřičím v podchodech a netrhám snům křídla jen přežívám bez hranic prázdna nad rozcáraným obrazem černobílých andělů pár vteřin útěchy můry nezažene jen oddálí nevyhnutelné krátká cesta nahoru předchází dlouhý pád zapijme ten žal až do dna sklenice až na dno pocitů


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 17		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 83		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Hanulka222	18.12.2008, 21:02:56

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 18.12.2008, 19:30:17* Řekl jsi to přesně. Nejhorší je, když si člověk něco namaluje, na něco se těší a pak- bum. Ticho, prázdno, vztek a smutek. A platí to prakticky u všeho. Nejen u vztahů. Lidi se jednou zadáví vlastní civilizací... Dobře, budu se snažit ti je tak nějak průběžně dopisovat ke všemu, abys neřekl, že jsem se stavila na 3 dílka a šlus :o)

Hanulka222	18.12.2008, 19:30:17

Vracím baf, jsem tady. Od začátku po konec je jasné, že to není výmysl jen tak do větru, ale život sám, jeho dlouhé, kradmé prsty, které si pohrávají s osudy. Na konci zbývá už jen bezradnost, podobně jako zde- nic jiného mi konec nepřipomíná. Zvláštní, že tu není nijak hmatatelná naděje, protože lidi mají tendenci se podobnými věcmi kolíbat. No, možná nejsi jeden z davu. (Člověk kolikrát do básní o sobě napíše víc než dokáže říct normálně...) Určitě jsi tu přečetl už stovky komentářů, které obsahovaly myšlenku, že hodnotit poezii osobního rázu je vždycky obtížnější, protože to jaksi svazuje. Pokud má člověk aspoň trochu rozumu, nechce se toho druhýho dotknout. A tohle je jedna z nich. Můžu rozebrat myšlenky, pojmy, pocity a tohle všechno- ale v podstatě nemůžu nikdy s jistotou říct, že vím přesně, o čem to bylo. Doufám, že chápeš. Ano, odnáším si povznášející pocit nad povedeným dílkem, něco z jeho smutku a podobně. Ale zřejmě tady je přesně ta hranice, kde končí čtenář a začíná autor. Trošku jsem se rozkecela, tak to snad přežiješ. Mimochodem, známky chceš taky? Já jen, že jestli i zbytek bude mít podobný ráz, tak dneska budeš ukamenovanej jedničkama :o)


ze dne 18.12.2008, 20:56:24
Kev: To jsem se rozfilosofoval, jajaj:) Nejradši budu za komentáře, ale známkování (jakémukoli) se nebráním...


ze dne 18.12.2008, 20:55:09
Kev: Děkuju za krásný komentář, a můžu říct, že jsi to vystihla naprosto přesně. Nevím sice, jestli bych o sobě mohl říct, že nejsem jeden z davu, ale naděje tam opravdu není, protože spolu s ní (místo ní) často přichází zklamání - a čím větší naděje, tím větší zklamání. Člověk má tendenci spoléhat se, že naděje bude fungovat stoprocentně; že se konkrétní věc prostě stane. Pokud se na ni ale nesoustředí, není zklamaný - a pokud přijde to dobré, je to o to větší radost.

Seraph	08.12.2008, 21:33:02

Jsem zvědavý na další kusy, milý Keve. Hned ti vysvětlím proč. Mne osobně se docela velmi těžce hodnotí volný verš, protože je nasnadě, aby člověk pochopil jednotlivá slova jinak, než byla myšlena. Proto se ve většině případů uchyluji, nikoliv úchyluji, k nehodnocení známkou. Též se totiž špatně hodnotí pocity, protože sice dýchají, ale nemají svou sílu v textu jako ve chvílích, kdy je prožíváme. Nicméně se mi po literární stránce líbily velmi poslední čtyři věty. Především přechod z předposlední do poslední věty s oněmi dny.

Rikitan	27.12.2007, 13:45:47

A pavučina potáhne obrázek, který někdo zahodil. Uvězněný anděl naposled křídly zatřepotá... Zajímavá báseň. Zjevně vzniklá v depresi, kdy vznikají ty nejlepší...

Alhena	20.12.2007, 14:54:05

Já z toho cítím depresi.


ze dne 20.12.2007, 15:23:03
Kev: A taky tam byla..

Liane	08.11.2007, 18:38:03

Tohle je přímo má krevní skupina.. Líbí a moc.. Poslední tři řádky jsou skvělý.. Holt co člověk, co názor.. :) u mě každopádně za jedna..

shmootik	20.12.2006, 2:11:44

poslední 3 řádky mohly bejt lepčí, jak se dává jedna mínus?

Chimera	28.06.2006, 10:03:30

Jo, ten pocit znám...

jihlavsky.yeti	30.01.2006, 9:16:15

STRACH: Keve, jsi měl strach, když jsi toto psal? nějaký nezmiňovaný stav, asi. Škoda, že ses zabýval koncem světa. Jinak by se mi líbilo veselejší téma. <<Optimista je ten, kdo se koncem světa asi moc nezabývá>>


ze dne 30.01.2006, 14:25:23
Kev: Strach jsem neměl a pocit to byl naprosto konkrétní - navíc ne o konci světa... A optimista nejsem, stejně jako pesimista - jsem realista:))


ze dne 30.01.2006, 14:10:19
Aildrin: Tento komentář mi příjde poněkud schizofrenní.. Že by vypovídal o nepříčetnosti svého stvořitele?