|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Status Omega: Genesis (1) ::
Expanze člověka do vesmíru byla rychlejší, než jsme si uměli představit. To, co se po dlouhou dobu zdálo milionům jako nemožné, se začátkem 21. století splnilo během několika let. Kolonizace sluneční soustavy, výstavba vesmírných lodí, rozšíření lidského plemene do jiných částí vesmíru, vše to, co bylo jen snem, a tématem fikce, se stalo skutečným pod znakem PHF – Pozemskou hvězdnou federací.
Netrvalo dlouho a Země narazila na antagonisty – Asyřany ze systému Sirius. Obě strany tehdy přišly s mírovým postavením a diplomatickými návrhy, jenže dnes už je všechno jinak.
Už osm let hoří Mléčná dráha válkou, rozpoutanou mezi oběma národy vinou jednoho vcelku nenápadného mírového jednání. Obě strany jsou již vyčerpány, ale dívá se na ně ještě někdo jiný.
Do toho je vržena skupina braných pilotů z nedostudované akademie. Naproti své vůli a přesvědčení jdou doplnit řady posledních bojovníků, kteří stále ještě zbývají na obou stranách.
Připojme se k nim na jejich cestě po hvězdách, kde je čeká řada překvapení a střetů s nepřítelem, kterého si ani nedokázali představit.
Už brzy má nastat Status Omega, stav, zastávaný jen při jediné příležitosti.
Slovníček:
Antický ideál – V době klasicismu a Pozemské hvězdné federace představa dokonalého člověka: pevné, vycvičené tělo, nadměrné vědomosti, odvaha.
Canis – “Pes“, “Pse“. Mezi muži federace typické oslovení, významově hanlivé, avšak v každodenní mluvě vykládáno podobně jako oslovení jménem. Podobné současnému “Vole“.
Dios mio – “Proboha“, “Můj bože“¨
Socienni – “Souputníci“
Hvězdná mapa:
http://i56.photobucket.com/albums/g200/MC_Kejml/Mapka2.jpg |
| |
|
|
Kamil Beer
Status Omega
Genesis
"Bytosti nemohou přežít jen na jediné planetě. Jednoho dne, nevím kdy, ale jednoho dne, bude více lidí žít mimo Zem než na ní."
-Mike Griffin, “Mars or Bust“
Poděkování
Rodičům
Antonínu Kuttmanovi za tři magické věty
Davidovi “Leonciovi“ Černínovi za pomoc s Římskou historií
Dýchající inspiraci
Vytrvalým, věčným fanouškům a souputníkům nejen na Saspi.cz
Úžasné komunitě Hard light productions
Poznámka autora
Veškerá podobnost postav a míst v této knize s reálnými postavami je náhodná a neúmyslná. Ve psaní této knihy jsem byl ovlivněn událostmi roku 2008.
Tato kniha nemá být o pálení mostů, ale o přirozeném vývoji.
Úvod
Píše se rok 2091.
Expanze člověka do vesmíru byla rychlejší, než jsme si uměli představit. První planetou, které byla terraformována, byl Mars v roce 2011, tvorba orbitální stanice okolo Neptunu následovala o tři roky později a nakonec celá sluneční soustava byla pod kontrolou jediné rasy – té pozemské.
V povaze lidstva je ovšem jasně zakódováno, že prahne po moci – čím více jí je, tím lépe. Netrvalo tedy dlouho a to, co kdysi bylo neantdrtálcem, se začalo šířit po dalších systémech Mléčné dráhy, galaxie, spojující to, co mohlo lidstvo nazývat svým majetkem a výdobytkem.
Dnes je ovšem kdysi dominantní rasa zachycena v osmileté válce, kterou kdysi odstartoval jediný diplomatický rozhovor s rasou Asyřanů, sídlící v systému Sirius. Obě zápolící strany jsou vyčerpány, jejich poslední prostředky mizí pod vidinou vyhrané války a ani jedna partie nevypadá, že se bude chtít vzdát.
Do toho je vržena skupina mladých pilotů, právě vycházevší z nedokončené tréninkové akademie, jen aby byla naverbována na frontové linie – jako mnoho dalších, kteří se tam odtud už nikdy nevrátili.
Brzy ovšem nastane změna. Bude vyhlášen Status Omega, stav, který je zastán jen při jediné příležitosti...
Prolog
Gratulujeme, pilote. Byl jste vybrán do speciálních jednotek, PVS, pro Pozemskou výzvědnou službu. Prošel jste všemi fyzickými i psychologickými testy potřebnými pro tuto pozici a vaše záznamy v databázi pilotů PHF vás též doporučují pro tuto funkci. Vaše nasazení budou zaměřené na rozvědku, kontrarozvědku, sabotáž a zajišťování materiálů potřebných pro PHF a PVS.
Vaším primárním úkolem je zajišťovat těžko dosažitelné informace ve srozumitelné podobě, týkající se činnosti, technologie, aktivit a strategických manévrů nepřátel PHF.
Očekáváme od vás nadstandartní výkon na misích a zákrocích speciálně vám určených vedením PVS. Tyto mise jsou vykonány s minimální logistickou a materiální podporou nejen za liniemi nepřítele.
Veškeré tyto zákroky jsou klasifikovány a přidělené jen vyznačenému personálu. Jakýkoli únik informací, přímý nebo nepřímý, bude trestán vojenským soudem a možnou popravou dle ústavy č. §19 Ústředního zákoníku PHF, oddíl Speciální složky a špionáž. Pokud budete zajmut nebo donucen k vydání informací, PVS popírá jakoukoli zodpovědnost a spojení s vámi.
Od tohoto momentu jste součástí PVS.
Jsme rádi, že vás můžeme vzít do svých řad,
podepsán
Claudius Maximus
dne
19. 3. 2091
I
„Dnes je má těžká hodina.
Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším,
a zemřelým trpě, trpím i tím,
Které mi v prsou se roditi počíná.
Dnes je má těžká hodina;
jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám,
zesláblý úzkostí, zesláblý samotou
marně se bráním studeným stěnám
Pokoje svého, uštěpačného.
Já mužné srdce ještě nemám,
Sám v těžké své hodině,
A proto nevěřím.“
Jiří Wolker – Těžká hodina
Lidé mizí a znovu se objevují.
Někdo zemře. Jiný se odstěhuje. Další odřízne svůj kontakt se světem, ať už proto, že s ním dotyčný skoncoval, nebo že svět skoncoval s ním.
Ale nikdy se nestane, že prostě přestane existovat. Jednou je a podruhé není. To je něco, co nemůže dávat smysl.
Mé jméno je Julius Lepidus. Byl jsem odveden spolu s mými spolužáky ze sluneční soustavy jako jeden z náhradníků za piloty na frontálních systémech, Alphardu, Regulu a Capelle. Náš transport, stavbou připomínající železnou housenku, mířil vesmírem právě k soustavě Alphard.
Otočil jsem se od okna transportéru a pohlédl na své přátele a známé.
Dvě desítky studentů akademie, posedávající po dvou stranách lodě, se těšili do služby. Dle antických ideálů klasicismu jsme byli vychováváni už od počátku, a teď – ve věku osmnácti let – nám byl dán takovýto úkol.
Někteří se ho doopravdy zhostili s velkým nadšením. Když jsem přejel po opálených, i bledých tvářích dobrovolníků ve stříbrných uniformách PHF, spoustě z nich jsem zahlédl vášnivou jiskru v očích, s jakou měli chuť do boje.
Dios mio, copak vůbec nic nevědí?a Svraštil jsem obočí.
Narozdíl od svých spolubojovníků se mi jen těžko šlo do boje vstříc jisté smrti.
Každý věděl, že šance Pozemské hvězdné federace na frontě se pomalu obrací v prach – nejhorší to prý bylo na Regulu, kde Asyřané zabrali už téměř celý systém. O to hůř, když byl Regulus jednou z bran na Alpha Centauri. A dál k Zemi.
Znovu jsem přejel kajutu pohledem a připomněl si, že v rohu sedí a postávají moji nejlepší kamarádi z Elejské akademie. Zahnal jsem myšlenku na beznadějný boj a vydal se rovnou k nim.
Podíval jsem se na Morina Catula. Ve špinavé pilotské helmě vypadal nevysoký mladík jen jako karikatura pilota, ale výraz v jeho šimpanzím obličeji mluvil za vše. Snažil se nevnímat situaci, stejně jako já, a ještě ke všemu si udržoval svůj obvyklý přístup k věci.
„Co je, canis, co koukáš?“ prohlásil.
„Nic, jen sem si řikal, jak se máte,“ na to já.
„Dios mio... No vážně nejlíp, skáču radostí,“ na to Morinus a přihlouple se zasmál. „Jo, no... Nijak.“
„Co to?“
„Co, co to?“ Morinus dělal nechápavého, přestože jsme oba věděli, o čem je řeč. Vyhýbal se tomu, jak to šlo.
Pokrčil jsem rameny. „A co ty, Paulle?“
Paullus Scipio, drobný mladík s černými vlasy po ramena, se zavrtěl a nepřítomně pohlédl nahoru. „Co?“ zeptal se vyjeveně.
„Jak to zvládáš,“ mrkl jsem na něj. „Co si myslíš, a tak.“
„Nevim,“ pokrčil rameny a znovu upřel svůj pohled na zem. Věděl jsem, že to od něj není vše. Po chvíli se znovu ozval a řekl: „Bylo by bezva, kdybysme přežili. Prej to je na Alphardu dost zlý.“
„Jo, no,“ přikývl jsem, „ale Regulus je o dost horší. Máme kliku.“
„Na co? Že nám zbejvá už jen málo do konce?“
„Uvidíme, canis,“ skrčil jsem se a plácl ho po rameni, abych ho alespoň trochu podpořil. „Dostanem se z toho živí, určitě.“
Ani nevím, kde jsem v sobě tenhle optimismus našel. Všichni věděli, jak je to tam zlé... Kdo jsem byl, abych soudil, jak dopadne další skupina dobrovolníků?
O to hůř, když vyšlo ven, že kamarádi měli stejný názor, jako já. Ani jeden z nich neměl důvod pro to být zaslepeně nadšený v nadcházejícím boji.
Pohlédl jsem po sedadlech dál na ty, kterých mi bylo nejvíc líto. Všechno to byli moji spolužáci, přátelé, socienni. Věděl jsem, že kdybych začal litovat i je, mohlo by mi být skutečně zle.
Tamhle seděl rozložitý Alerius Crassus a udržoval si úsměv, nebo spíš úšklebek. Tuhle zase Tumultus žertoval a vtipkoval na účet Asyřanů, které jsme měli prý porazit v bitvě. Illarius a Patuleius, bratři, se bavili mezi sebou a stejně jako u ostatních bylo v jejich tvářích vidět bezmezné nadšení skočit přímo pod děla nepřítele.
Transport se začal otřásat turbulencemi hyperprostoru a my věděli, že jsme právě dorazili na Alphard.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 17 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 30 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
