po roce den po nebi dlaň
na slonech stesku pluju krajem
rozhoupanými hřbety
notových osnov
den vlasy splétá v ospalém klusu tmám
okvětními plátky náhod
narážím do svatebních průvodů mraků
žádné letmé doteky - do kostí tlučem a
stříbřitá čela dnešních setkání
si mě berou v otázkách až hřmí
po modrých samotách
chci aby přišla
nevyhnutelná jako neděle
teskná a s dechem čarodějnic
vlákénkem závrati jen šitá
a paměť stehů shledávala v odmlkách
mezi slepenými střepy