» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."

Publius Vergilius Maro

počet přístupů: 2141379

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Slepá spravedlnost ::

missisX	publikováno: 19.09.2009, 9:02


	Narodil jsem se, abych s Tebou mohl být. Jsem s Tebou, abych zvládal žít. Měl bych každý den děkovat Bohu, že jsem mohl na tento svět přijít. Namísto toho děkuji Tobě, že mohu po boku Tvém krásné chvíle prožívat a další prožít. S šálkem kávy choulí se na pohovce. Utírá si slzy, cigareta v druhé ruce. Udělala velkou chybu... teď musí nést vinu. Nedokážu se mu podívat do očí, proto odjíždím ke Katce, která mě vždycky dokázala utišit. Sedím u ní na pohovce, pláču a obdivuju ji, že pro mě nachází pochopení. Podvedla jsem, zradila jsem, sama se nesnáším. Ona mě konejší a říká, že to bude dobré. Kdybych šla s pravdou ven, zlomím MU srdce. Když to budu tajit, budu HO nevědomky pomalu ubíjet k smrti. Za blbost se platí, dokola si opakuji v duchu. I přesto, že miluji, zklamala jsem. Vzlykám, proklínám sebe a proklínám den, kdy jsem neodolala pokušení a zhřešila jsem. Chvilková slabost, trocha bouře ve vztahu a já už prchala za jiným. Nesnáším se. Narodil jsem se, abych s Tebou mohl být. Jsem s Tebou, abych zvládal žít. S nepřítomným pohledem v posteli leží. Přemýšlí, jak napravit hádku. Bere si papír a tužku. Ležím v posteli a přemýšlím nad dnešním dnem. Miluju JI z celého svého srdce, nechci bez NÍ žít. Tohle byla naše první ostrá hádka a já z toho neměl dobrý pocit. Chovala se podrážděně, ale mám na tom taky svůj podíl. Pracovat do noci se vždy nevyplácí, jenže mám potřebu JI kvalitně zabezpečit. Naposled jsme se milovali zhruba před třemi měsíci a já si to uvědomil až teď. Dostatečně jsem se JÍ nevěnoval, přiznávám. Musím si JI získat zpět a opatrovat si JI. Napíšu JÍ dopis, koupím květiny a jednu drobnost k tomu. Jsem si tím úplně jistý. Narodil jsem se, abych s Tebou mohl být. Jsem s Tebou, abych zvládal žít. Už se pomalu stmívá a já se cítím pořád hůř a hůř. Ten čaj, sušenky a stres mi nějak nesedli. Řítím se na záchod, cítím, že to musí ze mě pryč. Vyplachuju si pusu, utírám koutky úst, slzy na tváři a těžkým krokem jdu zpátky do obýváku. Přesvědčuji Katku, že mi nic není a usedám na pohovku. Přála bych si, abych MU dokázala alespoň zavolat a říct, jak mě všechno mrzí, i když by nevěděl, o čem to mluvím. Zmohla jsem se jen na ubohý vzkaz, který jsem nechala na nočním stolku ještě než jsem odešla. Prosila jsem HO, ať mi nevolá, ale teď bych JEJ ráda slyšela. Jsem obyčejný zbabělec, utíkám před trestem, který bych měla právem dostat. Narodil jsem se, abych s Tebou mohl být. Jsem s Tebou, abych zvládal žít. Jedu po hlavní přiměřenou rychlostí. K mému usmiřovacímu manévru mám všechno nakoupeno a už se těším, až si kleknu na koleno a odprosím JI tím dopisem. Bude překvapená a chvilku možná i nazlobená, ale jsem si jistý, že mě neodmítne. Už se stmívá a se světlem ubývá na silnici i aut a chodců. Nechci přijet ke Katce příliš pozdě, aby už náhodou nespaly. Nikdo nikde, přidávám plyn. Narodil jsem se, abych s Tebou mohl být. Jsem s Tebou, abych zvládal žít. Dopíjím druhý šálek čaje, dokuřuju krabičku cigaret a opět je tu ten pocit... vyplachuju si pusu, otírám koutky úst, slzy na tváři a vracím se do obývacího pokoje. Katka je vystrašená, prý nevypadám vůbec dobře. Po chvíli se nechávám přemluvit k návštěvě pohotovosti. Ležím na nepohodlném lehátku a čekám, až přijde doktor a vyřkne svůj verdikt. Katka se snaží dovolat JEMU i přes můj nesouhlas, ale je nedostupný. Zřejmě si telefon vypnul z trucu, myslím si v duchu a přitom se svírám v křeči. Narodil jsem se, abych s Tebou mohl být. Jsem s Tebou, abych zvládal žít. Už jen zhruba patnáct minut a jsem u NÍ. Nejsem v JEJÍ blízkosti půl dne a už mi strašně chybí. JEJÍ hebká kůže, hřejivý úsměv a smyslné oči. Otevírám ozdobnou krabičku a kochám se pohledem na stříbrné zlato... určitě se JÍ bude líbit. Krabičku a dopis schovávám do přihrádky. Protože se už stmívá a já chci, aby se dárek ještě pěkně leskl v záři posledních paprsků slunce, přidávám plyn. Zatáčka, motorka, brzda, smyk, řev, svištění pneumatik... Narodil jsem se, abych s Tebou mohl být. Jsem s Tebou, abych zvládal žít. Konečně přichází doktor, už to vypadalo, že tu zůstanu celou noc. Odhrnuje nemocniční závěs a má široký úsměv na tváři. V třetím měsíci, proboha. Vytrskly mi slzy a já netuším, jestli štěstím, nebo zármutkem. Jsem šťastná, že NÁS konečně něco navždy spojí, ale zrovna v téhle době, kdy jsem udělala tu největší ohavnost, to nepotřebuji. Katka mi sděluje, že ON to pořád nezvedá. Doktor mi přikázal, ať ještě chvíli ležím a zatím mi předepíše nějaké prášky na bolesti. Katka mi podává můj zvonící telefon z kabelky. Autonehoda, pár ulic od Katčina domu, těžká rána do hlavy, ON na místě mrtev. Narodil jsem se, abych s Tebou mohl být. Jsem s Tebou, abych zvládal žít. Sedí u pomníku s velkým bříškem, prohlíží si prsten na ruce, pláče. Stejně jako každý víkend, co ON napsal, si čte... Narodil jsem se, abych s Tebou mohl být. Jsem s Tebou, abych zvládal žít. Měl bych každý den děkovat Bohu, že jsem mohl na tento svět přijít. Namísto toho děkuji Tobě, že mohu po boku Tvém krásné chvíle prožívat a další prožít. Miluji Tě a chci Tě milovat už navždy. Vezmeš si mě?


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 34		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

ciko	14.06.2010, 13:11:13

Po přečtení mi nezbývá nežli se zařadit do řady gratulujících.

Allainila	25.09.2009, 12:52:22

Vzalo mi to dech. Díky onomu "refrénu" dostalo celé dílko kouzelnou podmanivou melodii. Tragičnost příběhu mě vždycky dokáže zaujmout díky tomu, že navodí pocit bezmocné melancholie. Avšak to pouze v případě, že je podána bez patosu a kýčovitosti, což bylo zvlánuto dokonale. Jen to "stříbrné zlato", kterým asi myslíš bílé zlato... Ale co to je jen zrnko prachu v moři dokonalosti. Marně hledám lepší známku než 1.


ze dne 13.02.2010, 6:45:23
missisX: Díky moc za zastavení a tvůj čas a samozřejmě i za pozitivní kritiku, která mě potěšila. Jsem ráda, že si ti povídka líbila i s drobnou chybičkou jako je stříbrné zlato. :D Díky moc. :)

Dawnie	20.09.2009, 21:55:25

Jdou z toho cítit lidské city, takže nehoda nepůsobí vůbec klišovitě... Je totiž rozdíl v tom jak je to napsané a tys to napsala moc dobře a hezky:) Chytilo to za srdíčko... Jedna.


ze dne 13.02.2010, 6:41:00
missisX: Jsem ráda, že ještě umím napsat něco "neklišovitě", ač je to taková ošklivá věc jako smrt. Díky za potěšující komentář a jsem ráda, že se příběh líbí. :)

Anquetil	20.09.2009, 21:51:31

O lásce a všech jejích podobách už byly popsány stohy papíru, ale přesto se občas naskytne netradiční a dech beroucí příběh, jako je ten tvůj, byť se svou formou podobá spíš nástinu skvělého scénáře. Setkal jsem se kdysi s interesantní větou: „Tisíckrát byl na světě muž, který miloval, tisíckrát byla na světě žena, která milovala, ale jen jednou jedinkrát byli muž a žena, kteří se milovali.“ Nepochybně nadsázka, ale krásná, viď? Protože vždy, když se sejde pár lidí, kteří jsou si osudem předurčeni, se vyskytnou nějaké zádrhely či drobná opomenutí, které tu božskou lásku degradují. Jako ve tvém příběhu, překvapivě podaném se vzácnou důvěrnou znalostí způsobu uvažování nejenom ženy, ale i muže. A právě tento dvojí zasvěcený pohled dělá ze tvé story hotový klenot! Nemyslím, že opakování úryvku dopisu je nadbytečné, naopak je příhodné. Jen zdůrazňuje, že hlavní hrdince pozdě sice, ale přece docvakává, že partner jí nabídl něco, o čem se dnes většině mladým dívkám může jenom zdát – dokonalé zabezpečení rodiny. Žel chybička se vloudila a On, v zájmu budoucnosti rodiny až příliš zaujat strmým pracovním tempem, jakoby pozapomněl, co vše obnáší láska. To jeho opomenutí se ukáže osudným - Ona, že si je svým partnerem až příliš jistá, dopustí se drobného úletu, který tu sehrává klíčovou roli. Ačkoliv ta nehoda byla nepochybně jen pouhou náhodou, Ona jí přisuzuje roli Božího trestu za své zhřešení. A Spravedlnost je tu opravdu slepá - má roušku na očích, jako na té známé soše – nevidí těhotenství dívky, pro niž je však gravidita štěstím v neštěstí… Díky za těch pár intimních doušků z tvého nitra. Člověk tě čte a sotva dýše, ať ti to pořád tak skvěle píše!


ze dne 13.02.2010, 6:39:30
missisX: Jako vždy, ty mi rozumíš nejlépe. :) Díky za rozsáhlý komentář, ke kterému nemám co víc bych dodala, protože jsi vystihl přesně to, co tím autor chtěl říct. Ještě jednou moc díky.

Pet	19.09.2009, 20:52:43

hezké ;)

Alasea	19.09.2009, 19:28:54

Tvé dílko mě zachytilo a nepustilo, smutným příběhem citů bez hranic a nevyřčenou láskou dvou lidí. Musím složit poklonu, protože tohle je opravdu výjimečně dobré.


ze dne 13.02.2010, 6:43:05
missisX: Takové pochvaly si snad ani nezasloužím, ale potěší. :) Jsem ráda, že přečtení příběho nebyla ztráta času. Díky za komentář a potěšující kritiku.

Resmmett	19.09.2009, 18:27:14

Je to smutné, bohužel ale reálné. Nicméně tvůj styl psaní je mi silně sympatický.

čuk	19.09.2009, 9:01:28

Snad je smyslem říci, jak ze zcela nepatrných počátků může vzniknout tragedie, jak zdánlivě bezvýznamná chvilková nekomunikace má dalekosáhlé následky. Náhoda je do dialogu vložena přesně. Zatímco popis je napsán střízlivě a dobře, charakterizace hrdiny je silně přehnána (vnitřní až trochu starobylý romantik) až do poslední jeho myšlenky. Jeho psychika je silně zidealizována, opakování sloganu je však zde užito nikoliv z neumělosti či sentimentality, ale k vybudování silného kontrastu postav a získání sympatií a působivosti na čtenáře. Je to smutné až k slzám, byť je to trochu "ošklivá pohádka" či zobrazen nelítostný osud. Tím text vystupuje z vcelku banálního rámce do alegorické či symbolické podoby. Takto pojato silná "sladká" tužka kreslící muže a místy se odchylující od reality, by čtenáři neměla vadit, naopak zvyšuje účinnost. Méně citlivý kritik by mohl napsat: cukerín a trochu manipulace, já dávám přednost smyslu, varování a uznání citu, byť někdy nevyjadřovaného navenek adekvátně.


ze dne 13.02.2010, 6:44:11
missisX: Jsem ráda, že i člověk, který mě vůbec nezná, dokáže z povídky poznat, co jsem chtěla dílem říci. Díky za porozumění, kritiku a čas věnovaný přečtení.