| Co možná již zítra nebude pravdou, ale.... |
| |
|
|
Čekám;
zatímco obloha navléká červánky
a ptáci- vlaštovky jako o život provádějí potomstvo k letu.
Na obzoru pořád obloha barvy babího léta
sčítá obláčky co ustupují, jako beránkové
a já čekám; co sama nevím; splín čtvrtečního večera, snad;
jde to chápat sama sebe. Nejde to. Někde je zádrhel
myšlenkového pochodu.
Na rozdíl od slov, která hledají smysl,nevím.
A tak běží plátno obrazovky místo oblohy, nešedne, střídá strofy obrazů.
Vstupuji dějem nekonečných hrátek jiných dějů, říkám si:
"Bože, kde to jsem?" Vypínám přetvářku.
Ještě nezapadl paprsek růžový od červánků, rudé kouli zbývá srpek
a noc je ještě na druhé straně: Možná, že zítra už tento večer nebude
pravdou, která mě svázala.
Odcházím. Není proč
čekat
večer oloupená o smysl.....
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
