|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Setkání 2 ::
 Amater |
publikováno: 21.09.2009, 8:46
|
|
| |
|
|
„Johne, vítej,“ zvolá malá baculatá žena ze stánku, v kterém visí krásné různobarevné šátky. Kolem jejího stánku se nese jemný cinkot, jak vánek si pohrává se zlatými penízky na některých šátcích. Mává na něj a široce se směje. Dnes budou mít štěstí a pohodu, když přijel Starý John.
John pokývne a dál shrbeně jde za vozíkem, který táhne velká černá obluda. Vozík je malý, starý a drkotá po barevných dlaždicích promenády. Každý se po něm ohlédne a ze stánků, které stojí na promenádě, ozývají se výkřiky překvapení i radosti. Muž jen jim pokývne, usměje se nebo zamává a pokračuje na své oblíbené místo.
„Tak, Barry, pohni se nebo přijdeme pozdě,“ řekne silným hlasem, v kterém se ozývá jistota a klid.
Barry, velký černý pes zavrtí snaživě ocasem a ohlédne se po něm. Má žízeň, ale ví, že ještě nejsou na místě. Musí se moc snažit.
„Dnes bude krásný večer, víš.“
Barry zafuní. Některým věcem rozumí a některým ne, ale ví, že za chvilku ten postroj z něho spadne a on se proběhne.
„Jsi vlastně takové přerostlé velké štěně.“
„Haf!“ vyrazí Barry souhlasně. Neví, co muž mluví, ale souhlasí se vším, co pronese. Má ho rád od první chvíle, co ho uzřel, jak se nad ním sklání a hladí ho po srsti. Olízl mu obličej a nechal se hladit drsnýma a přece příjemnýma rukama.
„Vidíš, Barry, nemáme místo. Promiň, kamaráde, ale budeme muset si hledat jiné místo,“ smutně pronese. Měl rád místo pod starým stromem. Připomínal mu, že i on není nejmladší.
„Johne, pojď sem! Tady pán se ti jistě uhne,“ prodavač hodí nevraživý pohled na přistěhovalce, který teď vykládá na pult lesklé náramky, náušnice a další cetky.
„Tak to ne. Zaplatil jsem si to místo a nějaký stařec mi ho nevezme. Přestěhuj se, dědulo, někam jinam.“
„Hele, co si to dovoluješ?! Okamžitě se Johnovi omluv!“ zavrčí mohutný muž, který volal na Johna, aby sem přišel. U vedlejších stánků ustane ruch a dívají se, jak se to vyvine.
„Klid, Milesi. Půjdu o kousek dál. Pán má pravdu.“
Miles ztichne. „Když myslíš Johny…“
„Jasně. Jen Barry bude muset vozík táhnout trochu déle. V tom vedru je mu teplo.“ Miles přikývne. „Děkuji ti a půjdu si najít ještě nějaké místečko se stínem,“ klidně prohlásí John a dívá se klidnýma modrýma očima na oba prodavače.
„Dnes je tu narváno. Hodně štěstí,“ zavolá s úsměvem a znechuceně se mrkne po cizinci, který vyhodil Johnyho z jeho místa.
„Děkuji. Tak, Barry, musíme dál!“
Barry zmateně pozoruje, co se děje. Proč mu neodepíná postroj a proč mu říká, že jdou dál? Nakonec zvedne mohutné tělo a vyrazí na další cestu. Johny se smutně ohlédne po starém olivovníku pokrouceném stejně jako on věkem. Poplácá Barryho po mohutných plecích a mezi prvními turisty se proplétají podél stánků.
„Vidíš, tam se vejdeme,“ ukazuje mu. „Tam, jak je ta vysoká palma.“
„Johne, něco tu pro vás mám,“ zakřičí majitelka stánku, z kterého se rozlévá vůně klobásek a různých dobrot. Barry se slinou v koutku tlamy chtivě pozoruje kopce dobrůtek. Nejraději by se na to vrhl, ale ví, že nesmí.
„Liz, to nemusíš.“
„Kdeže, přinášíš nám štěstí. Tady něco pro tebe a něco pro Barryho. Božíčku, zdá se mi to nebo zas o kousek povyrostl?“
„Asi ano. Musel jsem mu upravit postroj.“ Přejde k ní a převezme sáček pro Barryho a tácek s klobásou a chlebem pro sebe. Odloží jídlo na vozík a začne šmátrat po kapsách.
„Johne, chceš mně urazit. Nech to být,“ napomene ho Liz, když vidí, že chce platit. John se nejistě usměje.
„Nemohu, a víš co?“ Otočí se ke svému vozíku, ignoruje Barryho hladový pohled a vytáhne něco zabaleného. „Já vím, že to není nic moc, ale snad se ti to bude líbit.“ Liz se rozzáří oči.
„Božíčku, vždyť to přesahuje hodnotu těch dvou klobás,“ rozbalí novinový papír a vytáhne nádhernou vyřezávanou želvu. Pohladí ji prsty. Miluje jeho vyřezávané zvířátka a není na trhu člověka, který by nějakou doma neměl. John je umělec, nebo spíš prodává to, co vyřeže z různých dřev.
„Díky Johny,“ ale ten už je daleko. Liz nadšeně vystaví figurku na čestné místo. Je nádherná. Jako živa a neodolá, aby se co chvíli nemrkla po dárku. Později na ni zapomene, jak bude obsluhovat davy hladovějících lidi, ale pro tuto chvílí existuje jen ona.
„Tak jsme tu, Barry,“ dojí klobásu od Liz a olízne prsty. „Dostaneš za chvilku. Nemusíš mít to zas horké. Jenom bys ses popálil,“ povídá k němu. Odváže provazy z plachty vozíku a vytáhne konstrukci na malý stánek. Spíš než stánek, je to velká deska na nohách a nic víc. Potom vytáhne dvě solidní stoličky, které sám vyrobil. Nakonec, když vidí, jak Barry se po něm smutně dívá, sundá mu postroj.
Barry zaboří packy do hlíny a protáhne se jako kočka. John roztrhne sáček a podá mu klobásu. „Ham,“ a je fuč. Jen si olízne tlamu od té báječné dobroty.
„Tak se běž proběhnout a potom přijď.“ Barry zaštěká a už se žene neznámo kam. John nikdy nezjišťoval kam, ale nic se mu nestane. Všichni znají jeho psa. Pokyne prodavačům nalevo a napravo. Nezná je. Zřejmě přespolní.
Odtáhne vozík stranou a začne vybalovat předměty k prodeji. Všechno, co moře vydá ze své bouřlivé náruče. Nádherné mušle, kousky naplaveného dřeva a vyřezávané zvířátka z různých druhů stromů. Vypadají jako živé. Psi, koně, ale i želvy, sloni i ptáci, kteří létají nad mořem a potom mořští živočichové. Chobotnice vedle mořského koníka, hvězdice hned vedle velryby. Jsou ještě úchvatnější než ostatní zvířátka. Vystaví je a pak vytáhne krabičku. Pohladí ji po lakovaném černém víku s větvičkou rozkvetlých květů a otevře ji. Vytáhne bílé plátno a rozprostře je na desku. Opatrně vytáhne tři náramky. Vypadají obyčejně a jen John ví, jakou mají moc. Náramky položí na plátno vedle sebe.
Dnes nebude jen tak obyčejný den. Cítí, že jeho náramky přinesou někomu štěstí.
Sedne si na židličku a do ruky vezme kus dřeva. Hladí ho, zkoumá jeho strukturu a vlastnosti. Přemýšlí, čím se stane. Hladké nažloutlé dřevo se podivně vyjímá ve starých rukou s množstvím drobných jizviček. Johny je soustředěný a před očima se mu pomalu vynořuje tvar, který dřevo dostane. Tentokrát to nebude žádné zvíře. Loď. Dřevo chce vidět loď. Vytáhne nůž, jemně a uctivě se dotkne dřeva. Pomalu začíná vyřezávat, zkoumaje každý řez.
„Haf, haf!“ zaslechne známý štěkot a zvedne hlavu. Barry se vrátil a někde se napil a zřejmě si i zaplaval v moři. Barry se před ním zastaví, tázavě se podívá a pak zaleze pod stůl. Na tlapy položí mohutnou hlavu a zívne. Zavře oči. Johny ho s úsměvem pozoruje. Je to ještě štěně.
Kolem projde kontrola a vesele ho pozdraví. Johny jim pokývne.
„Nezkontrolujeme i jeho?“ neslyší rozhovor mezi dvěma kontrolory.
„To je starý John, Barty. Toho necháš na pokoji, rozumíš. Jinak můžeš počítat, že budeš mít velké problémy.“ Barty pokrčí rameny. Jeden starý prodejce navíc…
„Krásný večer, že,“ přátelsky se ozve Johny po chvilce vyřezávání a narovná si záda, ale žádný z prodavačů z vedlejších stánků nereaguje. Pokrčí rameny. Samý spěch a shon. Pak se koukne na druhou židličku. Usedne do ní někdo nebo bude jako tolikrát opuštěná a náramky zůstanou opět u něho?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
