» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Sen je sůl bez chleba."

Ramón Gómez de la Serna

počet přístupů: 2141379

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Konec bojovníků v čechách 1/2 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Střípky

Uskar-Arah	publikováno: 20.09.2009, 22:11

Jsou to jenom mé osobní názory, takže pokud mi chcete nadávat, že jsem nacista nebo něco podobného, nechte si to od cesty. Díky.


	Dulce et decorum est pro patria mori! - Horatius Válečníci byli odnepaměti váženou a uctívanou kastou obyvatelstva, a ať už se jednalo o evropské rytíře či japonské samuraje, korejské hwarangy nebo arabské ansary, byli tito muži vždy synonymem ctnosti a pokory, či spíše loajality vůči svému pánu (resp. nadřízenému). Ač se, jako vždy a všude, objevilo i zde mnoho výjimek, nejméně ideál „hrdinného reka“ žil dlouho v srdcích obyčejného lidu po celém světě a fungoval jako archetypální, téměř nadlidský – božský – prvek národní odvahy i ducha. Ještě v první světové válce, kdy se naši legionáři v Rusku vrhali v prvních liniích do vojů nepřátel v boji za samostatnost vysněné Čechie, a z části i v průběhu druhé světové války, kdy do Prahy doputovali Tři králové, a kdy v ní místo novorozeného Ježíška nalezli jen smrt, tenkrát stále ještě lid a národ věřil v sílu svých „mečů a seker“, které byly s to postavit se tváří v tvář utlačiteli, byla-li v sázce svoboda jejich země. Těžko se dohadovat co stálo za odvrhnutím bojovného lidu jako agresivní a nové, „moderní“ době zcela nevyhovující skupině propagující násilí a ohrožování zjemnělých citů, jež v sobě nesou rytíři nové éry. Manažeři, byznysmeni, politici nebo lobbisti – ti dnes v závěsu s fotbalovou a hokejovou smetánkou převzali otěže vozu, jehož náklad granátů a „Bij, zabij“ zpěvných hesel věrných Čechů přetavil se v průběhu cesty do dneška v kupu sraček. Ušetřeny nezůstaly ani uskupení s bojovností pouze související – skautská organizace, která u nás (loni oslavených 100 let) vychovávala mladé občany obojího pohlaví ke zdravé otrkanosti, znamená pro většinu dnešních Čechů buď směšný a trapný přežitek starých, vyšumělých časů, nebo ubohou parafrázi ďábelského Pionýra; přičemž druhý, hojně rozšířený názor, je o to smutnější, že to byli naopak Pionýři, kdo převzal šablonu skautingu dobrých padesát let po smrti Svojsíka, a to navíc tak nešťastně, že se z jejich osnov vytratily veškeré prvky skautské výchovy a ideálů. Málokterý z dnešních těžce přežívajících skautů-junáků by si v současné době hrdě nasadil klobouk s lilií a psí hlavou (Kdo si vzpomene, že to byl znak Jiráskových Psohlavců?) nebo popadl skautskou hůl a vyrazil naslepo do lesa, ale přesto by myšlenka a postoje skautů samých byly docela určitě jiné za předpokladu, že by jejich organizace byla přijímána tak, jak ji lidé chápou po celém světě – jako časem ověřenou výchovu mladého člověka v rozhodného, nemanipulovatelného muže či ženu. Kdo se dnes vysmívá fotbalu nebo tenisu? A přitom všechny tyto sporty nepřinášejí nic, než hloupý požitek z výhry, která však v běžném životě neznamená nic. Heslo skautů zní po celém světě stejně, u nás tesklivěji a o to naléhavěji než kde jinde: „Buď připraven!“ Už i vzpomínka na časy, kdy byl junák hrdinou, schopným si poradit s každou situací, které musel čelit, pomalu vyšuměly do prázdna harddisků a LCD monitorů. A vítr roznáší po prašných silnicích poslední slova Roberta Baden-Powella: „Happiness doesn't come from being rich, nor merely from being successful in your career, nor by self-indulgence. One step towards happiness is to make yourself healthy and strong while you are a boy, so that you can be useful and so can enjoy life when you are a man.“ hwarang – původní korejská odnož válečníků, která se stala vzorem pro samuraje ansar – elitní příslušníci středověkých arabských armád čeští legionáři – bojovali za první světové války na straně Rusů v ruských oddílech a později i sami, v čs. úderných jednotkách Tři králové – někdy jsou tak označováni polozapomenutí hrdinové pražského odboje Mašín, Balabán a Morávek Antonín Benjamín Svojsík – zakladatel českého skautingu psí hlava – Jirásek ji mylně považoval za symbol českých chodů a zpodobňoval ji na jejich standartách Robert Baden-Powell – britský voják a zakladatel skautského hnutí


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 11		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Sakora	21.09.2009, 11:42:09

Zdravím. Nejsem si úplně jistá, kdo má být tím dnešním odvrhnutým bojovným lidem, ale úvaha mi přijde velmi zajímavá a rozumná, až si říkám, jestli nejsou dva díly málo. Se skautingem jsem nikdy do styku nepřišla, vnímám ho spíše jako historickou záležitost. Ale pro formování dítěte a mladého člověka bych určitě sport nezavrhovala.

Šíma	20.09.2009, 22:40:32

Mi se toto dílko líbí, kamenovat Tě nebudu a jsem také zvědavý na pokračování! ;-)

Ekyelka	20.09.2009, 22:10:55

Zdravím. Zajímavý pohled - a popravdě velmi blízký tomu mému. S jediným rozdílem: žiju totiž někde na pomezí fantazie a gentlemanské reality malých rytířů - ano, ony podivné bláznivé spolky larpařů a šermířů, které také mívají (neříkám, že všechny v republice, ale všechny, co jsem poznala, tak určitě) samovolný sklon k pěstování cti. I když ani ne tak k pěstování, jako spíš k probouzení, protože buď to v člověku je - ta odvaha čelit nepřízni, nebezpečí a hlouposti třeba i osamocený - nebo není. V tom je asi největší kámen úrazu. Úvaha zajímavá, byť si na celkové zhodnocení budu muset ještě nechat čas po jejím dokončení. Prozatím se mi totiž zdá jaksi "teskná", bez vyhlídky na jakékoliv řešení, nápad atd. Což je také složité, protože většinou je to především v každém jednotlivém z nás - možnost překonat vlastní lenost a strach a zvednou hlavu i za cenu nepohodlí. Co se týče textové stránky, pár detailů bych opravila, především velké písmeno u Chodů (sic!) a možná složitost některých vět v úvodu by si zasloužila decentní odlehčení. Ovšem to už je na samotných čtenářích, zda se z lehce vnímatelného mainstreamu přeorientují na tvůj styl vyprávění - měli by. A já budu zvědavá na pokračování.