|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: Karamelové pokušení ::
 Adicts |
publikováno: 21.09.2009, 9:28
|
| Dominik si chce užít klidný večer doma u dobrého filmu. Plány na domácí pohodičku ale přeruší kamrád, který ho vyláká do hospody, kde se má setkat s neznámou dívkou. Dominik zatím netuší, jak obrovský šok utrpí, až se začne topit v karamelových očích nevšední krásky, která mu obrátí život naruby. |
| |
|
|
Pohovka, cigarety a milá francouzská komedie. Takovou domácí pohodičku si užíval Dominik do chvíle, kdy mu zazvonil mobil. Ani trochu neměl chuť telefon vzít. Nechtěl riskovat přerušení vzácného souznění o samotě, kdy nic nemusí. Na displeji ale blikalo „volá Jirka“, což ho nakonec přesvědčilo. Kamarádi se přece neodmítají.
„Cus Niku, mám na tebe prosbu,“ šel Jirka rychle k věci.
„Cokoliv, jen když nebudu muset z domu. Rozhodl jsem se dneska strávit zevl večer a nehodlám na tom nic měnit,“ snažil se o nekompromisní tón Dominik. Začínal ale tušit, že jeho dnešní plán nevyjde.
Intuice se potvrdila. Jirka ho prosil, ať dorazí do hospody, kde potkal dvě holky. Jedna z nich se mu líbí, a tak nějak potřebuje zabavit tu druhou, aby ji mohl sbalit.
„A je ta její kámoška aspoň pěkná?“
„No..rozhodně je zajímavá. A platim za tebe panáky, takže i kdyby se ti na první pohled nelíbila, pak pěkná bude,“ lákal Jirka se smíchem kamaráda. Alkohol zdarma Dominika nakonec přesvědčil. S lítostí zaklapl počítač, natáhl si kalhoty a vyrazil za zajímavou neznámou.
„To si děláš srandu! Dyť je to nějaká punkerka. Když pominu, že vypadá jako bezdomovec, co si s ní asi tak budu povídat? Žeru u mekáče, chodim na taneční party a každej měsíc platim složenky. Řek bych, že ona dělá všechno naopak,“ spustil Dominik, když holky odešly na záchod.
„Klídek. Můžete rozebrat něco neutrálního, třeba filmy nebo knížky. Už jsem ti dopředu objednal dva panáky. S vodkou půjde všechno líp,“ uklidňoval Jirka kamaráda. Dominik zalitoval, že se nechal přemluvit, kopnul do sebe pití a doufal, že se mu alkohol dostane rychle do krve.
„Mariana? Zajímavý jméno. Víš, proč ti ho rodiče vybrali?“ zeptal se Dominik, když se mu představila opiercingovaná dívka s růžovými vlasy.
„No, tátu jsem nikdy nepoznala, protože opustil mámu ještě když byla těhotná. Jméno ji napadlo až v porodnici a prej proto, že měla chuť si po tý dřině pořádně zaHUlit. Tak prostě jen vypustila prostřední slabiku. MariHUana, Mariana, chápeš?“
„Jasně. Zajímavý,“ odpověděl Dominik a poděkoval v duchu osudu, že má dva normální rodiče.
„A já jsem Jana a jmenuju se po mámě,“ představila se druhá dívka, o jejíž tělo Jirka bojoval.
Měla blond vlasy, vykulený obličej pornohvězdy a tlustší zadek. „Opět zvrácený vkus,“ pomyslel si Dominik, ale snažil se svou nechuť skrýt.
„Tak to máš dneska svátek, viď? Tak všechno nejlepší,“ zareagoval mile.
„Jéé díky,“ rozzářila se Jana.
„Jmenuje se tak jeho ségra,“ snažil se utlumit její nadšení Jirka a zamračil se na Dominika, který zalitoval, že si vzpomněl. Já kretén jsem si mohl doma vychutnávat film a cigarety. Místo toho sedím v nekuřácký hospodě, nechtěně balim nějakou blbku a mám se bavit s podivínkou, co ji matka pojmenovala po trávě, litoval se v duchu Dominik.
„Je mi to nepříjemný stejně jako tobě,“ řekla Mariana po chvíli, co se s Dominikem ocitli sami u stolu. Jirka seděl s Janou na baru, kde do ní pod záminkou oslavy jejího svátku naléval panáky. „Myslim, že brzo s tou snahou o vzájemnou zábavu můžeme skončit. Jana zrovna není typ, co dlouho odolává. Vidíš jak koulí očima? To dělá vždycky, když flirtuje. Ještě pár fernetů a má ji doma,“ zhodnotila punkerka situaci.
„To o svojí kámošce nemluvíš zrovna hezky. Holčičí přátelství nikdy nepochopim,“ podivil se Dominik.
„Taky to není moje kámoška, ale dcera máminýho přítele. Máma si přeje, abych s ní občas někam zašla. Kuli svojí prostoduchosti nemá zrovna moc kamarádů. Navíc to vždycky musí bejt luxusní podnik, kde se nekouří, takže trpím o to víc. Dělám to jen kuli prachům, který mi máma na ten večer dá. Díky nim se mi pěkně rozšiřuje sbírka desek a comicsů.“
„Takže finanční motivace vede k tomu, že přetrpíš i nesnesitelný večery s nevlastní sestřičkou, kterou moc ráda asi nemáš…“
„Já ji přímo nesnáším. Je blbá a nudná. Zajímá se jen o to, jak shodit ten svůj zadek, aby se mohla prosadit v showbyznysu. Chce v něčem hrát nebo něco moderovat, já si ale myslim, že skončí tak maximálně v pornu.“ Tak to máme stejnej postřeh, pomyslel si Dominik. „Navíc mi narušila soukromí, protože se spolu se svým pošahanym tátou, do kterýho je máma bůhví proč blázen, nakvartýrovali do našeho domu. Nevim jestli mám mít větší radost z jejích vlasů, co ucpávaj umyvadlo nebo z jejího zadku, kterej věčně zabírá místo na gauči před televizí. Nejvíc mě ale vždycky potěší vana plná chlupů, který tam zanechá její obtloustlej fotřík,“ skončila Mariana ukřivděný monolog a zadívala se do prostoru.
Dominik si všiml, že má karamelové oči a jemné rysy. „Musí to bejt těžký žít v neúplný rodině a pak si zvykat na někoho cizího,“ řekl po chvíli.
„Těžký to je. Na druhou stranu úplná rodina, která sice žije pohromadě, ale moc to v ní nefunguje, taky není žádná výhra. Díky tomu, že jsme s mámou byly na všechno samy, jsme si hodně blízký. Proto jsem taky dlouho oddalovala vlastní bydlení. Teď už to ale plánuju.“
„Něco na tom je. Moji rodiče jsou spolu celej život, ale se svým tátou si rozumim asi tak jako s touhle židlí. Nějak k sobě neumíme najít cestu. Takže jsme na tom vlastně podobně, někdy si připadám jako bych s ním vůbec nevyrůstal.“
„Hmm. To bude asi ale jediná věc, kterou máme společnou,“ usmála se Mariana.
„Narážíš na mojí absenci piercingu a slabost pro značky? Třeba jsem v nitru víc punk než kdejakej číratej týpek v křiváku,“ zašklebil se Dominik.
„Myslim, že ne. Spíš bych tipla, že ten uhlazenej vzhled odráží tvůj uhlazenej život. Přes tejden pravidelná pracovní doba, o víkendu taneční kluby, dlouholetí kamarádí a dlouhodobý vztahy. Hlavně žádný výkyvy. Nebo se pletu?“
„No, taneční party mám rád, ale jinak mi trochu křivdíš. Zas tak jednoduchej nejsem. Taky občas zkouknu nějaký filmy a rád čtu. A ve vztazích ses taky sekla. Ty dlouhodobý mi moc nejdou.“
„To v dnešní době skoro nikomu,“ podotkla Mariana.
„A jak je to s tebou? To, že tvůj hezkej obličej hyzdí tuny kovu a mladý tělo maskujou černý beztvarý věci má vyjadřovat nějakou životní filosofii?“
„No, je to něco jako uniforma ve společnosti lidí, se kterejma trávim nejvíc času. Připadám si pak, že někam patřím, a to mi dodává jistotu. Filosofii mezi punkáčema ale nehledej, protože žádnou nemají. Jsou to vlastně takoví rozmazlenci. Chtějí dělat jen to, na co mají chuť a bouří se proti všemu, co jim stojí v cestě.“
„Nevypadá to, že to nějak obdivuješ. Proč se s nima teda bavíš?“
„Protože po mě nic nechtějí a v ničem mě neomezují. Tím pádem se na ně nedá ani v ničem spolehnout, ale za ten pocit, že někam patřím to stojí.“
„Takže ti nic nedávají, ale ani nic neberou.“
„Dávaj mi pocit, že nejsem sama a to mě drží při životě.“
„Jdeme pokračovat do Kostela. Jdete s náma?“ zeptal se Jirka a hladil přitom Janinu objemnou zadnici.
„No, asi ne. Spíš už to za chvíli zabalíme,“ odpověděl Dominik a mrkl na Marianu. Vypadala, že souhlasí.
„Tak teda cus, užijte si zbytek večera,“ rozloučil se Jirka i za Janu, která se zmohla jen na podnapilý smích.
„Jak myslíš, že dopadnou? Čeká je víc než jedna společná noc?“ zeptala se Mariana, když s Dominikem osaměli.
„To těžko. Jirka má holku a takový povyražení sice dělá často, ale pokaždý s jinou.“
„To uhlazeným typům jako jsi ty musí být proti srsti. Domlouváš mu?“
„Po několika letech jsem to vzdal. To pankáči si s věrností hlavu nelámou,co?“
„Většinou ne. Najdou se ale výjimky, který na ní dost lpí.“
Dominik se rozhlédnul po hospodě a všiml si, že s příchodem půlnoci se většina hostů zvedla k odchodu. Využil volného místa na baru a pozval Marianu na panáka. „Co pijou krásný punkerky?“
„Vždycky to nejlevnější,“ usmála se Mariana. Dominik se podíval na lístek. Cenově v nabídce panáků vedl tuzemský rum, nejdražší byl absinth.
„Dáme si dvakrát absinth,“ objednal Dominik pití u barmana s jizvou přes celou tvář. „Abys měla změnu.“
„Tak děkuju. Zvláštní, jak je mužská krása úměrná utrpení. Bez obrovský jizvy by byl ten barman úplně nezajímavej. Díky ní ale působí atraktivně. Asi fakt platí, že správnej chlap má tělo samý jizvy a smrdí potem.“
„Tak jizvu bohužel žádnou nemám. Ráno jsem ale kolenem narazil do stolu, takže se mi udělala modřina. Říkal jsem si, že mi to dneska nějak víc sekne.“
„Hmm vtipný. Abys za chvíli nebyl ještě hezčí,“ snažila se o ukřivděný tón Mariana, ale cukající koutky prozrazovaly, že jí Dominikova poznámka pobavila.
„V tvym případě to ale asi bude pravda. Když ti napichovali všechny ty cvočky na obličej, musela si šíleně trpět. Konečně už znám důvod tvojí krásný tváře.“
„No já nemám piercing jenom na obličeji,“ sklopila punkerka oči a vyhrnula si tričko.
„Teorie se potvrzuje čím dál víc,“ okomentoval její odhalené bříško Dominik. „Určitě máš ještě další.“
„Mám, ale ty už se v baru neukazujou.“
„Tak aspoň řekni, kterej z nich tě bolel nejvíc, ať si můžu představovat nejkrásnější část tvýo těla.“
„Bolely mě všechny podobně, ale nejvíc nepříjemnej byl jazyk, protože jsem měsíc nemohla normálně jíst, čistit si zuby nebo se líbat.“
„A teď už můžeš?“
„Jídlo a zuby zvládám. Líbání ale po těch pěti letech pořád bolí,“ vtipkovala Mariana a její karamelový pohled se zdál Dominikovi čím dál sladčí.
„A nemohla bys to přetrpět? Ještě nikdy jsem se s holkou s piercingem nelíbal.“
„No jasně. Na tvoje oblíbený taneční party totiž žádný takový nechodí,“ smála se Mariana.
„Tak dobře, líbal. Ale žádná nebyla tak krásná jako ty.“
„No tak teď si to vylepšil. Tomu se dá věřit ještě míň. Jdu si odskočit, tak zatím vymysli nějakej pořádnej důvod pro naše líbání.“Dominikovi se nechtělo ani trochu přemýšlet. Absinty a čím dál větší touha po Marianě oslabovaly jeho smysly. Pozoroval dohasínající atmosféru baru, který měl být už hodinou zavřený. Zjizvený barman se víc než obsluze věnoval vnadné rusovlásce a zřejmě ztratil pojem o čase. Dominik sledoval, jak se zrzavá kráska naklání, nechá barmana nahlédnout do plného výstřihu a pak mu věnuje dlouhý vlhký polibek. No jo, ženský po těch jizvách asi fakt šílej, konstatoval s hořkostí Dominik.
„Tak jsem zpátky,“ vytrhla ho Mariana z chvilky sebelítosti. Zdála se mu tak strašně krásná, že už na nic nečekal, vzal její tvář do dlaní a odhodlal se konečně k polibku.
„Co to děláš?“ zakřičela a prudce se mu vytrhla.
„Myslel jsem, že tě jen baví si se mnou hrát, ale že na líbání máš stejnou chuť jako já.“
„To možná mám, ale musím si ji nechat zajít. Je jedno, že si mě nepřesvědčil o důvodu, proč to udělat. Ať už bys řekl cokoliv, nepřebilo by to důvod, proč to neudělat.“
„A ten je?“ zeptal se netrpělivě Dominik.
Mariana vytáhla peněženku a ukázala na fotku hezké tmavovlasé dívky.
„Tvoje další nevlastní ségra, o kterou se musíš občas starat?“ snažil se o vtip Dominik, který čím dál míň chápal o co tady jde.
„To je moje přítelkyně Monika. Jsme spolu čtyři roky a s klukem jsem ji ještě nikdy nepodvedla.“
„Cooože?“ „To je nějakej vtip nebo trik, jak se rychle zbavit otrapy, se kterým nechceš nic mít?“ Kamenná tvář Mariany prozrazovala, že to myslí vážně. „Počkej, počkej…takže tě vůbec nepřitahuju. Proč tady se mnou teda jsi? Myslím, že zas tak zábavnej nejsem.“
„Jsi a přitahuješ mě. Poprvé mě přitahuje nějakej kluk. Jsem z toho dost zmatená a proto jsem se odhodlávala k polibku. Chtěla jsem zjistit, jestli moje vzrušení bude stoupat nebo mě to naopak odradí.“
„Takže ty jsi se nikdy s klukem nelíbala?“
„Líbala. Chovala jsem se stejně jako moje kamarádky. Nechtěla jsem vyčnívat z davu. Mám s klukama víc zážitků, ale nikdy se mi to nelíbilo. Cítila jsem, že to není ono. Pravou lásku a vzrušení jsem zažila až s holkama.“
„Třeba si jen narazila na špatný kluky.“
„Ne to ne. Já jsem o nich nikdy ani nesnila. V mých erotických představách hrály hlavní roli vždycky nahý holky. Až do teď jsem neměla žádný pochyby, jak to mám.
Ty jsi ale první kluk, vedle kterýho se mi zrychluje tep.“
„A co ten barman? Říkala si, že se ti zdá atraktivní…“
„Hodnotila jsem jen to, jak vypadá. Srdce mi při pohledu na něj bilo pořád stejně. Hezkých kluků potkávám denně hodně, žádnýmu z nich ale nemám chuť dát pusu. Bohužel to samý nemůžu říct o tobě.“
„Teď nevim, jestli mám bejt potěšenej nebo ne. Znamená to, že mám u tebe šanci nebo tě rovnou ztratím, protože mi chybí prsa a přebejvá dick?“
„Já nevím. Jak jsem říkala, jsem zmatená. Poslední měsíce máme s Monikou krizi. Připadá mi, že už ji znám nazpaměť, že mě nemá čím překvapit. Všechno je to pořád stejný, ve dvaadvaceti žijeme stereotypní život plnej zvyků.“
„No se mnou bys rozhodně zažila změnu,“ snažil se o veselý tón Dominik, ale do smíchu mu moc nebylo. Jak mám proboha bojovat o holku s holkou, opakoval si pořád dokola.
„To já vím,“ usmála se Mariana. „Radši už půjdu, už takhle mám o čem přemýšlet.“
„Můžu tě znova vidět? Slibuju, že nebudu nijak naléhat. Kromě toho, že šílím z tvojí krásy, se po tvym boku fakt bavím a skvěle se mi s tebou povídá. Neříkám, že to pro mě bude lehký, ale i bez sexu s tebou chci trávit čas.“
„Nechci se vídat, dokud to nebudu mít vyřešený. Bylo by to nefér k vám oběma. Musím zjistit, co se ve mně děje.“
„A jak to chceš zjistit, když budeš dál trávit čas jen s ní? Nebudeš mít srovnání. Když mi nedáš šanci mě poznat, bude to nefér jenom vůči mně.“
„Když na mě budeš naléhat, nemůžu ti slíbit, že mě znova uvidíš. Nech mě teď v klidu odejít, potřebuju vystřízlivět a v klidu o všem přemýšlet.“
„Dobře. Promiň. Objednám ti firemního taxíka, můžeš jet na moje jméno. A tady je moje vizitka. Budu trpělivě čekat, až se mi ozveš.“
„Děkuju. Jsi ten nejhodnější kluk,“ řekla Mariana, podívala se Dominikovi do modrých očí a něžně ho pohladila po vlasech.
Pohovka, cigarety, milá francouzská komedie a opět zvonící telefon. Tentokrát Dominik narušenou pohodu uvítal. Od sobotní noci, kdy se rozloučil s Marianou, se mu při každém zazvonění mobilu rozbušilo srdce. Zatím ho ale sháněli jen rodiče, kamarádi nebo kolegové z práce. Nedočkavě sáhl po telefonu, na jehož displeji blikalo neznámé číslo. Dominikovo vzrušení rostlo. Devět cizích cifer ho naplnilo nadějí, že by to konečně mohla být krásná lesbička. „Ahoj…tady Mariana. Neruším tě? Chtěla bych tě vidět,“ uslyšel konečně její hlas.
Krásnější vyrušení si Dominik nedokázal představit. Stejně jako minulý pátek, ale s mnohem lepší náladou a bušícím srdcem zaklapnul počítač, natáhl si kalhoty a vyrazil za svou karamelovou punkerkou.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 52 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
