obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2141381 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 14 ::
obr

:: Neocortext16 ::

 autor kilgoretraut publikováno: 21.09.2009, 9:03  
Tudyma:
 

A nyní přiznání: nevím, jak se to stalo, třeba mezi nás vstoupil duch z předešlých příběhů, možná, že se nějaká součástka zbláznila, zachovala se jinak než určuje řád. Pokud kdokoliv dovolil, abych se vydal vstříc zážitkům po boku divého zvířete, nevěděl, co činí. Jestli bych rád věrného přítele? Ano, ale musel by mít kočičí krok, vědomí rozšířené až k nejzazším koutům světa, kam nedohlédne ani božské oko. To by nešlo, nepřeji si to. Je to v rozporu s... ano, s... hm, doktrínou všehovšudy atp. Ne, pejska si nepovolím, je to luxus, který si nemohu dovolit, neb jsem příjemný a skromný člověk, jak všickni ví. Jako kronikář bych taky měl pokračovat: „I šel heroj statný, bájemi opředený, všemi kouzly očarovaný, aby taje poodkryl, stvůry úlisné hubil a větší slávy dosáhl. Den první na cestě příkoří plné uběhnouti měl a aj! Ve svačvečer se s nástrahou prvou setkal. V průchodu mu netvor ohavný bránil – zjevu šeredného: hlavy dvě, jedna ženy, vše prozírající, zraky ohňů plné, plameny po okolí dštící, ústa jedu plna, hadí zub a jazyk dvojí z tlamy té visí; druhá muže, ta však bělma naň upřená, kůže šerá, zchřadlá, v ústech moru puch, nic než maso mokvavé; nohy čtvery, dvě svaly se dmoucí, dvě bídně plouživé zas; čtvero paží, jeden pár pěstí hrozící, ten druhý jako by bez kostí byl. Když hlas z té bezbožnosti vyšel, dvojí byl: hrozby a kletby volaje, v čas ten stejný zbaběle o život prose. Rytíř tasí meč svůj, k úderu jsa připraven, na chvíli svou dychtivě čekaje. Když však chlap ten bídný slabiny odhalil, tu se lítice na útočníka chrabrého vrhla. I musel se junák štítem krýti, aby spárům krutým unik. Když hrotem mezi ňadra bodnouti chtěl, běhy křivákovy se na útěk daly, a tělo nezraněno zůstalo. Tak válčili celý den a celou noc, až zápasníci u konce sil svých byli. Ve stejnou dobu si odpočinek dopřávali, za společného ryku na sebe se vrhali. I jal se hrdina moudrý přemýšleti o věcech různých. A aj! Jakápak touha hlupákova zbraní zvítěziti jest! Důvtip – největší bohatství gladiátorovo!“
Džaganát zmizel z dohledu, i praskot a valení odeznělo v myslích – my jsme se ale vydali po stopách zkázy. Rozumní lidé věděli, co že se bude dít v ulicích, zanechali denní práce, uchýlili se ve sklepeních, jako čekání na nálety, i když, před padající střechou nad hlavami se neschováš, útroby tvého vlastního domu se stanou tvým hrobem, pokřižuj se za kněze než ti trám, železobetonová konstrukce dle libosti rozlouskne, kdo to kde zas vynakládal, že se celá rodina naskládala mezi zásoby na zimu, pěkně se urovnala na pytlích, způsobní nebožtíci, nebo že se pán domu jako jediný zachránil, strop mu rozdrtil nohu, přišpendlil ho tam, dobráka, a on se musel dívat, jak jeho dcera nad ním prochází posledním tancem, břicho rozšklebené, tak jako ženina tlachhuba, ale z ní vnitřnosti, zavalují otcovu hruď, v ní srdce dosud ve zběsilých stazích, horké provazy a nadité vaky, nikdy nepocítil své dítě TAK blízko, vždyť je to jeho krev, která mu vtéká do chřípí, vytřeštěné oči nevnímají pálivou přítomnost lepkavé soli, nechtěl bych to přežít. Myslím, že jsme došli na místo, kde se zavrtal zkázonoš: příbytek zařízený rozemletým kamením. Madona vzpomíná na Kamenožrouta, na jeho zdrcující tříkolku. Pomilováníhodný hoch, ale teď bychom ho neradi potkali. Před námi je pustina, nikdo nemůže s jistotou tvrdit, zda ten nebo ten drát trčící do vzduchu je lidské žebro nebo snad část vybombardované čtvrti. Z toho místa nejde strach, spíše má člověk, řekněme, úctu. Jak tohle může někdo vymyslet, že? Naplánovat do poslední linky, každý rys pečlivě naskriptovaný. Mluvíme tak vážně a před námi se tiše tyčí hromada kovošrotu, tak se zahrabal Moloch, trůn bez pána shlížející z vrcholku mohyly jakoby se nám vysmíval.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 21.09.2009, 8:59:50 Odpovědět 
   Text se dosti konkretizuje, vidím v tom moderně atrchaicky psané zvláštní fantazy na cestě hrdinově. Psané opět vytříbeně. s dobrým detailem. Autor vynalézá nové a promyšlenější oblasti
Expresivní drsnost až k drastičnostri není samoúčelná, jako by se fantazie stávala " pro širší oblast čtenářů čtivější", s jasnějšími detaily, jaksi se sjednocovala v ucelenější výraz.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Mlíko
Deniblue
Protože zpívat ...
Czernozub
Elektrikářské š...
Altro
obr
obr obr obr
obr

Neocortext14
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr