» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"

estel

počet přístupů: 2141384

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Strach ::

Ariadne	publikováno: 21.09.2009, 19:32


	Strach Kužel světla proťal skleněnou výplň dveří do ložnice. Marcela se přikrčila pod dekou a hrůzou ani nedýchala. Jas baterky pohladil stěny na chodbě a přesunul se do obývacího pokoje. Mrkla na budíka, stojícího na nočním stolku. Svítící displej ukazoval za deset minut čtyři. Vláda pekla a nočních duchů. Marcela trpěla nepřekonatelnou fobií. Bála se nočních lupičů. Někde se dočetla, že tito řádí nejčastěji kolem čtvrté ráno, protože v tu dobu mají lidé nejtvrdší spánek. Mladá žena se v tuto dobu pravidelně probouzela. Zbrocená potem se lekala sebemenšího šustnutí a vyděšená se plížila na toaletu. Ulehčeně si vždy oddychla, když zjistila, že tam na ni nečeká zabiják s nožem v ruce a punčochou na hlavě. Ještě zkontrolovala, zda malý Honzík ve svém pokojíčku dýchá. Ráno se usmívala svým nočním děsům. Manžel byl věčně na cestách, montéři nebývají moc doma. Jakmile byli spolu, nikdy se nebála a zapomínala na své noční můry. Když se loučili, občas špitla: „Já se tady sama bojím.“ Vysmál se jí: „Čeho prosím tě, tady v paneláku? Vždyť je kolem plno lidí!“ Odjel a zůstala sama se svým strachem. Ona a čtyřletý Honzík. Večer ji defilovaly před očima morbidní představy o znásilněných matkách a uškrcených dětech. Před čtvrtou byla zase vzhůru. „Ať si vezme ty peníze a vypadne. Jen ať nás nechá na pokoji,“ tiše se modlila. Vybrala z účtu třicet tisíc. Manžel nic netušil. Vždy před ulehnutím je položila na jídelní stůl v obývacím pokoji. Usínala osvobozena o jednu děsivou představu, a to, jak z ní chlap v černé kápi chce vytlouct, kam dala peníze. „Co když se Honzík probudí a bude chtít jít čurat nebo se napít? Prosím tě spi Honzíku, děťátko moje,“ napínala uši a děsila se, aby se neotevřely dveře dětského pokojíku. Ráno odvedla děcko do školky a šla nahlásit krádež na policii. „A proč jste nechala takovou sumu peněz jen tak volně povalovat po stole?“ kroutil hlavou policista. „Bála jsem se. Nechtěla jsem, aby to hledal. Prostě, aby si vzal peníze a šel,“ vysvětlovala. Nevěřili jí, podezřívali ji, že byla domluvena s nějakým komplicem. Přesto s ní jeli do bytu, pomohli vyměnit zámek a ten původní odeslali na expertízu, zda byl otevřen klíčem či planžetou. „To je mi jedno, jestli mně věří nebo ne. Hlavně, že jsme to s Honzíkem přežili, že nám nic neudělal,“ honilo se jí hlavou. Když policisté odešli, zhrozila se: „Proboha, a co když přijde zase? Kde já seženu do večera třicet tisíc?“


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 15		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 39		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 85		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Zamilovaná víla	11.04.2010, 18:46:42

První věta mě dostatečně navnadila k dalšímu čtení...musím uznat, že to čtení stálo za to..Pěkné, hezky zpracované, mi se to líbí...za 1


ze dne 11.04.2010, 18:53:58
Ariadne: díky za komentář a hodnocení.. že se historka odvíjí od skutečné postavy sis asi níže přečetla..

Šimon Pecháček	24.01.2010, 17:43:33

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šimon Pecháček* ze dne 24.01.2010, 17:15:53* Není za co, obávám se, že teď se mě jen tak nezbavíš :DD protože se vrhnu na další dílka ;))

Šimon Pecháček	24.01.2010, 17:15:53

Dobře sepsáno, ale čtu si to již podruhé a hlubší pointu nenacházím... Každopádně líbilo a je to dobrý příklad fóbie, kterou trpím i já ;) 1 mínus :)


ze dne 24.01.2010, 17:40:46
Ariadne: Šimone díky za zastavení, ona tam hlubší pointa ani není.. je to jen popis jednoho strachu.. strach ze zlodějů máme asi všichni, ale toto už je patologické ...

Anquetil	22.12.2009, 17:26:28

Odpověď na příspěvek od uživatele: Anquetil* ze dne 17.12.2009, 16:14:39* Ariadne: Brno, nám.Svobody, Dům pánů z Lipé ...heleee, sou tam schody, to joo... ale komu by se po nich chtělo až na střechu, odkud je krásná vyhlídka na město? A koukni se sama na tu vejšku (výtahová šachta je vlevo): http://www.augle.cz/foto/dpl_int_full.jpg

Anquetil	17.12.2009, 16:14:39

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ina* ze dne 31.10.2009, 17:27:22* Ariadne, jistě, že existuje i fobie z výtahů, zvlášť, když je ještě umocněna strachem z výšek. Bylo mi ctí jet s takovou osůbkou výtahem do 5.štoku. A teď si představ – stěny výtahu skleněné a zrovna tak byla ze skla i celá obklopující výtahová šachta. Ta ženská se mohla zbláznit!


ze dne 18.12.2009, 19:30:02
Ariadne: Díky za zastavení... hele a to tam nebyly schody? Já bych si je radši vyšlápla:-))

Ina	31.10.2009, 17:27:22

Dobře napsané. Fobie se dá překonat, ale chce to soustavný trénink - já překonávám f. z jízdy výtahem tím, že jezdím pokusně sama, když zrovna nikdo nejede... je to těžké, ale pomohlo mi to při vyšetření magnetickou rezonancí (kdybych před tím "netrénovala", tak by mě do "tunelu" nedostali!)


ze dne 31.10.2009, 17:39:07
Ariadne: Tak to slyším poprvé, že existuje fobie z jízdy výtahem. Ta by teoreticky měla být nerozlučnou družkou klaustrofobie. Já mám zcela běžnou fobii z výšek, kterou má kdekdo a od té doby, co jsem přešla řetězy v Roháčích ji už netrénuji, protože jsem se z toho dodnes nevzpamatovala:-)) Díky za hodnocení.

mistrovamarketka	26.09.2009, 19:25:44

Před svými strachy holt člověk neuteče... Osobně si ale myslím, že z námětu šlo vytěžit mnohem, mnohem víc.


ze dne 29.09.2009, 12:16:31
Ariadne: Markéto děkuji za komentář a hodnocení. Možná šlo z námětu vytěžit více, ale to by povídka byla neúměrně dlouhá a to je problém, lidem se nechce číst dlouhé povídky:-))

Apolenka	25.09.2009, 8:49:44

Náměty, které napsal sám život, mám ze všeho nejradši. A tenhle je i moc dobře sepsán.


ze dne 29.09.2009, 12:13:58
Ariadne: Apolenko děkuji, paradoxně povídky "ze života" vypadají mnohdy nevěrohodně..viz povídka Úchyl, která je na 100% dle pravdy a dostala nejvíce výtek:-))

Kagome	24.09.2009, 16:23:16

Tedy, mě se tahle povídka líbila. Sice žádnou takovou fóbii nemám, ale předevčírem jsem se s budíkem probrala z příšerného snu, kvůli kterému jsem málem nevylezla z postele- a že bylo načase...O_o Četlo se to jedním dechem, dávám za jedna :)


ze dne 24.09.2009, 21:16:49
Ariadne: Díky moc. Příšerné sny mám skoro pořád a vždy na stejné téma:-))

Viktor	24.09.2009, 8:06:04

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 23.09.2009, 10:41:00* ..souhlas... ...je to jen názor..

animovaný medvídekPú	23.09.2009, 16:24:17

Krátké povídky mě oslovují,tahle je jedna z nich. Zajímavý námět,škoda toho nevěrohodného konce o vrácení se zloděje na stejné místo (nebo by mohl být strach matky o dítě silnější..?)


ze dne 24.09.2009, 21:14:51
Ariadne: Díky za hodnocení. Ale ten zloděj se nevrátil na stejné místo, to se jen bála ta matka. Když jsme bydleli v paneláku, tak nás vykradli (dočista). Já jsem se v tom bytě pak bála, že se ti zloději vrátí a spala jsem s nervovým plynem u ruky. To, že se bojíš, že se zloději vrátí je sice iracionální obava, ale mají ji skoro všichni lidi, kteří byli vykradeni. Proč, nedokážu vysvětlit. Jo a policie tenkrát nic nevyšetřila, i když jsme třeba přišli do hospody a tam hrála naše televize:-))

Viktor	23.09.2009, 10:41:00

námět je dostatečně bizardní, aby se z něj dal vytěžit tarantiniovsky ulítlý příběh... použitý jazyk a výrazové prostředky jsou hodny "vybaveného" autora dále už je všechno špatně... struktura příběhu a jeho geneze, práce s napětím a atmosférou, pointa... zpackáno a zhňácáno na jednu kupu... relativně velký potenciál myšlenky naprosto degradován a nevyužit.. místo tragikomického psychologického thrilleru si nám, děvče zlaté, předložila, odpusť mi ten výraz, slátaninu....


ze dne 23.09.2009, 22:11:25
Ariadne: oprava: že máš rád...


ze dne 23.09.2009, 22:10:29
Ariadne: Viktore díky za komentář a taky za to "děvče zlaté":-)) Těší mě, že máš ráda Tarantina, já ho přímo miluji a Pulp Fiction znám pomalu nazpaměť. Věř mi, že jsem nechtěla psát tarantinovský příběh, ale něco ze života. Tarantino má sice geniální filmy, skvělé a zábavné dialogy (ty kecy těch holek z Auta zabijáka bych mohla poslouchat pořád), ale se skutečným životem to nemá nic společného. On sám jako bývalý prodavač ve videopůjčovně říká, že ho inspirovaly "béčkové" horory a thrillery. Tolik k Tarantinovi. Nechtěla jsem psát žádný thriller. Jinak respektuji, že se ti povídka nelíbí a považuješ ji za nepovedenou. Každá máme jiný vkus a každé hodnocení je subjektivní.

Šíma	22.09.2009, 22:59:51

Ne nadarmo se říká, že strach má velké oči, ale také se občas bojím... ;-))) Mohla být povídečka ještě děsivější? Mohla, ale co! Jednička...


ze dne 24.09.2009, 21:09:55
Ariadne: Šímo, moc děkuji za komentář a známku. Vzhledem k tomu, že povídka vychází z reálného základu, tak jsem se v děsivých popisech trochu brzdila:-))

Kaileen	22.09.2009, 21:42:18

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 22.09.2009, 20:38:12* No, to už by bylo úplně hotovo...

Elhzar	22.09.2009, 20:45:20

Já si pamatuji, jak jsem se asi do... osmi(?) let bál, že se k nám vloupe zloděj oknem. To by ale nebylo nic zvláštního, kdyby jsme v té době nebydleli v sedmém patře v paneláku. Ano, dětská fantazie je nepředstavitelné rozsáhlá. :) Už jsem viděl toho svalnatého chlapa, jak si vytipoval z těch několika stovek to moje okno a vyhodil tam malou kotvičku s lanem a vyšplhal se až nahoru :)


ze dne 22.09.2009, 21:34:45
Ariadne: Já jsem jako dítě se bála spustit ruku z postele, neboť jsem se bála, že pod postelí někdo je a celou noc jsem obě ruce držela pod polštářem.

Kaileen	22.09.2009, 20:38:12

Takovou fóbií bych trpět nechtěla. Povedená literární jednohubka.


ze dne 22.09.2009, 21:32:52
Ariadne: Zejména, když se ta fóbie jednou naplní. Děkuji za zastavení.

Alasea	22.09.2009, 19:33:42

Jistě, Allainilino pravidlo 3P zase vyjádřilo prakticky všecho a na mě nic nezbylo. :-) Ty fóbie, to musí být strašná věc...


ze dne 22.09.2009, 21:32:05
Ariadne: Zbyl na tebe komentář, který mě potěšil:-)). Moc díky.

Allainila	22.09.2009, 15:36:34

Jo, jo, vysvětlujte mozku popř. dalším vyděšeným údúm, že se nemají bát, když fantazie pracuje na plné obrátky... Asi tři vteřiny jsem očekávala, že Marcela objeví Honzíka někde v koutku, jak přimalovává panu Palackému knírek, ale to je, uznávám, poněkud slaboduchá pointa. Opět ráda aplikuji pravidlo 3P: Prostě Parádní Povídka ;)


ze dne 22.09.2009, 21:31:01
Ariadne: Díky za hodnocení. Ještě se musím pochlubit svou sluchovou halucinací.. seděla jsem v obýváku a slyšela, jak dcera otvírá dveře k babičce, jde do kuchyně a šustí staniolem. Když jsem se jí ptala, co tam babičce zase vyšounila za sladkosti, tak mi řekla, že tam vůbec nebyla a celý večer seděla ve svém pokojíku...

Dawnie	21.09.2009, 21:18:17

Taky když se občas v nocí probudím a slyším křupání skříní a klepot na půdě, mám pocit, že se k nám někdo vloupal. Je to hnusný pocit, ale do stadia fobie mám ještě daleko:) Ke konci navodilo úsměv a hezky se to četlo, jedna:)


ze dne 21.09.2009, 22:19:53
Ariadne: Díky za komentář a známku. Každý se někdy bojíme. Jednou odjel manžel na služební cestu a babička do lázní a já schovala sekerku, která byla na dvorku, tak dobře, že už jsem ji nikdy nenašla. Ale ta popisovaná paní nejsem já, i když existuje.

Martianno	21.09.2009, 21:00:35

Ten konec je dobrej :) Mohla si více vytezit z toho strachu, moc jsem se nebál.. ale prece za jedna :)


ze dne 21.09.2009, 22:17:00
Ariadne: Děkuji za známku. Nechtěla jsem tě vyděsit:-)).

Ariadne	21.09.2009, 19:43:34

Anno děkuji za komentář a hodnocení.. Máš pravdu je to ze života. To, že jedna žena nechávala na stole peníze, protože se bála lupičů je pravda...

Anna	21.09.2009, 19:31:35

Soudím, že tohle MUSÍ být ze života, protože na první pohled působí taková historka lehce přitaženě na vlasy… že si čtenář říká - to snad ani nejde vymyslet ani jako "kameňák". Strach obecně je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. A pokud člověk nemá pražádnou jistotu, že bude nebezpečí uchráněn, logicky sílí až na hranici snesitelnosti. Což tady proběhlo téměř učebnicově - manžel zlehčující Marceliny obavy, policisté sice dostali slovo až po činu, ale přístup policie k podobným kauzám je obecně známý… Nikde v textu není mimo Honzíka zmínka o dalších aktérech příběhu – čímž se umocňuje děsivá osamocenost mladé a bezradné ženy uprostřed anonymity sídlištního bytu… v domě, který sice JE plný lidí, ale nikdo, s kým by svoje pocity mohla sdílet. Magické chování, k němuž se posléze uchýlí, má vlastně (svou vlastní, zrůdnou) logiku. Trochu se podobá přinášení obětin primitivních národů. A zatímco Velký Duch našich praprapředků se alespoň občas nechal oběťmi ukonejšit, u zloděje, jenž se jednou "namlsal" snadným výdělkem, bych přílišnou velkorysost neočekávala. Více než o strachu je tahle povídka možná spíš o samotě… o tom, jak málo stačí, abychom – ponecháni sobě samým a okolnostem – činili iracionální rozhodnutí, která na první pohled mohou působit dokonce i humorně, ale ve své podstatě jsou tragická. Pozor na: Někde šlo přece jen ještě doladit slovosled: Odjel a zůstala sama se svým strachem. - Odjel a ona zůstala sama se svým strachem. Večer ji defilovaly před očima – jí osvobozena o jednu děsivou představu, a to, jak z ní chlap – ... děsivou představu toho, jak…