|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Pudy, pudy, pudy ::
|
| |
|
|
„Tvůj jedinej problém je v instinktech, nic víc,“ řekl Slizoun svému kolegovi z práce – Bažantovi. „Není to o vzhledu, o inteligenci nebo nějaký podobný hovadině,“ pokračoval Slizoun. Oba dva seděli v pivnici a popíjeli z orosených půllitrů. „Dneska sem zahlíd tvůj pokus na tu maličkou účetní a chtělo se mě skoro brečet, člověče. Vždyť ta holka si vo to říká, musíš se jenom vymáčknout, zbytečně si na nic nehrát, vyblít, co máš na srdci, vo ničem jiným to není.“
Bažant pozorně poslouchal a přemýšlel, co říct. „Když... jsem prostě nesvůj v podobnejch situacích,“ vylezlo z něj nakonec.
„Hele, já to dělám tak, že prostě poslechnu svůj vnitřní zvířecí hlas, esli víš, co mám na mysli.“
„No... vlastně ani moc...“
„Jednoduše se nesnaž zapůsobit, nesnaž se bejt vtipnej nebo se ji nedejbože nesnaž pochopit, když se rozkecá je to fajn, ale nic se nemá přehánět, mohlo by to z tebe udělat malýho bratříčka, kterýmu by se začala svěřovat, ale k ničemu by to nevedlo. Musíš ji dát jasně najevo svůj zájem, jak to už je jedno. U tý prdelatý účetní se to snad ani nedá zkazit, klidně ji plácni po zadku, až pude vokolo, a uvidíš, co se stane.“
„Ještě dva kousky, pánové?“ ozvala se servírka. Menší snědá černovláska. Rudě nalakované nehty, všech dvacet. Decentní vínový odstín.
„Jasně,“ přikývl Slizoun a poslal dívce jeden ze svých úsměvů. Ona grimasu oplatila a mrštně zmizela u některého z dalších stolů. „Hele, za nějakej čas si uvědomíš, že je to s ženskejma vlastně úplná hračka,“ pokračoval Slizoun v poučování. „Je to takovej druh relaxace, já sám mám teďka rozjetý asi čtyři nebo pět kousků, jenom je utrhnout.“
„Hmm... to je blbost, proč si prostě neřekneš dost. Čtyři nebo pět je moc.“
„Mám je rád všecky, každá má nějaký výrazný plus. Neuměl bych si vybrat, kdybych musel. Každá může nabídnout něco, co bych u vostatních hledal marně. Není to k nim nefér, vony o sobě věděj, některý se dokonce vídaj a přátelej se. Je to docela složitej propletenec, ale není v tom nic nečestnýho,“ řekl Slizoun a doplnil to gestem pravé ruky, jímž vcelku přesvědčivě vyjádřil pravdomluvnost.
„Stačila by mi jedna,“ pípl Bažant smutně.
„Klíč je v upřímnosti. Musíš ze sebe v pravou chvíli vypustit pravěký zvíře a bejt stoprocentně pravdomluvnej, nepodlýzavej, animální a otevřenej. Neříkám, že to vyjde vždycky. Ale skoro vždycky. A musíš klouzat po povrchu, co se týče jí. Poslouchat, aby měla pocit, že seš ten typ, kterýmu se může vykecat. Ale zbytečně o tom nepřemýšlet, nechat ji ulevit svýmu srdíčku a nenořit se do hloubky. Klouzat po povrchu, chápeš.“
„Myslím, že každej k tomu má trochu jinej přístup.“
„No. Myslím, že jsme se přesvědčili vo tom, že tvoje metoda nikam nevede.“
„Chce to čas.“
„Kolik ženskejch tě milovalo? Když nebudem počítat mámu.“
„Myslím jedna. Doufám“
„Chovat se přirozeně, to je důležitý. Vždycky se najde někdo, komu tvoje povaha sedne a komu vůbec ne. Pár lidí tě bude nenávidět a pár milovat. Je to lepší, než když sou všici neutrální, ani ryba ani rak.“
„Tady sou ta pivka, pánové,“ ohlásila s úsměvem dívka.
„Děkujeme vám, mladá slečno!“ řekl Slizoun nadšeně. Servírka zase zalezla jako lesklá ještěrka v trávě, ale předtím ještě vykouzlila další ze svých úsměvů.
„Na zdraví,“ řekl Bažant a přisál se ke sklenici. Miminko, jež instinktivně saje z matčina prsu. Výživná tekutina.
„Znal jsem jednoho týpka, kterej chtěl bývat s každým zadobře. Uplně to zněj kapalo. Házel kolem sebe úsměvy a laciný fórky, který nikoho neurážely. Lidi ho fakt měli rádi, ale já ne. Dělal jsem mu naschválky. Klíčema objel auto, na zdi na hajzlech vyškrábal docela nelichotivej nápis o jeho osobě. Drobnosti. Drobnosti, ale potěší,“ uchechtl se Slizoun svému vtípku.
„Moc o všem dumám. Přemýšlím a dělá to trapný pauzy. Neumím bejt bezprostřední.“
„Na to zapomeň!“ křikl Slizoun. „Odnauč se myslet. Hele, todle bude tvoje domácí cvičení. Denně si vyhradíš deset dvacet minut na to, aby ses oprostil od jakýkoliv duševní činnosti.“
„Vždyť to snad ani nejde. I když se snažíš na nic nemyslet, nakonec si uvědomíš, že myslíš na to, že na nic nemyslíš.“
„To je k ničemu. Musíš se odpoutat vod umělýho lidskýho jazyka, kterým mluvíš a kterým dokonce i přemejšlíš. Ty v tý půlhodině můžeš myslet, ale nesmí se jednat o věci, který bys mohl hodit na papír. Nic, co by se dalo napsat. Musíš přestat v hlavě psát, začni malovat!“ přišel na to Slizoun. „Soustřeď se na představy, vzpomínky, pocity, který nejdou vyjádřit jinak než zvířecím skřekem!“ zvyšoval hlas Slizoun. „Uááááá!“ bušil si do hrudníku zatnutými pěstmi.
„Myslím, že to začínám trochu chápat.“
„Uááá!“
„Myslíš, že to k něčemu bude?“
„Uáááá!“
„Uáá,“ pípl Bažant.
„Uáááááá!“
„Uááááááá!“
„Doma si to trénuj. Pusť si k tomu nějakou monotónní muziku, nic melodickýho. Zkus nějakej negerskej rap. Poslouchej to jejich tupý vřeštění a ponoř se do toho.“
„Začíná se mi to líbit.“
„To ještě nic není. Přestaneš dělat věci, který by se ti měly líbit a budeš dělat to, co se ti fakt líbí, co ti dává příjemný pocity.“
„Něco na tom asi bude.“
„To si piš, že jo. Víš, že sou dva druhy bezdomovců? Jedni poslouchaj svůj vnitřní hlas a druzí ne. Víš jakej je v nich rozdíl?“ zeptal se Slizoun nečekaje při tom na odpověď. „Ty tlustí relativně zdravě vypadající se řídí instinktem. Nejsou to vychrtlíci, co potřebujou chlast a drogy.“
„Zajímavá teorie.“
„To si piš, že jo.“
„Pánové budeme zavírat,“ oznámila servírka.
Dvojice vyšla ven a vydala se směrem k domovu.
„Uáááá,“ vykřikl Bažant a culil se od ucha k uchu.
„Uááááá!“ odpověděl Slizoun.
„Uááááááááááá!“ Bažant se nahrbil a začal poskakovat po zadních, rukama se odrážel od výloh a lamp nočního osvětlení. Převrhl odpadkový koš a rozkopal plechovky a láhve široko daleko.
„Uááááááá!“ neskrýval svou radost Slizoun.
„Uáááá!“ bil se do hrudníku jeho kolega a divokým okem se rozhlížel po okolí. Naneštěstí kolem procházela jejich stará známá číšnice, která se snažila zastihnout poslední autobus. „Uááááá!“ zakřičel si Bažant a přihopkal přímo k ní. Tázavě se na něj podívala, ale nestačila nijak vyjádřit své vnitřní pochody, Bažant ji totiž chytnul za vlasy a surově si ji odtáhl k nejbližšímu zapadlému průjezdu. Slizoun to pobaveně sledoval z povzdálí, zapálil si noční cigaretku. Z temného koutu se ozývaly zvuky zápasu a radostné vytí. Asi za deset minut se oba vynořili, servírka byla zavěšena do Bažanta a láskyplně mu čechrala vlasy.
Chvíli tam ti tři stáli a vyměňovali si občasná neartikulovaná zavřísknutí. Poté se číšnice nechala pozřít zpožděným autobusem a zmizela v dálce.
Slizoun típnul svoji cigaretku a zamířil domů předpokládaje, že ho jeho druh bude následovat. Ten však maje jiného plánu odhopkal opačným směrem, rukama se odrážel od země a okolních stěn. Občas si pro radost převrhnul kontejner či stojan na noviny. Z části opěradla dřevěné lavičky si vyrobil improvizovaný kyj, s kterým se mrštně oháněl, což životem odneslo pár dalších košů. Netrvalo dlouho a opičí silueta se rozplynula, ozývalo se ještě hrůzostrašné vřeštění, ale za chvíli se vytratilo i to.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
