|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Stínový kapitán 1 ::
Přátelství versus povinnost. V případě tohoto příběhu to není zas až tak snadné, jak by se mohlo zdát. Některá rozhodnutí prostě nejsou jednoduchá, proto je třeba je řádně promyslet.
Lehké seznámení se s postavami. Některým se dostává tváře ale ne jména, jiní trpí opačným problémem... proto trpělivost ;) |
| |
|
|
Elitní císařské jednotky, tři samostatné frakce s jediným posláním, a to sloužit císaři. Odvětví zcela vyčleněná z vojenské hierarchie pro svůj neurčitý úděl. Pouhé čtyři tucty bojovníků, zdánlivě směšná hrstka i pro plnění povinností palácových hlídek, jenže oni nesloužili ke konání práce císařovy gardy. Byli to ti nejvěrnější služebníci trůnu plnící úkoly, které převyšovaly možnosti běžných armádních útvarů. Byli císařovýma očima, ušima i jedem. Hvězdná, Denní a Noční frakce, tři nástroje koruny.
Co ale nastane, když jeden se jeden článek řetězce oddělí a obrátí se ke své povinnosti zády? Když se vzpříčí soukolí přirozenosti a vztáhne ruku na svého pána? Pověst celé jednotky je pak pošpiněna jeho zradou a postavena před vážné dilema, z něhož vedou jen dvě cesty ven: postavit se za člena své jednotky a sdílet jeho další osudy anebo se od něj odvrátit.
Právě před tuto volbu byla postavena Noční frakce.
Dvanáct členů oddílu sedělo kolem velkého dubového stolu. Společnost jim dělaly ohořelé svíčky, připravené na svou poslední noční službu, a oprýskané kovové poháry nahodile rozestavěné po dřevěné desce. Každá ze tří elitních jednotek měla přidělena speciální zmenšená kasárna, jejichž podmínky byly oproti běžnému armádnímu standartu přímo luxusní. Vlastní zbrojnice, stáje, jídelní místnost a volný přístup do jistých sfér palácových prostor skýtaly nemalé výhody. Nemluvě o tom, že nízká zlověstně vyhlížející budova byla přímo přilehlá císařskému paláci, což šetřilo mnoho kroků při pochůzkách oficiálního i neoficiálního rázu.
Za to vše vděčili svému velice omezenému počtu a císařově přání mít své elitní jednotky co nejblíže. Jisté osudné noci se to ukázalo být blízko až přespříliš.
„Je to zrádce, vykašlal se na nás, tak my kašlem na něj!“
„Sklapni, Marcusi! Neměli bychom ho nejdřív vyslechnout?“
„To myslíš vážně? Chceš jen poslouchat historky dalšího nájemného vraha?“
„Já bych jen rád podotkl, že ten, o kterém mluvíte jako o vrahovi, je kapitánův zástupce.“
„Nikdo se tě na nic neptal, Geiste.“
Bylo jedno, kdo, co řekl. Argumenty se už začínaly opakovat, a jak nenápadně střídaly své nositele, ztrácelo smysl udržovat si přehled, jaké kdo zastává stanovisko. Byli tací, kteří si za svým názorem stáli pevně, avšak našlo se i pár váhajících jedinců, kteří se klonili k té i oné straně.
Tucet lidí tam seděl za tím stolem a čas jejich rozhovoru se pomalu začínal pohybovat v řádu hodin. Dokola a dokola pořád ten samý kolotoč napadání a obhajob.
U dveří stál vysoký vyzáblý muž a mlčky celou diskusi sledoval. Se svými tmavými vlasy, ještě temnějšíma očima a bledou pletí působil nezdravým skoro až duchovitým dojmem. Kolem pravé paže měl přes obyčejnou hnědou kazajku uvázanou černou pásku se stříbrnou výšivkou půlměsíce. Tato byla oproti těm, jež patřily ostatním osobám v místnosti, doplněna o půlpalcový stříbrný lem. Tento jednoduchý kus látky vydal za celou uniformu.
Na mužově tváři uplíval zachmuřený výraz. Věděl, že břemeno konečného rozhodnutí leží na jeho bedrech. Dvě jistoty jeho života se právě střetly v nelítostném boji. Kterému z nich však má dát nakonec zapravdu? Přátelství nebo povinnosti? Pominul-li by svou zásadovost, tak za cenu jednoho by se z celé jednotky stala lovná zvěř, za cenu druhého měl zase obětovat svého druha. Některá rozhodnutí nejsou jednoduchá. V takovéto dny litoval, že je kapitánem.
„Co kdybychom nesli odpovědnost jako celá jednotka? Každý z nás by si něco odseděl ve vězení – jako tenkrát, když Marcus zastřelil kuší toho důstojníka…“ padla poslední ze sledu možností a od ní se začaly odvíjet příslušné reakce.
„Nezastřelil, jen jsem ho škrtnul!“ bránil se ramenatý bojovník a svou obhajobu podpořil tím, že udeřil pěstí o stůl, až se pár číší nejistě zakomíhalo. Zvládání temperamentu zřejmě nepatřilo mezi jeho silné stránky. Každý člen jednotky projevoval své zklamání jinak, například Marcus dával průchod své prudké povaze.
„To ale není tak špatný nápad,“ zamyslela se rusovlasá žena sedící po Marcusově pravici. Na rozdíl od všech ostatních vojenských odvětví, členové tří elitních císařských jednotek byli vybíráni podle zcela unikátních kritérií, mezi něž pohlaví nepatřilo. Zvedla se vlna nesouhlasného mručení tříštíc se o útesy nadšených zvolání. Muž u dveří se do toho konečně rozhodl vstoupit.
„V žádném případě. To, že si Leerajovu vinu rozdělíme mezi sebe, nijak nepomůže. Myslím, že v tomhle případě jediné, čeho bychom dosáhli, by bylo to, že by severní bránu místo jedné useknuté hlavy zdobilo čtrnáct takových. Císař nebude k našim výmyslům tentokrát tak vstřícný, když jde o jeho vlastní kůži.“
Dvanáctičlenná skupina mužů a žen k němu vzhlédla.
„Ale kapitáne,“ namítla rusovláska. Dočkala se jen odmítavého zavrtění hlavou.
„Už se o téhle možnosti odmítám bavit, zvláště když nejsme jednotní.“
„Správně,“ zvolal Marcus, „já pro toho hnusnýho zrádce nehnu ani prstem!“
„Výjimečně souhlasím s Marcusem,“ přidal se muž s dlouhými světlými vlasy, který většinu hovoru trávil lhostejným usrkáváním ze svého poháru. Jeho dlouhé až zlověstně tenké prsty a studený pohled vodnatých očí nepůsobily zrovna přátelským dojmem.
„Já nevím, nemáme žádný důkaz o tom, že se provinil,“ ozval se hluboký hlas ze vzdáleného konce stolu. Kapitán byl nucen potlačit jiskřičku uštěpačného smíchu, který se k této vypjaté situaci opravdu nehodil. Místo toho se smutně pousmál.
„Nerad ti kazím iluze, Geiste, ale byl jsem to právě já, kdo ho přistihl. Vzhledem k tomu, že se do místnosti hned nahrnulo asi pět svědků, kteří neochudili o tu podívanou ani císaře, tak bych řekl, že nemá cenu zapírat.“ Muž jménem Geist a pár dalších neskrývali zklamání.
„Nikdo z vás neponese následky za Leerajův zločin, tedy Leerajův pokus o zločin přesněji řečeno,“ pokračoval kapitán. „Tak či tak, za ohrožení císařova života je jen jeden trest…“
„To ho vážně popraví?“
Odpověď na tuto otázku všichni znali, tudíž kapitán nemusel ani hnout brvou. Všech v místnosti se zmocnil pocit znepokojení. I ti, kteří předtím projevovali nechuť postavit se za svého spolubojovníka, si drtivě uvědomili, co tím hájili. Nikdo z nich si nepřál Leerajovu smrt.
Rusovlasá žena povstala. Předlouhé zvlněné vlasy zavířily vzduchem kolem jejího útlého pasu, když se předklonila a dlaněmi se opřela o stůl.
„Nemůžeme je jen tak nechat, aby… vždyť všichni víte, že by to neudělal jen tak pro nic za nic. Musí v tom být něco víc!“ apelovala na všechny své spolubojovníky, avšak především na svého kapitána.
„Pokud existuje nějaké řešení, najdu ho, Noemi,“ ujistil ji a s těmito slovy opustil místnost. Stíny se začínaly dloužit a jeho čekala ještě spousta práce. Nemluvě o tom, že potřeboval přemýšlet nad tím, jak splní svůj neuvážený slib.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 20 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 40 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
