» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Svolného osud vede, vzpurného vleče."

Seneca

počet přístupů: 2141385

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Písně z Luk ::

Poustevník	publikováno: 06.10.2009, 6:25

Dlouho jsem váhal v obavách, že centrování textu, které má tu výhodu, že všechny básně vypadají stejně dobře, ale jinak je spíše nefunkční a dekorativní, poničí obsah. Tak bych rád alespoň upozornil ty čtenáře, kteří jsou zvyklí číst básně skutečně po verších, že žádný verš není podřízený jinému a všechny začínají stejně na začátku řádky.


	Písně z Luk Prolog Šípkový keř Jakoby ses tu vznášela jen na podpatku vůně, slunce ti stoupá do čela a stín po tobě stůně. Kráčíš, jako bys věděla vše o pohybu zvěře, proto tě cesta zaklela do šípkového keře. Pokaždé, když chci z červánků utrhnout tvoji růži, ty vzdychneš jako na vánku: vy muži, ach, vy muži! I. Když slunce v Lukách svléká řece noční košilku a zpěv cikád třese mrakem lesa, já topím se v tvé kráse. Jak nesmírný je les, který v nás ze tmy zpívá! Jak písní mění všechno v hru těl, údů, vzdechů, rtů II. Co na tom, že zeleň už trpí bledničkou a slunce vykrajuje z korun plody, když mladý vítr tančí s přeháňkou a šaty šustí jako by oblékaly hudbu. Možná už zítra v sobě potkáš běsnící vodopád a jeho nenechavý křik tě rozčísne jako úder blesku. III. Jako tvé prsy zvedají se k nebi vrcholky Medníku a nad nimi, jako by slunce oněmělo úžasem, zajíká se přízrak mraku. A tvoje tělo medové, tělo hvozdíkové, tělo z mateří doušky zvolna vrůstá do mých dlaní. IV. Že nebe nabírá tmu cedníkem a hvězdy vybízejí ke zhmotnění duše, já obléhám tvou krásu. Ale že chvíle zatmění nerozezná černou od černé, vstoupím jen abych couvnul a znovu vstoupil a znovu couvnul V. Mlha a dál už nic, jen kručinka, kámen a cíp louky, nápřah sekáče a mravenčení touhy, které co chvíli vyvolá z paměti útržky tvého těla… Kdybys teď přiložila plamen… VI. Řeka už zase nafukuje rybí měchýř do tvaru pradávného ještěra a ty, zmatená prudkostí mého obdivu, týráš okvětní lístky kopretin. Rouhavá touha urazí boha chvíle, a tak se už nikdy nedozvíš, že tvoje ruka škrtla nehtem o srdce snu. VII. Když se na tebe dívám zblízka, oči se rozjedou po ose nosu, jedno na sever do nehostinných krajů, jako bych měl být předem potrestán za dědičný hřích všech mužů, druhé, veliké jako slunce, do země padajících hvězd, které jakoby říkaly: tak už pojď a zahraj mi pěkně zvolna píseň všech písní… A já, osleplý jejich vábením, vykročím prudce kupředu. VIII. Srázy tvého těla připomínají antickou baziliku, kde tep sloupoví tak zrychluje krok, že bez dechu dopadneš na práh oltáře. Také já zběsile ženu koně ke skále nastražené propasti. Pane, dej, ať na konci čeká keř, který mne zachytí. IX. Pygmalion Jako ptáče klubeš se přede mnou z vejce mramoru do zachvění víček a dál až k prvnímu zamžikání až k povzdechu a výkřiku. Ještě pár lehkých úderů dláta… X. Má milá, proč se přede mnou skrýváš pod maskou tragického anděla? Proč tvoje čekankové oči na mne hledí už jen ze studnice trápení? Možná tě posiluje tajné poslání, a tak z povinnosti nebo ze soucitu, nebo snad, že jsem pouhý muž a že vždy vstoupím jen abych couvnul, se mnou zůstáváš… XI. Je to jen budík, který připomíná ráno pošmourného dne, nebo prach skutečnosti právě zabrzdil soukolí hvězd? Ležíš tu krásná a žádoucí a přece, jako by ses dotýkala všednosti i ve sváteční chvíli, na tebe nechci ani pomyslet. XII. Jsme jako dvě cizí města spojená mostem pohlaví a nikdo mi nenamluví, že tvůj zpěv by byl vroucnější, kdyby zpíval o kráse propasti. A přece mi občas připadá, jako by naším společným cílem bylo jen jeho zničení. XIII. Je touha muže a touha ženy, je noc smyslů, kdy i rozpaky česané do vln balvanem pohovky by přísahaly na propast... A že před ženským tancem následuje mužský zpěv, a že jejich věčné míjení změříš jen na jazýčku hvězd, když stoupáš k nebi stromem hudby, já měřím bouři z věže majáku. A že je věčnost jen prodloužením chvíle, počítám přitom od jedné do pěti. XIII Co bylo v krajkách, ztěžklo do sametu a ty, stále krásná jako blesk v náruči stromu, chytáš stíny za cíp ohně. Má lásko, postůj ještě chvíli, až tvoje krása ve mně dohoří, nebudu už víc než přelud, který se pod tíhou větru rozpadne na prach.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 15		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 66		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

velvetka	25.09.2010, 8:31:11

Ta je krásná :-) Nádherné vyznání v propojení s krásou přírody. Mám ji v oblíbených už delší dobu a až teď jsem si všimla, že jsem ji veřejně nepochválila, to zřejmě tím úžasem :-) Zážitek pro mě.

Dick	14.01.2010, 21:49:53

... famózní báseň ...

Ada	04.12.2009, 1:18:37

Sice jsem celou dobu čtení doufala, že na konci bude ještě jeden stejně zpěvný úsek, jako byl Prolog - připomnělo mi to Manon Lescaut /Mé košíčky, jsou tam.../ - ale ačkoliv jsem se nedočkala a musela vzít "zavděk" jinou formou melodičnosti, jsem nesmírně příjemně zasažena... já nevěděla, že ještě někdo takhle cítí /anebo aspoň píše/ :-)

Danuše	07.10.2009, 23:28:12

Přidávám se k zástupu klanících se. To je opravdu nádhera.

Agibail	07.10.2009, 20:54:42

Páni, tak tomu říkám báseň ... :-)) měj se fajn A.

Hordek	06.10.2009, 21:45:43

Vynikající - smekám.

Vopice	06.10.2009, 17:43:17

Nejdřív jsem chtěla dát jen jedničku a báseň potichu do oblíbených...ale nejde to: Tohle je nádhera, tohle je skvost.

Viviana-Mori	06.10.2009, 16:08:59

Krásné....a za ty Luka pod Medníkem... To už musí být jednička, mám tam chatu :-)

Albireo	06.10.2009, 15:41:22

Opravdu nádherná milostná, místy přímo erotická poezie! Podle mne jedna z nejlepších věcí na SASPI!

mistrovamarketka	06.10.2009, 10:45:58

Fantastické.

Apolenka	06.10.2009, 9:40:30

Nad přehlídkou tak krásných básní se zrovna tají dech... a už mlčím, nebudu rušit.

obaleč	06.10.2009, 6:43:48

Při čtení této básně mi bylo líto,že už je konec. A-1-.

amazonit	06.10.2009, 6:25:13

Přiznám, že tato tak trochu sladkobolná, připatetičtělá poezie není mým šálkem čaje, ale v tomto případě platí, že výjimka potvrzuje pravidlo. Tohle je skutečně velmi působivé a jen tak čtenáře nepustí, nese ho to houpavě ke konci. Krásné slovní obraty, nic nevyznívá prázdně, každý verš zde má své místo, své poselství. Jinak délka může někoho od čtení odradit, či v něm vzbudit obavu, zda to nezačne nudit, ale tady není obava tohoto rázu na místě. Původně jsem si říkala, že bych vypíchla nějaké to místečko, které mě nejvíce oslovilo, ale ono to nejde, ne že by nebylo, naopak, je jich více, je jich hodně...