| Opět bloudím mezi slovy, snící s nocí: |
| |
|
|
slova, slovíčka,
sypou se pod víčka,
jako písnička,
nebo spíš balada spícího tuláka;
krajina slov: voňavá louka snění;
v ní modrá oblaka
a moře rozbouřený odneslo tuláka na bludnou loď.
Pojď, zvědavý; Co ty víš o bouři stejné na moři
jako je v duši? Tušíš co námořníkovi zdá se,
když hledí za břehem, který už není?
Nechal tam lásku a ranní kuropění.....
Za oknem noc a slov krajina padá do tmy stejné jak obloha;
tajemná moc daná snad od Boha;
co bylo není.Opona padla na víčka.
Čeká je už jenom probuzení....
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 30 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
