|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303509 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Vypálená vesnice ::
 Pet |
publikováno: 10.10.2009, 11:43
|
| Těžký osud těch, kteří přežili.... |
| |
|
|
Běží, jak nejrychleji dovede. Bosá chodidla došlapují na suchou podzimní trávu. Uschlá stébla trsů trávy píchají jak ostré jehly. Snaží se popadnout dech, nemůže však zastavit. Kupředu ji žene jen jediná myšlenka. Musí se dostat domů. Co nejdříve.
Ráno vyrazila k babičce. Vesnice, kde bydlí, je vzdálení asi půl druhého kilometru. Navštěvuje ji vždy jednou týdně, zůstane do odpoledne a pak se vrací zpět. Dnes však babičku nenašla. Ani ji, ani nikoho jiného z její vesnice. Byla úplně prázdná, nikde ani živáčka. V babiččině domě bylo všechno naruby. Převrácené stoly, rozbité nádobí i keramika. Nedokázala pochopit co se tu přihodilo, ale tušila, ale tušila, že něco velmi zlého.
Dobíhá k lesu a po vyšlapané pěšině skáče jako srna. Najednou něco zaslechne. Zastaví se a naslouchá. Zní to, jako když tatínek střílí z pušky. Opakuje se to stále po sobě. Pak zazní jedna velká rána a nad lesem se vynoří oblak dýmu. Rány jsou slyšet čím dál zřetelněji.
Když vyběhne z lesa naskytne se jí pohled, který její dětský mozek odmítá přijmout. Celá vesnice je v plamenech. Na zemi mezi domy leží bezvládná těla. Jiní lidé, oblečení v zelených uniformách, na sebe něco pokřikují. Nerozumí jim. Nerozumí ničemu. Hlasitě vzlyká, ale nevzdává se. Musí vědět, kde jsou maminka s tatínkem. Běží co může, přeskakuje bezvládná těla ležící ji v cestě. Běží kolem hořícího kostela, kterému už chybí věž a místo ní ční k nebi jen holé trámy. Obíhá hořící seník, ve kterém se schovávala vždy, když něco provedla a tatínek se hněval. I toto její oblíbené místo už neexistuje.
Konečně vidí svůj domek, dveře jsou dokořán. Hned za nimi leží tatínek. Jako by neměl obličej. Místo něj jenom krvavé cárky kůže. V ruce drží svou loveckou pušku. Dva metry od něj leží ten muž v zelených šatech. V hrudníku rudou díru, ze které ještě vytéká krev.
Hledá maminku, její vroucné objetí. Jenže v domě už nikdo jiný není. Utíká do svého pokoje a vysílená usíná pod peřinou své postýlky.
Je ráno. Na zem dopadají první kapky deště. Deště, který zahalí stopy po další vesnici. Všude ke ticho, jen v dáli je slyšet dusot kopyt a nářek těch, kteří přežili první peklo a jsou hodni stát se občany velkoněmecké říše. Další vesnice byla vypálena z povrchu zemského. Jen jeden domek zůstal a v něm malé děvčátko schované pod peřinou. Co s ním bude v téhle těžké době?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
74.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.7 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
