obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Bertík ::

 autor Ariadne publikováno: 17.10.2009, 15:41  
Tento příspěvek je tak trochu parodie na sci-fi. Dobírá si ženská hnutí, politiky, ekology. Omlouvám se všem, kterých jsem se dotkla, ale věřte mi, že to vše je napsáno pouze pro pobavení a míněno v legraci.
 

Bertík

Na Bertíka často vzpomínám. Byl uznávaným členem naší rodiny, zejména mým oblíbencem. Abych vám to objasnila. Bertík byl robot a uměl celou řadu užitečných věcí, v podstatě všechno, co bylo v domácnosti potřeba. Zejména výborně vařil. Když jste mu nachystali příslušné suroviny, vykouzlil třeba výtečný guláš. Oloupal si a nakrájel cibulku, naporcoval maso, vybral správné koření. Víte přeci, jak se vaří guláš? To všechno Bertík v pohodě zvládl a ve finále bublal v hrnci lahodný pokrm. Měl v sobě zakódováno stovky různých jídel, uměl nachystat nádobí do myčky, naprogramovat všechny své kamarády jako zmíněnou myčku, ale taky mikrovlnku, pračku ap., vyluxovat, utřít prach, vytřít schody, umýt okna, vyleštit dřevěný nábytek, na co jste si vzpomněli, to dokázal a ještě s vámi pohovořil ve všech světových jazycích. Nebyl to žádný psychoterapeut, vaše problémy nevyřešil, omezoval se pouze na triviální slovíčka typu ano, ne, to jde, to nejde, za chvíli to bude, bude to trochu trvat, dnes je krásný den, jak se máš, co mám udělat, ale o čem byste chtěli proboha diskutovat s robotem?
Tehdy jsem se mohla plně věnovat své profesi, překladům ze španělštiny. Poezii, próze, dabingu či hudebním textům. Co se ve Španělsku vytvořila avantgarda novodadaistických andaluských básníků, je překládání hotová lahůdka. Michal je výtvarník, a také ilustruje knížky, takže se nám občas podaří, že se sejdeme u stejného nakladatele. Dokonalá symbióza. Moje překlady vyšperkované jeho obrázky! S Bertíkem jsme měli čas chodit na procházky, hrát volejbal, jezdit na kole, nosili jsme mu kvanta hub a Bertík je vzorně zavařoval nebo ukládal do mrazáku. Bylo nám dobře. Moc dobře. Myslím, že i báječně. Tenkrát jsem si říkala, že ta pohoda, ta blaženost nemůže trvat věčně, že něco přijde a pokazí tu rodinnou idylku. Znáte to, takový ty spodní proudy. Jenže ty moje se vyplnily.
Nemyslete si, že Bertík byl nějaký android jako z toho kultovního seriálu z minulého století, ze Star Treku. Psychologové zjistili, že když se robot moc podobá člověku, tak to lidi znervózňuje a znejišťuje, proto člověka vůbec nepřipomínal. Byla to neestetická změť chapadel. Ani se nejmenoval Bertík, tak jsme si ho zdomácněli my. Patřil do řady robotů Sapid III pod číslem 345671. (Sapid je zkratka „spolehlivého pomocníka v domácnosti“).
Úplně první robot tohoto typu byl sice bomba, ale byl tak drahý, že bylo mnohem jednodušší a levnější platit si posluhovačku, než se zruinovat koupí takového pracanta.
Potom se do toho vložili ekonomové, prognostici a vědci, horlivě podporováni ženskými spolky, a vyjádřili společenskou prospěšnost takového robotíka. Co všechno stihne žena i muž udělat, když se nebudou muset zabývat prací v domácnosti! Co to přinese všem charitativním spolkům a sdružením, když se jim lidé budou moci věnovat naplno!
Ale jak sami dobře víte, toto je pořád málo. Naštěstí byly tyto věci omílány v periodikách v době předvolební kampaně, a tak se toho chopila tehdy bezvýznamná politická strana, přidala k tomu pár populistických slibů, jak říkají politici „Slibem neurazíš“, a měli jsme novou hvězdu na politickém nebi. A když se snoubila nezkušená ministerstva vítězné strany, zkušená a seriózní vědecká pracoviště, finanční injekce z EU a bývalá česká automobilka, přišla na svět řada robotů Sapid I.
Jako epidemie zahltili roboti domácnosti, neboť nebyli o mnoho dražší než obyčejný bicykl.
A ta stupidní hesla, která je provázela!
Na každém webu, v každém časopise jste natrefili na foto lascivně oblečené krasotinky, jak se povaluje na gauči s universálním ovladačem v ruce a pleťovou maskou na obličeji či si lakuje nehty na všech končetinách a kolem ní rejdí Sapid s mopem v chapadle. Pod tím bylo napsáno: Se Sapidem za půvabem.
Nebo reklamy v holovizi! Kupříkladu scéna. Parta mladejch, mejdan, v bytě šílený bordel, na podlaze rozšlapané buráky a chlebíčky, červené víno až na stropě, když v tom volají rodiče, že jsou za hodinu doma. Rozjásaní mladí jen pustí Sapida a bezstarostně se přesunou do jiného bytu. A pak se objeví titulek: Sapid, to je kompletní úklid. Nebo. Manžel přijde domů a na stole připravená honosná večeře a tam v koutku se krčí taková šmudla, popíjí drink, nos zarudlý od koksu. A tatík se ptá dětí: „Máma dneska uvařila?“ A děti sborově zarecitují: „Ne, Sapida si pořídila.“
Po řadě I rychle následovaly II a III, obě vylepšené verzí turbo, neboť bývalá automobilka to ani jinak neumí, a my jsme se také odhodlali usnadnit si život.
A pak to přišlo. Manžel tenkrát odcestoval, ty čarodějnice nepřišly náhodou, musely to vědět. Jím s dětmi oběd, Bertík se zase vytáhl, kuřecí maso na zázvoru je výborné, cinkáme příbory, Bertík použitým nádobím. Někdo zvoní, otevírám a ona vejde první. Mohutná, tělnatá ženská jménem Galina Dobrhelová. Začala jako lítá a nekompromisní bojovnice za práva dětí a díky kvótám o zastoupení žen se dostala do parlamentu, odkud se jí ze své pozice podařilo naprosto zlikvidovat Spolek na obranu ohrožených dětí, který do té doby vykonával velice záslužnou a bohulibou činnost, a to z důvodu, že se ředitelka spolku snažila urychlit a zjednodušit adopce. A už spustí: „Musíme si s tebou promluvit, sestro.“
Jaká sestro, nejsem členem žádného řádu, blikne mi hlavou, ale do bytu se nahrne lavina ženských a křičí jedna přes druhou.
Ta největší, tedy Dobrhelová, mávne rukou, uklidní rozvášněné hejno a rezolutním hlasem promluví: „Sestro, jsme hnutí za ochranu ženských práv. Víme, že máš doma robota. Jsi s ním spokojena?“
Pronese to tak výhružně, že se každý musí dovtípit, co chce slyšet.
„Ano, jsem s ním moc spokojena, funguje bezvadně,“ špitnu.
„Opravdu?“
Udiveně odfrkne a ušklíbne se: „Jak můžeš být spokojena s tou hromadou drátů, která nám vzala naši podstatu?“
„Mně nikdo nic nevzal a moje podstata zůstala zcela neporušena,“ rozhodnu se, že se budu bránit.
„Copak je to normální, nechat se ohrožovat takovým monstrem?“ rozohnila se.
„Mě neohrožuje, ale pomáhá…“.
„Že neohrožuje? Teď máš pocit, že ti pomáhá, ale přemýšlela jsi, co bude dál? Robot nám vzal všechno, co dělá ženu ženou. Jedině ženská ruka dokáže vtisknout domovu teplo, a ne nějaký robot,“ útočí neúprosně.
„Ale robot mi přece nebrání, abych si zútulnila byt tak, jak se mi líbí. Pouze jej uklidí a to ostatní ponechá na mně,“ stále odporuji.
Začíná se přiostřovat. Jejich nenávistné krhavé pohledy jasně naznačují, co si o mně myslí.
„Všude stejní roboti, stejné jídlo, stejně naklizeno. Jak v tom můžeš vychovávat děti? Ty nevinné tvorečky? Když mají chuť na rybízový koláč, to mají požádat robota?“ Dobrhelová stupňuje nátlak.
„A proč ne, ten náš ho upeče skvěle,“ zastávám se Bertíka.
„Ztratily jsme svou identitu, stali se z nás roboti na obsluhu robotů. Bez fantazie, tvůrčího myšlení,“ vykřikne jedna starší žena.
Trpělivě se snažím vysvětlit: „Snad mi nechcete tvrdit, že tvůrčí myšlení se rozvíjí vláčením vysavače po podlaze? Proto máme doma roboty, aby za nás zastali nepopulární činnosti, a my se mohly věnovat tomu, co nás baví.“
„Já se doma strašně nudím, pořád koukat na holovizi mě už nebaví,“ vmísí se do sporu mladá dívka. Je na ní vidět, že veškerý volný čas tráví hltáním holovize a robotových kuchařských výtvorů. Má nejmíň třicet kilo nadváhy.
„Manžel mi naznačil, že prý jen videofonuju, utrácím peníze a měla bych něco dělat,“ plačtivě pronáší asi čtyřicetiletá paní, docela hezká.
„Manželky milionářů také nevykonávají žádné domácí práce, místo robotů si tradičně najímají služky, protože roboti se v těchto kruzích nenosí, a nezdá se mi, že by tím byly nějak frustrované,“ vyhrknu, ale je mi hned jasné, jak chabý je to argument, za který mě utlučou.
„Jaké to ale je postavení ženy! Plně závislá na svém muži! Snad bys nechtěla, aby ti některá z nás dělala služku?!“
A je to tady! Dostaly mě.
Dobrhelová si znovu vyžádá klid a burácí: „Sestro, žádáme zrušení a zlikvidování robotů, jsme pro osvobození ženy a znovunastolení její práce, neboť jedině práce povznáší ducha a myšlení. Sepsaly jsme petici, můžeš se přidat nebo setrvávat ve svém konservatismu a tmářství.“
Nějak mi její slovník připomíná tu temnou a nesvobodnou dobu, která vzývala fousaté revolucionáře a vyzdvihovala dva fousaté německé filosofy, a kterou bohužel zažili ještě naši prarodiče. Také mi přišlo paradoxní, že ženy začínají bojovat za to, čemu se po desítky let tvrdě vzpíraly a vyčítaly mužům, jak je práce v domácnosti ubíjí a vysává, zatímco oni si vesele budují kariéru.
„Já nic nepodepíšu, nemůžu s vámi souhlasit,“ odporuji a vím, jak je to stejně všechno zbytečné, tyhle fanatičky nikdo nezastaví, a mám velké obavy o našeho Bertíka.
Když odešly, vypnu Bertíka, už umyl a uklidil nádobí. (Bude to dělat ještě dlouho?) S dětmi se vydám k přítelkyni.
„Co tomu říkáš?“ vyrukuji na Lenku.
Okamžitě ví, o co jde, a vzdychne: „U mě už taky byly. Je to úplná psychóza.“
„A podepsalas to?“
„To víš, že ne, ale mám pocit, že jsem osamocený ostrov.“
„To já taky.“
Lenka se povzbudivě usměje a řekne: „Třeba se nebude dít vůbec nic. Takovejch peněz to stálo, takovejch dotací do toho vrazili, přece to najednou nevyhodí do šrotu.“
„Nevyhodí, předělají na něco jinýho, řešení se vždycky najde,“ oponuji.
„Neblázni, vidíš všechno černě. Přece pár desítek potřeštěnejch ženskejch nebude ostatním diktovat, co mají dělat,“ uklidňuje mě.
Jak hluboko se mýlila! Pár desítek „potřeštěnejch ženskejch“ se rozrostlo v statisíce a přidalo se k nim nemálo mužů, takových, jejichž žena využila darovaný čas svérázným způsobem.
Hnutí za osvobození ženy mělo svůj program, vydávalo svoje noviny „Svobodná žena“ a získalo vyhrazený čas v holovizi.
S heslem „Pryč s roboty“ obrážely členky hnutí domácnosti a přesvědčovaly zatvrzelé nešťastnice, aby se přidaly k jejich slavnému spolku.
Pak se k nim přidali fanatičtí ekologové. Když říkám fanatičtí, myslím tím fanatičtí. Rozdíl mezi normálním ekologem a fanatickým ekologem je asi jako mezi muslimem a fanatickým muslimem. Nemyslete si, že mám něco proti ekologům. Pravidelně přispívám různým charitám na záchranu ledních medvědů, deštných pralesů, vybudování lesoparků apod. Fanatický ekolog je však ochoten bránit přírodu do posledního člověka, a to všemi možnými prostředky, násilí nevyjímaje. Fanatický ekolog to nepřehání s mytím, zásadně nepoužívá žádné deodoranty, protože veškeré kosmetické přípravky zatěžují životní prostředí, a to on přeci nechce, takže se z něj line trochu nasládlý zápach. Fanatický ekolog věčně sepisuje nějaké petice, stížnosti a protesty a navštěvuje s těmito nejrůznější instituce a úřady, kde jeho umaštěný zjev vzbuzuje velkou nedůvěru ba i odpor, což fanatický ekolog připisuje zabedněnosti a umíněnosti byrokratického aparátu. Fanatický ekolog sice pohrdá konzumním zbytkem populace, ale s klidem se nechává živit z daní těch v jeho očích ubožáků ve formě podpory a tvrdí přitom, že od společnosti nic nechce a dokonce tomu i věří. Fanatický ekolog nenávidí veškerou techniku, počítače, automobily a vůbec vše, co člověku usnadňuje život, a pomocníci v domácnosti coby roboti, to je pro něho vrchol lidské zhovadilosti.
A pak se to stalo. Osudný a osudový okamžik! Nějaká silně podroušená ženská se slovy „Vždyť ste voba ze stejnýho matroše“ naběhla robotovi na rozpálenou titanovou pánev, když připravoval hovězí bifteky a vypadalo to, jakoby ji tou pánvičkou praštil.
„Svobodná žena“ vyšla v trojnásobném nákladu s fotografií postižené a titulkem „Roboti ohrožují naše životy“ a na dalších stránkách se objevilo „Jak dlouho budeme muset snášet příkoří ze strany robotů?“ nebo „Chci být paní ve své domácnosti“ nebo „Chceme nezávislost“ a také „Pryč se stvůrami, které děsí naše ženy a straší naše děti.“
Dobrhelová měla plamenný projev v parlamentu, kde roboty Sapid označila za největší omyl lidského pokolení.
Galina Dobrhelová v domnění, že je snad Johanka z Arku, jako smršť válcovala vše, co se jí stavělo na odpor. Ona a ženy z jejího spolku si vynutily, že se tímto problémem zabývala vláda. A té pod tímto obrovským tlakem nezbývalo nic jiného, než zakázat výrobu dalších robotů a nařídit demontáž těch dosavadních.
Asi po dvou měsících vtrhla do našeho bytu parta montérů, bez jediného slova Bertíka rozebrali a v bedýnkách odnesli neznámo kam. Děti položily na místo, kde Bertík nejčastěji stával, kytičku.
Sedím a škrabu brambory. Pokusím se je vytvořit zapékané s krůtím masem a brokolicí, Bertík to uměl na jedničku. Asi proto, že ho zkonstruovali muži a ti, jak známo, jsou vynikajícími kuchaři. Já to nikdy neudělám tak dobrý, jako to dělal on. Škrabání brambor! Děs! Neuspokojuje mě ani tato činnost ani pocit, že jsme si my ženy opět vydobyly svá „práva“. Uvažuji, kolik jsem mohla přeložit stránek, kdyby tady byl můj věrný Bertík.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 32 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 62 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Aini 04.03.2010, 17:02:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aini ze dne 04.03.2010, 12:42:16

   To: Ariadne
Evi, já sice to přísloví neznám, ale líbí se mi jako. Je fajn jako jmenovaný pan herec.
No co dodat? Těším se, že slibované (při) kázané "víno" nemusí být nutně utopie, zatím mi ale musí i nadále chutnat poskytnutá voda
jak je dobře, že nemusím čekat na déšť...
:o))

Evi, piš hodně a dál a stále tak dobře.
 Aini 04.03.2010, 12:42:16 Odpovědět 
   Další skvělá povídka s mistrně předloženými ději v širším časovém záběru. Není potřeba být historikem, pokud někdo umí psát jako to umíš Ty.
No ale ty holovize, se chutí směju (dnes tele..., zítra holo..., ale vize zůstávají). Bude se jednou pít čistá voda a kázat víno... (?)
 ze dne 04.03.2010, 16:52:08  
   Ariadne: Aini, ty jsi napsala vtipný komentář a já to celé zvojtila:-)) To tvoje "káže víno a pije vodu" je dobrý....asi jako Libíčkovo přísloví ve Světácích: "nám nic cizího není lidské" ..
 ze dne 04.03.2010, 16:11:01  
   Ariadne: Aini díky za zastávku... já myslím, že se pije voda a káže víno už dnes, aspoň politici to tak dělají.. :-))
 Nyrty 03.12.2009, 16:39:26 Odpovědět 
   Chudák Bertík, takový osud si nezasloužil :-) A vsadím se, že ta Galina Dobrhelová měla doma určitě taky jednoho takového pomocníka schovaného. U mě za jedna...
 ze dne 03.12.2009, 18:39:36  
   Ariadne: Já si taky myslím, že Galina "káže vodu a pije víno" (když se dostala až do parlamentu, tak to tak musela dělat:-))). Díky za postřeh a za hodnocení.
 kulkul 19.10.2009, 14:40:47 Odpovědět 
   Obaly nevadí, ale tamti "vousatí" ve své době jednak měli zřejmě pravdu, jednak dnes hýbe světem jiné neznámé zlo a nešvary, jimž autor zpozdilým žalováním na komunisty spíš pomáhá - místo aby statečně nově rozlišoval, mluvil a hledal novou orientaci.
Je mi jasné, že tohle po nikom na saspi nelze chtít, ale Tvůj sloh je opravdu pěkný, bohatý a hladce plynoucí, tak zkus napsat něco vážněji, "doopravdy". Odkrýt něco postatného, položit závažnou otázku atd. To je poslání spisovatele, že hledá pravdu o své době. Zdravím.
 kulkul 19.10.2009, 10:15:41 Odpovědět 
   Zajelas do mnoha aktuálních témat, která za to stojí, ale nějak povrchně a nedbale. Realita je přece naopak především konzumní a co se prodává, to vyhrává a prosazuje se, často opravdu i na úkor bytostných lidských úkolů a rolí. Takže představa jak zlé a mocné ženské bojovnice potírají hodné užitečné roboty - je divoká, absurdní, mimo.
Snad vzešla z konkrétní zkušenosti, kterou bylo lepší překonat jinak, anebo zpracovat literárně také spíš konkrétněji a dobrat se případně skrze postavy příběhu skutečného emočního vyrovnání. Sloh je ovšem pěkný, bezproblémový.
 ze dne 19.10.2009, 12:56:35  
   Ariadne: Kulkule děkuji za přečtení a za tvůj názor. Ty zlé a mocné ženské mají být alegorie komunistického režimu (viz vousatí filosofové Marx a Engels, vousatí revolucionáří Castro či Che Guevara) ... ale asi jsem to moc zabalila :-))
 Alasea 18.10.2009, 20:20:20 Odpovědět 
   Nádhera, nádhera. Člověk se usměje a pak si uvědomí, co všechno se v tom skrývá a tam někde hluboko ho zamrazí.
 ze dne 19.10.2009, 12:44:15  
   Ariadne: Alaseo, díky za hodnocení a za to, že jsi tam našla i další skrytý význam... komentář viz výše Kulkulovi
 Šíma 18.10.2009, 17:54:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 17.10.2009, 21:31:03

   Díky za doplnění - hlava moje děravá. Ten film (UI) se mi líbil a byl jsem z něj také tak trochu naměkko... Líbí se mi, že autoři se zamýšlejí nejen nad tím, jak by nás mohlo budoucí využití kybernetiky zničit (stačí seriál Battlestar Galactica, kde roboti s lidmi pěkně zatočili, ale vše nakonec dopadlo dobře), ale také jak by se mohli roboti (možná nejen začlenit) do našich životů a společnosti. Jenže my lidé nejsme dokonalí a nejen rádi něco tvoříme, ale i ničíme a láska s nenávistí jsou jen dvě strany jedné mince...

Tvůj pohled na věc je docela jiný a hodně zajímavý. Musel jsem se usmívat nad fabrikou, která ty roboty vyráběla a také mi bylo líto těch robotu (vlastně i lidí), napadlo mě, že musela být společnost s těmi stroji již "zažitá" a že by ji rozhodila jedna šílená ženština? Možné je vše... Snad jsem Ti tu už "naspamoval" dost. Měj se hezky a zase někdy u Tvého nového dílka, těším se! ;-)
 merit.t 18.10.2009, 11:46:46 Odpovědět 
   :-)
 ze dne 18.10.2009, 17:21:07  
   Ariadne: :-) taky tak
 skraloup 18.10.2009, 10:14:03 Odpovědět 
   Galina Dobrhelová je magor.... přál bych si pokračování, kde by mohla zahynout nějakou bídnou smrtí... :-)
napsané fajn.. jako vždycky... :-)
 ze dne 18.10.2009, 17:20:35  
   Ariadne: původně jsem si chtěla trochu dělat srandu z feministek a Galina měla být jejich mluvčí... avšak dodnes se žádné gender studies neshodly, co to vlastně feminismus je, a co feministka, to jiný názor a dlužno říci, že s některými názory souhlasím a některé mě zvedají ze židle... také i někteří chlapi říkají, že jsou feministky a že jejich chápání ve společnosti je úplně jiné než to vidí oni..
 Ina 18.10.2009, 9:49:11 Odpovědět 
   Čtivé, dobře napsané!
 ze dne 18.10.2009, 17:14:32  
   Ariadne: Ino děkuji za zastavení a ohodnocení...
 Šíma 17.10.2009, 21:31:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 17.10.2009, 21:29:09

   To jsem tomu zase dal... No prostě film a basta! Moment, ještě tu byl jistý film o chlapci robotovi, který hledal svou matku, když jej vyhnali z domu, kam si jej majitele koupili jako takové kyberdítě, ale netuším, jak se to jmenovalo, takže jsou to i s tím Tvým už 3 dílka! :-DDD
 ze dne 18.10.2009, 17:12:56  
   Ariadne: Šímo, ten film se jmenoval Umělá inteligence a natočil ho Steven Spielberg - dítě leží v kómatu, rodiče si místo něho pořídí umělé dítě, to jejich dítě se probere z kómatu a rodiče to umělé vyženou a on potkává další lidské roboty, kterých se lidé zbavili a hledá "modrou vílu" - to byl moc krásný a moc smutný film, při kterém jsem brečela...
 Šíma 17.10.2009, 21:29:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 17.10.2009, 18:49:47

   No vidíš, na tohle dílko jsem zrovna zapomněl... ;-))) Viděl jsem jen zpracovanou knižní předlohu, originál (knižní) jsem nečetl! :-(
 Kaileen 17.10.2009, 20:47:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen ze dne 17.10.2009, 17:19:29

   No prý nebude včel, tak nejspíš nám zbude jen ten petrolej, když nebude ani svíček a všechno moderní bude zakázané :-)
 Šíma 17.10.2009, 18:49:47 Odpovědět 
   Pěkné! Konečně nějaký příběh, který se zastává robotů, doteď jsem četl (a viděl) scifka, kde roboti toužili jen po jediném a to: nepomáhat lidem, ale vyhladit je (dočista)!!! ;-) Tvůj příběh je docela jiný, je v něm dost ironie a humoru. Osobně ty ženské nechápu (za práva žen), ale v tom je asi právě onen obrácený "gard", který dodává celé povídce sílu. Stačí se jen podívat, jak žijí dnešní ženy, že ano? Dvě práce jsou málo a ještě mají děti a manžela... Hihi, ale už mlčím, bo něčím dostanu, že se zastávám žen a nejsu chlap! Jednička je tam. ;-)))
 ze dne 17.10.2009, 20:46:10  
   Ariadne: Šímo slavný Isaac Asimov se ve své knize Já robot také zastává robotů... pravda, nikde jinde jsem to už ale nečetla... děkuji za komentík a známku...
 Dawnie 17.10.2009, 18:29:06 Odpovědět 
   Skvělé a nemusím k tomu nic dodávat:)
 ze dne 17.10.2009, 20:43:28  
   Ariadne: k takovému komentáři už také nemám co dodat... díky
 Kaileen 17.10.2009, 17:19:29 Odpovědět 
   No dobře, legrace, ale chvílemi to vypadá, že to tak opravdu dopadne :-D
 ze dne 17.10.2009, 20:42:07  
   Ariadne: díky za návštěvu a známku... ve Staré Praze teď zase obnovili plynové lampy, které se rozsvěcují ručně...aby příští generace za x let zase nesvítily petrolejkami:-))
 Ariadne 17.10.2009, 16:18:25 Odpovědět 
   Anno moc děkuji za publikaci. Máš pravdu, někde by to potřebovalo, pokrátit... nelze si brát na mušku úplně vše:-))
 ze dne 17.10.2009, 16:24:43  
   Anna: ... Evo, ono by to primárně nevadilo, vzít si na mušku vše (dokonce i VŠE by lecos snesla); jen to rozdělit do více kratších vět, aby se v tom čtenář neztrácel.
Ještě jsem zapomněla - Galina Dobrhelová je SKVĚLÉ jméno pro postavu podobného ražení. To by sis měla nechat někde zaregistrovat ,-)) Úplně jsem ji před sebou viděla. A jen se modlím, aby se mi o někom podobném nikdy nezdálo.
 Anna 17.10.2009, 15:41:08 Odpovědět 
   Legrace s nádechem smutku. Myslím, že se Ti povedlo vybalancovat od obého správný poměr ingrediencí.

Moc bych se jenom na někerých místech přimlouvala za zkrácení vět a souvětí. Zápletka s rozpálenou pánvičkou vyznívá sice trochu moc vykonstruovaně i na vykonstruované procesy, ale budiž.
Jinak se čte příjemně, a i když se člověk baví a usmívá, někde v hloubi duše mě mrazí při pomyšlení, jak moc tohle může být pravdivé...

Pozor na:
znejišťuje - znejisťuje
Ale jak sami dobře víte, toto je pořád málo. - Jak asi sami dobře víte, i toto je pořád málo.
Pozor na opakování (A pak to přišlo. A pak se to stalo....)
Luxusní je ovšem definice: Fanatický ekolog je však ochoten bránit přírodu do posledního člověka ,-))
 ze dne 17.10.2009, 16:19:45  
   Ariadne: já jsem ten komentář zase napsala jinam, takže toto je takové avizo...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zločin a trest ...
aegitalos
Večerní rozjímá...
Bel Riose
Lukášův život
AnnaSova
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr