» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 2141394

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303510 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Podzimní bůh ::

Gilbert Cunninghamm	publikováno: 21.10.2009, 13:02

Miluji podzim....


	Viděl jsem ho, Boha větru, jak kosil svou přízní, Všechny mrtvé stromy, Ani lístek se nepohnul v duši, Ani lístek mu nezasténal v mysli, Ani lístek. Pod temným cedrem padal mokrý vzduch, Na pařez obrostlý mechem, Sinavým a zapadlým, Jako smrtihlavův pás pod postelí. Zkřížené ruce umrlčí mouchy, Pod vodopádem lží, a v řece radosti, Nad temným zvukem pádu vody, Se rozprostírala úzkost pianina, Se rozprostíralo piano úzkosti, Se rozprostíralo. Nad krvavým ohněm strachu, Plamen hoří statným chladem mrazu, Živý a ohnivzdorný plameni kruté hvězdy, Z ospalé díry po souhvězdí. Vnitřní bohové lidí a nymf, Kteří prokleli zemi nohou a modrosti, Poklekli pod moudrostí podzimu, Jež nahý se koupe v létě Jež nahý se obestírá zimnou smůlou Jež nahý. Popelavý list upálené knihy hříchů, Dopadl na modroskvoucí šmolku nehtu, Dravé pijavice pod kůží hrdiny, Kterého dostihl všední den. Tak jako se skládají listy náhodné Na sebe dosedají vnitřní souvislosti, Jsoucno nepatří již entitě, Mocné láskyrvoucí srdce, Mocné laskyrvoucí unylé tóny saxofonu, Mocně láskyrvoucí. Pod propadlištěm větrných činů Se uzavírá, moudrý pane, kruh dějin nebes, A připomíná slunce zlatavé Na zlatě zlatých zlat. Pod příbojem posledního tepla, Zrcadlí se smrtící jaro a rozpouští se, Nejeden život umírá pro smrt, Tak ohavně vesele hravou Tak ohavně hravě veselou, Tak ohavně. Mokrou suchost proklel starý mág, Aby uzřel bláta pačes trpný, A prozřel koním do traverz, Spálených na dřevo v kamnech. Decentní dekadence života, Doléhá na každého hnidopicha Jež se snaží fajfce dosvědčit, Úpornou snahu zázvorového čaje, Úpornou snahu rozhněvat se naň Úpornou snahu. Protože jsem ho viděl, Boha větru shnilého pod kůrou, Pod kůrou trouchnivou květem růže, Kterou nadnesl srdečný rozmarýn času. Viděl jsem ho, Boha větru, jak mě kosil, A všechny mrtvé také. Ani listem nepohnul, Ani listem nezasténal, Ani listem. Pod světlým hlasem kroužil dým, Který prorazil ohnivou sluneční kouli Smrtící dav andělských fléten, Který říká: „Jen plav!“


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 38		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

CATHERINE	05.01.2010, 20:05:34

Přesně tak, plav, proplouvej životem neboť čas neexistuje. Nevíš ani, jak vše píšeš - nediv se tomu, taky mně to píše samo - v mnohých případech. Píšeš dobře, píšeš krásně. Nemusíš být hned pochopen, ale někdo si Tě jistě najde. Jelikož by jsi se jinak ztratil v davu průměru - kyž by jsi psal pro všechny - jak chtějí oni. (Nemyslím tím nikoho tu podemnou) Katka


ze dne 05.01.2010, 20:46:50
Gilbert Cunninghamm: Opět převelice děkuji, souhlasím s neexistencí času. Věřím v to, že mé básně jsou nositelkami jistého božského půvabu, protože kdo jiný by mi dal tak náderný nástroj vyjadřování se, než český jazyk. :)

Hraničářka	04.11.2009, 21:11:27

Možná, že rozmáchlé a patetické, ale snad takový se může jevit i podzim, když se obouvá do zlatorudohnědých korun stromů tak, jako by je chtěl vyrvat i s kořeny, když se věci mění a noci dlouží a elfové kouzlí v křovinách... Málokdo podzim prohlédne. Ta báseň je skvělá :-)

jiřička	02.11.2009, 14:25:13

já dávám za dvě při druhém čtení: tžéma je mi blízké. Přesto bych upravila text, vynechala pár slov, která jsou zbytečná. Opakuji, seč, téma je mi blízké,"viděla jsemho: kosil, ani listem nezasténal;" možná že dotek zimy spálil krajinu kolkolem....času zimního uprostřed podzimní přírody. Je to o tom? Čí spíš, když vběhne mráz do jara? Kdy? když se mu zamane, smrtí kosí.

čuk	21.10.2009, 13:28:39

Překliknul jsem se a dal známku dříve než jsem četl, bez komentáře. Omlouvám se. tedy zde chybějící komentář a známka po přečtení. Tedy: některé metafory jsou výborné, jiné zcela naopak. Celek působí pateticky, některá slova přímo vyčuhují. Dekadence dost, decentní vůbec ne. Nad vnitřním obměňovaným veršem visí otazník, chybí mi tam básnická funkce, je od sloky ke sloce roztříštěná ( jen první a poslední sloka jsou variacemi motivu). Báseň je psána rozmáchle a odvážně, nálada zmíravého podzimu je sice zachycena a působí, ale...méně by bylo více. Mám dojem, že kdyby byla seškrtána a korigována a styl a pohled zůstal zachován, že by tato báseň zasloužila o dost lepší známku, než kterou jsem dal.