doufej že zapomnění
sten dřevěného schodiště
v pavučinách se chvějí potracená křídla much
zvenčí sem sákne hořký svět obalený horečkou
a ve výdechu trvá
bere si tato slova
jako by slávce dorůstal
z úlomků skořepin nový a tvrdý šat
jakási kradmá křehkost
lastura kterou včera zmlklo moře
vidíš už jen lesk skel
a písně propadlé mřížkami kanálů
k nehybným hladinám v nichž jsme snili
ještě spolu
v ozvěně holé jako strom
jejž v krajině zapomněla zima