|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Setkání 5 ::
 Amater |
publikováno: 23.10.2009, 10:51
|
|
| |
|
|
„A pomsta je má,“ praví Ignácius, když otevře oči a uvidí modré nebe s načechranými obláčky a do chřípí mu udeří vůně země a květin. Dívá se na modré nebe, plující bílé oblaka a tam nahoře vysoko převysoko plachtí dravec. Pozoruje jeho eleganci, sílu a krásu živého tvora. Poté, co byl v Očistci, v něm vyvolá ten pohled radostnou euforii.
Nádhera. Zavře oči a celou svoji bytosti vnímá to, že je zpět. Zpět na Zemi, aby se mohl pomstit, nalézt svoji duši a možná konečně navždy být s Luciusem. Usmívá se a pak uslyší vedle sebe zafrkání.
Otočí hlavu a přes neuvěřitelně zelenou trávu spatří koně. Je černý jako samotné peklo. Paprsky slunce se od srsti koně odráží nebo je pohlcuje? Neví. Kůň otočí svoji ušlechtilou hlavu s modrýma očima a dívá se na něj. Vážně a tak nějak divně. Zakroutí hlavou a pak si uvědomí, že je nahý. Zasměje se a s potěšením poslouchá svůj hlas nesoucí se krajinou. Sedne si a vedle sebe postřehne oblečení. Ďábel je vtipálek, když ho tady nechal, tak jak se narodil. Přejede si tvář a dotkne se jí. Je živý a nic mu nechybí, přesně tak jak říkal. Sáhne si na záda a ucítí pokožku místo masa. Utrhne stéblo trávy, promne je mezi prsty. Je schopen cítit trávu. Vstane a rozhlédne se.
Je uprostřed nějaké louky a naprosto neví kde. Nevzpomíná, že by tu někdy byl. Nedaleko je les a slyší vodu. Blízko musí být potok. Pak se shýbne k věcem. Začne si je prohlížet. Navrchu věcí leží meč v pochvě. Poznává svůj vlastní meč. Jak? Odkud? Neví. Pak najde nůž a mimoděk si všimne kříže jeho Řádu, který se mu houpe na hrudi. Sáhne na něj a pak si uvědomí, co má na hrudi. A vzpomene si.
„Víš, nemohu tě nechat jít jen tak. Smlouva bude zpečetěna!“ promluví Ďábel a natáhne prst s nehtem. Nevšiml si, že by je měl tak dlouhé. Začne mu něco vyrývat do hrudí. Pálí to a bolí a on omdlévá. Moje značka, moje vlastnictví… zní mu v hlavě.
Vyrytý černý jednoduchý kříž. Dotkne se ho. Nebolí, ale vypadá děsivě. Zvedne zrak a prohlíží si další předměty. Černé kalhoty, černá košile, černý kabátec, podivné rukavice vyšívané stříbrem. Natáčí je, aby viděl výšivku. Stříbrné kříže. Nechápe proč kříže. Odloží je. Černé boty.
Podívá se opět na koně, který je černý jak temnota… Ne temnota je světlejší, usoudí. Zneklidňuje ho, protože ho upřeně pozoruje. Jako by byl něco podivného. Má pocit, že ten kůň každou chvílí promluví.
Vrátí se k další prohlídce, ale uvědomuje si dobře koně a jeho pohled. Pod oblečením leží něco bílého. Nádherný teplý bílý plášť s kapucí. Nechápe k čemu taková marnotratnost a pak si všimne růžence. Dotkne se ho. Obsidián. Nic takového ještě neviděl a na dotek je teplý skoro by mohl říct - živý. Zvláštní. Začne se oblékat. Vše mu padne jako ulité.
„No to je dost, Desmonde. Ukazovat se tady tak nahý… Tss, že se nestydíš urážet dámu,“ ozve se vedle Ignáciuse.
Ten se prudce otočí a s překvapením zírá na malou okřídlenou ženu, s nápadně dlouhými špičáky a rudými vlasy, které se kolem ní ovíjejí jako živé.
„Ale jen co je pravda, tak rozkošného rytíře jsem dlouho neviděla.“ Přiletí k němu a dotkne se ho prstíkem.
„A ty jsi kdo?“ ozve se ostře Ignácius.
„Raději na své jméno zapomeň. Odteď jsi Desmond. Tak krásné jméno, ale že si ON umí vybrat sluhy. Tak nádherné. Bohužel jsem slyšela, že jaksi ženy v lásce nemáš.“ Obletí ho potěšeně dokolečka.
„Kuš potvoro!“ odežene ji Ignácius. Ta poodletí a vzteky jí zahoří rudé oči a pak se rozesměje.
„Vždyť koneckonců máš pravdu. Jsem potvora. Dobře, moje jméno je Dhekra.“ Napřímí se a dá si ruce v bok. Desmond pokrčí rameny.
„A má být?“ vezme kabátec a natáhne na sebe. „Chybí tady zbroj,“ zamumlá a z ničeho nic je tady. Zvedne drátěnou košili a vnímá jak je skvostná. Doslova se mu přelévá v rukou - jako látka. Překrásné. Rozhlédne se kolem sebe a do očí se mu vloudí vzpomínky a smutek. Lucius, smrt, kříž, Očistec a nakonec a smlouva s Ďáblem. Začíná si uvědomovat proč je tady a co má za úkol.
„Už ji máš. Chlapi myslí jen na zbroj a na nic jiného. Pak možná ještě na chlast a na děvky. Opravdu ti nic neříká moje jméno?“ Udiveně se zeptá a přiblíží se k jeho očím. Dívá se do šedých očí jako do zrcadel. Vidí v nich peklo a přemýšlí, jestli o tom Desmond ví, že se jeho oči změnily. Asi ne, ale brzy, velmi brzy to zjistí a nebude rád. Není to její věc. Povzdechne si. Proč vyfasuje ty nejhorší úkoly? Pán je krutý.
„Ne neříká. Proč by jako mělo?“ Odpoví a dál si jí nevšímá. Užvaněná démonka. Chybí už jen plášť, růženec a rukavice. Nejzvláštnější věci z celé výzbroje. Vezme růženec a zastrčí za pás. Do boty si zasune úzkou dýku, která mu připomene Luciuse. Měl velmi podobnou.
„Jsem tvým poslem. ON mně poslal, abych ti předávala zprávy, kam máš jít. Jak to, že ti to neřekl? Já vím, že má hodně práce, ale tak důležitou věc by zapomenout neměl. A tak je to vždy. Pokaždé na mně zapomene. Mizera jeden.“ Zatřepotá velkými křídly. Desmond se konečně na ni podívá se zájmem.
„Budeš pořád u mě, nebo jen nosíš zprávy, posle?“ otáže se.
„Drzoune malý. To, že si tě ON vybral, ještě neznamená, že musíš být hrubý a neuctivý. Jsem o hodně starší než ty a....“ chce dodat silnější, ale s tím jak ho Nejvyšší pán vyzbrojil je momentálně silnější než ona. Kromě Pána může poslat zpět do pekla každého démona a on to bude dělat. „Nejvyšší pán ti dává první úkol.“ Mrkne po koni, který zjevně poslouchá.
„Počkej, myslel jsem, že první bude moje záležitost a teprve pak…“ začne namítat Desmond.
Dhekra zatřepotá křídly a se smíchem vyletí nahoru. Udělá piruetu a směje se na plné kolo. Po chvilce slétne na úroveň Desmondovy tváře. Dívá se do brány pekel a bojí se. Má v očích takovou moc. Každý démon by mu ji záviděl. I ona.
„Pán nediskutuje. Pán poroučí, takže zvedni svoje hezké tělo, sedni na koně a,“ odmlčí se, napřáhne prst k Desmondově hrudí, „a dojeď udělat, co chce. Pán je velmi laskavý, ale taky velmi, velmi netrpělivý a pak řekněme,“ zamyslí se a rozhlédne se kolem sebe. „Peklo je příliš studené proti jeho hněvu a takový jako ty, je vedle něho takhle malinkatý.“ Natáhne mu dva prsty těsně vedle sebe a pak je sklapne, až to hlasitě lupne.
Zničehonic ztuhne a začne se otáčet. Tady poblíž je něco, co sem nepatří. Něco co tady nemá co dělat.
Desmond si všimne její bledostí. Copak asi ta démonka cítí, když je najednou oproti své nafialověle kůži bledá? Její odstín pokožky získal narůžovělý nádech. Tedy pokud to je bledost.
Dhekra vyletí a zadívá se k blízkému lesu. Ne to ne! Celá staletí nikdo ho neviděl.
Desmond sleduje směr, kterým se dívá. Obyčejný les. Nic tam není a pak se to začne zhmotňovat. Nejdřív jen obrysy. Mohutné tělo, pracky a nakonec je vidět hlava. Zatím je jako vzdálený nehmotný šedý stín, ale rychle se přibližuje a jako by získával na skutečnosti. Obrovský černý pes nebo vlk, neví kam zvíře přiřadit. Jeho oči jiskří jako nejvzácnější kameny a jsou průzračné, ale přitom hoří jako oheň.
Dhekra s úžasem ho pozoruje.
Už je zde a věru je skoro tak velký jako jeho kůň. Pozoruje, že jak kůň tak Dhekra se od něho pomalu odtahují. Nepatří k nim a uleví se mu. Něco mu říká, že mu neublíží, že tady není pro něj, ale že chce něco jiného.
Bude mu říkat vlk.
VLK k němu dorazí a zastaví se. Jeho oči se lesknou a on má pocit, že ho zná, a že je mu velmi blízký. S úžasem hledí, jak před ním elegantně lehne. Desmond udělá krok a položí mu ruku na hlavu. Vlk jen zívne a složí mohutnou hlavu na pracky.
Okřídlená démonka polkne a přiblíží se k němu kroutíc v úžasu hlavou. Rudé prameny vlasů kolem ní hoří jako živé plameny.
Vlk zvedne hlavu a vycení zuby. Ze samotného středu té bytosti vzejde zvuk, který trhá lidem sluch a nahání husí kůži.
Dhekra se zastaví. Takže určil jejich hranice ´Přátelství´. Ale co zde dělá vlk Pána mrtvých, když prý se ukazuje výhradně jen v noci a po boku mrtvých. Jistě Desmond je napůl mrtvý. Oprava - on je mrtvý, ale možná ho přitahuje jeho posmrtná aura nebo něco jiného? Neví a to ji nesmírně štve. Jejím úkolem je vědět vše. Předpokládalo se, že vlk Pána mrtvých je konečně legendou. Mrtvým a jeho existence skončila. A najednou tady leží před služebníkem jejího Pána jako domácí psíček. K tomu se nechává drbat po hlavě.
Brr. Nerozumí tomu. Desmond je sice rytířem Řádu, ale přece jen nicotným smrtelníkem s polovinou duše. Tak proč tu je?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
