» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2141398

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Vzpomínka ::

Trask Alex	publikováno: 12.10.2009, 19:44

Hlavní postava Adam, se probouzí po dvou letech a snaží se zjistit, co se onehdy stalo a jak. Je velice zmaten, nedokáže se soustředit, proto v dílku jsou někdy jen výstřelky jeho pocitů.

P.S.: Pokus o psaní retrospektivou...


	„Už se probouzí. Spíš se mu zdá nějaký sen. Ne, opravdu, otvírá oči,“ slyším. Všechno mě bolí, nevím kde jsem. Co to semnou je? Chci se postavit. Bolí mě celé tělo. Otvírám oči. Dva neznámí lidé na mě upřeně zírají a tají dech, aby neřekli něco příliš brzy. „Jak se cítíš,“ ptá se mě slečna po mé levici. „Dejte mi napít. Prosím, dejte mi napít. Mám žízeň,“ řekl jsem aniž bych ji odpověděl. Hned se otáčí a ihned mi podala kelímek s brčkem ve kterém je voda. Nemohu zvednout ani jednu ruku. Mlčky mi dává brčko do úst, abych se mohl napít. Piji. Cítím se dezorientován. „Kde mám boty,“ vyhrknu, aniž bych věděl proč. Slečna, která mi dala napít, mi odpovídá, že jsou ve skříni a že mi je klidně ukáže, že tam opravdu jsou. Uklidňuji se a snažím se pochopit, co se to semnou stalo, nebo stále děje. Potím se. Slečna a ta druhá postava se na mě stále dívají, ale již klidněji, než předtím, když jsem otvíral oči. „Adame! Co si pamatuješ posledního, než jsi se probudil?“ Přemýšlím. Dlouho přemýšlím. „Byl jsem v autě, ale proč? To nevím. Sám? To taky nevím.“ Ticho. Slečna se ptá dál: „To je všechno?“ Otevřou se do pokoje dveře. Do místnosti vstupuje pán v bílém plášti s úsměvem a s úlevou, že ještě není nic ztracené. „Adame, můžu Vám tykat“, řekne muž, který právě přišel. Neodpovídám, mé myšlenky jsou zmatené. „Adame jsem rád, že jste se konečně probudil. Musím ti udělat nějaké testy, abych zkontroloval, zda-li je vše v pořádku.“ Slečna a druhá postava, během okamžiku odešli. „Adame, je zázrak, že jsi to přežil. Celý život se ti teď změní, ale tím tě teď nebudu zatěžovat. Hlavní je, že tu jsi. Tvůj zdravotní stav… Tvůj zdravotní stav nevypadá až tak hrozně, jak se teď momentálně jeví. Nesmíš se teď příliš hýbat. Máš mnoho kostí zlomených. Byl jsi na operačním stole celkem třikrát, během tvého komatu, ve kterém jsi, už dva roky…“ Mráz a úzkost ve mně protýká. Snažím se zvednout. Nejde to. „Tvé tělo je ochablé, protože nebylo v pohybu. Tohle všechno se dá časem opět naučit. Musíš, ale bojovat. Hlavní je, že tu jsi mezi námi. Teď odpočívej, je toho na tebe moc. Přijdu zase zítra.“ Pán v bílém odchází… Nemocnice? Doktor? slečna? Ano, kde je ta slečna? Myšlenky se chaoticky stále mění, předhání a blázní v mé hlavě. Muž, který byl s tou slečnou přichází do pokoje a sedá si vedle mě. „Adame, tvá sestra si šla jen odskočit. Hned tu bude,“ řekl muž snažíc předstírat úsměv. Ta slečna, je má sestra. Venku začíná pršet. Mám opět žízeň. Nedokážu udržet své myšlenky na jedné vlně. „Napít,“ řeknu vysíleně. Muž mi dává napít, jako má sestra před nějakou dobou. Usínám. Je toho na mě moc. Opět se probouzím. Nemám pojem o čase. Jsem v pokoji sám. Cítím se lépe. Cigaretu. Mám chuť na cigaretu a kafe. Ležím. Ležím dlouho a nikdo nepřichází. Odpočívám. Za nějakou dobu přijde opět muž v bílém plášti. Říká mi mnoho věcí, kterým nerozumím a nedávají mi smysl. Něco se mi stalo. To už vím. Co a jak? To nevím. Další den, kdy jsem byl vzhůru přišla má sestra s tím mužem. „Adame, jak se cítíš?“ „Dobře, mám chuť na cigaretu a usmívám se.“ „Vždyť nekouříš, a muž vytahuje krabičku cigaret. Jednu z nich zapaluje a dává mi občas potáhnout. Kuckám, občas mi dělá problémy vdechnout kouř. Sestra po chvilce mlčení spustila: „Měl jsi těžkou havárii, před dvěma roky jste jeli s Lucií do Madridu autem. Ve Francii v jednom tunelu kousek od hranic, do vás naboural kamion, který vezl naftu. Všechno začalo hořet…“ Proto, ta cigareta, utkvělo mi v hlavě. Sestra pokračuje dál: „Lucie v autě zemřela. Ty a tvůj syn jste přežili. V tom tunelu zemřelo šedesát čtyři lidí. Tvůj syn je bohužel pořád v komatu a lékaři mu nedávají naděje, že se někdy probudí. Opět chaos mích myšlenek přichází. Lucie má novomanželka? Dovolená v Madridu? Dva roky v komatu? Muž típá cigaretu a vyhazuje ji z okna. Muž promlouvá: „Svatbu jste v ten den měli krásnou. Všechny dokumenty jsem již vyřídil. Odpočiň si Adame, jako svědek jsem všem již tvůj stav oznámil…“ „Už usíná. Snad se mu bude zdát nějaký hezký sen. Ano snad, zavírá oči,“ slyším.


celkové hodnocení autora: 70.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.3		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

DaNdÝ	16.10.2009, 0:49:44

přidržím se té trojky, vlastně - ač takové téma, začátek mě nejdřív zaujal, ale pak jaksi zklamal konec. Takže nejdív t téma - opravdu až možná překvapivě otřepané tady, několik povídek jsem tu četl o probouzení se po autonehodě. Na jednu starnu - jasně, proč si to také nezkusit. Na druhou - proč tomu cíleně nepřidat něco, co to odliší od těch ostatních. Pak je tu ten striktně jaksi racionální realistický, leckdy možná až suchý, způsob a ta snaha o autenticitu. Já to nekritizuju, nemám nai právo. Jen z vlastní zkušenosti - sám jsem na striktní realističnsoti nějaký čásek ulítával a nyní se vracím k třeba lehce snovejm prvkům, k narušování striktní racionality - dyž to navážu na svůj bod jedna, důvodem je taky právě jistá snaha o ozvláštnění. Dva momenty co se mi opravdu líbili - ta otázka na boty, pak ta cigareta - co ty dva prvky spojuje - sou to akové detaily, zvláštně psychologické. A těch tam mělo být asi vážně více. Projiskřilo by to text. Co mi od začátku vadilo - až moc dlouhé věty hrdiny. Ano pak dál už řekne jen vysíleně - "Napít" ale ta jeho první věta? - „Dejte mi napít. Prosím, dejte mi napít. Mám žízeň, - mám spíš jaksi čtenářskej pocit,že po probuzení z komatu by něco zamumlal napůl slepenými rty a zase upadl do limbu. To jen v kill billovi dokáže hrdinka správně zhodnotit po procitnutí svůj vztah, jedno násilníka zakousnout a druhého podříznout - ale kill billovi nešlo o autenticitu a tady z projevu autorky se mi zdá že jí ano. A tu autenticitu narušují i ty poslední repliky, podle mě. Už jen jak mu tam ta sestra tak suše a bez všech detailů sděluje, že jako snoubenka mrtvá, synek taky napůl, co by žejo, hlavně že svatebčani dostali oznámení. Jaký je význam těch replik, jaksi se ptátm? Tak položené, bez detilů výrazů, nebo stylizace řeči ve mně jako čtenáři nevyvolávají šok ani soucit. Co mě u toho jaksi napadalo, jako takové možné ozvlátnění, bylabyla právě třeba jakási psychologická stylizace. Nevím jak to vysvětlit - něco co by takováto suchá sdělení ospravedlnilo, a i ozvláštnil. něco jako že k němu ty repliky pronikají stále hutnou vrstvou polokomatu, že si víc představuje než že říká ty zbytečně vlouhý věty. Prostě obloukme se vracím k začátku - mně v textu shází ozvláštnění.

Allainila	13.10.2009, 19:20:23

Bylo to tak nějak nemastné neslané... s těmi skoky z min. času do přítomného bych pracovala radši opatrněji. Navíc kosti, které srůstají 2 roky? Myslím, že v Adamově těle je toho v nepořádku víc, než jsme tušili. I tak to ale není zlé dílko. Šlo by trochu víc uhladit, vzít to za jiný konec, podklad však nějaký je.

Dawnie	12.10.2009, 22:15:53

Jojo, všechno tady za mne už pověděli... Ono je kolikrát těžší dílko jinak a nově uchopit, než potom dobře zpracovat... Sem tam ujíždí gramatika... Asi to chce vložit do toho víc ze sebe, okolí, vytvářet, modelovat...

Aithne	12.10.2009, 20:10:07

Alasea a čuk shrnuli vše, co se k tomuto textu dá říci.Mně osobně nevadilo ani tak už tisíkrát omílané téma, ale spíš to, že nemělo žádné nové pojetí.Určitě máš na to víc dílko rozpracovat, dodat tomu něco nového, co čtenáře vtáhne a nepustí.Takhle bych to vnímala jako klasickou ,,černou knihovnu" když to hodně přeženu.Možná bys sem tam měl dát pozor i na gramatiku, viz čuk.

Alasea	12.10.2009, 19:55:13

Odpověď na příspěvek od uživatele: Alasea* ze dne 12.10.2009, 19:53:11* Ale, já slepoň, myslela jsem, že čuk dal dvojku. Ode mne dostaneš tu, protože si myslím, že ty i ten text na to máte. :-)

Alasea	12.10.2009, 19:53:11

V hodnocení souhlasím s čukem, text postrádá nějakou silnější myšlenku, nějaký motiv. Nic se nedozvíme a čtenáře to taky moc nebaví. To je ale samozřejmě jen můj osobní názor.

čuk	12.10.2009, 19:42:33

Zobrazení stavu probírání se z komatu není nijak nové ani nově zpracované. Autonehoda jako příčina je také dosti běžné téma . Pointa chybí, sestra pokrevní a sestra nemocniční se trochu mohou poplést, stejně tak jako muži (byl lékař svědkem na svatbě?).Text je málo expresivní, plochý, málo vzrušivý, našly by se v něm neobratné formulace. Psychika vypravěče není věrohodná ( na př nereaguje na zprávu o stavu syna), vzpomínky a pozorování světa kolem sebe je dost plynulé. Tako slova pronášená k vypravěči jsou příliš "učesané". Chybí detaily o vzhledu postav, a vůbec zajímavější detaily. Zaujala mě pouze reakce na cigaretu. semnou? ve mně protýká?ji odpověděl? brčkem ve kterém? postava během? I další problémy s čarkami.