» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 2141398

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Má dcero ::

Poustevník	publikováno: 23.10.2009, 4:24


	Má dcero Ŕíká se, že kdysi dávno na Sicilii nesl po řádění cizího vojska otec z kostela mrtvou dceru a volal: ma fía, má dcera! Má dcero, už brzy vyjedeš v bílé limuzíně do bílé tmy, ze které září jen rozpitá zlatá skvrna. Ty, sama prostoupená září jako dítě, když poprvé uvidí vánoční stromek, ty, celá utkaná z radosti jako zpěv přelitý tancem do škytání kytar, ty teprve svlékneš první košilku pláče z cibule života, poprvé přiložíš led místo matčina pofoukání na zuby toulavého psa, a já už tě zradil! Má dcero, já uvěřil šálení proroků a přistavil jejich žebřík k oknům tvé ložnice. Já zvednul nůž, kterým ti pro zábavu podřízli hrdlo. Já nesl tě ulicí za proklínání davu, které nedoléhalo ani k domovním dveřím. Já mlčel a drtil zaťaté zuby na prach, který si sedal všude kolem. Když se mně potom ptali, kam patřím, já v rozpacích řekl, že stavím domy. Má dcero, já nechtěl být jedním z nich, já žil v sobě jako v hrobě a netoužil po bahenní lázni. Já nechtěl krást, jen přikrádat, já nechtěl podvádět, jen klamat, já nechtěl vraždit, natož pro zábavu. Ve mně se zvedal žaludek i při pohledu na stín otroka v otevřených dveřích ráje. To už mi místo zvonů pípal budík zastlaný do peřin burčáku. To už mně soudce vyháněl ze hřiště, abych nepřekážel těm, co vždycky chytají za dres. To už i kluci, co spolu držej, hráli na babu a znovu roztáčeli kolotoč a točili tak pípou na kose hřbitovního anděla, že jsem už nemohl vstát. Má dcero, ty celá ponořená v naději jako ostrov, nad kterým právě vychází slunce, ty celá utkaná z radosti jako zpěv přelitý tancem do škytání kytar, já vykročím ze svého středu a protáhnu cestu do slunečného dne. Vidím ji v zrcadle: nahoře nebe, dole nebe a peklo uprostřed. Jen ať si kluci točí žentourem! Já klidně sestoupím do podzemního patra. Ty budeš zářit na nebi, já zdola pohlídám tvůj třpyt. Kdyby ho někdo chtěl udusit, otevřu pod ním propadlo.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 63		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

skraloup	23.10.2009, 12:37:06

Poustevník...tohle je opravdu skvělé... nemám tu nic v oblíbených, ale teď si tam s dovolením tuto věc dám... jsou pisálkové a pak ti druzí.. těch druhých je jenom hrstka - ale jistě bych tě mezi nima našel... poezii příliš nemusím (viz má úžasná "tvorba"), jsou ale i výjimky - "Má dcero" mezi ně patří... díky


ze dne 30.11.2009, 21:19:07
Poustevník: Těší mně, že se ti to líbilo. Třeba by ti ve vztahu k poezii pomohla představa, že jde o zhuštění, kterému ovšem nesmí chybět žádná z ingrediencí původní skutečnosti.

kulkul	23.10.2009, 12:21:05

Mě u dřívější delší básně zarazil název jedné kapitoly "Pygmalion". Jako kdyby autor nemířil svým lukem na živou individualitu, ale hledal podobnosti a odkazy. A tato nová dlouhá báseň celá vznikla jaksi z libovolného podnětu "prý kdysi se stalo to a to..." To je výchozí omezení a vzdálenost podstatná, místo tvoření pak může vyjít veršotepání a slůvka, byť pěkná, zní účelově až neuctivě. "Má ubohá mrtvá dcero" domnívám se, nemůže říkat nezaujatý náhodný kolemjdoucí.


ze dne 30.11.2009, 21:34:32
Poustevník: To jsou náměty do širší diskuze o poezii. Vzhledem k časovému odstupu bych tady raději nediskutoval. Pokusím se odpovědět při některé z budoucích publikací.

Anna	23.10.2009, 4:23:30

Víno stejně jako voda, přijme tvar džbánu, do něhož je nalito, vždy si však zachová svou specifickou chuť a další vlastnosti. Sebekrásnější džbán z něj vodu neudělá - a naopak. Tady se sešly forma i obsah v živoucí shodě. Báseň je psaná jakoby jedním dechem... rozhodně však zaslouží víceré čtení. Nahoře nebe, dole nebe a peklo uprostřed - jak výstižné. Pozor na překlepy: Ŕíká se - Říká se (Možná by tahle úvodní věta vypadala lépe v perexu, připojená těsně před báseň trošku ruší.)


ze dne 30.11.2009, 21:47:55
Poustevník: Díky za pěkný komentář. Ten nepěkný tvar motta mi natropil zobrazovací systém Saspi. V originále, ze kterého jsem kopíroval, vypadá jinak. Myslím, že by se redakce měla nad publikačním tvarem zamyslet. Centrování prakticky znemožňuje uplatnit dělený verš atd atd. Proč není možnost volby? Mám např vánoční poému, jejíž části bych musel zcela přepsat, aby se tu dala publikovat.